Severní Amerika: Podnebí a Příroda

Severní Amerika spadá do holarktické říše, konkrétně do nearktické oblasti. Její příroda je výsledkem dlouhého vývoje, který ovlivnil jak samotný kontinent, tak i vývoj životních forem. Značná část kontinentu byla v minulosti postižena zaledněním, které mělo značný vliv na současnou flóru i faunu. Během těchto dob docházelo ke stěhování rostlin, živočichů a lidí v obou směrech, což způsobilo, že nearktická a palearktická oblast jsou si velmi příbuzné.

Severní Amerika se vyznačuje velkou pestrostí přírodních podmínek, která vrcholí v pásu subtropů. Teplota a srážky určují typ vegetace, na které pak závisí celá živočišná říše. Jednotlivé přírodní pásy se víceméně kryjí s pásy klimatickými, mají rovnoběžkové uspořádání, zatímco na západě jsou protaženy od severu k jihu, což je dáno vlivem Kordiller.

Polární (Arktický) Pás

Polární (arktický) pás se nachází na severu Severní Ameriky, zejména v Grónsku a na ostrovech v Kanadě (např. Baffinův, Devon a Bylot). Je prakticky bez vegetace. Teplota je zde trvale pod bodem mrazu a ani průměr nejteplejšího měsíce nepřesahuje 0 °C. Srážky jsou velice nízké (kolem 200 mm za rok). Povrch je pokryt ledovci a věčným sněhem, což vytváří mrazovou poušť s permafrostem.

Subpolární (Subarktický) Pás - Tundra

Směrem na jih od arktického pásma se nachází subpolární (subarktický) pás, ve kterém se rozkládá pásmo tundry. Průměrná roční teplota se pohybuje od 2 do 9 °C a vegetační období trvá 1 až 3 měsíce. I když je zde nízká vegetace, v chráněných místech se setkáme i s bylinami. V tundře jsou rostliny sužovány třeskutými mrazy a vysušujícími větry. Pro rostliny je typická dlouhověkost, keříčků nebo plazivých výhonů.

Permafrost jednak brání hlubšímu pronikání kořenů a jednak kořeny podchlazuje. Nejtypičtějšími obyvateli tundry jsou drobní hlodavci (např. lumíci), kteří tvoří základ potravního řetězce. Z velkých býložravců jsou pro tundru typičtí pižmoň a sob (karibu). Sezónními hosty tundry jsou ploutvonožci.

Čtěte také: Životní prostředí a autobusová doprava v Americe

Mírný Pás - Tajga (Boreální Les)

Jižně od tundry se rozprostírá mírný pás, kde se nachází severský jehličnatý les, tj. tajga (boreální les). Táhne se přes celý kontinent, od Labradoru až na Aljašku, zhruba mezi 50 až 70° s. š. (místy však hranice klesá až na 53° s. š.). Jižní hranice boreálního lesa leží přibližně na 55 až 60° s. š., kde přechází v lesy smíšené a listnaté, na jihozápadě je vystřídán lesostepí. Tato oblast leží v Kanadě a po sibiřské tajze je to druhý největší lesní komplex na světě. Zimní minima zde klesají až na - 50 °C a sníh zde může ležet několik měsíců. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 450 až 600 mm.

Typickými stromy boreálního lesa jsou smrky, borovice a modříny, v jižní části roste jedle balzámová. Z živočichů zde žijí obyvatelé tundry - sobi, lumíci, vlci, polární lišky, hranostajové apod. Dále zde žijí ptáci a savci živící se lesními semeny a plody (např. banksovka, pěnkavovití, rejsci). Lesním hmyzem se živí datlovití a rejsci. Z býložravců jsou zde zajíci a ondatry; největším býložravcem je los. Mezi šelmy patří např. rys ostrovid, rosomák, liška obecná a liška stříbrná.

