Ekologické hnutí a CSR v Československu před a po roce 1989

Třicáté výročí od změny socialistického režimu v demokratický je příležitostí si připomenout, že mezi stěžejní politická témata před 17. listopadem 1989 patřila i ochrana životního prostředí, neboť od poloviny osmdesátých let začaly hojně vznikat nezávislé občanské iniciativy a politické skupiny, které toto téma považovaly za důležité. Ani se není čemu divit: Československo vytvořilo s Polskem a východním Německem takzvaný černý trojúhelník, nejšpinavější území v Evropě.

Počátky ekologického hnutí před rokem 1989

Na úvod dlužno podotknout, že ekologickou tematiku sledovala část veřejnosti už před polovinou osmdesátých let. Z oficiálních ochranářských organizací krátce existoval TIS - Svaz pro ochranu přírody a krajiny (od listopadu 1969 do násilného ukončení v prosinci 1979), pod Svazem socialistické mládeže vzniká Hnutí Brontosaurus (od ledna 1974), dále fungovala Ekologická sekce Biologické společnosti při ČSAV (od března 1979 do září 1992) a nakonec Český svaz ochránců přírody (od září 1979).

Po 10. červnu 1987 vzniká speciální ekologická skupina Charty 77, a to pod názvem Ekologické fórum Charty 77. Jejími hlavními zástupci jsou například Ivan Dejmal, Aleš Šulc, Antonín Mucha a Lenka Marečková-Hrachová. Dne 18. září 1987 vstupuje do veřejného života Demokratická iniciativa, když čtyřicet devět občanů odesílá dopis poslancům Federálního shromáždění ČSSR. V něm v pěti bodech žádají mimo jiné demokratizaci společnosti, zrušení cenzury a zlepšení životního prostředí.

Ještě v roce 1987 vzniká z členů a příznivců Hnutí Brontosaurus Litvínov Společnost za záchranu Jezeří, která se snaží o záchranu nejen chátrajícího zámku, ale i území pod Krušnými horami, které mělo být zlikvidováno těžbou Dolu Československé armády (nakonec se zámek podaří zachránit).

Koncem května následujícího roku zveřejňuje skupina České děti svůj Manifest Bohemorum liberorum declaratio, který podepsalo dvacet osm lidí. V něm mimo jiné prohlašují následující: „Zrušíme dnešní podobu zločinně řízeného zemědělství (…) Necháme na vůli lidu, jestli dále pokračovat ve výstavbě a provozu jaderných elektráren (…) Rozhodně ve všech tepelných elektrárnách instalujeme neprodleně odlučovací zařízení, ať to stojí, co to stojí.“ Jejich známou přímou akcí byla obrana pražské Stromovky před stavbou silničního systému (ZÁKOS) ve variantě Blanka.

Čtěte také: Přehled mezinárodního ekologického hnutí

Jen o pár měsíců později, konkrétně 15. října, zahájilo činnost Hnutí za občanskou svobodu (HOS), a to manifestem Demokracii pro všechny, který podepisuje sto dvacet šest lidí. Obsahuje základní politické cíle i ochranu životního prostředí: „Vzduch je otráven exhalacemi, vodní toky průmyslovými splaškami, půda a potraviny umělými hnojivy, naše lesy prohrávají v chemické válce.

Nezávislé ekologické aktivity dále nabírají spád už zkraje revolučního roku 1989. Již 15. února zveřejňuje skupina Obroda - Klub za socialistickou přestavbu prohlášení, v němž uvádí, že znečišťování životního prostředí má katastrofální rozměry, chybějí pravdivé údaje o jeho stavu, neřeší se ekologické důsledky průmyslové a zemědělské činnosti a podobně.

První pokus o založení nové ekologické iniciativy s názvem Ekologická společnost se sice objevují již v dubnu a červnu 1987 na diskusním fóru Charty 77, nicméně až 29. května 1989 byla na Ministerstvo vnitra ČSR podána žádost o schválení organizačního řádu společnosti. V jejím zakládacím prohlášení se uvádí následující: „Budeme upozorňovat na případy poškozování životního prostředí a jeho vliv na zdraví obyvatel a podávat podněty k řešení. (…) Naším cílem není však pouze ochrana přírody, jako je tomu u ČSOP, ale náprava stavu životního prostředí jako celku.“ Hlavními osobnostmi Ekologické společnosti jsou Vladimír Kodeš, Aleš Šulc, Petr a Miloš Kužvartovi a Ivan Dejmal.

