Trnovník akát (Robinia pseudoacacia): Charakteristika a vliv na přírodu

Mezi stovkami druhů stromů vyniká trnovník akát svou neuvěřitelnou odolností a schopností překonávat čas i nepříznivé podmínky. Trnovník akát, odborně nazývaný Robinia pseudoacacia, nazývaný také akát bílý, byl do Evropy přivezen na počátku 17. století jako okrasný strom.

Rychle se však ukázalo, že jeho schopnost adaptace je až ohromující. Dařilo se mu na kamenitých půdách, v suchých podmínkách i v městských zástavbách.

Historie introdukce a šíření

Do Evropy byl akát dovezen počátkem 17. století jako okrasná dřevina. Podle většiny autorů (např. Majer, 1968; Vadas, 1914) se tímto činem proslavil francouzský botanik Jean Robin, který akátová semena přivezl ze Severní Ameriky v roce 1601 a po němž dostala tato dřevina i své latinské jméno.

Za nejstarší vypěstovaný trnovník byl považován strom v pařížské Jardin des Plantes, zasazený roku 1636 ředitelem Jardin Royal Vespasianem Robinem, synem Jeana Robina.

Akát byl zpočátku pěstován jen jako okrasný strom v botanických zahradách, parcích nebo uličních stromořadích, ale už kolem roku 1700 byl v jižním Německu značně rozšířen jako lesnická dřevina (Vadas, 1914).

Čtěte také: Proč zvolit odpadkový koš z akátového dřeva?

Využívalo se jeho výhodných vlastností - nenáročnosti, trvanlivého a vysoce výhřevného dřeva odolávajícího hmyzu a houbám, rychlého růstu, snadného rozmnožování a schopnosti zpevňovat volnou půdu. V 18. století se stal silně propagovanou dřevinou, takže se brzy rozšířil prakticky po celé Evropě, pronikl i do východní Asie, Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie (Göhre, 1952; Keresztesi, 1988).

Na rozdíl od Maďarska a Německa, kde se akát používal zejména pro zpevnění písčitých půd, náplavů a vátých písků, se na území České republiky, s výjimkou Polabí a části jižní Moravy, osazovaly akátem spíše strmé, suťové stráně kolem řek a okolí železničních tratí.

Z výsadeb snadno zplaňoval do okolí. Zplanění je z roku 1874. Akát se pěstoval v hustém zápoji jako tzv. „les nízký“, neboli pařezina (Kolbek a kol., 2004).

Popis druhu

Akát je opadavý listnatý strom, který na příznivých stanovištích dorůstá až do výšky 30 m. Obvykle ale dosahuje jen 12-18 m, má zakřivený kmen a řídkou, nepravidelnou korunu. Na teplých, skalnatých stráních je keřovitého vzrůstu, 3-5 m vysoký, s netvárnou korunou a pokrouceným kmenem. Ve svém přirozeném areálu dosahuje podobné výšky.

Borka akátu je hluboce brázditá, často zarůstá mechy. Listy jsou složené ze 4-10 párů dlouze řapíčkatých, vejčitých, eliptických až podlouhlých lístků s nasazeným hrotem, 20-35 mm dlouhých a 15-30 cm širokých. Jako adaptace vůči spásání domácími i volně žijícími kopytníky se u akátu vyvinuly červenohnědé až hnědé ztrnovatělé palisty, 0,5-2 cm dlouhé.

Čtěte také: Zábavné příběhy o zvířatech

Kvete v květnu a na začátku června, zhruba měsíc po listech. Řídké, převislé hrozny 10-20 cm dlouhé s 5-15 květy jsou bílé, silně vonné. Plodem je 6-8 cm dlouhý a 1,1-1,3 cm široký hnědý lusk, obvykle s 6-9 ledvinitými až eliptickými, silně zploštělými semeny (Chrtková, 1995). Otvírá se v září až v říjnu.

Existuje mnoho kultivarů akátu, které se od sebe liší vzrůstem a tvarem lístků i (ne)přítomností trnů.

Ekologie

V přirozeném areálu se akát chová jako raně sukcesní druh preferující slunná stanoviště a propustné půdy. Je krátkověký, úpadek začíná ve 40 letech a zřídka se dožívá více než 100 let. V sekundárním areálu akát invaduje jak přirozenou a polopřirozenou vegetaci na světlých stanovištích, tak disturbované plochy v městském prostředí, skládky a výsypky.

