Agbogbloshie: Ekologická katastrofa a skládka elektroodpadu v Ghaně

Nový mezinárodní výzkum odhalil hrozivý dopad vývozu elektrošrotu do západní Afriky. V potravinovém řetězci obyvatel ghanského hlavního města Akkra byly zjištěny vysoce toxické látky následkem tamního neodborného získávání kovů z vyřazené elektroniky pocházející ve velkém množství ze zemí Evropské unie.

Právě toto místo, Agbogbloshie, se totiž řadí mezi deset nejvíc znečištěných míst planety. A možná by vůbec nebylo od věci dokonce jej nazvat tím vůbec nejvíce znečištěným. I kdybyste náhodou místo nemohli najít na mapě, spolehlivě jej poznáte po čichu. Zcela odporně to tam smrdí a tento zápach je skutečně cítit na kilometry daleko. Výhodou nicméně je, že po čase si na tento odporný zápach váš čich zvykne a vy zde budete moct do jisté míry normálně fungovat - tak jako to dělají všichni místní.

Agbogbloshie není oficiální název, ale přezdívka, kterou místu dali obyvatelé nedaleké ghanské metropole Accry. Kdysi šlo pouze o bažinatou oblast, podmáčenou řekou Odaw. Proto není místo vhodné ke stavění domů, ale stahují se sem nejchudší obyvatelé, kteří si zde budují alespoň skromné chatrče. A i proto bylo místo na konci 60. let minulého století vybráno jako ideální lokalita pro smetiště.

Veškerá rozbitá elektronika i běžný odpad se začaly svážet na obří skládku, která zcela přirozeně vyrostla jen pár metrů od chatrčí. Dnes však dávno neplatí, že by na skládce byl pouze kovový odpad, ale prostě cokoliv, co se ve městě sebere. Může sem zajet kdokoliv a nechat zde cokoliv. Na skládce se podle odhadů nachází přibližně 240 tisíc tun elektronického odpadu, který nijak neubývá, ale spíše naopak.

Tisíce tun přitom na skládku dorazí také z Evropy - nejčastěji z Belgie, Nizozemí a Německa, tedy poměrně rozvinutých zemí, které se holedbají ochranou přírody a podporou rozvojových zemí. Je to bohužel smutná realita, která naprosto uniká běžným občanům nejen těchto států.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Dopad na zdraví a životní prostředí

Realita je bohužel taková, že většinu této „špinavé práce“ provádí děti. Nejčastěji je můžete vidět, jak kladivem rozbíjejí staré televize a počítače, aby z nich vytahaly ven měděné dráty. Vzduch je plný odporného kouře, protože oheň zajišťuje nejlepší způsob, jak zbavit kabely gumy. „Lovci kovů“ je prostě na hromadě zapálí a dráty pak sesbírají.

Do vzduchu přitom unikají zplodiny rtuti, kadmia, chromu, a zejména olova. Pokud máte štěstí, můžete si za den nasbírat kovu tolik, že vám ve sběrně vyplatí dva až tři dolary. To není v těchto končinách málo, takže mnoho lidí prostě takto přežívá - byť stále dost nuzně a uboze. Bohužel si taková práce vybírá velmi drahou daň zejména na dětech.

Výzkumníci z české Arniky ve spolupráci s organizací IPEN odebrali v loňském roce na několika místech v Ghaně vejce doma chovaných slepic a další vzorky pro analýzy. Česká laboratoř Státního veterinárního ústavu a německá laboratoř MAS naměřily ve slepičích vejcích historicky vůbec nejvyšší obsah bromovaných a chlorovaných dioxinů, patřících mezi jedny z nejnebezpečnějších chemikálií.

Odborníci analyzovali vejce volně žijících slepic z akkarské čtvrti Agbogbloshie, kde podle odhadů odborných studií žije až 80 000 lidí. Ti se zde živí především získáváním a prodejem mědi a jiných kovů z elektronického odpadu a autovraků. Při rozebírání spotřebičů a následném spalování plastových krytů nebo kabelové izolace se uvolňují nebezpečné chemické látky obsažené v plastech, zejména pak bromované zpomalovače hoření.