V lednu 1989 se též aktivizují Pražské matky, když národnímu výboru Prahy zasílají petici s žádostí informovat veřejnost o znečištění ovzduší v Praze. Jelikož odpovědí bylo jen jakési ptydepe, uspořádají 29. května 1989 pochod s kočárky, dětmi a transparenty. Během něj sbírají podpisy proti automobilismu a plánovanému zničení Stromovky, které pak odevzdávají na Hradě evropským ministrům životního prostředí. „Obracíme se především na matky, protože matky by měly nejvíce pociťovat odpovědnost za život svých dětí a za budoucnost dalších generací.

V létě 1989 se dává dohromady několik vědeckých pracovníků, kteří se pod názvem Kruh nezávislé inteligence rozhodli rehabilitovat vzdělanost, dialog a toleranci a kteří se chystali odborně kritizovat socialistický režim. Na zakládající schůzce za účasti asi padesáti lidí byl zvolen řídící tým ve složení Josef Vavroušek, Ivan Gabal, Petr Kratochvíl, Ladislav Hlavatý, Libor Pátý, Lubomír Kopecký, Jaromír Juna a Miroslav Katětov. Základní prohlášení, které se věnuje i ochraně životního prostředí, zveřejnili 6.

Čtěte také: Hnutí Brontosaurus a SEVER

Ozývají se také regiony. V Ostravě vzniká 4. září 1989 Severomoravský ekologický klub, který chce zveřejňovat ekologické problémy v ostravsko-karvinské oblasti. Klub založený Jaromírem Glancem a Jaromírem Piskořem kritizuje hlavně výstavbu koksovny ve Stonavě. O dva dny později než v Ostravě vzniká v Litoměřicích Zelený klub, který „chce hledat cesty, jimiž bychom my sami, každý ve své domácnosti, na svém pracovišti, teď a tady, mohli omezit ničení našeho životního prostředí. K tomuto účelu chce získávat, shromažďovat a rozšiřovat potřebné informace a navazovat kontakty“. Hlavními aktivisty klubu jsou Irena a Jan Wünschovi.

Děti Země za svůj vznik považují 28. září 1989, a to transformací 75. základní organizace ČSOP „Bořena“ na Praze 6. Věnují se záchraně ozonosféry, dopravě, řešením ekologicky sporných staveb a přírodovědnému výzkumu Radovesického údolí. „Příroda se vyvíjí mnoha alternativními směry, stojí a padá s velkou pestrostí druhů a ekosystémů, a byli bychom rádi, kdyby se ve stejném spektru rozvíjelo i lidské společenství. (…) Nepochopíme-li to, Země nás ze sebe setřese jako nehodné děti a bude se točit dál. Podobně - odštěpením od 24. základní organizace ČSOP „DUHA - osvětová sekce“ - vzniká na konci září 1989 iniciativa s názvem hnutí DUHA. „Přírodu chápeme komplexně, nevyjímajíce z ní člověka a jeho fyzické, duševní a morální zdraví. (…) Zcela a rozhodně se distancujeme od násilí či jiné formy agresivního projevu, a to za všech okolností,“ čteme v prosincovém prohlášení zakladatelů Jana Beránka a Jakuba Patočky.

Na pátek 17. listopadu 1989, tj. šest dní po ekologické demonstraci v Teplicích, je svolán pochod Prahou k padesátému výročí uzavření českých vysokých škol. Asi deset tisíc lidí se pak účastní večerního pochodu na Národní třídu, kde dochází k brutálnímu zásahu, čímž začíná „sametová revoluce“. Vzápětí, v úterý 21.

Ekologické hnutí tedy mělo rázně nakročeno důsledně hájit životní prostředí a přírodu již na počátku nového režimu - s jasnými názory, širokou členskou základnou, institucionálním zázemím a též s obrovskou podporou veřejnosti, včetně nových politiků a nových sdělovacích prostředků.

Vývoj ekologického hnutí po roce 1989

Významní ekologové z předrevolučního období se sice opravdu dostali do nejvyšší politiky, zřídili Ministerstvo životního prostředí a rychle začali prosazovat ekologické zákony a vyhlášky. Už po volbách 1992 se však etabluje nový neoliberální kurs v čele s Václavem Klausem.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Nové aktivistické organizace, které živelně vznikaly již před změnou režimu (mezi nejvýznamnější lze řadit Děti Země a Hnutí Duha), mohou být zprvu charakterizovány nadšeným zápalem pro věc, snahou o komplexní řešení ekologických problémů a organizováním přímých akcí.

Při snaze zachytit tyto podstatné proměny ekologického hnutí v devadesátých letech začíná dokument v závěrečné části ztrácet pevnou linku a jeho děj se v kontrastu k předchozím dílům rozmělňuje. Přehledný popis turbulentního vývoje hnutí v tomto období ve 25 minutách se jeví jako příliš obtížný úkol.

Má pravdu Miroslav Patrik z Dětí Země, když tvrdí, že všechna velká práce pro ochranu životního prostředí už byla vykonána? Odpověď lze možná hledat v pravděpodobně nechtěné ambivalenci posledních záběrů.

