Antikoncepce a její vliv na znečištění vod

Zamýšleli jste se někdy nad tím, co obsahuje voda, kterou každodenně pijete? O tom, že si máme hlídat jídelníček a rozumně vybírat, co jíme, posloucháme na každém kroku. Máme se hýbat, snažit se snižovat množství odpadu, dbát na psychickou pohodu. Ale proč se tak málo mluví o tom, jaký význam má kvalita vody pro každého z nás?

Možná je to proto, že pitnou vodu většina z nás považuje za samozřejmost. Máme ji vždy po ruce, doma nám teče z kohoutku, můžeme si ji koupit prakticky kdekoliv. Dokonce ní i splachujeme. A tak jsme jaksi zapomněli na to, že není jedno, jakou vodu pijeme.

Mechanické nečistoty a mikroplasty

Cesta, kterou musí voda absolvovat, než se dostane do naši sklenice, je dlouhá. Putuje potrubím, kde se vyskytuje rez a sedimenty, jako například písek, hlína nebo kal. Voda má naneštěstí tendenci tyto složky absorbovat, což bývá problémem hlavně u potrubí ve starších budovách a u vlastních zdrojů vody.

Specifickou podkategorií mechanických nečistot jsou mikroplasty, o kterých se poslední dobou mluví čím dál víc. Jsou to plastové částečky menší než 5 mm, ale jejich spodní hranice zatím není přesně stanovena. V přírodě se prokázala i přítomnost mikroplastů o rozměru 1 µm a předpokládá se i výskyt tzv. Podle výzkumu prováděného Ústavem pro hydrodynamiku se mikroplasty vyskytují i v pitné vodě, která prošla celou technologií úpravy vody. Mikroplasty se našly ve všech vzorcích.

Při výzkumu se analyzovaly vzorky ze tří úpraven vody v ČR, které se nacházejí v osídlených průmyslových oblastech, ale liší se typem vodního zdroje a použitou technologií úpravy vody. V upravené, tedy pitné vodě, byla jejich koncentrace přibližně 340-630 částic na 1 litr vody. Z materiálového složení dominovaly běžně používané plasty jako PET (polyethylentereftalát), PP (polypropylen) a PE (polyethylen).

Čtěte také: Životní prostředí a antikoncepce

Konvenční čistírny odpadních vod jsou tedy schopné odstranit pouze 70-83 % mikroplastů z vody. Nikdo zatím nedokáže spolehlivě říct, jaký bude mít konzumace mikroplastů dopad na naše zdraví. Tato tematika ještě není dostatečně prozkoumána. Přece jen se plasty vyrábí z ropy a pro tělo představují cizorodou látku, která mu nijak neprospívá. 100% účinnosti separace těchto mikročástic se dá dosáhnout jen pomocí membránové filtrace - tzv. ultrafiltrace a nebo nanofiltrace. Pro většinu vodárenských společností se však jedná o příliš nákladné řešení.

Chemické látky v pitné vodě

Ve vodě jsou často přítomny chemické látky, kterým se snažíme vyhýbat např. konzumací bio potravin. Jsou jimi hnojiva (obsahují dusitany a dusičnany) a pesticidy (přípravky proti plevelům a škůdcům), které po ošetření rostlin na polích kontaminují podzemní vodu, a tak se dostávají i do vody pitné. Až 4 843 tun pesticidních látek se spotřebovalo jen v ČR v letech 2000-2015!

Státní zdravotní ústav provedl v roce 2017 výzkum 21 pesticidů a jejich metabolitů v pitné vodě. Z výsledků vyplývá, že voda ve většině sledovaných vodovodů (cca 75 %) je kontaminována pesticidními látkami (i když ne ve všech jsou překračovány stanovené limity). V první etapě výzkumu (jaro 2017) překročilo limitní hodnotu pro pesticidní látky téměř 5 % všech naměřených výsledků. Během druhé etapy projektu (podzim 2017) překročilo limitní hodnotu 3,3 % všech naměřených výsledků a jen třetina vzorků neobsahovala pesticidní látky.

Poněkud znepokojivé je, že ještě stále jsou nalézány pesticidní látky, jejichž použití bylo zakázáno před 10 a více lety. V Plzeňském kraji byl ve vzorku přítomen alachlor (zakázán v roce 2008) a v Libereckém kraji desethylatrazin (zakázán v roce 2004). I když jsou pro ochranu našeho zdraví stanoveny limity, kolik pesticidních látek se ve vodě může vyskytovat, neznamená to, že jsou bezpečné. Schopnost současné toxikologie hodnotit zdravotní riziko směsi většího počtu chemických látek je totiž omezená a dokáže jejich vliv posuzovat jenom odděleně.

