Čína, recyklace a problémy s ukládáním odpadu: Hledání řešení

Každý rok skončí v mořích miliony tun plastových odpadků, které následně působí škody jak na životním prostředí, tak na ekonomice států vázaných na čisté vodní prostředí. Je to problém, který narůstá spolu s vlastním objemem.

Aktuální zpráva organizace Ocean Conservancy upozorňuje mimo jiné na to, že zdaleka ne všechny přímořské země se na ukládání odpadů do moří a jejich znečišťování podílí stejnou měrou. Ve skutečnosti přes 60 % globální „produkce“ odpadů v mořích zajišťuje jen pět zemí. Jejich výčet asi příliš nepřekvapí: Čína, Indonésie, Filipíny, Vietnam a Thajsko.

Ale právě proto, že se tyto země navzájem nachází v těsném sousedství, by řešení problému nemělo být zase tak komplikované. Spolu se zástupci organizace Ocean Conservancy to soudí i lidé z McKinseyho centra pro obchod a životní prostředí.

Právě ti totiž vypracovali plán na omezení znečišťování moří a oceánů, který na zmíněnou pětici zemí sází. „Je to logické. Když zacílíme na největší znečišťovatele a dosáhneme zlepšení, vyřešíme problém vzniku téměř 65 % plastových odpadů v oceánech,“ píší.

Jaké kroky je potřeba podniknout?

Kromě vůle a ochoty na straně znečišťovatelů především mravenčí práce při zjišťování konkrétních zdrojů odpadů. To by v konečném důsledku měly zajistit sběrné dvory, rozšířené a frekventovanější služby svozu odpadu, vybudování více spaloven a zařízení energeticky odpad zhodnocující, a samozřejmě, prevence vzniku plastového odpadu a jeho důslednější třídění. A hledání vhodných řešení k jejich potlačení.

Čtěte také: Řešení klimatických změn v Číně

Jinými slovy, řešení, které Ocean Conservancy spolu s kolegy nabízí, spočívá v modernizaci odpadového hospodářství zmíněných zemí. Realizace takového plánu by měla přijít dle střízlivých odhadů na 5 miliard dolarů ročně.

Navrhovaný plán není uniformní, a pro každou z pěti zemí se v podstatných detailech liší. Například pro Čínu platí, že 84 % „jejich“ plastů končících v oceánech pochází z nesvezených a nesesbíraných odpadů. Změna, či spíše zvýšení frekvence svozu je tedy na místě. Jiná situace je na Filipínách. „Únik“ jejich plastů do moří se v 75 % případů týká již sesbíraných odpadů.

Autoři zprávy sestavili model celkem 33 potenciálních řešení k zamezení vzniku mořského plastového odpadu, a následně srovnávali jejich přínos v závislosti na omezených tunách a vynaložených dolarech. Díky tomu vzniklo originální vyhodnocení efektivity různých strategií.

Zastřešujícím zjištěním zprávy je, že ať už Vietnam nebo Thajsko, Čína nebo Indonésie, model klasické recyklace plastů k zamezení vzniku odpadů stačit nebude. Až 80 % produkce plastových odpadů má totiž na trhu velmi malou hodnotu coby sekundární surovina, a tudíž se je nevyplatí cíleně sbírat. Stejně neslavně by nejspíš dopadl zákaz prodeje plastových tašek a sáčků.

Fungovalo by to dobře v rámci omezených prodejních řetězců, ale v národním měřítku už nikoliv. „Tato zpráva shrnuje možné cesty k dosažení výsledku. Výsledku, který by prospěl místním komunitám, ochránil bio-produktivitu oceánů a snížil rizika plynoucí z průmyslové činnosti,“ píše se ve zprávě. Není to rozhodně málo, ale zlepšení má z dlouhodobého hlediska charakter výnosné investice, mnohostranně podporující ekonomiky pětice zemí.

Čtěte také: Environmentální problémy Číny

Problém recyklace plastů

McAfee nemá nic proti recyklaci papíru, skla a kovů. Má ale zásadní problém s recyklací plastů. Nevidí v ní udržitelnost, smysluplnost a nakonec, ani pomoc životnímu prostředí.

Pokud by péče o životní prostředí byla náboženstvím, dopustil by se s největší pravděpodobností inženýr ekonomiky z MIT Andrew McAfee strašlivého kacířství. Protože ale zájem o přírodu a životní prostředí církví není, má jeho aktuální hereze podobu velmi neotřelého přístupu, hodného vašeho kritického rozboru.

