Má smysl třídit odpad? Argumenty a fakta

Češi patří v oblasti třídění odpadu mezi jedničky. I tak u nás ale panuje spousta mýtů a fám, kterým pořád věříme, i když se nezakládají na pravdě. Odpadové hospodářství je neobyčejně dynamický obor. Proměňuje se před očima vlivem technologií, legislativy i tržního prostředí. Proto se také mění některé zvyklosti související s tříděním odpadu.

Abychom pochopili jeho fungování, vyzpovídali jsme šéfa České asociace odpadového hospodářství (ČAOH) Petra Havelku a navštívili dvě třídičky. Do jedné se sváží papír, do druhé se vozí kromě papíru i plasty a kovy.

Odpady jsou suroviny

„Je vhodné, aby se na odpady nahlíželo především jako na zdroje surovin pro další výrobu,“ říká Petr Havelka, šéf ČAOH, která má na našem trhu dominantní pozici, sdružuje zhruba stovku společností působících v oboru. Má to logiku jak z hlediska ohleduplnosti k planetě (přírodní zdroje nejsou nekonečné), tak byznysovou.

Nejlépe recyklovatelným plastem je polyethylentereflatát, tedy hlavně dobře známé PET lahve. Ty umí systém žlutých kontejnerů a třídicích linek vysbírat dokonale - pro další použití jich zachrání osm z deseti uvedených na trh. Jsme v tom jedni z nejlepších v Evropě. Už od roku 2020 plníme cíle sběru stanovené v EU až pro rok 2025, připomíná Havelka.

PET lahve ze žlutých kontejnerů se standardně recyklují například na nové lahve, na plastové díly aut nebo v textilním průmyslu, třeba na bundy, mikiny či spacáky. Pražáci třídí téměř bezchybně, v nákladu je maximálně 10 procent nečistot. Občané Prahy a okolí, ze kterých Pražské služby svážejí obsah barevných kontejnerů, podle Miloše Petra třídí rok od roku poctivěji.

Čtěte také: Vše o bioodpadu

„Maximálně deset procent odpadu, který denně navezeme, jsou nečistoty. Devadesát procent lidí už třídí dobře. Záleží ale na lokalitě. Třeba na Žižkově nebo v centru je hodně hostelů a cizinci si nelámou hlavu s tím, jestli do papíru nehodí plast.

Hliník je jeden z nejcennějších materiálů, je stoprocentně recyklovatelný.

Byznys rozhoduje

„Třídička potom třídí to, o co je na trhu recyklace zájem. Tedy materiály, které lze reálně využít do nových výrobků. Nerecyklovatelné složky, o které zájem není, se využijí například energeticky v podobě paliva z odpadů. Určitě by nikdo dlouhodobě netřídil na sklad něco, co od vás nikdo nekoupí. Taková třídička by dlouho nepřežila,“ říká Petr Havelka. Mezi nejlépe recyklovatelné odpady patří papír a sklo.

Suroviny z recyklátů, o které je na trhu zájem, se mění, stejně tak hodnota těchto komodit. Ke všemu je to v každém kraji trochu jinak. Univerzální rada zní: všechno, co je plastové, házejte do žlutého kontejneru, všechno, co je papírové do modrého, sklo do skla, kovy do kovů.

V řadě obcí také postupně zavádějí multikomoditní sběr, takže například do žluté nádoby je možné kromě plastů dávat i nápojové kartony nebo kovy, to se dočtete na informační nálepce na nádobě. Na třídičce, kam odpad míří, si to následně už přeberou a zhodnotí. Vědí, co prodají i co má hodnotu jako palivo. Největší chyba je házet věci, u kterých si nejsme jisti, kam patří, do černé popelnice.

Čtěte také: Má smysl kupovat ekologické vložky?

Mýty a pověry o třídění odpadu

Když budu vracet petky a plechovky do výkupu, pomůžu tím přírodě a víc obalů se zrecykluje.

V Evropě by se do roku 2025 mělo vytřídit 77 procent petek uvedených do oběhu, Češi jich už teď vytřídí 80 procent. Za systémem zálohování PET lahví, jaký teď testuje Lidl a Kaufland, je podle Havelky i Jindry lobby nápojářů. Chtějí získat hodnotný materiál jen pro sebe a za výhodnou cenu. Dnes o vytříděný PET soutěží s výrobci z textilního i automobilového průmyslu.