Akát dokáže tolerovat půdy s nejrůznějším chemismem. V primárním areálu roste na extrémně kyselých půdách (pH(H2O) 4,0) až mírně alkalických (pH(H2O) 8,2), v sekundárním areálu na silně kyselých (3,2) až silně alkalických (8,8). Akát preferuje dobře provzdušněné a odvodněné půdy, toleruje vysychavé půdy, ale nesnáší zhutnělé půdy a půdy se stagnující vodou, kde zřejmě dochází k inhibici fixace atmosférického dusíku.

Akát je mimořádně odolný vůči znečištěnému ovzduší i zasolení půdy (Šindelářová, 1986), dobře snáší požáry, seřezávání, škody okusem i vytloukáním spárkatou zvěří (Musil, 2005). V Evropě nemá vážnějšího škůdce (Kolbek a kol., 2004).

Čtěte také: Vše o kapradinách

Přestože se akát vysemeňuje často a mohutně, semenáčky jsou vzácné. Vyklíčí jen velmi málo semen, zejména z důvodu vodě nepropustného a tvrdého povrchu, který se při výsadbách změkčuje kyselinou sírovou, namáčením v horké vodě nebo poškrábáním (Fowells, 1965).

Pro rozmnožování akátu jsou důležitější kořenové a kmenové výmladky než semena. Vznikají zejména na kalusech po zranění. Jejich tvorbu stimuluje poničení nadzemní nebo podzemní části stromu.

Využití akátu

Co dělá trnovník akát tak výjimečným, je jeho dřevo. To je tvrdé, husté a mimořádně odolné proti povětrnostním vlivům, hmyzu i hnilobě. V porovnání s jinými dřevinami, jako je smrk nebo borovice, vydrží akát v exteriéru bez jakékoliv ochranné úpravy mnohem déle. Za svou extrémní odolnost vděčí akát vysokému obsahu tříslovin a přírodních olejů, které působí jako přirozená ochrana proti hnilobě a škůdcům.

Akátové dřevo nachází široké uplatnění. Od plotů a zahradního nábytku přes dřevěné mostky a lávky až po designové interiérové prvky. Díky dobré odolnosti se z akátu vyrábí třeba i různé namáhané části nářadí, jako jsou násady a rukojeti. V historii se hojně využívalo v kolařství. S akátem můžete i skvěle zatopit!

Akátový med, získávaný z květů akátu je oblíbený pro svou jemnou chuť, světle jantarovou barvu a široké spektrum zdravotních přínosů. Tento med, oproti ostatním medům, pomalu krystalizuje a je považován za jeden z nejsladších medů. V lidovém léčitelství se používá především jeho květ, méně často i kůra, větévky nebo produkty jako med.

Invazivní chování a rizika

Přestože akát nabízí množství výhod, není bez kontroverzí. Kvůli jeho schopnosti rychle se šířit je v některých oblastech považován za invazivní druh, který vytlačuje původní vegetaci. V některých evropských zemích je klasifikován jako invazní. V Austrálii je považován za velmi problémový invazní druh.

Akát se většinou nesnáší s dalšími rostlinami, protože z kořenů vylučuje jedovaté látky, a tak místy zniči i vzácné stepní rostliny. V blízkosti akátu se nedaří ani ovoci a ovocným stromům.

Akát významně snižuje biodiverzitu na úrovni druhů i prostředí. Kromě výjimečných případů je akát jedovatý. Narušený půdní povrch umožní vyklíčení semen a růst výmladků.

Důležité je ale upozornit, že většina částí rostliny je jedovatá, zejména kůra, listy a semena.

Závěr

V časech, kdy se klade důraz na udržitelnost a kvalitu, může akát hrát důležitou roli. Příběh akátu je příběhem odolnosti a adaptace. Je to dobrý sluha, ale také opravdu zlý pán. Je nutné vysazovat akát s rozumem jen tam, kde nemůže škodit.

tags: #akat #v #zive #prirode #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Život v geologickém čase
• Unikátní projekt Českých drah
• Odpadkový koš Curver Flipbin 25l
• Faktory ovlivňující biodiverzitu ČR
• Ohrožení pandy červené