Antonín Dvořák: Inspirace přírodou

Antonín Dvořák, významný český skladatel, byl nejen pilný tvůrce, ale i člověk s mnoha zálibami. Většinu volného času věnoval rodině a svým dětem, které nadevše miloval. Našel si čas i na přátele a samozřejmě i na záliby. Odpočinek se v zálibách mísil s inspirací.

Dvořák a příroda

Příroda byla pro Antonína Dvořáka velmi důležitou součástí života a hrála významnou roli i v jeho díle. Antonín Dvořák byl velký milovník přírody, procházky byly jeho každodenním zvykem a odreagováním od náročné práce. Kdekoli se vyskytl, zvídavě prozkoumával okolí a byl vnímavým pozorovatelem.

Během pobytů na svém letním sídle na Vysoké podnikal každodenní ranní vycházky do okolí, někdy i na obhlídku zahrady. Na krátké odpolední vycházky bral své syny Otakara a Antonína, někdy šel na krátkou vycházku i před večeří. I v Praze Dvořák podnikal každodenní vycházky do blízkého či vzdálenějšího okolí svého bydliště. Nebozízek patřil k Dvořákovým oblíbeným místům procházek. Některé Dvořákovy vycházky směřovaly do Nuselského údolí, které mělo ještě vesnický ráz. Při ranních procházkách zde rád naslouchal zpěvu ptáků. Rád zašel i do parku na Karlově náměstí, kde v mládí s několika přestávkami bydlel téměř třináct let u své tety Josefiny Duškové.

Dvořák byl zdatný chodec a nadšený pěší turista. Se svými přáteli se účastnil řady výletů. Roku 1879 podnikl s Ferdinandem Lachnerem a Josefem Srbem-Debrnovem výpravu na Šumavu. S Leošem Janáčkem navštívil v roce 1883 Orlík, Prachatice, Husinec, Strakonice, Říp a Karlův Týn (dnešní Karlštejn).

Letní sídlo ve Vysoké u Příbramě

Skladatel Antonín Dvořák často jezdíval jako host na malý novorenesanční zámeček s rozsáhlým parkem ve Vysoké u Příbrami. Toto místo si natolik zamiloval, že v roce 1884 zakoupil od svého švagra hraběte JUDr. Václava Kounice špýchar ve Vysoké u Příbrami a místo nedaleko Brd se pro něj stalo dá se říci novým domovem. Rád zahradničil, sadařil, choval holuby a hlavně se věnoval komponování hudby. Z období jeho pobytu ve Vysoké u Příbrami pochází okolo třiceti děl.

Čtěte také: Zákon o ochraně přírody: Schubertova analýza

Na svém letním sídle na Vysoké se věnoval zahradničení, sázel stromy, aktivně se účastnil všech prací a během nepřítomnosti stav zahrady konzultoval se správcem panem Hodíkem. Dvořákovi přátelé (Antonín Rus z Písku, jeho zeť August Bohdanecký z Čimelic a Alois Göbl ze Sychrova) mu zasílali na jeho žádost květiny, keře a stromky do zahrady. V dopise z 22. 5. 1885 Rusovi Dvořák píše: „Skoro celý boží den chodím po zahradě a koukám se na ty roztomilé stromky, křoviny a růže a nemohu se dost vynadívat. Ó, k jakým díkům jsem Vám, drahý příteli, i p.

Dvořák miloval ptactvo i jeho zpěv. Sám choval holuby a chtěl mít ve svém holubníku zástupce od každého druhu. Dvořákův syn Otakar vzpomínal na umístění holubníku v domě na Vysoké. Některé holuby dostal darem od svých přátel, jako například od třebíčského učitele hudby Jindřicha Strniště, který skladateli na jeho žádost zaslal tři páry nových holubů.

Velkou múzou pro něj bylo jezírko, dnes nazývané „Rusalčino“, u kterého čerpal inspiraci pro svou nejznámější operu Rusalka. Malá, nenápadná vodní plocha se nachází 400 m od zámku a cesta k němu vede přes les.

Rusalčino jezírko se nachází v rozlehlém lese, asi 400 m od zámku ve Vysoké u Příbramě. Jezírko vzniklo v době, kdy na místě probíhala těžba rašeliny a po usazování spodní vody vznikla temná vodní plocha. Pokud sem zavítáte, určitě budete odcházet s pocitem, že pod vodní hladinou se může skrývat vodník a na paloučku u jezírka po nocích tančí rusalky.

