Ukládání radioaktivního odpadu: Případ lomu Alkazar

Z dlouhodobého hlediska se hlubinné úložiště považuje za nejbezpečnější způsob vypořádání se s radioaktivním odpadem. Ten vzniká zejména v jaderných elektrárnách, ale produkují ho i zdravotnická zařízení nebo výzkumné ústavy. O tyto nebezpečné látky se stará Správa úložišť radioaktivních odpadů, u které je zaregistrováno téměř 150 firem, produkujících každý rok dohromady přibližně 450 tun nízkoaktivních a středněaktivních odpadů. Ty pocházejí zejména ze zdravotnictví, výzkumu a dalších jaderných technologií. To, jak se s radioaktivním odpadem nakládá, záleží na jeho povaze.

Kromě stupně radioaktivity se hodnotí i doba, po kterou se musí izolovat, a jejich skupenství. Za krátkodobé se považují ty s poločasem rozpadu v desítkách až stovkách let. Za dlouhodobé pak ty, u niž je tato doba o několik řádů delší. Než se nízkoaktivní a středněaktivní odpady uloží, musí být nejdříve zahuštěné, zpevněné nebo lisované. Poté se naplní do sudů, které se zafixují cementem či asfaltem a jsou vloženy do většího sudu.

U vysokoaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva je situace složitější. Než ho bude možné uložit do hlubinného úložiště, je potřeba ho nejdřív 5 až 10 let dochlazovat ve speciálních bazénech poblíž reaktoru. Poté se na několik desetiletí uskladní do meziskladů v prostorách elektráren. V těchto meziskladech je vyhořelé palivo uloženo ve speciálních kontejnerech CASTOR.

V současnosti Česká republika, která se po prohlášení látky za radioaktivní odpad stává jejím majitelem, provozuje tři úložiště nízko a středněaktivních odpadů. Jedná se o úložiště institucionálních (zdravotnictví, výzkum) odpadů Richard u Litoměřic, úložiště Dukovany (jaderné elektrárny Dukovany a Temelín) a úložiště Bratrství (odpady s obsahem přirozených radionuklidů jako je uran či radium). Vyhořelé jaderné palivo se u nás zatím skladuje v areálech jaderných elektráren, ale to není dlouhodobé řešení.

Za nejbezpečnější se celosvětově považuje ukládání do hlubinných úložišť a Česká republika pro něj vybírá vhodné místo již od 90. let minulého století. V prosinci loňského roku vláda schválila k dalšímu výběru 4 lokality. Do roku 2025 by mělo být vybráno konečné místo pro skladování odpadů a finální a záložní lokalita by měla být potvrzena do roku 2030.

Čtěte také: Jak se počítá poplatek za skládku?

Součástí příprav je i provoz „laboratoře” v prostorách někdejšího uranového dolu Rožná na Vysočině. Tam zhruba v půlkilometrové hloubce zkoumají způsoby, jak nejlépe postupovat při budování místa pro trvalé uložení radioaktivního odpadu. Podobně jako Česká republika jsou na tom s jadernou energií i ostatní státy. Nejdále je Finsko, které by mělo první trvalý sklad vyhořelého paliva zprovoznit v Olkiluoto již v tomto desetiletí.

Odborníci hledají nejlepší způsob zneškodnění vysokoaktivních odpadů již od 70. let minulého století. Co všechno zvažovali? Například ukládání do věčně zmrzlé půdy, které ale narazilo na nejasnosti ohledně budoucího klimatického vývoje na Zemi. Dále také ukládání do moře a podmořské dno. Zde je však problémem zákaz využívání moří a oceánů k ukládání radioaktivních odpadů (tzv. Londýnská konvence). Uvažovalo se i o ukládání do antarktických ledovců, proti kterému však hovoří zákaz o exportu radioaktivních odpadů do Antarktidy.

Historie a provoz úložiště Alkazar

V České republice se nachází jedno již uzavřené úložiště radioaktivního odpadu. Je to vápencový lom Alkazar v Hostimi u Berouna. Úložiště se nachází asi tři kilometry východně od Berouna, v opuštěném vápencovém lomu Hostim I, zvaném též Alkazar. Celkový objem obou chodeb s odpady je zhruba 1 690 m3. Samotný provoz úložiště trval velmi krátkou dobu. Radioaktivní odpady se ve štolách ukládaly od roku 1958 až do roku 1964.

