Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky: Ochrana biodiverzity a krajiny

11.03.2026

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) je státní instituce, která zajišťuje odbornou i praktickou péči o naši přírodu, zejména o chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a národní přírodní památky.

AOPK ČR sleduje stav biodiverzity na celém území ČR, chrání ohrožené druhy a jejich biotopy, vytváří oborové metodiky a standardy, administruje dotační programy, spolupracuje s vlastníky a hospodáři, obcemi i kraji, odbornými institucemi i neziskovými organizacemi.

Spolupráce s Národním zemědělským muzeem

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) a Národní zemědělské muzeum (NZM) podepsaly Memorandum o spolupráci.

Hlavními oblastmi spolupráce jsou sdílení vzdělávacích programů, informací a materiálů, příprava výstav, expozic a dalších aktivit o přínosech biodiverzity. Obě instituce se shodují zejména na důležitosti environmentálního vzdělávání a osvěty.

Podle generálního ředitele NZM Zdeňka Nováka memorandum přispěje k lepší informovanosti o udržitelném hospodaření a významu ochrany biodiverzity. „Naše muzeum se dlouhodobě věnuje tématům souvisejícím se vztahem člověka k přírodě, venkovu a kulturní krajině.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Memorandum bylo uzavřeno na dobu neurčitou a umožňuje flexibilní rozšiřování spolupráce podle aktuálních potřeb obou institucí. Jednou z plánovaných aktivit by měla být velká výstava věnovaná biodiverzitě, jejíž financování zajišťuje evropský projekt Prospective LIFE.

Nástroje ochrany přírody

Zákon o ochraně přírody a krajiny upravuje na několika místech možnost omezit, event. zakázat činnost fyzických i právnických osob, pokud tato činnost narušuje či ohrožuje zájmy ochrany přírody a krajiny a může způsobit nedovolenou změnu chráněných částí přírody.

Mezi základní nástroje dané zákonem o ochraně přírody a krajiny (dále ZOPK) patří to, že orgán ochrany přírody má možnost již probíhající činnost, která by byla v rozporu se zájmy chráněnými zákonem, omezit formou stanovení podmínek pro tuto činnost, případně tuto činnost zakázat.

Orgán ochrany přírody naopak nemá pravomoc uživatelům krajiny (zejména vlastníkům a nájemcům pozemků) jakoukoli činnost ve prospěch zájmů ochrany přírody přikazovat, tedy nemůže vynucovat aktivní konání ve prospěch ochrany přírody a krajiny. Vlastníka (nájemce) může pouze k takovému aktivnímu prospěšnému konání vyzvat, popřípadě se s ním o něm dohodnout, tedy sjednat veřejnoprávní smlouvu, či jej vykonat namísto něj, přičemž vlastník či nájemce je povinen takové jednání (po předchozí výzvě) strpět (zejména podle § 68 odst.

Všechny druhy rostlin a živočichů (tedy obecně chráněné i ty, které požívají zvláštní druhové ochrany) jsou chráněny před ničením, poškozováním, sběrem a odchytem, které by mohly vést k ohrožení těchto druhů na bytí, k jejich degeneraci či narušení schopnosti rozmnožování anebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Čtěte také: Program Podpory a ochrana přírody

Jde o ochranu druhu jako celku, ale též o ochranu jednotlivých populací. Orgán ochrany přírody v případě takového ohrožení může stanovit závazné podmínky pro výkon činnosti, jejichž cílem je ochránit ohrožené populace.

Činí tak formou opatření obecné povahy pokud jde o blíže neurčený okruh adresátů anebo správním rozhodnutím, vydaným v řízení zahájeném z moci úřední, pokud mají být stanoveny podmínky pro výkon činnosti konkrétního subjektu.

Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích a národních přírodních památkách a dále v 1. zóně CHKO anebo poškození jeskyně, může orgán ochrany přírody omezit nebo zakázat do těchto území nebo jejich částí přístup veřejnosti. Jde zejména o ochranu těchto území před hrozícím poškozením způsobeným nadměrnou návštěvností.

Omezení vstupu spočívá například v tom, že území je uzavřeno pro návštěvníky jen po část roku. Orgán ochrany přírody může stanovit správním rozhodnutím konkrétnímu subjektu podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně či zvláště chráněných částí přírody, popřípadě může takovou činnost zakázat.

