Alternativní příčiny změny klimatu

26.03.2026

Současná klimatická změna je způsobena činností člověka a liší se od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny. Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety.

Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C -⁠ tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.

Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení.

Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme.

Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení. Vlny veder na pevnině i tzv.

Čtěte také: Ekologická architektura: Alternativní přístupy

Podle meteorologické služby Copernicus byly roky 2023 až 2025 výrazně teplejší než předchozí, které rovněž patřily k těm teplejším.

Klimatolog Radim Tolasz zdůrazňuje, že příčiny klimatické změny má klimatologie za jednoznačně prokázané, přičemž jiné vědecké obory jako astronomie či geologie nebyly v hledání alternativního vysvětlení úspěšné. A přestože se daří přijímat různé mezinárodní dohody o snižování emisí, jejich závěry se nepromítají do praxe, protože problém je zdánlivě málo urgentní.

„Klima se z hlediska našeho vnímání času mění velmi pomalu. Jinak než ve třiceti až padesátiletých intervalech se nemá příliš cenu se o klimatu bavit. A na to všichni řeknou: ‚Na to máme čas, technologie se vyvíjí a bude možné to řešit jiným způsobem.‘ Proto se to už celá desetiletí odkládá,“ konstatuje Tolasz.

Odkládání vnímá jako politickou záležitost a do politiky se jako vědec snaží neplést. Za svou úlohu považuje předkládat informace vycházející z dat, zbytek je záležitostí politiků, průmyslníků, energetiků nebo zemědělců, ale i občanů jako takových.

Alternativní vysvětlení a konspirační teorie

U popíračů změn klimatu jsou v posledních letech oblíbené konspirační teorie, které tvrdí, že informace o klimatické změně jsou výsledkem spiknutí. Škála různorodosti těchto teorií je podle něj široká, jejich motivace jsou ekonomické, ideologické či geopolitické a mocenské. "Klimatické dezinformace vznikají dvěma způsoby. Buď organicky jednoduchým nepochopením, a nebo díky organizovanému hnutí, které je vytváří cíleně.

Čtěte také: Rozvoj venkova skrze zemědělství

Techniky popíračů klimatické vědy jsou různé. Konspirační teorie a její varianty zahrnují například tvrzení o spiknutí satanistů, globalistů, židů, ale i třeba mimozemšťanů. "Ta škála bizarnosti je široká.

Zástupci fosilního průmyslu podle něj také k popírání klimatických změn využívají některé vědecké osobnosti. Mnohdy si podle Pecky vytipují vědce, kteří se nevěnují výzkumu klimatu a mají s tímto tématem z nějakého důvodu problém, ale zároveň mají díky svému vzdělání autoritu. Subjekty, kteří organizovaně popírají změny klimatu, lze podle Pecky rozdělit do tří kategorií.

První jsou byznysoví aktéři jako například automobilky nebo fosilní průmysl, kteří mají jasný ekonomický motiv, řekl.
Dalšími jsou podle něj volnotržní fundamentalisti, pro které je regulace fosilních paliv ideologický problém, protože napadá jejich přesvědčení.
Jako třetí jmenoval politické hráče.

Kampaně popíračů změn klimatu se začaly objevovat v 80. letech minulého století ve Spojených státech ze strany fosilního průmyslu, řekl Pecka. "Do Evropy se hnutí a klimatické dezinformace dostávali o něco později v 90. letech. V Česku započali své kampaně pomocí ideologické volnotržní linky, v té době byl hlavním představitelem Václav Klaus," uvedl Pecka.

Důkazy o změně klimatu

Začátkem 20. století bylo tempo růstu hladiny mezi 1,2-1,7 mm za rok, posledních 30 let pozorujeme nárůst 3,3 mm za rok. Na tomto grafu lze vidět pokles pH oceánů, což značí rostoucí kyselost vody. Tato kyselost je dána kyselinou uhličitou, která vzniká při pohlcování atmosférického CO2 ve vodě.

Než začneme vynášet předčasné závěry, je třeba se podívat do historie klimatu, zda takové změny nejsou běžné. Na této rekonstrukci teplot vytvořené ze vzduchu uvězněného v antarktickém ledu vidíme průběh teplot v Antarktidě během posledních 800 000 let. Teploty na Zemi se tedy přirozeně měnily v rámci střídání dob ledových a meziledových.

Čtěte také: CEETe – inovace v energetice

Vrchol poslední doby meziledové nastal cca před 6 000 lety a nyní bychom se měli nacházet v lehce ochlazujícím trendu. Současná průměrná světová teplota se blíží maximům z období posledních 800 000 let.

Současný nárůst teploty je 9-15krát rychlejší než jakýkoliv nárůst za poslední milion let. Teplotní nárůst podle projekcí IPCC bude v následujících 100 letech dále pokračovat.

