Andulky vlnkované patří mezi nejoblíbenější a nejčastěji chované papoušky v domácnosti. Jsou drobné, pestrobarevné a při správné péči se mohou dožít až 15 let! Rády vyhledávají společnost svého majitele, ke kterému dokážou úzce přilnout, a jejich chov není nikterak náročný. Jedná se o nenáročného malého papouška vhodného i pro úplné začátečníky.
Andulka vlnkovaná patří do třídy ptáků mezi papoušky. Domovem andulky jsou suché oblasti vnitrozemí Austrálie, travnaté nebo řídce porostlé keři a stromy. Andulky jsou vynikající letci, přelétávají ve velkých hejnech a hledají potravu a vodu.
Andulka je asi 18 cm velká a váží okolo necelých 30 gramů. Dožívá se průměrně 10 let. Podnebí je v Austrálii poměrně tvrdé s velkým nedostatkem vody. Ve zvláštních případech dokážou andulky přežít bez vody až měsíc. V obzvláště suchých obdobích si pomáhají andulky tím, že získávají vodu z ranní rosy na rostlinách.
Ve volné přírodě žijí andulky ve velkých hejnech a nemají rády samotu. Doma je proto chovejte minimálně v páru! Ve volné přírodě se andulky vyskytují ve žlutozelené barvě s černým vlnkováním.
Andulky jsou aktivní, velmi inteligentní a společenské. Pokud se jim budete dostatečně věnovat, rychle zkrotnou a přestanou se vás bát. Při jejich ochočování však nespěchejte! Buďte trpěliví a zpočátku na ně mluvte tichým hlasem. Některé andulky se mohou také naučit reagovat na různé povely a přiletět na zavolání. Dokážou zopakovat některá slova a předvést různé cviky.
Čtěte také: Andulky vlnkované: Chov
Andulky jsou velmi inteligentní, hraví a zvědaví. Ve volné přírodě jsou přes den andulky téměř potichu, šetří tím tekutiny v těle a hlavně se neprozrazují před nepřáteli. Tím jsou v denní dobu ve svém přirozeném okolí téměř nepozorovatelní. Pomáhá jim k tomu jejich zbarvení a chování.
Můžete ji také naučit mluvit - jak samečci, tak i některé samičky umí dobře napodobovat zvuky a opakovat různá slova. Dobře se snesou dva samečci i dvě samičky.
Andulky lze chovat jak v bytě, tak venku. Andulky mohou být ubytovány celoročně venku. Důležité však je, aby venkovní voliéra poskytovala možnost úkrytu před deštěm a větrem (přístřešek). Vhodným bydlením pro andulku je dostatečně prostorná klec s plastovou vanou nebo voliéra.
Klec, popřípadě voliéra musí být minimálně 1 metr dlouhá a 80 centimetrů široká i vysoká. Uvnitř by mělo být několik bidýlek nejrůznějších průměrů, které slouží mimo jiné i k obrušování drápků, a také několik hraček, které andulkám pomohou zahnat nudu. Rozměry klece pro jednu andulku se uvádějí minimálně 50 x 30 x 50 cm (šířka x hloubka x výška). Při výběru klece byste měli zvážit, zda andulce umožníte volný pohyb po bytě. Pokud ne, klec by měla být prostornější.
Klec umístěte do místnosti, kde trávíte většinu času, na vyvýšené místo, aby andulka měla rozhled, a alespoň jednou stranou ke zdi, aby se cítila v bezpečí. Dále by měla být na světlém místě, ale ne na přímém slunci a nesmí být umístěna tam, kde bývá průvan a také v blízkosti topení (hrozí přehřátí).
Čtěte také: Andulka vlnkovaná v zimě
Při větrání místnosti můžeme klec zakrýt, aby na zvíře nefoukalo. Nedoporučuje se umístění klece v kuchyni, kde je větší množství výparů z vaření.
Základní složku potravy andulek tvoří kvalitní krmné směsi. Denně také nabízíme čerstvé zelené krmivo, zeleninu a ovoce. Velice oblíbeným doplňkem jsou celé klasy prosa.
Snažte se vybírat kvalitní krmné směsi pro andulky, které jsou přizpůsobeny specifickým nutričním potřebám andulek, a jsou navíc obohaceny o potřebné živiny, vitamíny, minerály a často i grit. Hlavní složkou směsí pro andulky jsou různé druhy prosa, lesklice a nahý oves. Vhodným doplňkem pro zpestření směsi jsou semena dalších travin a bylin.
Část základní směsi můžete nahradit extrudovanými krmivy pro papoušky v podobě granulí. Extrudovaná krmiva mají vysokou nutriční hodnotu, zlepšují kondici ptáků a omezují plýtvání krmivem. Identické kousky znemožňují přebírat krmivo a poskytují papouškům plně vyváženou stravu. I když zvolíte krmení extrudovanými krmivy, měli byste tento způsob kombinovat s krmením směsí, které je pro papoušky přirozenější a je důležité pro jejich psychickou pohodu.
Při venkovním chovu andulek je třeba krmení přizpůsobit roční době (vydatnější krmení v zimních měsících). Pokud plánujete odchovávat mláďata, přizpůsobujte krmnou dávku jednotlivým fázím odchovu (stavba hnízda, snáška, sezení na vejcích, výživa ptáčat).