Inspirace přírodou v díle

Oblíbené procházky poskytovaly skladateli vedle klidu a odpočinku také inspiraci pro díla, na kterých právě pracoval. Například cyklus skladeb pro čtyřruční klavír Ze Šumavy z roku 1884 sestává ze sugestivních hudebních obrazů vykreslujících šumavský kraj, kam Dvořák rád občas jezdil s přáteli. Obliba přírody je patrná také například ve volbě literární předlohy. Krajina kolem Vysoké u Příbramě inspirovala Dvořáka během komponování jeho nejznámější opery Rusalka.

Čtěte také: Antonín Blaha Zlín: podrobný pohled

V dopise z 13. 5. 1884 z Vysoké u Příbramě Dvořák líčil nakladateli Simrockovi své okouzlení nádhernou jarní přírodou a ptačím zpěvem, který dokáže hudební skladatele inspirovat ke krásným melodiím: „Několik dní jsem tu opět v nejkrásnějším lese, kde trávím nejnádhernější dny za krásného počasí a neustále se obdivuji okouzlujícímu ptačímu zpěvu. Že přitom vůbec nemyslím na komponování, musíte mně ostatně věřit, ačkoliv to zní neuvěřitelně, neboť většina skladatelů je zpěvem ptáků v lese podněcována k práci a napadají jim nejkrásnější melodie; ale já se oddávám tomu požitku nadobro a nepracuji dřív, dokud se nezotavím a nenaberu nových sil!

Tři koncertní předehry Antonína Dvořáka

Na jaře 1891 se začal Dvořák zabývat kompozicí cyklu tří koncertních předeher, které měly původně souhrnný název Příroda, život a láska. Skladatel je však později osamostatnil a každé přidělil samostatné opusové číslo a název: V přírodě, op. 91, Karneval, op. 92 a Othello, op. 93. Vzhledem k jejich deklarovanému mimohudebnímu obsahu je lze považovat za součást tzv. programní linie Dvořákovy tvorby, která nebyla - a zřejmě dosud není - považována za typicky „dvořákovskou“, ale která se prolíná celou skladatelovou uměleckou dráhou.

Předehry V přírodě, Karneval a Othello představují trojici myšlenkově provázaných skladeb, za jejichž jednotící prvek lze považovat ideu přírody ve všech jejích podobách: jako živlu životodárného, ale i zničujícího. Tří koncertní předehry Antonína Dvořáka z roku 1891, sdružené do volného cyklu pod názvem Příroda, život a láska.

• Antonín Dvořák: V přírodě, koncertní předehra, op. 91 B 168 - Okouzlení přírodou, oslava její mocné síly, lyrický až hymnický charakter hudby.
• Antonín Dvořák: Karneval, koncertní předehra, op. 92 B 169 - Dominance radostné, zvukově opojné hudby, která je uprostřed přerušena meditativní, lyrickou epizodou.
• Antonín Dvořák: Othello, koncertní předehra, op. 93 B 174 - Hudba převážně dramatická a výbušná reflektující různé podoby lásky.

Muzeum Antonína Dvořáka

Muzeum Antonína Dvořáka zve v březnu a dubnu na čtyři přednášky nahlížejících na skladatelovu velkou zálibu a jeho tvorbu z různých, snad i některých méně známých úhlů pohledu. První dva komponované pořady jsou zároveň doprovodným programem k aktuální výstavě Antonín Dvořák: Inspirace přírodou. Odborníci z oblasti ornitologie a chovu holubů Václav Kasal a Zdeněk Vermouzek představí ptactvo z pohledu jeho významu v lidské kultuře a skladatelovu vášeň zasadí do dobového a odborného kontextu.

Další přednášku věnovanou vztahu Antonína Dvořáka k přírodě, tentokrát z pohledu muzikologického, prosloví 26. března nadšený skladatelův obdivovatel a hudební vědec David Beveridge. Není náhodou, že Dvořák napsal hned dvě díla s názvem V přírodě - pro pěvecký sbor bez doprovodu a pro orchestr.

Čtěte také: Cyklus Antonína Dvořáka

Výstava prezentuje Dvořákovu oblibu přírody, Dvořáka jako nadšeného pěšího turistu, chovatele holubů, zahradníka a především jako skladatele, který se přírodou často inspiroval. Představuje originální předměty z Dvořákovy osobní pozůstalosti, jako například jeho vycházkové hole, klobouk, cestovní láhev (čutoru) nebo skladatelův vlastní exemplář odborné knihy o ptačím zpěvu ze sbírek Národního muzea.

tags: #antonín #dvořák #inspirace #přírodou

Oblíbené příspěvky:

• Dopad produktů hoření na ovzduší
• Informace z Ostrova Přírody
• Co znamenají recyklační symboly?
• Krejza o klimatických změnách
• Vše o štice obecné