Zároveň dochází ke vzniku vysoce toxických bromovaných a chlorovaných dioxinů a furanů. Studie uvádí, že slepičí vejce z Agbogbloshie mají nejvyšší hladinu bromovaných dioxinů a druhou nejvyšší hladinu chlorovaných dioxinů, která kdy byla zaznamenána. Osoba, která by snědla pouze jedno vejce, by překročila tolerovatelný denní příjem chlorovaných dioxinů stanovený Evropským úřadem pro bezpečnost potravin 220krát.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Lidé jsou při demontáži a zpracování e-odpadu přímo vystaveni působení řady nebezpečných chemických látek. Tato situace ohrožuje zejména děti, které se ostatně na recyklaci často přímo podílejí. V Ghaně bylo zdokumentováno zapojení dětí ve věku pouhých pěti let. Samotné skládky e-odpadu vykazují v porovnání s evropskými normami zvýšený obsah mnoha různých potenciálně nebezpečných kovů (mědi, olova, zinku, manganu, niklu, antimonu, chromu a kadmia).

Spalování plastů má za následek silné znečištění ovzduší toxickými látkami i pevnými částicemi, které vdechují pracovníci i obyvatelé v okolí. Důsledkem je řada plicních, respiračních a kardiovaskulárních onemocnění, zejména u dětí do pěti let. Vystavení znečišťujícím látkám v mladém věku vede podle studií ke snížení kognitivních schopností s účinky na paměť a chování.

Mezinárodní snahy a řešení

Výzkumníci z Basel Action Network monitorovali transport použité elektroniky na cestě z Evropy. Jejich zpráva z roku 2018 "Holes in the Circular Economy: WEEE leakage from Europe" díky sledovacím zařízením odhalila, jakým způsobem se elektronika z evropských domácností a kanceláří dostává na skládky v rozvojových zemích. Tato skutečnost podle odborníků volá po okamžitém posílení mezinárodních norem omezujících přeshraniční pohyb nebezpečných chemických látek v odpadech na nejbližších zasedáních Stockholmské a Basilejské úmluvy.

Vývozu elektronického odpadu a v něm obsažených toxických látek, by bylo možné zabránit přijetím striktnějších limitů pro obsah toxických látek v odpadech, tzv. low POPs content level (LPCL). Odpady s vysokým obsahem POPs nesmějí být vyváženy do zemí, které pro jejich zpracování nemají dostatečně rozvinutou infrastrukturu.

„Naše analýzy zjistily daleko vyšší obsah obou těchto skupin dioxinů, což ukazuje na obrovské množství těchto vysoce toxických a v případě bromovaných dioxinů bohuže i neregulovaných chemických látek, které se do Afriky dostávají ve vyřazené elektronice a prokazatelně pronikají do potravinového řetězce tamních lidí. Jedná se o ekologickou katastrofu, kterou ale lze řešit. Afrika není skládka, s odpadem si neporadí," uvedl Jindřich Petrlík, mj. spolupředseda Pracovní skupiny pro dioxiny, PCB a odpady sítě IPEN.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

„Evropa se musí se svým toxickým elektroodpadem vypořádat sama. Není možné ho odesílat do rozvojových zemí, jako je Ghana, kde toxické látky ohrožují místní obyvatele a životní prostředí v důsledku pochybných a nekalých praktik likvidace těchto odpadů. Africké země by neměly nadále být skládkou elektrošrotu, na jehož zpracování nedisponujeme technologickou kapacitu, pokud se jedná o materiál obsahující vysoké množství perzistentních organických polutantů,“ uvedl Sam Adu-Kumi z ghanské Agentury pro ochranu životního prostředí, mj.

Jak uvedl Jim Puckett, odborník na toxické látky z Basel Action Network, „pokud někdo donutil druhého člověka k vdechování nebo požití jedu, mělo by to být považováno přinejmenším za pokus o vraždu. Výrobci elektroniky však běžně do svých výrobků přidávají smrtelně jedovaté chemické látky. A den co den jsou pak tyto toxické produkty na konci jejich života vyváženy do rozvojových zemí, kde mají lidé nejméně možností zabránit zničujícímu dopadu.

