Historie a ochrana přírody a krajiny Špičáku

Nevysokých zalesněných vršků nabízí oblíková krajina severně od Jeseníku velké množství. Ale jen jeden - mezi Písečnou a Supíkovicemi - v sobě ukrývá řadu pokladů.

Geologická historie Špičáku

Geologicky pozoruhodná lokalita vznikla vypreparováním zpevněných pískovců kolem žíly polzenitu. Všechny tři vrchy leží v jedné přímce na stejné polzenitové žíle o mocnosti kolem 2 m, která svými kontaktními účinky okolní pískovce zpevnila. Při zvětrávání žíly vznikaly minerály (limonit, jílové minerály), které byly v 17. a 18. století těženy jako železná ruda.

Jeskyně Na Špičáku

Jeskyně Na Špičáku, dříve nazývaná Supíkovická krápníková jeskyně, se nachází v jižním svahu nápadného osamělého vrchu Špičák (518 m n. m.), jižně od obce Supíkovice v okrese Jeseník.

Tato naše nejmenší jeskyně má zcela odlišný charakter od ostatních jeskyní v krasových oblastech České republiky. Tvoří ji masivní světlešedé, tektonicky málo porušené celistvé mramory stáří 350-380 milionů let.

Mramory se usadily původně jako vápence na dně devonského moře, které dnešní Slezsko a Moravu postupně zaplavovalo od severu k jihu. Geologicky patří k pruhu mramorizovaných vápenců patrně devonského stáří, které tvoří úzký pruh v sérii nekarbonátových hornin tvořících východní sektor sedimentárního pláště žulovského masivu.

Čtěte také: Výhrady Božího Daru k CHKO

Během geologického vývoje byly vrstvy vápenců rozlámány a zvrásněny spolu s okolními horninami. Přitom byly částečně přeměněny vyvřelými horninami, zvláště pak žulou, do podoby krystalických vápenců-mramorů.

Na tektonicky narušené vrstvy mramoru, které budují vrch Špičák a jeho okolí, výrazně působily srážky i povrchové vodní toky. Rozpouštěním kalcitu postupně rozšiřovaly pukliny, vytvářely podzemní kanály, kterými voda odtékala do vznikajících údolí, a pomalu vytvářely jeskynní labyrint.

Severský kontinentální ledovec, který se zejména v předposlední době ledové (saalské) zhruba před 150 tisíci lety zastavil až o naše pohraniční hory, však významně ovlivnil další vývoj jeskyně. Při oteplování a pozvolném ústupu ledovce modelovaly jeskyni i jeho tavné vody.

Výrazně agresivnější ledovcová voda urychlila vývoj podzemních dutin, a protože se v nich po velmi dlouhou dobu tvořila trvalá podzemní jezera, způsobila zejména jejich rozšiřování. Nejaktivněji rozpouštěla vápenec při hladině jezer, takže podzemní chodby dostávaly neobvyklý srdcovitý profil a v celém systému vznikla výrazná horizontální úroveň stropů a výklenků.

Vytvořil se tak labyrint pravoúhle orientovaných chodeb připojujících se od severozápadu k hlavní chodbě, jež má směr JZ-SV, a sleduje tak zhruba jižní úpatí Špičáku. Tato geneze a modelace jeskyně nemá v ČR obdoby a také v jiných zemích je velmi vzácná.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Historie Jeskyně Na Špičáku

Jeskyně Na Špičáku je známa od nepaměti, ale s jistotou lze tvrdit, že patří k nejstarším písemně doloženým jeskyním ve střední Evropě. V roce 1430 se o ní ve své příručce pro hledače zlata zmínil prospektor Anthonius Wale z Krakova jako o pradávném horním díle.

Jeskyně byla zřejmě silně frekventovaná nejen před tímto datem, ale i později. Již ve 13. století poskytovala bezpečné útočiště obyvatelstvu v průběhu tatarských a tureckých nájezdů, napoleonsko-pruských válek v 19. století a při dalších, většinou válečných událostech. Sloužila za úkryt lidem pronásledovaným církví nebo zákonem.

Roku 1884 navštívili jeskyni geologové Alexander Makowsky a Anton Rzehak. Jeskyni prozkoumali, odborně popsali a dali pořídit i její plán, který velmi pečlivě nakreslil vojenský topograf Johan Ripper, zeť zakladatele lázní Jeseník Vincenze Priessnitze.