Přestože komentář hovoří o nové kapitole ekologického hnutí spoléhajícího na politický lobbing, práci s médii a veřejností, vstupování do správních řízení a síťování, obrazový doprovod nabízí pohled na hnutí Limity jsme my.

V politice dominuje ODS a ochránci přírody a ekologové jsou vnímáni jako potížisté, když to řeknu hodně jemně. Některé ekologické organizace se v polovině 90.

Dopady a souvislosti

Devastace životního prostředí a znečištění ovzduší v 70. a 80. letech 20. století doléhaly na zdraví občanů tehdejšího Československa. Komunisté si uvědomovali, že selhávají v tom, co bylo jejich cílem, a sice zvyšovat kvalitu života. Režim proto záměrně lhal a zamlčoval veřejnosti informace o skutečném stavu životního prostředí, aby neposkytoval lidem argumenty, s kterými by se následně mohli proti vládnoucí straně obrátit.

Za komunistického režimu propaganda hlásala: „Lidé si spočítali, že pod domy je něco cennějšího než tohle organizované sešlé kamení“. Touto logikou padly v severních Čechách desítky vesnic a měst, vystěhovány byly desítky tisíc lidí. Jizvy na krajině, v lidských vztazích i duších se nehojí dodnes.

Pohrdání životním prostředím se mísilo s nerespektem k jednotlivým krajinným složkám. Režim také zamlčoval lidem informace, které se úzce dotýkaly jejich zdraví. Stavu ovzduší navíc nepřispívaly ani geografické charakteristiky české kotliny.

Kritika československého normalizačního režimu se většinou soustředí na zločiny státní bezpečnosti, justice, či na otázky nesvobody projevu či pohybu. Devastace životního prostředí zůstává poněkud na okraji zájmu.

Vodní dílo Nové Mlýny vzniklo těsně před rokem 1989 na místě původních vesnic a lužních lesů s cílem vytvořit zavlažovací zemědělskou síť, jež nebyla nikdy realizována. Přehrada ukazuje radikální proměnu krajiny, turisticky nešetrnou megalomanii a celkově střet společenských hodnot.

Pražské matky: Iniciativa zdola

Hnutí Pražské matky vzniklo v roce 1989 jako nezávislé ekologické hnutí v tehdejší ČSSR. Vzniklo z pocitu odpovědnosti za tristní stav životního prostředí, které ovlivní životy dětí a dalších generací.

První demonstrace, kterou hnutí organizovalo, se konala 29. května 1989 u příležitosti mezinárodního setkání ministrů životního prostředí v Praze. Přibližně 30 lidí (převážně matek s malými dětmi v kočárcích) prošlo trasu od tehdejšího Dětského domu (v dnešní ulici Na Příkopech) okolo Prašné brány až na Staroměstské náměstí. Účastníci demonstrace zpívali písně a nesli transparenty s hesly s tematikou životního prostředí. Cestou sbírali podpisy občanů k prohlášení, které bylo adresováno zmíněné konferenci ministrů.

Po první demonstraci následovaly dopisy a akce, které přivedly další členky. V porevolučních 90. letech mělo hnutí několikasetčlennou základnu a působilo ve všech městských částech Prahy. Nejvíce své pozornosti věnovalo ovzduší v hlavním městě a regulaci automobilové dopravy.

Následovala profesionalizace hnutí a založení občanského sdružení, které realizovalo desítky projektů. Ty byly zaměřeny na rozvoj pěší dopravy v hlavním městě a na ochranu chodců, zejména dětí, na cestách do škol a školek.

V roce 2019 oslavila organizace Pražské matky kulaté výročí 30 let od počátku svých aktivit. A protože si přejeme, aby nová značka promlouvala o naší stěžejní činnosti, rozhodli jsme se přejmenovat na Pěšky městem.

Erazim Kohák a ekologické myšlení

Erazim Kohák (1933) se narodil v Praze, v letech 1948 až 1990 žil v exilu. Vystudoval filosofii na Yaleově univerzitě. Od roku 1960 přednáší na univerzitě v Bostonu, v roce 1976 se zde stal profesorem, po návratu do vlasti přednáší na FF UK v Praze. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Uhlíky a hvězdy (The Embers and the Stars, česky zatím nevydáno) a monografie o filosofu Janu Patočkovi. Nejčerstvější knihu Průvodce po demokracii mu vydalo letos nakladatelství SLON. Jeho ekologická filosofie se odráží i v hojné publicistice (Mosty, Nová Přítomnost, Listy, Slovo atd.). Ta první je systematická.