McAfee totiž navrhuje světu (no, minimálně USA) rezignovat na recyklaci plastů a současně obnovit jejich ukládání na skládkách. Čímž dva dost podstatné pilíře moderního odpadového hospodářství staví na hlavu.

McAfee nemá nic proti recyklaci papíru, které je každému dostupná a levná. Zrovna tak nemá nic proti recyklaci skla, která je z hlediska materiálové návratnosti smysluplná. Nevadí mu ani recyklace kovů, protože je energeticky mnohem méně náročná, než výroba kovů z primárních surovin.

Tvrdí, že snaha třídit a svážet plasty k recyklaci je plýtvání časem a energií. „Přínos úspory uhlíku a skleníkových plynů během recyklace plastů byl a je ve skutečnosti velmi, velmi malý,“ tvrdí McAfee.

Čtěte také: Globální klima a Čína

„Moc smyslu to nedávalo, když jsme naše plasty sbírali, třídili a sváželi, a pak je posílali v kontejnerech přes oceán do Číny, tedy do země známé svým velmi drastickým přístupem k životnímu prostředí, aby je za nás recyklovala. A více smyslu to rozhodně nedává ani teď, když už se Čína našich plastových odpadů zřekla.“

Ukázalo se totiž, že plasty efektivně recyklovat zrovna neumíme. Za místní příklad dává města jako Filadelfie, kde polovina separovaného a teoreticky využitelného plastového odpadu stejně skončí na skládkách, nebo progresivní Chicago, kde jsou schopni zrecyklovat jen 9 % z celkového objemu vlastních plastů.

Příklady k zamyšlení jsou i globální: v roce 2017 se jen 9 % všech sesbíraných a přetříděných plastů podařilo recyklovat do podoby sekundárně využitelného materiálu a jen 16 % z nich se dočkalo svého přetvoření v nový výrobek. Protože o „plast zachráněný recyklací“ vlastně nemá průmysl zájem.

Je tak drahý (ve smyslu výdeje energie, přepravy, financí), že vyjde řádově levněji vyrobit originální nový plast. Papír, sklo i kov se s takovými problémy nepotýká. Jejich recyklace je skutečnou úsporou energie vynaložené na jejich výrobu, vyjdou levněji.

Jen v případě plastu to nefunguje, musíme vymýšlet a dotovat komplikovaná schémata, sběr a svoz, speciální třídící linky a ještě speciálnější zpracovatelská zařízení, abychom plastovou recyklaci udrželi v oběhu.

Je to paradox: vynakládáme nemalé množství času a energie, abychom něčemu zabránili stát se odpadem a pak přešlapujeme na místě a vymýšlíme, co z toho vlastně vyrobit a komu to prodat, protože o to nikdo nestojí. Vybodnout se na celou recyklaci plastů a doslova to zabalit.

Začít je znovu ukládat na skládkách, respektive na dobrých, nových, kvalitně zajištěných a solidně monitorovaných skládkách. Prostě odrušit prozatím celé to schéma s recyklací plastů, které „víc žere, než dává“.

Na dobrých skládkách by totiž nehrozila kontaminace životního prostředí, tedy únik plastů do moří, oceánů. Ani postupný vznik všezamořujících mikroplastů. A na takových skládkách by plasty odpočívaly tak dlouho, než by se fosilní zdroje pro jejich výrobu globálně vyčerpaly (což vzhledem k zapracování břidlicového plynu bude za dlouho).

Protože pak jejich zrecyklování bude, vzhledem k nedostatku surovin, skutečně žádané a zaplatí se. Jejich těžba ze skládek pak bude ekonomicky dávat smysl, stejně jako recyklace kovů dnes.

McAfee doplňuje, že namísto hrátek s recyklací plastů by se hodilo zacílit svou energii na dekarbonizaci průmyslů a zdanění těch, kteří znečišťují nejvíce. „Přeci jen, polovinu světových emisí skleníkových plynů lze dohledat k původci, kterým je 25 největších korporátních koncernů a států. To je skutečný zdroj problému. „Ono vážně nemá cenu tady řešit drobnosti, hádat se o vaše úsporné žárovky a brčka, když 70 % veškerých emisí produkují tři odvětví globálního průmyslu.