Česká inspekce životního prostředí jako kontrolní správní orgán dozírá, jak subjekty (s výjimkou ústředních orgánů státní správy) dodržují právní předpisy a rozhodnutí v oblasti ochrany přírody. Při zjištění ohrožení zájmů ochrany přírody je oprávněna nařídit omezení, případně zastavení škodlivé činnosti až do doby odstranění nedostatků a jejich příčin.

Čtěte také: Veselí nad Moravou: Zpráva AOPK

Role stráže přírody

Strážce přírody je fyzickou osobou, která je pověřena výkonem státní správy v ochraně přírody v rozsahu vymezeném zákonem. Stráž přírody je zvláštním subjektem státní správy, jehož úkolem je být nápomocen orgánům ochrany přírody tím, že provádí dohled na fyzické a právnické osoby, aby dodržovaly předpisy o ochraně přírody a krajiny.

Vedle jiných veřejnoprávních oprávnění je strážce přírody rovněž oprávněn v případě bezprostředního ohrožení zájmů chráněných zákonem rušivou činnost pozastavit. Ustanovení vymezuje, že se musí jednat o ohrožení zájmů chráněných v částech druhé až páté zákona, což ovšem zahrnuje všechny chráněné části přírody.

O svém opatření je strážce povinen bezodkladně vyrozumět územně příslušný orgán ochrany přírody; ten opatření strážce potvrdí, změní nebo zruší nejpozději do 15 dnů od jeho vydání.

Územně příslušným orgánem ochrany přírody je orgán ochrany přírody se zbytkovou působností, tj. na obecně chráněném území obecní úřad obcí s rozšířenou působností, ve zvláště chráněných územích je to správa národního parku, Agentura ochrany přírody a krajský úřad pro území přírodních rezervací a památek.

Správní orgán opatření strážce potvrdí, jestliže dospěje k závěru, že pozastavená činnost skutečně znamenala bezprostřední ohrožení zájmů ochrany přírody. Může též opatření strážce změnit, zejména v těch případech, kdy dojde k závěru, že pozastavená činnost byla v době učiněného opatření skutečně ohrožující, avšak subjekt, proti němuž opatření směřovalo, jí může dále konat za určitých podmínek, stanoveným v rozhodnutí.

Orgán ochrany přírody také může opatření strážce zrušit, a to zejména v těch případech, kdy vyhodnotí, že činnost neohrožuje zájmy chráněné zákonem anebo například v těch případech, kdy si subjekt již opatřil od orgánu ochrany přírody potřebné povolení.

Omezování činnosti a prevence poškození přírody

Možnost omezit činnost stanovením podmínek pro její výkon je jedním z nejsilnějších preventivních nástrojů v rukou orgánů ochrany přírody. Takto lze činnost omezit kterýmkoli fyzickým či právnickým osobám, jestliže by jejich činnost mohla způsobit nedovolenou změnu obecně či zvláště chráněných částí přírody.

Omezení spočívá v tom, že pro výkon takové ohrožující činnosti jsou stanoveny podmínky, jejichž cílem je činnost regulovat tak, aby se předešlo vzniku poškození částí přírody.

Pokud by k dostatečné prevenci vzniku poškození částí přírody nepostačilo stanovení podmínek pro výkon ohrožující činnosti, je možné takovou činnost zakázat. Vždy platí, že subjekty by ve výkonu své činnosti měly být omezeny v co nejmenším rozsahu, který je ovšem dostatečný k dosažení účelu.

Podle judikatury správních soudů pro použití tohoto nástroje vůbec není podmínkou, aby hrozba zájmům chráněným ZOPK byla již naplněna, tedy k poškození částí přírody již došlo, nýbrž postačí reálná hrozba nedovolené změny. Tu pak je orgán ochrany přírody povinen prokázat.

Podmínkou pro to, aby mohl orgán ochrany přírody použít tento nástroj, nezbytně není ani protiprávnost jednání omezovaného subjektu.

O omezení, event. zákazu činnosti podle § 66 ZOPK rozhoduje orgán ochrany přírody ve správním řízení zahájeném z moci úřední.

tags: #agentura #ochrany #prirody #a #krajiny #english