Nehovořil jsem o české demokratické tradici. (To máte jako s bojovými tradicemi československé armády - ano, byli někteří odvážní, kteří stříleli.) Šlo mi o něco jiného. Spolu s průmyslovou revolucí, která posiluje vědomí nadřazenosti člověka nad přírodou a prudce urychluje její ničení, probíhá revoluce demokratická, která odstraňuje rozlišení mezi aristokratem a poddaným. Nejzákladnější zásadou demokracie je rovnost. To neznamená „rovnomajetnost“, ale rovnoprávnost, rovnost před zákonem.

Termínem „česká demokratická tradice“ jsem mířil k myšlenkovému odkazu první republiky, meziválečného demokratického Československa. Myslím, že jednoznačně kladný. Základem pro Masaryka je občanská odpovědnost. Smyslem jeho celkového úsilí bylo vychovat v této zemi národ lidí svobodných a odpovědných.

Základem ekologického hnutí je rozhodnutí přijmout odpovědnost za dopady našeho konání na přírodu. V tomto smyslu je ekologické hnutí prodloužením těch nejlepších tradic české demokracie - právě pro toto přijetí odpovědnosti.

Aristokrat je člověk nezodpovědný, poddaný je člověk nezodpovědný. Nemusí nést následky svého jednání, odskáčou si to poddaní. Aristokrat může prohlásit, že budeme bránit tuto zemi až do „hrdel a statků“. Ale když to znamená, že potřebujeme zaplatit žoldáky, aby šli bojovat na Bílou horu, aristokraty nenapadne, že by se zdanění mohlo vztahovat na jejich vlastní jmění. V tom je ta nezodpovědnost, v přenášení nepříjemných důsledků na druhé. Dnešní příklad aristokratické nezodpovědnosti? Třeba výstavba Temelína, když starost o jaderný odpad přenecháme našim dětem.

Prožil jsem zhroucení dopravního systému a vím, jaké to má následky a jaká naprostá nezodpovědnost je říct, že nepotřebujeme železnice, protože můžeme přemístit dopravu na silnice. Vím, jaká cena se platí za rozpad veřejné dopravy. Automobilismus ničí společnost tím, že podporuje sobectví a také rozptýlené osídlení, malinké vesničky, a to prostě není možné. Jestliže nemáme zničit přírodu kolem sebe, potřebujeme soustředěné bydlení. Samozřejmě je krásné mít venkov a dopřávat si tam dovolenou, ale kdybychom se rozmístili v této zemi hustotou venkovského osídlení, bylo by po venkově. Tato země je příliš malá. Jestli tu má být příroda, tak je naprosto nezbytné, abychom žili ve městech.

Sám jsem prožil sedmnáct let na lesní samotě a jsem za to vděčný. Ale ekologické problémy světa nelze řešit tím, že těch osmnáct milionů Mexičanů z Mexico City nebo dvacet osm milionů Indů v Kalkatě pošlete na venkov. To snad bylo možné, dokud na této planetě žila jedna miliarda lidí. Dnes je odchod na venkov nástrojem osobní obnovy, nikoliv řešením ekologické krize.

Nemohl jsem žít bezmyšlenkovitou samozřejmostí. Ta se mi zhroutila válkou a vyhnanstvím. Nemohl jsem tomu hroucení kolem sebe - včetně ekologického hroucení - uniknout do konzumu. Žil jsem s pocitem, že už jen moje žití je zázrak a dar. To máte ty dva prvky: hledání orientace a pocit vděčnosti. K tomu mi filosofie připadala jako to, co bude po letech komunismu nejnedostatkovější. Sebedůvěra. Místo abychom z vlastních zdrojů hledali optimální řešení našich problémů v naší situaci, snažíme se dohonit a předhonit Západ. I dnes se řídíme tímto Chruščovovým heslem. Chybí nám sebevědomí a odpovědnost svobody. Svoboda vyžaduje obojí.

Je něco hluboce v nepořádku, když si myslíme, že si nemůžeme dovolit ekologii, zdravotnictví, veřejnou dopravu, školství, bytovou výstavbu, armádu, kulturu, ale můžeme si dovolit ten nejnesmyslnější konzum z dovozu, od automobilů po ovocná projímadla v kostce a miliardové úniky v bankách, v ocelárnách, v investičních fondech a kde ještě všude mizí obecné dobro a vzniká soukromé jmění. Myslet si, že stačí pachtit se za ziskem za každou cenu a všechno ostatní se o sebe postará samo, mi připadá iluzorní - a nezodpovědné. Totiž základem demokracie je společná odpovědnost za věci veřejné - a ta je něčím, čemu se potřebujeme učit.

tags: #ekologické #hnutí #a #CSR

Oblíbené příspěvky:

• Aktuality o odpadovém hospodářství v Bruntále
• Emise zážehových motorů a legislativa
• Co Znamenají Emise v TP?
• Prevence škod zvěří v ČR
• Jak skládat puzzle s panoramaty