Trávu do popelnice, ať se zaplní

Když není černá popelnice před odvozem plná, doplním ji třeba trávou ze zahrady, ať se to využije. Z ekonomických i ekologických důvodů je to špatná úvaha. „Těm lidem nedochází, že když do černých popelnic budou rvát odpad, který tam nepatří, obec bude víc odpadu vozit na skládku. Tím se zvýší jeho cena, protože skládce se platí za váhu. A obec pak logicky bude muset zvýšit cenu za odvoz popelnic,“ říká Petr Jindra, šéf třídičky Nykos ve Ždánicích, dceřiné firmy dánského podniku Marius Pedersen Group.

Správný přístup je: tady máte modrou, žlutou, hnědou popelnici, ale tu černou nechte pokud možno prázdnou.

Je to dálka

Kontejnery na třídění jsou tak daleko, do popelnice je to blíž a stejně už ji platím. Průměrná vzdálenost k nádobám na tříděný odpad se každoročně zkracuje. Sběrných nádob bylo na našem území podle údajů EKO-KOMu v roce 2021 k dispozici přes 678 000, průměrně jsme to k nim měli pouhých 89 metrů. A ve stále větším množství obcí lidé dostávají barevné popelnice přímo domů. Jedná se o takzvaný door-to-door systém, který disciplínu třídění výrazně zlepšuje.

Díky tomu se vytřídilo, recyklovalo či energeticky využilo 91 procent papírových obalů. Data Samosebou.cz (spadajícího pod EKO-KOM) říkají, že v Česku své odpady aktivně třídí 73 procent obyvatel, od roku 2000 došlo k 35procentnímu nárůstu třídičů. V roce 2022 vytřídil průměrně každý Čech téměř 72 kilo odpadu. K roku 2035 má být podle platné evropské legislativy v obcích vytříděno nejméně 70 procent komunálních odpadů. Recyklovat se má minimálně 65 procent celkového objemu komunálního odpadu. Jinými slovy - na černé popelnice pomalu zapomeňte.

Čtěte také: O ekologických oborech

Necpěte mi to na dvůr, kontejnery smrdí

Proč bych měl mít barevné popelnice u sebe na dvorku? Zabírá to místo a smrdí to. Obce čím dál častěji nabízí takzvaný door-to-door systém třídění. Rozuměj: dostaneš od nás gratis žlutou, modrou i hnědou popelnici, tu si na dvorku plň a my ti ji budeme pravidelně odvážet. Obcím se to vrátí v tom, že mohou omezit svoz černých popelnic. Na systém svozu a třídění přispívá také neziskovka EKO-KOM, která má peníze od výrobců obalů.

Jakýkoliv vstřícný krok směrem k zákazníkovi se podle Petra Jindry, šéfa třídičky Nykos, vrátí v dobrém. Lidé jsou pak disciplinovanější, černé popelnice plní výrazně méně. A smrdí to úměrně tomu, co do toho házíme.

Třídím zbytečně, stejně to pak spálí

Kelímky od jogurtů nebo sáčky nemá smysl třídit, dál zpracovat nejdou. Když sousedka tvrdí, že nemá smysl házet do žlutých nádob kelímky od jogurtů, nedejte na ni. A předneste jí logické argumenty. Obalové materiály z měkkého plastu mohou být ještě využitelné. Záleží na technologickém vybavení třídičky a také na tom, zda je o ně zrovna na trhu zájem. Pokud ano, poslouží ještě jako obal k něčemu novému, když je třídička nevyužije, pošle je s dalším výmětem buď do spalovny, v lepším případě z nich ještě vyrobí efektivnější palivo z odpadu. Záleží na poptávce.

Technologie se mění, s nimi i zvyky

Plata od vajíček prý do papíru nepatří? Když švagr vytáhne, že někde četl, že plata od vajec a ruličky od toaleťáku stejně už nejde recyklovat a je lepší je vyhodit do popelnice, neposlouchejte ho. „Ještě zhruba před rokem tvrdil EKO-KOM (neziskovka, která z peněz hlavně od výrobců nápojových obalů zajišťuje celou síť sběru odpadů a jejich recyklaci, pozn. red.), že nemá smysl házet tyhle recykláty do modrých kontejnerů. Situace se ale změnila,“ řekl nám v třídičce papíru Pražských služeb Miloš Petr, vedoucí třídící linky ve Vysočanech.