Do postižených oblastí směřují mezinárodní organizace, jako je například Pure Earth nebo německá Technická agentura pro mezinárodní rozvoj (GIZ). Spolupracují s vládními agenturami a místními skupinami, aby zlepšily pracovní podmínky. Budují recyklační centra, organizují semináře a poskytují technickou podporu, díky které by mohla být práce místních recyklátorů bezpečnější.

Uvádějí, že na národní a místní úrovni je třeba kontaktovat komunity na všech úrovních, od metařů, recyklátorů až po opraváře a obchodníky. Mezery ve vnitrostátních právních předpisech se snažila zaplnit řada regionálních úmluv, které vznikaly od devadesátých let minulého století. Stačilo by je jen jejich požadavky naplnit.

Autoři studie však udávají, že vzhledem k ekonomické hodnotě zlata, plastů a mědi budou rozvojové země i nadále místem, kde budou vyspělé země elektronický odpad skládkovat.

Ekonomické aspekty a legislativa

Podle statistik vzniklo v roce 2019 na světě odhadem 53,6 milionu tun elektrického a elektronického odpadu, což představuje v průměru 7,3 kg na osobu. Pouze u sedmnácti procent tohoto odpadu však byla řádně zdokumentována jeho recyklace. Velmi často končí tento odpad, a to i nelegálně, v afrických zemích, uvádí studie, otištěná v odborném periodiku International Journal of Environmental Research and Public Health.

V posledních letech roste i v Africe výroba elektroniky, a s ní se zvyšuje i množství e-odpadu. V porovnání se světovým průměrem je však sotva třetinové - pouze 2,5 kg e-odpadu na hlavu a rok. Celkové množství za celý kontinent se odhaduje na 2,9 mil. tun. V roce 2019 mělo národní legislativu týkající se elektronického odpadu v Africe pouze třináct zemí a například Egypt se značnou produkcí e-odpadu nemá žádnou.

Pokud legislativa existuje, není odpovídajícím způsobem vymáhána. Ve většině afrických zemí neexistuje formální systém sběru a recyklace vyřazených elektronických zařízení. Zároveň zde roste poptávka po elektronice všeho druhu. To vede k dovozu použitých elektronických a elektrických zařízení, která jsou cenově dostupnější než nová.

Přesné údaje o objemu tohoto elektroodpadu nejsou k mání, studie však odhaduje, že tímto způsobem bylo v letech 2015 a 2016 do Nigérie dovezeno přibližně 60 000 tun elektrozařízení. Největší množství pocházelo z Číny (24 %), následovaly USA (20 %), Španělsko (12 %) a Spojené království (9 %).

Důvodem jsou podle studie vysoké náklady na recyklaci v zemích s kvalitní legislativou na ochranu životního prostředí. Recyklace některých spotřebičů se proto nevyplácí, ale je nutno se jich nějak zbavit. Podle odhadů se zde ročně uloží kolem 250 000 tun vytříděného elektrického a elektronického odpadu.

Podle starších údajů se v roce 2010 v Ghaně na renovaci starých a použitých počítačů podílelo odhadem 10 000 až 15 000 lidí, zatímco dalších 20 300 až 33 600 lidí pracovalo v oblasti recyklace a nakládání s elektronickým odpadem. Nedávno byl tento počet odhadnut na více než 40 000 lidí.

V roce 2019 měly suroviny z elektronického odpadu v Africe hodnotu kolem 3,2 miliardy USD. Odhaduje se, že Ghana ročně vydělá na materiálech pocházejících z elektronického odpadu 105 až 268 mi-lionů USD. Obchod, opravy a využití materiálů z elektronického odpadu slouží jako zdroj obživy pro mnoho chudých částí obyvatelstva.

Kromě toho je zde již zmiňovaná nedostatečná legislativa. Ani existující předpisy však nejsou prosazovány a vymáhány, takže nemají žádný vliv na praxi a jsou neúčinné. V afrických zemích nyní neexistuje ekonomicky životaschopný obchodní model, který by nahradil spalování elektronického odpadu na otevřeném ohni.

tags: #agbogbloshie #skládka #ghana #informace

Oblíbené příspěvky:

• Cesta do minulosti v Zubrnicích
• Likvidace zahradního a stavebního odpadu
• CSR and the environment in Czech history
• Správné třídění směsného odpadu
• Rafaelova škola a dětská literatura