Agroenvironmentální programy EU: Podpora udržitelného zemědělství a ochrana životního prostředí

Zemědělství se po staletí soustředilo především na produkci potravin. V posledních desetiletích se podařilo v Evropě toto poslání naplnit více než uspokojivě. Současně se však zvýšilo spotřebovávání či narušování složek životního prostředí (spotřeba vody, zvýšení objemu odpadů, pronikání cizorodých látek do vod atd.). Za této situace roste u obyvatelstva zájem, aby zemědělci poskytovali nejen potraviny, ale také služby v ochraně životního prostředí.

V zemích EU se tato vůle voličů projevila na začátku devadesátých let a vyústila do vzniku podpůrných programů (později nazývaných opatření) směrovaných na způsoby hospodaření v zemědělství šetrné k životnímu prostředí a také ostatní nástroje agroenvironmentální politiky (dále AEP) nabývaly na důležitosti. Při vzniku SZP byla jednoznačnou prioritou podpora zvyšování zemědělské produktivity a ochrana životního prostředí nebyla pociťována jako důležitý úkol. Podceněním tohoto faktoru přispěla SZP od počátku 60. let k několika formám degradace životního prostředí.

Prohlubující se problémy byly příčinou vzniku nového politického vědomí a v roce 1972 byl v Paříži hlavami států nastartován proces, jehož výsledkem byl první Environmentální akční program. Tento dokument nabýval v dalších letech na důležitosti a nakonec vyústil v vytvoření právního rámce pro environmentální politiku EU. Ve stejném období se do některých směrnic a nařízení zakotvila opatření na ochranu životního prostředí. Jednalo se zejména o Nařízení Rady (EEC) č. Od začátku devadesátých let byl zejména pod vlivem konferencí v Rio de Janeiro (červen 1992) včleněn do environmentální diskuse princip trvale udržitelného rozvoje.

Pátý Environmentální akční plán již obsahoval zvláštní pojednání o zemědělství, které se stalo jedním z pěti prioritních resortů. Součástí reformy SZP v roce 1992 bylo přijetí tzv. Doprovodných opatření (např. podpora zalesňování a agroenvironmentální opatření). Agroenvironmentální opatření byla vyhlášena v Nařízení Rady č. 2078/92 a jejich zavedení se stalo pro členské státy povinným. Další kvalitativní posun nastal při druhé reformě SZP, v níž byla řada strukturálních opatření integrována a zahrnuta do Nařízení Rady č. 1257/1999 o regionálním rozvoji. Tak jak se agroenvironmentální politika vyvíjela, využívalo se stále více typů nástrojů politiky a rostly tendence integrovat podporu citlivého hospodaření do ostatních nástrojů SZP.

Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku, např. květnaté louky, či mokřady s bohatstvím druhů jsou velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují biodiverzitu, zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím postupně zarůstá křovinným a později lesním porostem, přičemž klesá diverzita prostředí i života v něm.

Čtěte také: Provoz a třídění odpadu v Jesenici

Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět.

Cílem agroenvironmentálních programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření tzn. Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Mezi ně patří například zákaz používání GMO, omezení syntetických hnojiv a upřednostňování organického hnojiva, zajištění vyšší kvality života hospodářským zvířatům, kosení luk v předepsaných termínech a bez použití mechanizace atd.

Pozitivním přínosem AEP je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh…). Do AEP je zapojeno již více než 20 % celkové rozlohy zemědělských ploch v EU.

Nástroje agroenvironmentální politiky

Významná část politiky je však v zemích EU založena na dobrovolných opatřeních. Poradenství a šíření informací nezpůsobuje zemědělcům výraznější náklady, ale pro fungování ostatních nástrojů je nezbytné. Zemědělci mohou měnit postoje a každodenní rozhodování, která ovlivňují životní prostředí, jen pokud jsou seznámeni se zásadními vazbami mezi aktivitami při zemědělském hospodaření a jejich vlivem na životní prostředí a s možnými strategiemi pro prevenci potenciálních škod.

Dalším zaměřením vzdělávání je zejména dostatečná znalost navrhovaných podpůrných programů, Zásad správné zemědělské praxe integrujících vazeb v zemědělské politice, právních norem atd. Důležitým faktorem tvorby agroenvironmentální politiky je integrace nástrojů politiky. Řada zkušeností se zaváděním opatření s protichůdnými vlivy vedla k cílevědomé snaze zajistit, aby se jednotlivé nástroje politiky doplňovaly, posilovaly a navzájem nerušily. Navzdory tomuto trendu se daří uplatňovat toto pravidlo jen pozvolna (v EU známý princip „Cross Compliance“). Ukázkou je např. požadavek naplňovat soubor Zásad správné zemědělské praxe v případě účasti na AEP nebo plateb ve znevýhodněných oblastech.