Další nežádoucí látky ve vodě jsou dusitany a dusičnany, které se sem dostávají z dusíkatých hnojiv používaných v zemědělství. S dusičnany si správně fungující organismus dospělého člověka ještě poradí, ale mnohem horší je to s dusitany, které už ve větším množství představují vážné nebezpečí, a to zejména pro kojence a jedince se slabší imunitou. To je taky jeden z důvodů, proč má kojenecká voda přísnější limity na jejich obsah. Znečištění dusitany je většinou spojeno se zvýšeným obsahem dusičnanů (vznikají z nich redukcí), nebo mohou být doprovodným produktem amonných iontů při znečištění fekálního původu.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Hormonální antikoncepce a další léčiva

V obyčejné pitné vodě z kohoutku skutečně mohou být obsaženy estrogeny, které se sem dostávají z ženské hormonální antikoncepce. Estrogeny se totiž nachází v moči žen, které hormonální antikoncepci užívají, a čističky odpadních vod si s ní nedokážou úplně poradit (měly by se zachytit v čistírenských kalech, ale i tak jich část uniká do pitné vody). Podobným způsobem se do vody dostává i zbytkové množství antibiotik a jiných léků nebo třeba zbytky drog.

Tyto látky mohou narušit činnost žláz, které vyměšují do krve nutné chemikálie pro životní funkce. Zbytky antibiotik zase zvyšují rezistenci bakterií vůči nim, a dlouhodobě se tak snižuje jejich účinnost, což je pro lidi nebezpečné. Státní zdravotní ústav provedl v letech 2009-2011 výzkum výskytu a zdravotních rizik zbytků lidských léků v pitné vodě. Sledoval pět aktivních látek: naproxen, ibuprofen, diklofenak, karbamazepin a 17α-ethinylestradiol. Průzkum zjistil, že v kohoutkové vodě u spotřebitele se tyto látky vyskytují výjimečně a ve stopových koncentracích.

Dlouhodobý vliv působení různých směsí chemických látek na lidské zdraví zatím nebyl důkladně prozkoumán. Je třeba si uvědomit rizika znečištění pitné vody a snažit se minimalizovat množství EDC, kterým jsme vystaveni. V pitné vodě se objevuje ve formě estradiolu. Jedním ze zdravotních problémů, při dlouhodobé konzumaci tohoto hormonu je vliv na vývoj pohlavních orgánů teenagerů, protože jejich tělo potřebuje regulované množství hormonů pro správný vývoj primárních a sekundárních pohlavních znaků.

Kontaminace vodními zdroji, které obsahují estrogeny a jiné hormony, negativně ovlivňuje vývoj a fungování prostaty u mužů. Podle studií způsobují hormony, jako jsou estrogeny a androgeny, neplodnost u ryb. Existují studie, které naznačují, že estrogen přítomný v pitné vodě by mohl být zodpovědný za zvýšené množství agresivního chování u mužů. Tento hormon má vliv na neurologické funkce a psychický stav, a proto by jeho nadměrná konzumace mohla ovlivnit chování a náladu jedinců.

Těžké kovy a mikrobiologická nezávadnost

Kvůli průmyslové činnosti může kohoutková voda obsahovat železo, olovo, kadmium, nikl, arzen, rtuť, měď nebo hliník. Kontrola kvality vody by měla odhalit jejich přítomnost, a tudíž by se v pitné vodě ve větších dávkách vyskytovat neměly. Existují ale i případy, kdy byly koncentrace některých těžkých kovů vyšší, než povoluje vyhláška. Například u železa může být zdrojem potrubí nebo spotřebiče, jimiž voda protéká, pokud dochází k jejich korozi.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

V minulých letech se řešilo i uvolňování niklu z vodovodních baterií během delší stagnace vody v potrubí. Na základě tohoto zjištění se doporučuje nepoužívat první díl kohoutkové vody ani k pití, ani k mytí, protože nikl způsobuje kožní alergie a přecitlivělost. V ČR je stanovená limitní hodnota pro nikl 0,02 μg/l. U baterií používaných několik měsíců byla po celonoční stagnaci zjištěna koncentrace niklu 250 až 600 μg/l, u nových byla hodnota ještě vyšší, nebo byla dosažena za kratší dobu. K nočnímu uvolňování niklu z baterie do vody dochází dennodenně i několik let. Obecně řečeno, těžké kovy působí negativně na játra, zažívací, oběhový a nervový systém, ale i na některé další orgány.