Čtěte také: Jídelníček andulky vlnkované
Pokud se rozhodnete pro pár andulek a budete je chtít rozmnožit, je nezbytné jim pořídit hnízdní budku. Pohlavní dospělost u andulek nastává mezi 3. a 4. měsícem. Zhruba 8 dní po páření začne samička snášet vejce, poté snáší každý druhý den.
Konečná snůška obsahuje 3-5 vajec. Samička sedí na vejcích už od snůšky prvního, celkově zhruba 18 dní, během nichž z hnízdní budky téměř nevylétá. Sameček často sedí na bidýlku budky, krmí samičku a cvrliká jí. Po „vysezení“ se z vajec začnou líhnout mláďata v pořadí, v jakém samička vajíčka snesla. Mladé andulky jsou holé a slepé, ihned po vylíhnutí se schovají pod peří samičky.
Pohlavně dospělé jsou v šesti měsících, ale je vhodnější je nechat hnízdit až po prvním roce života. Odchov není složitý a andulky nejsou náročné ani ve výběru budky. Nejraději mají kmenové budky, ale bez problému obsadí i ležaté budky o rozměrech 15 x 15 x 25 cm s vletovým otvorem 5 cm. Je vhodné vytvořit uvnitř budky mělký důlek a dno pokrýt pilinami.
Samička snáší 4 - 6 vajec a po 18 dnech se postupně líhnou mláďata, která pak budku opouští přibližně po měsíci. Vylétlá mláďata jsou pak ještě cca týden přikrmována samcem. Samička většinou už sedí na další snůšce.
Andulky potřebují pravidelnou a systematickou preventivní péči, která pomůže předejít jejich zdravotním problémům a onemocněním. Základem je udržování čistoty klece/voliéry včetně vybavení. Důležitá je pravidelná výměna vody a odstraňování zbytků potravy.
U andulek se můžete setkat s onemocněním zvaným vápenka neboli ptačí svrab. Způsobují ho cizopasní roztoči, kteří se zavrtávají do kůže pařátů, ozobí a zobáku a způsobují bílé rohovité šupiny. Léčí se buď potíráním olejem, který roztoče udusí, nebo použitím některých antiparazitik, které doporučí veterinář. Dalším problémem může být kokcidióza, která se může objevit při krmení čerstvým zeleným krmivem nebo u ptáků ve venkovních voliérách. Původcem kokcidiózy jsou prvoci, kteří napadají zažívací trakt a způsobují průjem, hubnutí.
Především při venkovním způsobu chovu mohou být ptáci napadeni střevními parazity. Doporučuje se pravidelná laboratorní kontrola trusu a případné odčervení. Samičky andulek mohou trpět zadržením vejce, které bývá způsobeno nedostatkem vápníku v krmné dávce nebo nízkou venkovní teplotou. Problém může nastat nejen u hnízdících samiček, ale i u samiček chovaných samostatně. Příznakem bývá načepýření a posedáváni na dně klece.
Andulky si po každém jídle i mimo něj brousí zobák. Je proto důležité, aby v kleci měly dostatek možností k broušení. Vhodným materiálem mohou být brusná bidla, sépiová kost nebo brusné minerální kameny. Můžete přidávat i větvičky ovocných stromů, které poslouží nejen k broušení zobáku, ale poskytnou i zábavu.
Jestliže andulce poskytnete vhodná bidla správné velikosti, většinou problémy s přerůstáním drápků mít nebudete. Pokud přece jen přerostou, je nutné je odborně zkrátit. Ke zkracování drápků můžete použít speciální kleště na stříhání drápků nebo speciální nůžky. Důležité je neporanit lůžko drápu. Když si sami na zkrácení drápků netroufáte, navštivte veterináře.
Pro dlouhodobě dobré zdraví ptáků je důležitý dostatek vitamínů, minerálů a dalších potřebných látek. Pokud zvolíte osvědčené kvalitní základní krmivo, není nutné tyto doplňky přidávat pravidelně, ale minimálně v náročnějších obdobích (přepeřování, rozmnožování, stres, …) je vhodné je nabídnout.
V žádné kleci by neměla chybět sépiová kost, která je vhodným zdrojem především přírodního vápníku. Poslouží zároveň i jako materiál pro obrušování zobáku. Minerály ptáci částečně získávají také z gritu. Zdrojem minerálů mohou být i minerální kameny, případně další minerální doplňky, které bývají často ve směsi s vitamíny a dalšími potřebnými látkami.
Do klecí lze použít vhodnou podestýlku, hygienický písek nebo například pískové podložky. Mezi vhodné podestýlky (především pro větší plochy) patří podestýlky peletované (dřevité nebo papírové) nebo kukuřičné vyrobené z kukuřičných vřeten, které se nerozpadají a mají minimální prašnost. Dobrou volbou do klecí je hygienický písek, který zároveň poslouží jako grit nebo popískované papírové podložky, které mohou sloužit i k broušení drápků.
| Počet Andulek | Minimální Rozměry Klece (šířka x hloubka x výška) |
|---|---|
| 1 | 50 x 30 x 50 cm |
| 2 | 100 x 80 x 80 cm |
tags: #andulka #chov #v #přírodě