„Papírny, které protříděný odpad z modrých kontejnerů odkupují od třídiček, zlepšily technologie a umí i tyto vícekrát recyklované materiály vrátit do oběhu,“ upřesňuje Miloš Petr. Vytříděný papír lze totiž recyklovat až sedmkrát.

Plechovky do žlutých? Jak kde

Viděl jsem v centru, že do žlutých kontejnerů házejí lidi plechovky. To mají snad radši už hodit do popelnice. Každá obec může mít nastavený systém jinak. Takže někdy se stane, že je sloučené bílé sklo s barevným nebo že tetrapakové a kovové obaly mají místo ve žluté nádobě u plastů. Třeba v místech z hustou zástavbou, kde je obtížné umístit víc kontejnerů na jednom místě.

Anebo prostě proto, že třídička, do které ta která obec sváží, je technologicky dokonalejší a dokáže zpětně všechno zase rozdělit na správné hromádky. Dříve než tedy budete osočovat lidi z toho, že hází plechovky, kam nemají, je dobré si přečíst, co přesně stojí na nálepce na sběrné nádobě.

Palivo z odpadů místo uhlí

Pokud jde o energetické využití odpadů, ve spalovnách končí netříděný směsný odpad z černých popelnic. Nerecyklovatelné a spalitelné zbytky z třídiček ale můžou nahradit fosilní paliva v městských teplárnách. Účinnost proměny na teplo je u paliv vyrobených z výmětů asi dvakrát větší než u spaloven zpracovávajících komunální odpad.

Výměty z třídiček se na skládky ani ukládat nesmí. Nejlepší proto je upravit je do formy paliva z odpadu neboli TAP (tuhé alternativní palivo). To je na rozdíl od odpadu z černých popelnic homogenní surovina, která má stále stejné vlastnosti, což je pro technologie proměňující odpad v energii klíčové.

TAP je standardní a na trhu obchodovaná komodita s pohyblivou cenou. Paliva z odpadů mají i vlastní evropskou ISO normu. V Česku je teď ve využívání paliv z odpadu nejpříkladnější severní Morava. Nově vybavená teplárna v Přerově přešla z uhlí na takzvaný multipalivový kotel, který využívá TAP vyrobený v Ostravě, paliva z odpadů sem ale budou dodávat i jiné třídírny.

Severní Morava tak zabila dvě mouchy jednou ranou. Snížila spotřebu ne zrovna ekologického uhlí a ušetřila peníze za deponaci odpadu skládkách či poplatky za spalovnu. O paliva z nerecyklovatelného odpadu mají kromě tepláren zájem například i cementárny. Ty mají ještě jednu přidanou hodnotu v tom, že co shoří v peci při výrobě, dostane se do slínku, tedy samotného cementu.

Mýty o třídění odpadu pod lupou

Podívejme se však na české třídičsko-recyklační zvyky a obyčeje, respektive mýty. Některé nám snad nakukal sám čerchmant, nebo se prostě rozšířily mezi lidmi jako fáma?

