Alternativní život v přírodě: Cesta k udržitelnosti a harmonii

Stále více Čechů si uvědomuje dopady svého životního stylu na okolní prostředí, vyznává environmentální hodnoty a snaží se žít v souladu s přírodou. Alternativní spiritualita a enviromentalismus se v české společnosti prodírá do mainstreamu. Existuje recept na ideální rodinu? ptá se v podtitulu dokument o rodině, která život v přírodě a pospolitost staví nad vymoženosti a pravidla současné společnosti.

Život v souladu s přírodou

Socioložka Marta Kolářová rozebrala svůj výzkum v rozhovoru pro pořad Hergot! Hnutí a skupiny, které se pohybují v oblasti udržitelného stylu života a spirituality, nejsou vyhraněnými skupinami. Jde o subkulturu, kterou definují zejména spirituální a ekologické hodnoty. Jejich prostředí určují různé praktiky - nízká uhlíková stopa, vegetariánství, nakupování bez obalu či komunity podporovaného zemědělství.

„Ve svém výzkumu jsem se zaměřila na hnutí Permakultura, které se orientuje na ekologický způsob života, a hnutí potravinové suverenity zastoupené Svobodným statkem na soutoku, a v neposlední řadě jsem sledovala eko-komunity,“ říká Kolářová. Mezi poslední jmenované spadají jak eko-farmy, tak i komunity, které jsou spojené s náboženskými hnutími, holistickou a individuální spiritualitou. Do jejich praktik zapadá jóga, šamanismus, tantra a kurzy osobního rozvoje.

„Míra komunitnosti u eko-komunit je různá. Výzkum byl prováděn kvalitativní metodou. Kolářová navštěvovala festivaly, komunitní akce a respondenty, se kterými dělala rozhovory. Celý rozhovor dostupný na webu ČRo nebo platformě Spotify.

Biodiverzita a její význam

Všechny živé organismy jsou závislé na prostředí, kde žijí, a zároveň jej spoluutvářejí - proto když uvažujeme o biodiverzitě, je třeba dívat se na celek, ne pouze izolovaně na jednotlivé druhy. Ty totiž nemohou přežít bez vhodných podmínek neživé přírody a jemného přediva vztahů s jinými druhy. Jestliže zanikne biotop, velká část druhů přijde o místo, které potřebuje ke svému životu.

Čtěte také: Ekologická architektura: Alternativní přístupy

Ztráta jednoho či několika druhů ještě nemusí být pro biotop katastrofou, nicméně často znamená jeho významnou proměnu či ohrožení, a to zejména pokud jde o druh z hlediska biotopu klíčový, jakou jsou třeba mangrovníky v mangrovových pobřežních lesích. V našich podmínkách může být příkladem buk lesní, který je zásadním druhem pro biotop bučin (velká část těchto biotopů byla u nás v 19. a 20.

Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů (vyhynul například pták dronte mauricijský, známý též jako dodo), snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety. To jsou tři různé aspekty ubývání biodiverzity, které se dějí na mnoha úrovních - od té globální až po rozměry v řádu čtverečních metrů. Ve všech případech jsou nicméně důsledky stejné: živý svět se postupně stává chudším, monotónnějším a často i zranitelnějším vůči náhlým změnám podmínek.

Proces ubývání biodiverzity je dobře pozorovatelný, zejména pak v menším měřítku: například v určitém regionu, v jednom údolí v horách, ve vodách jezera nebo třeba na kousku louky. Zatím bylo na světě objeveno asi 1,5 milionu druhů živočichů, rostlin nebo hub a je pravděpodobné, že několikrát tolik druhů dosud neznáme. Každý rok se také najdou tisíce nových druhů (většinu z toho tvoří hmyz). Různé druhy též odjakživa vznikají a mizí.

Vědci však odhadují, že současné tempo vymírání je o jeden nebo dva řády rychlejší, než kolik činil průměr v minulých 10 milionech let. Mizí především specializovanější nebo náročnější druhy. Krajině více a více dominují přizpůsobiví generalisté, kteří dovedou žít ledaskde. Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii.

Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN,6 zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů. Nejrapidněji ze všech biotopů přitom mizí často právě ty, které jsou druhově nejpestřejší.8 Na souši je úbytek nejrychlejší hlavně u stepí, savan a některých typů lesů v tropech, subtropech či v mírném pásmu.

