Legislativa a odpovědnost za škody na životním prostředí v České republice

Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.

Finanční nároky za způsobenou újmu mohou být likvidační.

Zákonná úprava problematiky

Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů ze dne 22. dubna 2008 vstoupil v platnost 17. srpna 2008. Od 1. 1. 2013 vzniká všem firmám nová povinnost mít provedeno Hodnocení rizika ekologické újmy dle Nařízení vlády č. 295/2011 o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění.

Ekologickou újmou se dle zákona rozumí nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo.

Dle zákona č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě se vztahuje na společnosti, které provozují činnosti dle přílohy č. 1. zákona a ukládá provozovatelům (právnickým i fyzickým osobám) těchto činností nést plnou odpovědnost za škody způsobené na životním prostředí. Zákon 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů (dále jen zákon) je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí do právního řádu České republiky.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Zákon definuje povinnosti k předcházení ekologické újmě, případně její nápravě. Ekologickou újmou je dle zákona jen taková újma, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje, tj. chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a jejich přírodní stanoviště, povrchové nebo podzemní vody a půdu. Zákon stanoví podmínky, za nichž vzniká povinným osobám (podnikatelé a další osoby vykonávající rizikovou provozní činnost - příloha č.

Princip objektivní odpovědnosti

Z něj vychází povinnost prevence nebo nápravy ekologické újmy. Podstatnou změnou, kterou přináší tento zákon, oproti stávající legislativě je, že podmínkou provedení nápravných opatření provozovatelem vybraných činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu není jeho protiprávní jednání. Ke vzniku odpovědnosti, resp. povinnosti provést nápravné opatření, postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností uvedenou v příloze č.

Princip prevence

Provozovatel vybraných činností má v případě bezprostřední hrozby ekologické újmy povinnost provádět nezbytná preventivní opatření, nést s tím spojené náklady a informovat o tom příslušný orgán státní správy.

Lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmí být pochybnost o tom, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit.

Ekologické smlouvy a privatizace

V souvislosti s privatizací majetku státu v 90. letech, kdy stát převedl některý svůj nemovitý majetek, mnohdy ekologicky zatížený, na soukromé osoby, byly mezi státem a nabyvateli majetku státu uzavřeny tzv. V rámci ekologických smluv se stát zavázal, že odstraní z privatizovaného majetku staré ekologické zátěže, resp. bude odstranění financovat až do výše tzv. Plnění ekologických smluv realizoval Fond národního majetku ČR, který až do roku 2001 v podstatě jen „proplácel“ novým vlastníkům zprivatizovaného majetku účelně vynaložené náklady na sanaci starých ekologických zátěží. Nabyvatelé zprivatizovaného majetku zatíženého ekologickou zátěží se již nemohou aktivně domáhat plnění závazků z ekologických smluv stejným způsobem jako dříve. Nyní o jednotlivých postupech rozhoduje pouze Ministerstvo financí.

Čtěte také: Firemní odpovědnost k životnímu prostředí

Nejzásadnějším problémem je skutečnost, že ve Fondu privatizace není dostatek finančních prostředků na sanační práce, a to zejména proto, že podstatná část těchto finančních prostředků byla vládou historicky použita pro jiné účely. Dle vyjádření Ministerstva financí a Ministerstva životního prostředí, není stanoven žádný aktuální celkový harmonogram postupu státu při odstraňování starých ekologických zátěží. Údajně není možné přesně stanovit časovou náročnost jednotlivých projektů z důvodu jejich vázanosti na řadu dílčích veřejných zakázek.

Ministerstvo financí by mělo při zadávání ekologických veřejných zakázek postupovat podle Plánu zadávání prioritních akcí, který je sestaven Ministerstvem životního prostředí. Plán zadávání prioritních akcí však není pro Ministerstvo financí nijak závazný.

Aktuálně je na jeden rok plánovaná sanace cca 10 projektů. Vzhledem k trvajícím cca 150 ekologickým smlouvám je ukončení všech závazků státu plánované v horizontu 15 let.

Role České inspekce životního prostředí (ČIŽP)

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) je od roku 1993 pověřena rozhodováním o nápravných opatřeních v procesu odstraňování starých ekologických zátěží. Vydaná rozhodnutí však nejsou dodržována, neboť vlastníci pozemků nemohou z důvodu nečinnosti státu činit inspekcí stanovená nápravná opatření.