1. Předně nápojové kartony nepatří do směsného plastového odpadu, byť obsahují cca 25 % polyetylenu. Ani do papírového, byť převažuje papír. Obsahují totiž i hliníkovou vrstvičku uvnitř. Nápojové kartony se prostě vždy třídí zvlášť.
2. Plastové obaly nemá smysl jakkoli vymývat. Za prvé při tom spotřebujeme mnoho vody, ale za druhé a hlavně, ničemu tím nepomůžeme. Potravinami hodně znečištěný plastový obal dáme do směsného odpadu, stejně jako třeba obal od oleje. A například kelímky od jogurtů stačí důkladně vyškrábat, tedy asi tak, jako když někomu obsah opravdu chutná a příliš toho na stěnách kelímku nenechá. To stačí. Problém je již třeba do půlky nespotřebovaný obsah kelímku.
3. Z plastových PET lahví nemá smysl odstraňovat víčka. Smysl však má víčko vyšroubovat, PET láhev pořádně sešlápnout a poté víčko zase našroubovat zpět. Vejde se nám pak více těchto plastových obalů do jednoho pytle. Další úspora. Tentokrát prostoru a pytlů na PET lahve. Sešlápnutých obalů se vejde do pytle až tři krát tolik, to znamená úsporu dvou pytlů. A prostory sběrných dvorů nejsou nafukovací.
4. PET lahve lze dát i do běžného plastového odpadu. Stejně tak sáčky, tašky, fólie i jiné plastové obaly. Určitě ale do plastového odpadu nepatří obaly se zbytky potravin, pokud je těch zbytků opravdu hodně. Nejhorší je mastnota. Naopak určitě nemá smysl vymývat třeba prázdné obaly od šamponů a podobných přípravků. Do plastového odpadu patří také polystyren v jakékoli podobě. Nevadí ani polystyren používaný ve stavebnictví, pokud není znečištěn stavebními hmotami. Pak již jde o odpad stavební.
5. Do papírového odpadu nepatří použité papírové kapesníky, problémem je jejich znečištění našimi sekrety. Patří proto do odpadu směsného. Stejně tak nepatří do papírového odpadu jakékoli papíry znečištěné a mastné, ale i laminované a povoskované. A samozřejmě výše zmíněné nápojové kartony. Pokud je některý papírový výrobek doplněn plastem, často lze obě hmoty jednoduše oddělit a vytřídit zvlášť. Stejně jako plast nepatří do papírového odpadu, papír nepatří do odpadu plastového. A v případě nápojových kartonů nedovedeme doma papír a plast oddělit, stejně jako vrstvičku hliníku. Proto jsou samostatnou kapitolou a věčný spor, zda jde o odpad papírový či plastový, je zbytečný.
6. Jakýkoli odpad, se kterým si při třídění nevíte rady, stačí odvézt do sběrného dvora, kde vám ukážou, do kterého kontejneru patří.

Cirkulární ekonomika jako cesta k udržitelnosti

Cirkulární ekonomika není pouze o hospodaření s odpady. „Každá země má vypočítané datum, od kdy žije na dluh, a pro Česko to letos vyšlo už na 10. dubna,“ varuje v rozhovoru pro Obnovitelně.cz Dagmar Milerová Prášková, manažerka Cirkulární akademie. Představí také principy 3R: Reduce, Reuse a Recycle a vysvětlí, že kvalitní výrobek se finančně obvykle vyplatí.

Cirkulární ekonomika staví na principech „Reduce, Reuse, Recycle“. Co to znamená v praxi a co si pod tím představit?

• Primárně jde o to zdůraznit, že by spotřebitelé měli snížit svoji potřebu, začít se ptát, zda všechno, co chtějí koupit, opravdu potřebují. Stejně jako se mohou ptát, jak nakupovat méně, ale kvalitněji. Sami víme, že tričko za 50 korun si na sebe vezmeme párkrát, ale pokud si koupíme dražší a třeba z udržitelnějšího materiálu, vydrží nám déle.
• Reuse princip se zaměřuje na to, že použitelné věci, které už nechceme, může využít někdo jiný. V Česku už existuje mnoho reuse center, vznikla dokonce i Federace nábytkových bank a reuse center, pořádá se mnoho swapů, tedy akcí na výměnu oblečení, knih nebo věcí do domácností.
• Recyklace je samozřejmě dobrá, ale není to první řešení cirkulární ekonomiky, protože potřebuje energii, vodu a ve většině případů materiály recyklací degradují. Dokonalý recyklační materiál je jen sklo nebo hliník, ty můžete recyklovat donekonečna.

Zkrátka cirkulární ekonomika říká, abychom se zamýšleli nad tím, jak můžeme využívat existující zpracované materiály déle a lépe, protože planeta má primárních zdrojů jen omezené množství. A to samozřejmě neplatí jen o spotřebě, ale i o výrobě. Výrobci musí přemýšlet stejně.

Který z těchto principů považujete v českém kontextu za nejproblematičtější a nejpodceňovanější?