Čtěte také: Rozvoj venkova skrze zemědělství

Většinou si ji spojujeme s pytlačením slonů či nosorožců nebo s pašováním papoušků a korálů. Problém se ale týká především ryb. Toxicitu prostředí zvyšují především různé přípravky používané proti škůdcům a plevelům, jako jsou insekticidy a herbicidy. Ty se v zemědělství používají stále ve velkém množství. Problém se týká například řepky a kukuřice, u nichž zejména při opakovaném pěstování na stejném místě počet škůdců významně narůstá a je regulovatelný jen obtížně.10 Některé škodlivé látky se v půdě časem rozkládají, jiné v ní však zůstávají navždy.

Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Již zmíněný populární pták dronte mauricijský vyhynul nejen proto, že jej ve velkém konzumovali námořníci, ale také kvůli potkanům, prasatům a opicím, které jejich lodě přivezly - vyžírali totiž jeho vejce.

Z globálního hlediska sice změny klimatu zatím hlavní příčinou ubývání biodiverzity nejsou, na lokální úrovni ale může leckdy být jejich dopad na konkrétní biotop významný - uvést lze třeba biotopy pramenišť a rašelinišť, které jsou ohrožené vysycháním a nedostatkem srážek. Důležitou roli bude nepochybně hrát další nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře - a jak velkých rozměrů změny klimatu v příštích dekádách dosáhnou.

Kromě toho však bude (lokálně) záležet také na kombinaci tří dalších faktorů: schopnosti konkrétních druhů se na nové klimatické podmínky adaptovat, přesouvat se jinam a také na tom, jestli mají kam (a kudy) se přesunout. Patrně nejvíce ohrožená je fauna a flóra izolovaných biotopů v neobvyklých klimatických podmínkách. Dobrým příkladem jsou tropické hory - relativně chladnomilné druhy zde žijí v izolaci, obklopeny podstatně teplejší krajinou. Migrace jinam pro ně nepřichází v úvahu a při přesunu do vyšších poloh přirozeně dříve či později musí narazit na vrcholky hor (nebo na skálu).

Ve střední Evropě se přírodní biotopy v zemědělskou půdu či produkční lesy z velké části změnily už před stovkami let. I v člověkem utvářené krajině nicméně po staletí zůstávalo množství míst, které sloužily jako útočiště pro svéráznou faunu a flóru. Oproti jiným částem světa nebudou mít v nejbližších desetiletích na biodiverzitu v Česku zásadní dopad klimatické změny - patrně nejvíce budou oteplováním zasaženy druhy (a biotopy) extrémně studených podmínek, které se nemají kam přesunout: především horská tundra Krkonoš nebo Jeseníků.

Čtěte také: CEETe – inovace v energetice

Jak již bylo uvedeno výše: největší hrozbou pro přírodu u nás jsme my sami - respektive způsob, jak zacházíme s krajinou, kde žijeme.

Udržitelnost jako klíčový koncept

Udržitelnost je důležitým tématem již několik let ve všech možných odvětvích. Přestože si můžete myslet, že vás míjí, opak je pravdou. Koncept udržitelnosti se nás dotýká i při každodenních aktivitách jako je výběr jídla, nákup nábytku či doplňků. Je jen na nás, jak zodpovědně se k dané problematice postavíme. Samozřejmě chápeme, že není jednoduché myslet na přírodu při každém rozhodnutí, které během dne uděláme. Není jednoduché se vždy zachovat správně. I přesto jsme schopni pro naše okolí udělat mnoho za pomoci jednoduchých kroků, které nic nestojí.

Pojem poprvé použil Hans Carl von Carlowitz ve smyslu lesnictví v roce 1713. Tento citát neznamená nic jiného, než že můžeme využívat přírodní zdroje jen tak dlouho, dokud jsou schopny se samy obnovit. Nadměrné a bezohledné užívání může mít dopad na zachování zásob a následující generace tak o ně budou postupně přicházet. Každopádně tento problém se dnes již netýká pouze lesů. Existuje spoustu dalších zdrojů, které je třeba využívat s ohledem na udržitelnost.

Můžeme tak mluvit o nespočtu témat, jako například rybářství, těžba ropy či zemního plynu. V neposlední řadě je třeba věnovat speciální pozornost také emisím oxidu uhličitého unikajícím do ovzduší s každým spalováním surovin, které používáme pro získání energie. Jsou to právě tyto emise, které zapříčiňují rapidně se zhoršující kvalitu ovzduší a nakonec i klimatické změny.