Těžba vápence v lomu Alkazar probíhala v první polovině 20. století. Vápenec byl z lomů Hostim I a II dopravován do Berouna po úzkokolejné dráze, jejíž zbytky se dochovaly podél cesty do Berouna dodnes. Lom Alkazar začal vznikat na břehu Berounky v roce 1908. Až do příchodu nacistů to byl obyčejný vápencový lom pražsko-železářské společnosti. Říkalo se mu V Kozle, Hradiště, nebo také Hostím 1. Z Berouna sem byla postavena úzkorozchodná vlečka z Berouna-Závodí až do u lomu Alkazar. Trať měla být později upravena na běžný rozchod.

Jako první chtěla v lomu Alkazar vybudovat podzemní továrnu firma Škoda werke z Plzně. Vyprojektovala tu podzemní továrnu Sigma III. Ještě před začátkem prací z projektu sešlo, nicméně jen o měsíc později lokalitu převzala firma Avia. Jediné využití, které zdejší podzemí nalezlo, bylo v případě dvou štol, které byly po válce proměněny v nejstarší úložiště radioaktivního odpadu u nás. Celkem zde bylo umístěno 4 100 sudů s radioaktivním odpadem.

Čtěte také: Čína a ukládání odpadu

Do tajného neoznačeného úložiště se v 70. a 80. letech prokopávali dobrodruzi a výzkumníci. V devadesátých letech bylo proto celé zalito betonem. Lom se dělí na levý amfiteátr, který zleva ohraničuje výrazná trojúhelníková stěna nazývaná Matterhorn. Vpravo od něj je takzvaná Homole, oddělující levý amfiteátr od pravého. Matterhorn je proražen v úrovni paty horní a střední etáže štolami.

Je to právě lom Alkazar, do kterého nacisté plánovali vykopat štolu z mnohem známějšího podzemního komplexu Mořina. Přestože se dochovaly její velmi podrobné plány, nikdy se na ni nepodařilo narazit. Podle všeho ale nacisté bájnou štolu jednoduše nestihli vybudovat. V lomu byly v 50. letech 20. století ukládány radioaktivní odpady. Radioaktivních odpadů vznikla v tehdejším Československu už v 50. minulého století. První úložiště radioaktivních odpadů vzniklo v 50. letech minulého století v nevyužívaném vápencovém dole u obce Hostim u Berouna. Ukládaly se sem zejména odpady z výzkumu v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.

Uzavření úložiště a inventarizace

V 90. letech 20. století zde byla provedena inventarizace odpadů a bylo rozhodnuto lokalitu definitivně uzavřít. Stalo se tak v roce 1997. Po privatizaci v letech 1991-1994 provedla soukromá společnost inventarizaci uložených odpadů a radiační a báňský průzkum uvnitř obou štol. Potvrdilo se, že zářiče a obaly obsahující odpady s vyšší aktivitou byly v roce 1964 převezeny do úložiště Richard v Litoměřicích.

Z těchto kontrol také vyplynulo, že rizika spojená s přepracováním a přepravou zbylých odpadů do jiné lokality by byla podstatně vyšší, než rizika spojená s existencí úložiště. Nejlepší variantou proto bylo vyplnění obou chodeb betonovou směsí. Samotné uzavření proběhlo v roce 1997.

Současnost

Toto úložiště bylo v roce 1964 uzavřeno, avšak díky své atraktivní poloze ve skalách nad Berounkou čelilo „nájezdům“ různých dobrodruhů. V současné době je lom využíván horolezci pro sportovní lezení.

Čtěte také: Podmínky pro skládky odpadů dle vyhlášky

Další úložiště v České republice

Další úložiště pro nízko a středněaktivní odpady vznikla postupně u Litoměřic (1964), Jáchymova (1974) a Dukovan (1995). V dolu Richard u Litoměřic a Bratrství u Jáchymova se ukládají tzv. institucionální odpady, např. z nemocnic, výzkumných zařízení nebo průmyslových podniků. Použité palivo tvoří mezi všemi radioaktivními odpady objemově jen asi 1 % a zatím se ukládá v meziskladech v areálech obou jaderných elektráren.