Listnaté Lesy

Smíšené a listnaté lesy se rozkládají v oblasti Velkých jezer, atlantského pobřeží a severních svahů Appalačů. Tyto lesy představují přechod mezi listnatým a boreálním lesem. Průměrné teploty v únoru klesají pod 0 °C. Díky dostatku vláhy jsou zde velmi hojná jezera a mokřiny. Listnaté lesy jsou druhově bohatší než lesy boreální. Teplotními výkyvy a maximem srážek poskytují ideální životní podmínky.

Mezi typické dřeviny patří duby, buky, javory (např. javor cukrový); velmi rozšířeny jsou mechy, lišejníky a kapraďorosty. Na písčitých a hlinitých půdách rostou borové lesy (např. vejmutovka, zerav západní a tsuga). V nejvlhčích oblastech rostou na nejvlhčím a nejjižnějším okraji mírného pásu lesy s zeravy a tsugami. Divoká zvěř se uchovala jen v národních parcích a rezervacích. V oblasti Velkých jezer žije jelen wapiti, na celém východě se vyskytuje jelenec viržinský. Typickými hlodavci jsou hraboši, čipmankové a veverky. Hojný je bobr a norek. Ze šelem zde žijí rys ostrovid, rosomák, liška obecná a liška stříbrná.

Subtropické Lesy a Bažiny

Subtropické klima se začíná uplatňovat na jih od 35° s. š. Zimy jsou mírné, kdy teploty nezastavují, ale pouze zpomalují. Většina srážek spadne hlavně v létě, zatímco zima je sušší. Subtropické lesy se od lesů mírného pásu liší hlavně tím, že jejich listí na zimu opadává, nebo jsou vždyzelené. V sušších oblastech se uplatňuje vegetace mediteránní. Subtropické lesy se rozprostírají od Appalačského pohoří až na západní předhůří a okraj Vnitřních rovin.

Čtěte také: Analýza rizika zemětřesení

Na písčitých půdách mořských a říčních teras a na všech vyvýšeninách rostou borové lesy. Na vlhkých půdách spolu s borovicemi rostou magnólie a liliovníky. V oblasti Mexického zálivu vzniklo společenství bažinných lesů (tzv. big cypress swamp) s hlavní dřevinou tisovce (dorůstají výšky až 50 m) a na sušších místech ambroně. V bažinných oblastech rostou fíkovníky, palmy, platany, jilmy, javory, duby). Bažinné lesy jsou zaplavovány až po koruny. Tato oblast se táhne na východě k pobřeží Atlantiku a na západě ústím řeky Sabine. Pobřeží je lemováno tůněmi, mořskými zátokami a lagunami, podmořské lavice s mangrove. V bažinách rostou vodní rostliny, např. lotosy, rákosiny, mokřinové trávy. Z ptáků zde žije např. orlovec. Tropické lesy rostou jen na jihu Floridy a přilehlých ostrovech Florida Keys, kde panuje tropické počasí.

Prérie (Stepi)

Prérie (stepi) se nacházejí v centru kontinentu a od oceánu jsou odděleny pásmy hor a lesů. Jednotlivé stromy nebo skupinky stromů se mohou vyskytnout v tzv. parklandu, což je přechodný vegetační typ mezi lesem a stepí. V parklandu se prolínají stromy (hlavně listnaté, např. javory a jírovce) s trávami na slunnějších místech. Pro prérie jsou typické nízké srážky (400 mm za rok) a tuhé zimy s mrazy kolem - 20 °C. Prérie se rozprostírají na rozsáhlých rovinách amerického Středozápadu, kde panují horká léta a chladné zimy. Velká část prérií byla rozorána a přeměněna v pole, neboť jsou základem tzv. kukuřičného pásu. Dnes zde dominují kukuřičných polí. Zdejší trávy byly neobyčejně vysoké, např. vousatka dorůstala výšky skoro 2 m. Další rozšířenou travou je ostřice. Mezi bylinami se vyskytují sasanky, baptisie, netvařce, celíky, slunečnice aj. Během suchého počasí rychle vysychají a jsou zachvacovány požáry.