Deset kroků k udržitelnějšímu životu

1. Třiďte odpad, i na veřejných místech. S mnohými materiály si příroda neumí sama poradit, což vede k jejímu poškození.
2. Pokud nemusíte, necestujte letadlem. Pouhý let z Hamburgu do Mnichova vygeneruje 170 kilogramů oxidu uhličitého. Vlak se může zdát pomalejší, ale rozhodně za sebou nezanechá tolik emisí.
3. Upřednostňujte eco-friendly produkty. Produkt, který je vyroben eco-friendly a udržitelnou cestou, nemusí znamenat pouze přínos pro přírodu. I vy si díky tomu můžete být jisti, že kupujete kvalitní produkty, nad jejichž výrobou se někdo opravdu zamyslel. Je dobré taky přemýšlet při nákupu potravin.
4. Šetřete energií. Zamyšlení se před užitím energií vám může nejen ušetřit dost peněz, ale také jemně navrací přírodě život. Každý, kdo se například rozhodne topit doma i během doby, kdy je v práci, nejenže vyhazuje peníze z okna, ale navíc naprosto zbytečně mrhá důležitými zdroji. Stejně je třeba přemýšlet i u zařízení, která až tak často nepoužíváme.
5. Investujte do udržitelných produktů. Některé produkty vyrobeny cestou, která šetří životní prostředí, si zkrátka žádají vyšší cenu. Všimnout si toho můžete například v supermarketech, kde je třeba si za opravdu kvalitní suroviny lehce připlatit. Důležitá rozhodnutí se však mohou týkat i cestování. Přestože lety na dlouhé vzdálenosti mohou být levnější než cesta vlakem a veřejná doprava může zabrat více času než cesta autem, letadlo a auto jsou naopak velmi škodlivé pro naše prostředí.
6. Nezanechávejte odpad v přírodě. Každý, kdo se již v životě podíval do lesa, jistě narazil na stopy, které tam po sobě lidé občas zanechají, v podobě odpadků. Především značené cestičky pro pěší námi nejsou ušetřeny. Odpad je všudypřítomný, i když se dá mnohdy na křižovatkách najít odpadkový koš.
7. Jezděte na kole. Zatímco díky kola zaplňujeme ovzduší emisemi CO2 pouze během jeho výroby, užíváním automobilu či veřejné dopravy tak zapříčiňujeme každým jednotlivým užitím. Proto doporučujeme použít na kratší vzdálenosti právě kolo.
8. Využívejte obnovitelné zdroje energie. Většina budov, které se dnes staví, mají ve střeše zabudovány solární panely. Produkují energii, díky které se do ovzduší nedostává tolik škodlivin. Také další alternativní obnovitelné zdroje, jako je například vítr, dokáží vytvořit energii, která šetří přírodu.
9. Omezte používání plastů. Obzvlášť, pokud mluvíme o plastu, jelikož trvá až celá staletí, než se s ním příroda vypořádá a rozloží jej.
10. Omezte konzumaci masa. Ubrání množství masa z vašeho jídelníčku je především zdravé. Zároveň má ale značný dopad na prostředí, ve kterém žijete. Hromadný chov je oslabován a méně zvířat trpí. Je to ale i ovzduší, kterému se uleví.

Osobní uvědomění a změna

Planetu máme jen jednu a její zdroje jsou omezené. Lidstvo svou spotřebou výrazně překračuje její biokapacitu a je jasné, že pro přežití budeme muset udělat výrazné změny ve způsobu, jakým žijeme. Jaké přístupy volí lidé, jimž životní prostředí a osud Země nejsou lhostejné? Domácí potraviny jsou nejen šetrnější a ekologičtější, ale také chutnější a zdravější. Rajče utržené ze záhonku vlastní zahrádky chutná vždy lépe než dovezené kamionem přes půlku Evropy.

Je mnoho aspektů lidského života - přístup ke spotřebě, ekonomické a ekologické žití, nakládání s odpady a další, na něž se jedinec může zaměřit. Jak je to například s cestováním? Zvolit letadlo, auto, vlak či autobus? Věděli jste například, že se letecká doprava na celkovém oteplování planety podílí více než třemi procenty? Také v Česku jsou lidé, kteří záměrně snižují svou ekologickou a uhlíkovou stopu a s ohledem na klimatické změny se dobrovolně vzdávají létání a cestování autem.

„K tématu mě přivedl způsob života mé rodiny v dětství, neměli jsme auto, jezdili jsme vlakem nebo na kole. Doma se opravovaly věci, zavařovalo se, šilo oblečení, sbírali jsme byliny. Existují různé typy environmentálních hnutí, která se zasazují o ochranu přírody a veřejně se k této problematice vyjadřují. Je tu ale i méně viditelná forma - individuální. Odehrává se v soukromé sféře jednotlivých domácností a vychází z názoru, že změníš-li sám sebe, můžeš změnit i svět.