Za normálních okolností by voda z kohoutku měla být mikrobiologicky nezávadná. Avšak při zvýšené teplotě nebo při nedostatečné dezinfekci se v pitné vodě mohou objevit koliformní bakterie. Jde o skupinu bakterií, které žijí ve střevním traktu teplokrevných živočichů, ale přežívají i v půdě. Jsou-li ve vodě přítomny, lze předpokládat fekální znečištění zdroje vody. Mezi koliformní bakterie patří například Escherichia coli, známá taky jako E. coli, která způsobuje zánětlivá a průjmová onemocnění a je jednoznačným indikátorem závažného fekálního znečištění, což by mělo vést k okamžitému vyhledání zdrojů kontaminace.

Dalším druhem těchto bakterií je Legionella, která se obvykle vyskytuje a množí v potrubí s teplou vodou, bojlerech a klimatizacích. Obecně proto není doporučeno konzumovat teplou kohoutkovou vodu, neboť čím vyšší je teplota vody,tím rychleji se v ní množí mikroorganismy a bakterie. Mikrobiologická kontaminace pitné vody má okamžité nepříznivé účinky na lidské zdraví v podobě průjmu, zvracení a nevolností, je proto třeba si na ni dávat pozor a pít ji jenom z kvalitního zdroje nebo ji filtrovat.

Dezinfekce vody chlorem a její vedlejší produkty

Aby byla pitná voda mikrobiologicky nezávadná a neobsahovala žádné choroboplodné zárodky a mikroorganismy, dezinfikuje se nejčastěji chlorem. Při tomto postupu se sice z vody odstraní bakterie a viry, ale chemickou reakcí s jinými prvky, které voda obsahuje, vznikají vedlejší produkty dezinfekce - tzv. trihalogenmetany (THM). Mezi trihalogenmethany, které se nachází v pitné vodě, patří tyto 4 látky: trichlormethan (chloroform), bromdichlormethan, dibromchlormethan a tribrommethan. Jsou prokazatelně karcinogenní (každá z látek v odlišné míře), avšak jejich přítomnost se dnes již standardně analyzuje při kontrole kvality pitné vody.

Zde je dobré podotknout, že velikost dávkování chloru se liší místo od místa dle aktuálních potřeb, a konečná přítomnost chloru (a tedy i THM) ve vodě se tedy také liší podle odběrného místa. Úprava vody chlorem nepříznivě ovlivňuje chuť a pach vody (mohou za to chlorfenoly, které při chloraci vznikají). Na jazyku při jejím pití cítíte chemickou štiplavou chuť a zapáchá chlorem. I když chlor nemá na člověka významný toxikologický vliv, vedlejší produkty dezinfekce chlorem jsou zdraví škodlivé. Je laboratorně potvrzeno, že výskyt THM ve vodě se dá převařením snížit až o 80 %. To ale neplatí o ostatních vedlejších produktech chlorace, např. halooctových kyselinách nebo třeba chlorfenolech, které způsobují zápach a chlorovou chuť.

Navíc převařovaní vody (a její ochlazování pro přímou spotřebu) před každým použitím není z hlediska časové náročnosti (a praktičnosti) vhodným řešením. Přitom existuje velmi snadné a elegantní řešení, jak chlor i THM z vody odfiltrovat a ještě zlepšit i její chuť. Účinně poslouží filtr na vodu s obsahem aktivního uhlí - spálených skořápek kokosových ořechů (případně dřeva).

Organoleptické ukazatele kvality vody

Pitná kohoutková voda by měla být čirá, průhledná, bez zápachu, bez pachutě a studená. Barva, chuť, teplota, pach a zákal jsou totiž tzv. organoleptické ukazatele její kvality, které můžeme zjistit svými smysly. Asi nejvýraznějším ukazatelem znečištění vody je její změněná barva. Její zbarvení závisí na obsahu rozpuštěných nebo nerozpuštěných látek (zcela čistá voda se v hloubce větší než 1 m jeví jako modrá). Nejčastěji má pitná voda rezavý zákal či hnědé zabarvení, které nasvědčuje zvýšené přítomnosti železa nebo huminových látek (tzv. rašelinová voda). Takto zbarvená voda má železitý zápach a hořkou pachuť. Bývá důsledkem usazenin v potrubí, armaturách a spotřebičích a je živnou půdou pro kolonie bakterií. Bílá barva vody zase svědčí o zvýšené koncentraci chloru a má štiplavou pachuť.