Stepi

Na západ od prérií se rozkládají stepi, což jsou suchomilnější porosty nízkého vzrůstu porůstající Velké roviny v předpolí Kordiller. Stepi se táhnou v úzkém pruhu od severu k jihu (z Kanady až do Texasu) podél celého pásma Kordiller. Vyznačují se kontinentálním podnebím s velkými sezónními i denními výkyvy teplot. Půdy jsou zde chudé s nízkým obsahem humusu a minerálních solí, i přesto jsou dost úrodné. Mezi trávami jsou nejvíce rozšířeny tzv. bizoní trávy. Na vlhčích místech jsou husté porosty pelyňku. Jižní část stepí se rozkládá na jihu Velkých rovin, především v Texasu, Novém Mexiku a Arizoně. Tato oblast je jakýmsi přechodným typem k subtropickým lesům na západním předhůří Kordiller. Vzhled krajiny s řídkými porosty trav a skupinkami stromů navozují dojem tropické savany. Pro stepi je důležitější střídání sucha a vlhka, kdy zdejší příroda odpočívá. Období růstu přichází v květnu, přičemž na konec května připadá vrchol vegetačních procesů. Směrem k východu přibývá stromů a objevují trávy stromovitého vzrůstu zvané juky.

Život ve stepích je spojen s neustálou změnou počasí a kde se nedostatek potravy střídá s nadbytkem. Původní velcí býložravci z prérií i stepí zcela zmizeli, neboť území je přeměněno v pole. Stejně byly téměř vyhubeny i šelmy (např. kojot). Mezi typické prérijních obyvatel jsou tak dnes hlodavci, např. sysel a zajíc prériový. Z ptáků zde žije např. orel stepní a kur prériový.

Pouště

Pouště se nacházejí v izolovaných oblastech mezi horskými hřbety Kordiller. Severoamerické pouště zasahuje kontinent z Mexického zálivu. Srážky se pohybují kolem 200 mm za rok, ale hodnota výparu je ale několikrát vyšší. V pouštích se nacházejí slaná, bezodtoká jezera, z nichž mnohá přes léto vysychají. Největší pouští je Nevadská poušť, která zaujímá převážnou část Velké pánve. Pouštní povrch pokryt pouze mechanicky rozpadlými skalami téměř bez půdního pokryvu. V pouštích se objevují kaktusy (opuncie). Jednotlivé pouště mají malou plochu.

Čtěte také: O přírodě Latinské Ameriky

V pouštích žijí živočichové, které se přizpůsobily místním podmínkám. Jsou to např. hadi (včetně chřestýše jedovatého) a plazů (např. leguáni). U jezer se zdržují vodní ptáci (racek, pelikán) a hejna hmyzu. Ve skalách sídlí netopýři. V pouštích panují velká vedra (40 °C) a dlouhotrvající mrazy. V zimě občas sněží, ale letní vedra jsou víceméně stejná. Pouště jsou mnohem bohatší na vegetaci a živočišné druhy než pouště mírného pásu. Rostlinstvo je zastoupeno hlavně sukulenty - kaktusy (např. kaktusy, saguaro aj.) a agave. Sukulenty jsou schopny pojmout velké množství vody a hospodařit s ní až několik let. Dále zde roste keřovitý strom paloverde, různé trsnaté trávy a jednoleté byliny. Nejnižší části pouští jsou nejslanější a leží v nich jezera nebo solí pokrytá jezerní dna (tzv. playas). V subtropických pouštích žije dost živočišných druhů, např. hlodavci (sysel, pískomil), ptáci (kalandra, strakapoud, datel, křepelka) a želvy.

tags: #Severní #Amerika #podnebí #a #příroda

Oblíbené příspěvky:

• Odpovědnost za škody na životním prostředí
• Bílý koš Heidrun Althea - recenze
• Investice v českých regionech
• Recenze ekologických českých plen
• Jednotky frakce Příroda v HoMM IV