Určitě nejproblematičtější je recyklace, protože jsme tu roky žili v mylné představě, že třídění se rovná recyklaci. Bohužel nemáme dostatečné recyklační kapacity, takže ne všechno, co skončí například ve žlutém kontejneru, je recyklováno (je to zhruba jedna čtvrtina). V tomto ohledu mi přijde velká škoda, že se nikam neposune zálohový systém, který dává z pohledu cirkulární ekonomiky největší smysl. A nutno dodat, že plechovek vytřídíme jen něco přes pětinu, umíte si představit, jak obrovským množstvím materiálu plýtváme?

Za podceňovaný považuji reuse, lidé často nechtějí věci z druhé ruky, ale to se snad začíná postupně měnit. Ještě bych zmínila princip sdílení, ten je často popisován jako socialistický přežitek, ale zase pokud se zamyslíme nad tím, kolik materiálu a zdrojů můžeme ušetřit tím, že něco jen sdílíme nebo si půjčíme, protože to využití je logicky mnohem větší, je to spousta materiálu.

Znají Češi pojem cirkulární ekonomiky nebo alespoň její praxi?

U nás byl dlouho pojem cirkulární ekonomiky chápán v užším slova smyslu jako odpadové hospodářství. Naštěstí se to už začalo měnit a lidé chápou, že to není jen o odpadech, ale i o materiálech, výrobě, ekodesignu, spotřebě, změně mindsetu a snížení plýtvání, také o ochraně životního prostředí a udržitelnosti. Vlastně samotný termín není tak důležitý, možná se za několik let bude tento koncept jmenovat jinak.

Veřejnosti často chybí souvislosti, celé téma udržitelnosti je hodně komplexní.

Co si pod cirkulární ekonomikou představují firmy? Mají představu o tom, co to znamená?

Pojem „cirkulární ekonomika” firmy už znají a některým dává jasný smysl, protože hledají úspory materiálu, potenciál pro využití vedlejších produktů z výroby, nové byznys modely. Jsou ale samozřejmě i firmy, které ji chápou jako nepříjemnou povinnost z Evropské unie a čekají na legislativní povinnosti. Což je škoda, cirkularita dává firmám velký potenciál pro udržitelnější budoucnost, tedy i konkurenceschopnost, a je potřeba říct, že na západ od nás je cirkulární ekonomika samozřejmostí a běžnou součástí národních politik, nejen konkrétních legislativních aktů.

Jak pomáhá Cirkulární akademie a jaké jsou možnosti, které firmám nebo i jednotlivcům nabízí?

Cirkulární akademie je zaměřena hlavně na praxi. Začínáme vždy teorií, ale snažíme se účastníkům ukázat příklady, které fungují, protože v Česku už je spousta firem i startupů, které jsou cirkulární. Vyvracíme argument, že je to hezký koncept na papíře, ale v praxi nemůže fungovat, jak mi tvrdili učitelé ekonomie na středních školách. Zároveň externí experti a firemní zástupci, se kterými spolupracujeme, představují i překážky, se kterými se na cestě za vyšší cirkularitou a udržitelností setkávají. Samozřejmě to není tak, že si firma schválí strategii cirkularity a do měsíce je plně cirkulární. Je to postupný proces.

Jak na tom české firmy vlastně jsou? Mají zájem o zapojení se do podobných projektů a změn myšlení, nebo spíše ne?

Tady záleží, jak je osvícené vedení firem. Pokud je vedení cirkularitě a udržitelnosti otevřené, pak je to nejjednodušší. Pokud ne, ale přesvědčí je argumenty, pak možnosti existují také. Když vedení chtít nebude a nepřesvědčí ho ani investoři, žádná změna neproběhne. Také je třeba dodat, že při transformaci firmy je třeba do toho procesu zapojit i zaměstnance, a nutnost změny dobře vysvětlit. Když bude nadšené vedení, ale zaměstnanci to nevezmou za své, taky se to nepovede. A proto se věnujeme i tématu interní komunikace a firemní kultury, což bude na programu na podzim.

Jaké jsou nejdůležitější designové zásady, které musí produkt splňovat, aby mohl být po skončení životnosti co nejefektivněji rozebrán a zpětně zpracován?