Na chuť vody působí především to, které ionty a v jakém poměru jsou v ní rozpuštěné. Lépe chutná voda s vyšším obsahem rozpuštěných látek (mineralizovaná) než měkká voda bez nich. Pozitivní vliv na chuť má i obsah rozpuštěného oxidu uhličitého ve vodě. Naopak voda s pH vyšším než 8 může mít mýdlovou pachuť. Vyšší obsah síranů nebo hořčíku způsobuje hořkou pachuť vody, zvýšený obsah chloridů nebo sodíku způsobuje slanou příchuť.

Pach vody je způsoben těkavými látkami, které jsou ve vodě rozpuštěné a postupně se z ní uvolňují. Nejčastějším zdrojem pachu přírodních neznečištěných vod je sirovodík, který páchne po zkažených vejcích. U vod s fekálním znečištěním je cítit zápach po močůvce a nepříjemný je i chlorový zápach u pitných vod ošetřených chlorací.

Řešení a prevence

Pitná voda musí splňovat normy stanovené vyhláškou a je poměrně přísně kontrolovaná. Nemělo by se tudíž stát, že by nám při její konzumaci hrozilo vážné akutní zdravotní riziko. Z dlouhodobého hlediska však tyto látky působí na lidské zdraví a nepříznivě jej ovlivňují. Zdravotní potíže se tedy mohou projevit v delším časovém horizontu. A to i tehdy, když jsou jednotlivé limity podle vyhlášky dodržovány (jak se z výzkumů ukázalo, ne vždy je tomu tak).

S vodou je to ale podobné jako s jídlem nebo vzduchem. Sice nás špatné jídlo nebo znečištěný vzduch stejně tak přímo neohrožují na životě, ale můžeme si výrazně zdravotně polepšit, když budeme jíst zdravě a dýchat čerstvý vzduch. A voda je hned druhou nejdůležitější látkou, kterou k životu potřebujeme. Proto na její kvalitě záleží ještě víc než na kvalitě jídla. Nejjednodušší způsob, jak jí docílit, je vodu z kohoutku filtrovat.

Filtr na vodu se jednoduše namontuje ke dřezu pod kuchyňskou linkou a jednou až dvakrát ročně se vyčistí. Je to investice do kuchyňského spotřebiče, který by měl být součástí každé domácnosti, jak to už je v některých zemích běžné. Vodu je potřeba filtrovat i v zaměstnání, ať už pomocí filtrů pod dřezem ve firemních kuchyňkách, nebo prostřednictvím bezbarelového výdejníku vody. Filtrováním vody předejdete tomu, že byste ve vodě měli zbytečně mnoho vedlejších produktů chlorace, usazenin z potrubí a že by v ní byly přítomny látky, jako jsou estrogeny, dusitany nebo zbytky pesticidů.

Naštěstí dnes již existuje řada výrobců opravdu funkčních filtrů na vodu, které většinu neduhů kohoutkové vody dokáží vyřešit. Uznáváme, že mezi nepřeberným množstvím filtrů, rádoby filtrů a filtračních konvic je těžké se orientovat.

Kvalita vody, kterou pijete, má důležitý vliv na kvalitu vašeho života. Pokud se obáváte přítomnosti kontaminantů v pitné vodě a jejich potenciálního vlivu na vaše zdraví, investice do filtračního systému nebo reverzní osmózy může být tím nejlepším řešením.

Nové metody čištění odpadních vod

Brněnští vědci hledají způsoby, jak škodlivé látky úplně odstranit z řek i zdrojů pitné vody. Budoucnost podle nich mají i nanotechnologie - především nanoželezo, nanotitan a nanostříbro. Modifikované nanočástice se vědcům podařilo umístit na síta a z nich vyrábět filtry.

Estrogeny jsou součástí antikoncepcí a svůj účinek si zachovávají i ve vodě. Podle vědců potrvá ještě desítky let, než se podaří množství chemikálií v životním prostředí regulovat. Na problematiku vody a její čistoty a ochrany upozorňuje například Světový den vody s datem 22. března. Nevládní organizace upozorňují také na to, že na světě trpí víc než miliarda lidí nedostatkem pitné vody.

Doporučení

• Omezte užívání léků na nezbytné případy.
• Šetřete také produkty osobní hygieny.

Tabulka: Vliv hormonů na lidské zdraví

tags: #antikoncepce #vliv #na #znečištění #vod

Oblíbené příspěvky:

• Grafy výroby energie z OZE v ČR
• Tipy pro balení turistického batohu
• Postup recyklace nákladních vozidel
• Originální Dárek s Hlubokým Smyslem
• 3 AVE CZ – Reference