Při neplnění pravomocných rozhodnutí ČIŽP, by měla ČIŽP nařídit dle zákona exekuci. Pro ČIŽP je však exekuce velice nákladným krokem, ke kterému navíc pravděpodobně ani nemá dostatečný aparát. ČIŽP tak namísto provádění exekucí přistoupila k tzv. V souvislosti se změnou termínů pro sanaci starých ekologických zátěží uložených ČIŽP, je důležité rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ze dne 6. října 2015, č. j. 8 As 171/2014-67.

Čtěte také: Elementární učení v praxi

ČIŽP však může uložit nápravná opatření a/nebo pokutu pouze majiteli nemovitosti, nikoli Ministerstvu financi, které je za nastalou situaci reálně odpovědné. Vlastníkům zatížených nemovitostí tak nezbývá nic jiného, než sanace provést na vlastní náklady, případně zaplatit uloženou pokutu, a pak vše vymáhat po státu soudní cestou.

Odpovědnost obcí

Obec je jako veřejný subjekt povinna zejména pečovat o ochranu zdraví svých občanů a majetku. Obec tedy musí průběžně kontrolovat a vyhodnocovat, zda v obci něco neohrožuje majetek a zdraví občanů, a to dokonce i v případě, že původ tohoto ohrožení se nachází na pozemku ve vlastnictví jiné osoby než samotné obce.

Obec, která ignoruje, že se na jejím území nachází staré ekologické zátěže, které ohrožují zdraví jejích občanů, by se tak mohla stát spoluodpovědnou za vzniklou škodu (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.04.2014, č. j.

Podle trestního zákoníku se poškození nebo ohrožení životního prostředí dopustí ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem poškodí nebo ohrozí půdu, vodu, ovzduší nebo jinou složku životního prostředí.

Vymáhání závazků a soudní cesta

Řada vlastníků postižených nemovitostí hledá cesty, jak vlekoucí se problém pomoci vyřešit. Přicházejí s právními analýzami na vymáhání závazků smluv. Vzhledem k tomu, že v ekologických smlouvách není stanoven přesný termín pro splnění závazku ze strany státu, je nutné nejdříve stát vyzvat k plnění závazku a určit k plnění přiměřenou lhůtu.

Teprve v případě, že stát na výzvu nesplní svoji povinnost, ke které se v ekologické smlouvě zavázal, je vlastník nemovitosti oprávněn se splnění závazku domáhat soudně.

Vlastník nemovitosti nejprve vyzval Ministerstvo financí k odstranění staré ekologické zátěže, neboť plánoval modernizaci a rekonstrukci výrobních prostorů v areálu zatíženém starou ekologickou zátěží. V průběhu řízení bylo prokázáno, že stát nebyl schopen dát záruku, že k uvolnění prostředků na provedení ekologické smlouvy dojde v rozumném časovém horizontu, přičemž dle soudu se žalobkyně chovala jako odpovědný hospodář a přijala opatření, kterými eliminovala reálně hrozící škody, které svým rozsahem nepochybně minimálně dosáhly částky předpokládané garance žalované uvedené v ekologické smlouvě.

Žalobkyně dle soudu zcela správně vyhodnotila vzniklou situaci a dospěla ke správnému závěru, že jedinou možnou cestou k zabránění vzniku těchto škod je zajistit odstranění staré ekologické zátěže uzavřením smlouvy s jí vybraným subjektem na vlastní náklady a žalobě o náhradu škody soud vyhověl (rozsudek Městského soudu v Praze č. j.

Vlastníci zatížených nemovitostí ale většinou nedisponují dostatečnými finančními prostředky, aby mohli sanaci sami uhradit a pak čekat několik let na to, až soud uloží státu povinnost tyto jejich náklady zaplatit.

Je zřejmé, že stát by se měl prostřednictvím příslušných orgánů aktivněji zapojovat do procesu a komunikovat s vlastníky nemovitostí za účelem společného postupu při odstranění starých ekologických zátěží.

tags: #společnosti #způsobené #škody #životního #prostředí #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Recept na pizzu do přírody
• O díle O přírodě od Lucretia
• Použitý Olej z Klimatizace v ČR
• Více o Domě přírody
• Ochrana přírody pro děti