Recyklace v České republice

V ČR se podle oficiálních údajů EKOKOM podaří vytřídit 69 % plastových obalů. Podle aktuálních údajů se však daří reálně recyklovat, čili odeslat k přeměně na nový produkt, zhruba 50 % plastových obalů, které skončí ve žlutých kontejnerech. Čili polovina z vytříděných plastů neskončí na recyklaci, ale na skládce nebo energeticky využita ve spalovně či v cementárně. Z toho se dá usuzovat, že ČR reálně zrecykluje zhruba 34,5 % plastových obalů.

Z celkového množství PET lahví uvedeného na trh skončí zhruba 5 % volně pohozené v přírodě a na veřejných prostranstvích (z toho se ale ještě něco uklidí a skončí ve směsném komunálním odpadu), 4,8 % v cementárnách, 8 % ve spalovnách, 26 % na skládce, 1,6 % ve směsných plastech, ze kterých jsou vyráběny například lavičky.

Zhruba 55,9 % se odešle v balících k recyklaci a přeměně na například PET střiže, které následně slouží jako výplně v automobilovém průmyslu nebo v dětských plenách, PET pásky nebo nové PET lahve s obsahem recyklovaného plastu.

V současnosti se bohužel z poloviny plastů vytříděných do žlutých kontejnerů, nic (kromě tuhého alternativního paliva) nevyrábí a proto končí na skládkách, ve spalovnách či cementárnách.

V Česku se recyklují hlavně PET lahve. Ty se drtí na PET vločky nebo regranulát, který slouží jako vstupní produkt pro výrobu vláken, pásek či nových PET lahví. Z PET lahví v ČR se nejčastěji vyrábí PET vlákna do aut nebo plen, následně PET pásky.

Ostatní plasty se většinou nerecyklují, protože po nich není poptávka. Nemají totiž pozitivní tržní hodnotu. Situace se zhoršila po tom, co Čína zakázala dovoz některých plastových odpadů. Ty plasty, které se dnes v ČR odešlou k recyklaci a po kterých poptávka je, se většinou musí nadrtit, očistit, oddělit od etiket, víček a dalších nesourodých materiálů.

Jak zlepšit recyklaci?

Nejlepší odpad je ten, který nevznikne. Proto musíme v prvé řadě omezit produkci a spotřebu plastů na jedno použití. To můžou ovlivnit výrobci lepším designem, stát novými zákony a zákazníci svou volbou.

Dále se musíme zaměřit na to, aby se plasty, které už uvedeme na trh, daly znovu použít. Například znovupoužitelné kelímky na kávu či lahve na vodu by měl být spotřebitel schopen použít klidně stokrát, aniž by se to podepsalo na jejich kvalitě.

Také je potřeba navrhovat plasty tak, aby se daly výborně recyklovat. Tedy aby nebyly z různých příměsí mix materiálů (v případě PET lahví škodí jejich recyklaci například PVC potahy nebo exotické barvy), a ideálně už obsahovaly recyklované plasty (což zvýší poptávku po druhotných surovinách).

Výzvy pro Českou republiku

Z hlediska plnění nových recyklačních cílů EU čeká ČR velká výzva. Pro plastové obaly budeme muset vykazovat míru recyklace 50 % v roce 2025 a 55 % v roce 2030.

Institut Cirkulární Ekonomiky aktivně pracuje na tom, aby v Česku vznikly dostatečné zpracovatelské kapacity, díky nimž by se tok materiálů uzavřel na lokální úrovni. To je základním stavebním kamenem cirkulární ekonomiky.

Evropský parlament zveřejnil informaci, že v Evropě se daří recyklovat pouze 30 % plastů, 31 % se skládkuje a 39 % se spaluje (ZEVO). Je tedy zřejmé, že Evropa zatím nemá dostatečně funkční nastavení pro podporu samotné recyklace.

Česká asociace odpadového hospodářství spolu s dalšími odbornými subjekty definovala 11 konkrétních nástrojů pro zlepšení recyklace.

Recyklace vzácných zemin

Vědecký tým Miloslava Poláška z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR vynalezl nový způsob separace prvků vzácných zemin, lanthanoidů, využívaných ve velké míře v elektronice, medicíně, automobilovém a obranném průmyslu. Unikátní metoda umožňuje získat kovy jako například neodym nebo dysprosium z použitých neodymových magnetů.

„Naše metoda řeší zásadní problémy recyklace neodymových magnetů. Umíme od sebe dělit ty správné prvky tak, aby bylo možné vyrobit magnety nové. Jsme ekologičtí a věříme, že naši metodu lze využít i v průmyslovém měřítku.