V současné době Správa úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO) provozuje úložiště ve čtyřech lokalitách. Kromě toho připravuje vybudování hlubinného úložiště. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) k tomu nedávno povolilo průzkum na třech zvažovaných místech. Jde o lokality Horka na Třebíčsku, Janoch u jihočeského Temelína a Březový potok na Klatovsku.

ÚRAO Dukovany bylo vybudováno v areálu JE Dukovany pro ukládání upraveného RAO z jaderné energetiky. Případnému úniku radionuklidů do biosféry zabraňuje soustava bariér s dlouhodobou životností. V trvalém provozu je od roku 1995. Celkový upravený objem úložných prostor 55 000 m3 (asi 180 000 sudů o objemu 200 l) je dostatečný k přijetí všeho RAO ze stávajících bloků JE Dukovany i Temelín, které splní podmínky přijatelnosti pro uložení, a to i v případě prodloužení jejich provozu na 60 let. Bezpečnost úložiště v provozním období je kontrolována monitorovacím systémem podle Programu monitorování schváleného SÚJB.

ÚRAO Richard bylo vybudováno v komplexu bývalého vápencového dolu Richard II (v podzemí vrchu Bídnice - 70 m pod povrchem). Celkový objem upravených podzemních prostor je přibližně 18 900 m3, kapacita pro ukládání odpadu je 10 200 m3, zbytek tvoří obslužné chodby. Na tomto úložišti je ukládán zejména institucionální odpad (RAO pocházející z užití radioizotopů ve zdravotnictví, průmyslu a výzkumu). Odděleně od ukládaného RAO je v úložišti umístěn RAO, který není dosud uložitelný a je v zařízení skladován do doby, než bude uložen v příslušném úložišti. Jedná se zejména o použité uzavřené radionuklidové zářiče, shromážděné zdroje z požárních hlásičů a jaderné materiály, které nesplňují podmínky pro uložení.

ÚRAO Bratrství vzniklo adaptací těžní štoly bývalého uranového dolu, kde bylo pro ukládání upraveno 5 komor o celkovém objemu necelých 1200 m3. Bylo uvedeno do provozu v roce 1974. Toto úložiště je určeno výhradně k přijetí odpadu obsahujícího přírodní radionuklidy.

ÚRAO Hostím bylo vybudováno v roce 1959 ve vápencovém lomu Alkazar poblíž vesnice Hostím adaptací dvou štol vyražených v letech 1942 - 1944. Celkový objem obou chodeb byl cca 1600 m3. V úložišti jsou uloženy nízko a středně aktivní odpady z ÚJV Řež, a. s. a bývalého ÚVVVR.

Finanční kompenzace obcím

Obce, v nichž je úložiště radioaktivního odpadu nebo bylo vymezeno průzkumné území pro hlubinné úložiště, dostanou vyšší kompenzace. Vláda schválila valorizaci příspěvků z tzv. jaderného účtu o 43,3 procenta. Zohlednila přitom inflaci z posledních pěti let.

Výše ročního příspěvku je odvozena od velikosti území a objemu uloženého odpadu. Obce s průzkumným územím pro úložiště nebo ty, na nichž se úložiště už nachází, mají nárok na příspěvek. Peníze mají obcím kompenzovat rizika a omezení spojená s úložištěm či vymezeným průzkumným územím. Navýšení příspěvků bude platné od začátku příštího roku.

Příspěvky pro obce se nyní dělí do několika kategorií. Každá obec, u níž bylo vymezeno průzkumné území má nárok na 600.000 Kč ročně a dále 400.000 Kč ročně za zasažený kilometr čtvereční.

tags: #alkazar #ukladani #radioaktivniho #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelný rozvoj Čakovec
• Příroda v okolí Nisy
• Chování k mláďatům
• Romantický víkend v přírodě
• Co je Dánská Ekologická Rada?