V letech 1884-1885 bylo v úzké skalní průrvě vystavěno kamenné schodiště s převýšením osmi metrů a jeskyně byla zpřístupněna Sudetským horským spolkem (Sudeten Gebirgsverein). Již tehdy vcházely skupinky návštěvníků do jeskyně s průvodcem a na cestu si svítily svíčkami nebo karbidovými lampami.

V roce 1949 převzal opuštěnou jeskyni komunální podnik v Jeseníku a následně Turista, národní podnik, který ji v letech 1954-1955 prostřednictvím národního podniku Baraba upravil, opatřil raženou výstupní štolou a zavedl do ní elektrické osvětlení. Provoz jeskyně byl slavnostně zahájen v květnu 1955.

Čtěte také: Program Podpory a ochrana přírody

V roce 1994 byly přístup k jeskyni i některé užší partie na prohlídkové trase přizpůsobeny parametrům invalidních vozíků, a tak - také díky přirozenému horizontálnímu směru chodeb - se stala jeskyně bezbariérovou. Od září 2007 do března 2008 prošla rozsáhlými opravami.

Historické nápisy a kresby na stěnách jeskyně

Jeskyně Na Špičáku patří mezi přírodní výtvory poznamenané velkým množstvím nápisů a kreseb, z nichž některé jsou velmi staré. Byly vytvářeny různou technikou: nejběžnější jsou záznamy psané uhlem, červenou a hnědou rudkou, ale i tuhou nebo inkoustovou tužkou. Některé nápisy jsou tesány, ryty nebo vyškrabovány do skalní stěny.

Pomineme-li nečitelné nápisy, jména a texty bez udání letopočtu, nejvíce záznamů pochází z 19. a počátku 20. století. Nejstarší datovanou památkou je do mramorové stěny Srdcové chodby vyťukávaný turnajový štít, uvnitř se stylizovaným výjevem snad Adama a Evy pod stromem poznání, nad nímž se nacházejí písmena „HB“ a rok 1519.

Nejvýznamnější a zároveň ústřední epigrafickou památkou je vyobrazení motivu ukřižování v prostoru tzv. Kalvárie na křížení hlavní a Srdcové chodby.

Národní přírodní památka Na Špičáku

Národní přírodní památka (NPP) Na Špičáku byla vyhlášena na zalesněném vrcholu Velkého Špičáku tvořeném skalními výchozy středně až svrchně devonských krystalických vápenců. Platný právní předpis o vyhlášení zvláště chráněných území vydalo Ministerstvo kultury ČSR dne 10. 11. 1970, později přehlášených do kategorie NPP: zákon č. 114/1992 Sb., vyhláška 395/1992 Sb. na rozloze 7,05 ha.

Skalní defilé Velkého Špičáku vytváří hřebenovitě uspořádané skalní město se skalními jehlami v délce 260 m, se znaky periglaciální modelace. Vrstvy mramorů jsou na povrchu nevýrazně zkrasovělé, z drobných tvarů se na skalách vyskytují vrstevnaté a jamkové škrapy a mrazový srub.

Na povrchu tohoto významného krasového území jsou přirozené porosty tisu červeného (Taxus baccata) vtroušené mezi vápnomilné bučiny. Z území je známo 12 druhů letounů (Chiroptera), přičemž podzemní prostory jsou důležitým zimovištěm osmi druhů. Nejpočetnější je kriticky ohrožený vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros).

Hlavním motivem ochrany NPP je zachování krajinných prvků, povrchových a především podzemních krasových jevů v území a udržení původních druhů fauny a flóry.

Fauna a flóra NPP Na Špičáku

Napříč národní přírodní památkou (NPP) Na Špičáku, jejíž rozloha činí necelých 7 ha, se ve směru od severoseverovýchodu k jihojihozápadu táhne přibližně 260 m dlouhý skalnatý hřbet s nejvyšším bodem Velký Špičák dosahujícím výšky 516 m n. m.