„Podařilo se nám vyvinout nový typ chelátorů, tedy molekul, které vážou kovové ionty. Chelátor z rozpuštěných magnetů cíleně vysráží neodym, zatímco dysprosium zůstane v roztoku a prvky se tak od sebe jednoduše oddělí. Metodu lze snadno upravit i pro další kovy vzácných zemin, lanthanoidy, obsažené v neodymových magnetech,“ popisuje Kelsea G. Jones a zdůrazňuje: „Separace se děje ve vodě, aniž by vznikal nebezpečný odpad. Nová technologie je patentovaná a v pravý čas reaguje na zásadní globální problém.

Recyklace zařízení obnovitelných zdrojů energie

Obnovitelné zdroje jsou bez dalších podmínek obnovitelné, pokud se týče vstupu primární energie. Potřebná zařízení na transformaci energie jsou podmíněně obnovitelná, pakliže se recyklují. Cestou je cirkulární ekonomie, kterou je třeba aplikovat na veškerou lidskou činnost týkající se materie.

Je paradoxem, že teprve po 70 letech existence jaderné energetiky bylo uvedeno do zkušebního provozu na světe první úložiště jaderného odpadu ve finském Onkalo. Na světě jsou statisíce tun vyhořených článků v mokrých i suchých skladech a směsného odpadu po recyklaci. Jaderný odpad představuje riziko a vyhořené palivové články je třeba bezpečně izolovat stovky tisíc let od životního prostředí.

Recyklace větrných elektráren

Větrná elektrárna (VE) onshore - na pevnině pozůstává ve většině příkladů ze železobetonového podstavce, stožáru, mechanického, elektrického a elektronického zařízení, gondoly a lopatek. Základ větrné turbíny se ve většině případů po ukončení životnosti z větší části ponechává v zemi. S recyklací železných stožárů nebývá problém.

Jiný problém představují lopatky VE. Doposavad se mnohde ještě skládkují, ale k dispozici jsou lepší možnosti. Největší světový výrobce větrných turbín, dánská firma Vestas, ohlásila novou metodu, která nevyžaduje změnu konstrukce a recyklovaný materiál lze použít vícenásobně.

RecyclableBlade je první produkt, který nabídl komplexní recyklovatelné řešení a je připraven pro komerční použití. Základem je nová pryskyřice firmy Siemens. Lopatky VE lze nyní využít pro jiné aplikace. První lopatky již byly nainstalovány v roce 2021.

Tým NREL (Národní laboratoř pro obnovitelnou energii) dokázal problém udržitelnosti vyřešit pomocí pryskyřice PECAN, kterou lze vyrobit z biologických materiálů, jako je sorbitol, cukr z rostlinného odpadu.

Přidají-li se nadrcené lopatky VE do rotačních pecí na výrobu cementu, nahradí část vsázky anorganických surovin i část paliva. Výrobci cementu budou pod tlakem snižování emisí, a soustředí se proto na sekundární suroviny.

Recyklace fotovoltaických panelů

Rovněž recyklace fotovoltaických panelů je podle ekonomického průzkumu nadějným a rostoucím odvětvím. Podle Market Research Future poroste během prognózovaného období 2024-2030 trh s recyklací solárních panelů ročně o 12,5 %. Trh recyklace byl v roce 2022 oceněn na 179,2 milionů USD a očekává se, že do roku 2030 dosáhne 461,2 milionů USD.

V loňském roce vyrobila čínská Trina solar ze starých panelů nové. Recyklovaný FV modul má účinnost 20,7 % a výkon 645 W. Podle společnosti se jedná o první plně recyklovaný modul svého druhu na světě.

Recyklace baterií

Velikost trhu recyklace baterií byla v roce 2023 oceněna na 24,11 miliardy USD. Očekává se, že odvětví recyklace baterií vzroste z 26,93 miliardy USD v roce 2024 na 54,2 miliardy USD do roku 2032, přičemž během prognózovaného období bude vykazovat složenou roční míru růstu (CAGR) 9,14 % v letech 2024-2032.

tags: #Čína #recyklace #a #ukládání #odpadu #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Aktuality z AOPK ČR
• Ostrůvek do kuchyně: víceúčelový prostor
• Definice a právní rámec krizových situací
• Průvodce tříděním odpadu
• Odpad autodíly Nový Bydžov - podrobná recenze