Změnu klimatu a globální oteplování máme potvrzenu změřenými daty a také víme, že v takovém rozsahu tyto změny nejsou pro Zemi přirozené. Existuje několik faktorů, které mohly způsobit změnu klimatu na takové úrovni:

Sluneční aktivita - v posledních 140 letech zhruba stálá a posledních 40 let mírně klesá
Milankovičovy cykly (změna parametrů oběhu Země kolem Slunce) - tento faktor by sám o sobě způsoboval lehké ochlazování
Sopečná činnost - sopky emitují setinu skleníkových plynů oproti lidské civilizaci, navíc masivní erupce vrhají prach a sloučeniny síry do atmosféry, což má na Zemi ochlazující efekt.
Odlesňování - vliv likvidace stromů, které pohlcují CO2 z atmosféry, z velké části kompenzuje vznik povrchu, který sluneční světlo odráží lépe, než původní les
Ozón - jak stratosférický, tak přízemní ozón jsou skleníkové plyny, které se na ohřevu atmosféry podílejí.

Laboratorně máme změřeno a dokázáno, že skleníkové plyny pohlcují infračervené záření. Satelitními měřeními bylo změřeno, že množství odchozího tepelného záření ze Země klesá v oblasti frekvencí, které pohlcují skleníkové plyny. Podle přímých a nepřímých měření můžeme pozorovat soustavný nárůst koncentrací skleníkových plynů od doby průmyslové revoluce.

To, že za nárůstem koncentrací skleníkových plynů stojí hlavně spalování fosilních paliv jsme si dokázali ve videu o uhlíkovém cyklu.

Co je klimatická změna

Změnou klimatu bývá označován soubor vzájemně provázaných jevů s dopadem na světové klima. Nejčastěji je pod pojmem zmiňován nárůst průměrných teplot vzduchu ve spojitosti s lidskou činností - tzv. globální oteplování.

Hlavní důvody změny klimatu

Využívání fosilních paliv jako je uhlí, ropa, ale i zemní plyn v posledních desetiletích vedlo k výraznému nárůstu koncentrace emisí CO2 v atmosféře, což je dle mezinárodní vědecké komunity jeden z hlavních důvodů nárůstu globálních teplot, kterou na počátku 21. století pociťujeme.

Lidmi způsobená změna klimatu ovlivňuje mnoho meteorologických a klimatických jevů ve všech regionech napříč planetou. To vede k rozsáhlým nepříznivým dopadům a s nimi souvisejícím ztrátám a škodám pro přírodu i člověka.

Z těchto důvodů byla v roce 2015 přijata jako mezinárodní smlouva tzv. Pařížská dohoda, která se týká zmírňování změny klimatu, přizpůsobování se této změně a financování jednotlivých opatření. Hlavní opatření se týkají snižování emisí CO2.

Mezi signatáři jsou největší světoví producenti skleníkových plynů - mj. Čína, Indie, USA a smlouvu ratifikovaly také všechny členské země EU. Ke smlouvě se nakonec nepřipojily např. Írán nebo Rusko, které ji podepsalo bez následné ratifikace.

Cíle Pařížské dohody

udržení nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C oproti předindustriální úrovni a usilování o omezení nárůstu teploty na 1,5 °C oproti předindustriální úrovni, což by výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu;
zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin; a
zajištění souladu finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

Aby se teploty vlivem lidské společnosti a činnosti dále nezvyšovaly, je nutné výrazně snížit množství vypouštěných skleníkových plynů včetně CO2. Přes veškeré snahy snižovat emise skleníkových plynů mají tyto emise stále vzrůstající trend. Dle hodnotící zprávy IPCC z března 2023 se mezinárodnímu společenství zatím nedaří emise snižovat dostatečně rychle.

Přesto je dle vědců stále možnost, že se globální nárůst teplot podaří zpomalit a nedojde tak ke globálním změnám, které by nastaly, pokud se nepodaří oteplení udržet pod hranicí 1,5 °C. Je však potřeba radikálně omezit vypouštění skleníkových plynů, včetně právě CO2.

Generální tajemník OSN Antonio Guterres zprávu z roku 2022 zhodnotil jako „litanii nedodržených klimatických slibů. Je to spis plný hanby zaznamenávající prázdné sliby, které nás přivádějí na cestu ke světu, kde se nedá žít. Směřujeme rychle ke klimatické katastrofě“.

Emise skleníkových plynů dle sektoru

Podle šesté hodnotící zprávy IPCC dosáhly v roce 2019 celosvětové emise skleníkových plynů 59 mld. tun. Byť záleží na nastavení hranic jednotlivých sektorů, tak podle metodiky IPCC je přibližně za třetinu světových emisí zodpovědný sektor energetiky. Přibližně čtvrtina emisí pak pochází z průmyslu. Ze zemí jednoznačně dominuje Čína.

V přepočtu emisí na jednoho obyvatele se nicméně do popředí dostává Austrálie, Saudská Arábie, Kanada a Spojené státy americké. Kumulativní historické emise mají potom nejvyšší regiony našeho civilizačního okruhu - tedy Evropy a Severní Ameriky.

Cíle EU pro snižování emisí

Snižování emisí je v EU jednou z politik, která výrazně formovala a formuje zejména evropskou energetiku, ale s naléhavostí tématu se čím dál častěji propisuje i do ostatních sektorů a politik. EU i její členské státy ratifikovaly Pařížskou klimatickou dohodu z roku 2015 a přihlásily se k jejím cílům.

Analytik Vojtěch Pecka je sociolog a spolupracovník A2larmu.