V mírnějším terénu pod skalnatým hřebenem převládají porosty květnatých bučin asociace Mercuriali perennis-Fagetum, kdy hlavní dřevinu - buk lesní - doprovází javor mléč i klen, tu a tam lípa srdčitá, jasan ztepilý nebo modřín opadavý. Stromové patro na prudších svazích ještě doplňují dřeviny typické pro suťové lesy jako lípa velkolistá a jilm horský.

Skalnatý hřbet je porostlý mozaikou javoru mléče, borovice lesní, břízy bělokoré nebo dubu zimního. V keřovém patře se vyskytuje růže převislá a několik jedinců jalovce obecného pravého. Za povšimnutí stojí porost při severním okraji skalnatého hřebene připomínající fragment vápnomilné skalní lipiny asociace Seslerio caeruleae-Tilietum cordatae (Zukal 2023a).

Samostatné pojednání si zasluhuje silně ohrožený tis červený (Taxus baccata) vyskytující se napříč popsanými porosty. Zdejší autochtonní, zdárně se obnovující populace čítající více než 400 jedinců je proto zvlášť významná. V rámci průzkumu provedeném v roce 2023 bylo zaznamenáno 258 jedinců vyšších jednoho metru (Zukal 2023b).

Díky bazickému podkladu i přírodě blízkému charakteru lesních porostů s přítomností tlejícího dřeva je NPP Na Špičáku také regionálně významnou mykologickou lokalitou.

Z více než 110 botanických taxonů lze jako významné jmenovat ohroženou lilii zlatohlavou (Lilium martagon) vyskytující se na lokalitě v relativně hojném počtu zejména při severovýchodním úbočí skalnatého hřebenu, kruštík širolistý (Epipactis helleborine) nebo dříve zde nezaznamenanou a také ohroženou okrotici bílou (Cephalanthera damasonium) (Zukal 2023c).

Zajímavější je zdejší populace suchozemských plžů, a to zřejmě díky podloží bohatému na vápník. Na osluněné skalní výchozy jsou vázány některé xerotermofilní druhy, jinak v této oblasti vzácnější oblovka drobná (Cochlicopa lubricella), páskovka žíhaná (Caucasotachea vindobonensis) a drobnička válcovitá (Truncatellina cylindrica).

Rovněž sem pronikly druhy typické pro horské lesní sutě, ve vyšších oblastech České republiky vzácně se vyskytující vrkoč horský (Vertigo alpestris), sklovatka krátkonohá (Daudebardia brevipes) a zuboústka sametová (Causa holosericea).

O to zajímavější je však výskyt až 7 druhů obojživelníků zaznamenaných v posledních třech dekádách. Vesměs jsou vázaní na malé periodické jezírko na dně bývalého lomu v jižní části území. Žijí zde čolek velký (Triturus cristatus), čolek horský (Ichthyosaura alpestris) a čolek obecný (Lissotriton vulgaris) s ropuchou obecnou (Bufo bufo) a skokanem hnědým (Rana temporaria).

Nejvýznamnější skupinou živočichů NPP Na Špičáku jsou letouni. Území je také zařazeno do soustavy Natura 2000 jako evropsky významná lokalita (EVL) s předmětem ochrany vrápencem malým (Rhinolophus hipposideros).

Početnost netopýrů v jeskyni Na Špičáku

V uplynulých třiceti letech bylo během 30 kontrol jeskyně Na Špičáku jako zimoviště zjištěno celkem 3 034 zvířat 10 druhů. Jednoznačně nejhojnějším druhem v lokalitě je vrápenec malý dominující jak v zimním období (88,2 %), tak poněkud překvapivě i svým zastoupením v odchytech (38,3 %).

Vývoj početnosti populace vrápenců malých za posledních 30 let zachycuje graf. V zimě s velkým odstupem za vrápenci následují netopýr brvitý (Myotis emarginatus; 6,2 %) a netopýr vodní (M. daubentonii; 2,1 %), n. velký (M. myotis; 1,8 %) a další druhy spíše s ojedinělým výskytem.

Tabulka: Druhy netopýrů zjištěné v jeskyni Na Špičáku

tags: #agentura #ochrany #prirody #a #krajiny #spicak

Oblíbené příspěvky:

• Horské ekosystémy a jejich ohrožení
• Česká stopa v Plitvických jezerech
• Podmínky svozu bioodpadu
• Pytlový sběr odpadu v Semilech
• Likvidace vozidel Podbořany - cena