Čtěte také: Program Agroekologie

• Právní normy týkající se i zemědělství (např. Směrnice č. 91/676 o nitrátech jejichž původ je v zemědělství, dále Směrnice Rady č. 92/43 o ochraně přirozených stanovišť volně žijící fauny a flóry evropského významu a Směrnice Rady č. 79/409 o ochraně volně žijících ptáků a o nástrojích na ochranu jejich stanovišť).
• Zvláštním případem je právo státu vykoupit půdu, pokud jsou k tomu vážné důvody (ochrana ohroženého druhu atd.).
• Agroenvironmentální opatření (programy): Zamýšlené cíle v ochraně životního prostředí a přírody vyžadují od zemědělců aktivity, které jim často způsobují ekonomickou ztrátu. Stát proto uzavře se zemědělcem kontrakt na předem definovaný management půdy a přiznává mu odpovídající finanční odměnu. Opatření tohoto druhu se vyhlašují na dobu nejméně pěti let, jsou dobrovolná a podléhají přísným administrativním pravidlům (zejména definice managementu, výpočet odměn, kontrola, vyhodnocování aj.).
• Zásady správné zemědělské praxe (dále jen Zásady). Tento dokument zahrnuje doporučení týkající se hospodaření na půdě, která jsou ohleduplná k životnímu prostředí a biologické různorodosti. Zásady sice patří do oblasti šíření informací, avšak mají v agroenvironmentální politice svoji zvláštní úlohu. V souladu se stávající politikou EU je dodržování Zásad sice dobrovolné, ale je podmínkou získání zemědělských podpor ve znevýhodněných oblastech a v případě účasti v agroenvironmentálních opatřeních. Tím se stává z dřívějšího vzdělávacího opatření mocný nástroj politiky.

Vývoj AEP v České republice

V České republice se agroenvironmentální opatření (AEO) využívají už od roku 2002, přesto pro ně stále neexistuje vstřícný český název. Množství prostředků, které skrze ně směřuje k přírodě a krajině šetrnějšího zemědělského hospodaření, přesahuje jakékoli jiné nástroje na praktický management ve prospěch ochrany přírody zemědělské krajiny. Poprvé se AEO v České republice objevila v roce 2002, kdy byly součástí tzv. programu SAPARD (z anglického Special Accession Program for Agriculture and Rural Development). V pěti oblastech České republiky (CHKO Bílé Karpaty, CHKO Blaník, CHKO Litovelské Pomoraví, CHKO Moravský kras a CHKO Poodří) byly připraveny různé varianty na opatření pro travní porosty i ornou půdu, do kterých zemědělci mohli vstoupit. Každá z pěti oblastí si zpracovala vlastní varianty opatření tak, aby co nejvíce řešily lokální situaci.

Od roku 2004 mohli zemědělci poprvé využívat AEO v rámci celé České republiky. Základním předpokladem pro příjem dotací bylo vytvoření registru půdních bloků, které byly evidovány v systému LPIS (zkratka pro Land Parcel Information System). Jedná se o tzv. Mezi hlavní cíle AEO patřilo zamezení zrychlenému odtoku vody z krajiny, snížení eroze půdy, podpoření ekologické stability krajiny a zachování a zvýšení přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě. Součástí AEO bylo v tomto období rovněž ekologické zemědělství a od roku 2006 také integrovaná produkce ovoce a vinné révy. AEO významně přispělo ke stabilitě krajiny z pohledu eroze v podhorských a horských oblastech zatravněním více než 30 000 ha orné půdy.

V roce 2015 se spustilo aktuální programové období. První nejvíce viditelnou změnou bylo nové označení - nově se doplnil název na agroenvironmentálně-klimatická opatření. Hned druhým slovem je nicméně potřeba doplnit, že se jednalo spíš o kosmetickou úpravu názvu než významnější posun jiným směrem. Jednou z největších změn byla povinnost ponechat na půdních blocích o výměře nad 12 ha 3-10 % neposečené plochy o velikosti do 1 ha ve formě pásů nebo plochy do následné seče nebo do následujícího roku. Opět tak došlo k dalšímu rozvoji AEO směrem k větší flexibilitě a k rozšíření nabídky opatření, nicméně zůstává otázka, zda je to ke změně negativního vývoje druhové diverzity dostatečné.