„Volba žít v souladu s přírodou je pro člověka docela náročná. Ačkoli je tento způsob života stále více populární, je minoritní, není běžný.

Udržitelnost v módě a spotřebě

Takzvaná rychlá móda (fast fashion) je snadno dostupná, levná, často nepříliš kvalitní. Výrobci většinou neberou ohledy na životní prostředí ani na pracovní podmínky svých zaměstnanců. Velké množství tohoto zboží pochází z Číny. Další možností, jak se při pohledu do zrcadla chovat ekonomičtěji a ekologičtěji, jsou second handy, obchody s použitou módou.

„Oblečení si kupuji z druhé ruky, a dokonce jsem si šila ručně boty,“ říká socioložka a naznačuje ještě jednu možnost, jak při oblékání „myslet na přírodu“, a tou je vlastní výroba. Pletené svetry od babičky, háčkované ubrusy nebo dětské čepičky nejsou ničím novým. Dnes se k pletení, háčkování, paličkování a šití lidé opět vracejí. Právě móda je ideálním příkladem, jak přiblížit jednu z oblastí, které se Marta Kolářová věnuje, a tou je politický konzumerismus.

Jde o spotřebitelskou volbu výrobků a výrobců založenou na politických a etických kritériích. Zákazník si klade otázky typu: zaměstnává firma děti? Jak platí své zaměstnance? Využívá ekologické formy dopravy? Jak přistupuje k plýtvání a odpadům? Odhalení „neetických“ výrobních praktik firem tak vedlo k zavedení sociální odpovědnosti korporací zejména v oděvním průmyslu a dalo vzniknout takzvanému udržitelnému podnikání.

DIY a snižování odpadu

Pokud zvládneme ušít šaty, třeba bychom dokázali vyrobit poličku či koženou brašnu, případně uvařit mýdlo nebo namíchat léčivou směs proti kašli. Do všech těchto činností přístup „udělej si sám“ zasahuje. Kutilství má u nás historické kořeny, populární (a z ekonomických důvodů mnohdy i nezbytné) bylo před revolucí. Dnes se k němu lidé opět vracejí, často však mají jiné motivace.

Hovoříme-li o životních volbách spojených s šetrným přístupem k životnímu prostředí, neměli bychom vynechat ani další důležitý aspekt a tím je nakládání s odpady. Lidé z eko bio subkultury často usilují o „zero waste“. Život bez odpadu je však velkou výzvou. Nicméně i v České republice už fungují „bezobalové“ obchody, kde si lze potraviny a drogerii nakoupit do vlastních nádob. Obalový materiál, plast, papír, sklo a kov, totiž tvoří až čtvrtinu obsahu komunálního směsného odpadu, přičemž by šel alespoň roztřídit do „barevných“ kontejnerů.

„Bio odpad kompostuji. Dětem jsem dávala látkové pleny. Snažím se nekupovat výrobky na jedno použití. Bezobalové obchody už si našly místo i v Česku.

Bionýři a cesta k udržitelné společnosti

„Vážím si lidí, kteří překračují své pohodlí a snaží se konat dobro pro ochranu přírody a pro ostatní. Mají ze svého jednání dobrý pocit a žijí v souladu se svými environmentálními a etickými hodnotami,“ podotýká socioložka a na druhou stranu dodává, že aktivita jedince je jen kapkou v moři. Ekologicky udržitelně by se měla chovat celá společnost. Tito lidé, bionýři, razí určitou cestu a na jejich úspěších či nezdarech můžeme vidět, zda je uskutečnitelná i pro ostatní.

Sami jdou spíše příkladem, než aby někoho přesvědčovali. Nejde o žádnou sektu, která by lpěla na jediné možné cestě. Až si zase někdy ráno budeme k snídani připravovat chléb s máslem a džemem, zkusme se zamyslet, zda je pečivo jen rozmražený polotovar, řemeslný pecen z místní pekárny nebo jestli by nebyl nejlepší ještě vlažný vlastnoručně upečený křupavý bochník. A co džem - je vyrobený z českého ovoce? Jaký má vůbec podíl ovocné složky? Neobsahuje příliš „éček“ a konzervantů? Což takhle zkusit vlastní výrobu?

tags: #alternativní #život #v #přírodě #informace

Oblíbené příspěvky:

• Co je Dopis Darcům Greenpeace?
• Jak vyčistit výparník klimatizace v autě?
• Tipy pro třídění odpadu
• Česká republika a obnovitelné zdroje
• Svoz komunálního odpadu Ronov nad Doubravou