To je otázka celého ekodesignu, ale ve zkratce to znamená, že už při výrobě se výrobce zamyslí, jak bude vypadat celý životní cyklus produktu a jak se s ním naloží, až doslouží. Aby výrobce prodloužil životnost, zamýšlí se nad kvalitou materiálu, nad modularitou - jestli by se při poškození konkrétní části dala tato část vyměnit. Výrobky by měly být opravitelné, repasovatelné, rozložitelné na konkrétní části.

Je s tím spojený také zpětný sběr nebo zálohový systém, tedy že se k výrobcům jejich produkty dostanou zpět a můžou tak využít použitelné části a materiály znovu. A zase se ptejme, proč? Protože jako Evropani jsme opravdu chudí na drahé kovy a minerály, takže je musíme dovážet a jsme závislí na třetích zemích.

Jak je cirkulární a uvědomělý přístup k produktu výhodný?

O tom se vedou diskuze, například recyklovaný materiál zatím bývá dražší než primární materiál. To se změní, až u nás bude lépe fungovat recyklace. Máme tu ale koncept Life Cycle Costing, tedy nákladů životního cyklu, užívaný například ve stavebnictví. Když se spočítá, kolik stojí náklady na udržitelnější a kvalitnější materiály, na začátku bude investice větší, ale při započtení údržby, oprav, četnost rekonstrukcí a znovuvyužití na konci životního cyklu, pak se dlouhodobě tato řešení ukazují finančně výhodnější. Důraz na kvalitu před kvantitou ale v konečném důsledku může být finančně výhodnější, protože omezíme nákup nekvalitních výrobků.

Pomáhají s financováním cirkulárních projektů nějaké granty nebo dotace?

Ano, momentálně je třeba možné čerpat dotaci Ministerstva průmyslu a obchodu z OP TAK na realizaci cirkulárního auditu, na podzim bude další výzva na realizaci konkrétních cirkulárních technologií. Existují nejrůznější inkubační programy (například od CzechInvestu), tématu cirkularity se věnují regionální inovační centra.

Jaké společnosti či projekty jdou dobrým příkladem?

Je toho naštěstí už spousta, ve stavebnictví je hodně daleko SKANSKA se svou modrozelenou infrastrukturou a recyklovaným betonem, když zmíním to nejdůležitější, nebo KOMA Modular a ASIO. V potravinářství Sonnentor nebo Biopekárna Zemanka, která spolupracuje s celou řadou firem a využívá mláto, kávovou sedlinu nebo ovocnou a zeleninovou dužinu na výrobu sušenek a krekrů. Máme tu firmu Stabilplastik vyrábějící plastové palety, nábytkářskou firmu TON, Classic oil, který jako jediná firma recykluje kapaliny z klimatizace.

Praktické tipy pro třídění odpadu

• Plasty: Vhazujte do žlutých pytlů nebo kontejnerů. Měly by být čisté, sešlápnuté a bez mastných zbytků.
• Papír: Vhazujte do modrých kontejnerů. Patří sem sešity, krabice, lepenka, knihy (i s kancelářskými sponkami). Neházejte sem mastný a znečištěný papír.
• Sklo: Vhazujte do zelených kontejnerů. Patří sem sklenice od nápojů, kečupů, marmelád. Neházejte sem drátované, zlacené a pokovované sklo.
• Kovy: Vhazujte do šedých kontejnerů (pokud jsou k dispozici). Jinak se řiďte pokyny obce.
• Bioodpad: Odpad ze zahrad (posekaná tráva, větve, ovoce, listí) patří do hnědých kontejnerů nebo na kompost.

Statistiky třídění odpadu v Česku

V České republice odpad třídí 75 % obyvatel, přičemž toto číslo meziročně stále roste. Dvě třetiny lidí třídí přímo doma. V roce 2022 vytřídil průměrně každý Čech téměř 72 kilo odpadu. Průměrná vzdálenost ke kontejnerům na tříděný odpad je 90 metrů.

tags: #má #smysl #třídit #odpad #argumenty

Oblíbené příspěvky:

• Vybavení a činnost ZZS Stodůlky v Praze
• Dialektika přírody od Engelse: Klíčové body
• Domy v zemi konstrukce
• Ředitel ČIŽP
• Pravidla třídění odpadu Dobřichovice