Antikvariát duše v přírodě: Recenze disertační práce o scénografii Josefa Svobody

05.03.2026

Tato recenze se zaměřuje na disertační práci, která se zabývá scénografií Josefa Svobody, klíčovou postavou divadelního umění 20. století. Práce se soustředí na jeho koncept psychoplastického prostoru a jeho uplatnění v inscenacích oper Richarda Wagnera, zejména v díle Tristan a Isolda.

Práce se dělí do čtyř hlavních kapitol, které se zabývají různými aspekty Svobodovy tvorby. Cílem práce je definovat klíčový pojem Svobodovské scénografie - psychoplastický prostor - a zasadit jej do dějinného kontextu inscenační praxe i teatrologie dvacátého století. Práce si klade za cíl analyzovat, jak se vyvíjely scénografovy metody při jevištním zpracování jednoho a téhož titulu, a jak se projevuje tzv. psychoplastický prostor v jeho díle.

Struktura práce

Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol:

Kapitola I: Teoretická východiska a kontext Svobodovy tvorby. Tato kapitola se věnuje reflexi Svobodovy scénografie v odborné literatuře a zkoumá teoretické vlivy na jeho tvorbu, včetně jevištní reformy Adolfa Appii a Edwarda Gordona Craiga.
Kapitola II: Svobodovo a Radokovo pojetí operní inscenace, zejména s důrazem na wagnerovskou scénografii Josefa Svobody.
Kapitola III: Výtvarně-technické řešení Svobodových scénografií k Tristanovi a Isoldě, včetně analýzy wiesbadenské, bayreuthské a ženevské inscenace.
Kapitola IV: Inscenační praxe Wagnerova Tristana a Isoldy v kontextu historických inscenací.

Psychoplastický prostor

Klíčovým pojmem Svobodovské scénografie je psychoplastický prostor. Bylo nutné jej nejprve definovat v dějinném kontextu inscenační praxe i teatrologie dvacátého století. Psychoplastický prostor je prostor, který reaguje na psychiku diváka a herce, a vytváří tak novou dramatickou realitu. Měnivé světlo i obrazy tak působily na diváka fyziologicky. Podle Josefa Svobody se jedná o jeviště ohraničené portálovým rámem aperspektivní neeuklidovský prostor, který vytváří časoprostorovou realitu.

Inscenační postupy a technologie

Svoboda ve své tvorbě využíval řadu inovativních inscenačních postupů a technologií. Mezi ně patřily:

Čtěte také: Šedova kniha o praveku

Divadelní opona
Polyekran Josefa Svobody a Emila Radoka
Laterna magika Josefa Svobody a Alfréda Radoka
Ateliér pro psychoplastický prostor

Svobodova wagnerovská scénografie

Práce se zaměřuje na specifický aspekt Svobodovy tvorby - jeho inscenace oper Richarda Wagnera, zejména Tristana a Isoldy. Svoboda k Wagnerovu dílu vytvořil řešení, ve kterých uplatňuje svůj prostorový koncept i vlastní umělecké postupy. Důležitým aspektem je, jak se vyvíjely scénografovy metody při jevištním zpracování jednoho a téhož titulu. Svoboda uplatňuje svůj prostorový koncept i vlastní umělecké postupy, aby vyjádřil vnitřní svět hrdinů.

Tristan a Isolda

Práce analyzuje Svobodovy scénografie ke čtyřem různým uvedením Tristana a Isoldy. Jedná se o inscenace:

Wiesbaden (1967)
Kolín nad Rýnem (1971)
Bayreuth (1974)
Ženeva (1978)

V každé z těchto inscenací Svoboda uplatnil odlišný typ projekcí nebo projekčních ploch, aby vyjádřil lokace děje, ale i emoce dramatických postav. Měnivé světlo i obrazy tak působily na diváka fyziologicky.

Inscenační praxe Wagnerova Tristana a Isoldy

Práce se také zabývá inscenační praxí Wagnerova Tristana a Isoldy v kontextu historických inscenací. Popisuje klíčové inscenace tohoto díla, a to v celosvětovém kontextu.

Závěr

Tato disertační práce přináší cenný příspěvek k poznání díla Josefa Svobody, zejména jeho konceptu psychoplastického prostoru a jeho uplatnění v operních inscenacích Richarda Wagnera. Práce analyzuje technická řešení, která Svoboda k Wagnerovu dílu vytvořil. Práce je založena na důkladném studiu pramenů a literatury, včetně materiálů uložených v soukromém archivu Josefa Svobody.

Čtěte také: Historie ochrany přírody v Česku

Čtěte také: Luční porosty a jejich ekologie

tags: #antikvariat #duse #v #prirode #recenze