Projekt BESTMAP: Nový pohled na AEP

Projekt BESTMAP se zaměřil na hlubší pochopení toho, jak zemědělci rozhodují o zavádění AEP. Výzkum zahrnoval strukturované rozhovory a dotazníkové průzkumy mezi zemědělci, doplněné o výsledky z multiagentních modelů rozhodování (angl. agent-based models). Analýzy ukázaly, že hlavní motivací pro zavádění AEP je finanční kompenzace za ušlý zisk a možnost diverzifikace příjmů. Ekologické dopady zemědělství jsou pro zemědělce až druhotným důvodem. Zemědělci mají tendenci vybírat si pouze ty AEP, které se shodují s jejich stávajícími zemědělskými postupy. I když je informovanost o AEP dobrá, zemědělci často kritizují vysokou byrokratickou zátěž, která je obzvláště omezující pro menší farmy kvůli nedostatku administrativních kapacit.

Pro zvýšení participace zemědělců v agroenvironmentálních programech je především žádoucí pracovat na zvýšení finanční podpory tak, aby dostatečně kompenzovala zemědělcům ztráty za ztížené hospodaření. Zároveň je klíčové snížit míru byrokratické zátěže, která je často hlavní překážkou při zavádění AEP, zejména pro menší farmy. Důležitým aspektem je také zvýšení flexibility podmínek AEP.

Čtěte také: Návod k použití: AGRO Urychlovač kompostu

Výsledky projektu BESTMAP tedy ukazují, že AEP mají potenciál přispět k ochraně biodiverzity a složek životního prostředí, ale jejich současná implementace je nedostatečná pro dosažení významných pozitivních dopadů. Pro zvýšení účinnosti těchto opatření je třeba zohlednit různorodost zemědělských podniků, motivace farmářů a komplexní vztahy mezi zemědělskými postupy a životním prostředím.

Zjednodušení SZP a konzultace se zemědělci

Po pečlivém vyslechnutí obav zemědělců se Evropská komise okamžitě pustila do urychleného přijetí konkrétních opatření, která řeší vznesené problémy. Zjednodušení evropských politik v oblasti zemědělství je trvalou prioritou, a to jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni. Klíčovou roli při snižování administrativní zátěže kladené na zemědělce a zajištění její přiměřenosti sehrávají země EU.

Evropská komise chtěla získat názory přímo od zemědělců v EU, a proto od 7. března do 8. dubna 2024 zorganizovala online průzkum ve všech jazycích EU. Obdržela téměř 27 000 reakcí. Průzkum pomohl určit, co je zdrojem administrativní zátěže a komplikovanosti pravidel SZP, jakož i dalších předpisů upravujících potravinářství a zemědělství. Jedním z hlavních cílů SZP je zvýšit postavení zemědělců v potravinovém řetězci.

Doporučení pro zvýšení efektivity AEP

• Pracovat na zvýšení finanční podpory tak, aby dostatečně kompenzovala zemědělcům ztráty za ztížené hospodaření.
• Snížit míru byrokratické zátěže, která je často hlavní překážkou při zavádění AEP, zejména pro menší farmy.
• Zvýšit flexibilitu podmínek AEP, aby lépe odpovídaly místním podmínkám a potřebám zemědělců.
• Zvýšit celkovou výměru AEP, zvláště na orné půdě, aby tvořila propojenější síť přírodě blízkého hospodaření v krajině.
• Stanovit předpokládané přínosy AEP pro biodiverzitu a definovat minimální cíle ochrany, které musí být splněny pro určité území, typ stanoviště nebo specifické druhy.
• Jasněji definovat předpokládané přínosy AEP pro poskytování ekosystémových služeb, např. minimalizaci ztráty živin v citlivých oblastech nebo udržování adekvátních vlastností půdy.
• Podporovat kooperativní schémata, zahrnující společné zapojení sousedících farem např. za účelem propojení stanovišť nebo dosažení minimální požadované výměry AEP, což může podpořit efektivitu AEP v širším krajinném měřítku.

tags: #agroenvironmentální #programy #EU

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem odpadkového koše
• Dluhy za odpad: Co se stane, když nezaplatíte?
• Sběrný dvůr Vyškov a jeho pravidla
• Pěstování hrušek v ekologickém zemědělství
• Ochoz u Brna a klima