Apistogramma Nijsseni: Ohrožení a Chov Trpasličí Cichlidky

Vítejte ve světě trpasličích cichlidek! Ryby čeledi Cichlidae se v posledních letech těší zaslouženě stále větší a větší oblibě a souvisí to bezesporu s tím, jak široký okruh ryb zahrnuje. Vybrat si totiž může opravdu každý - ryby malé či velké, agresivní či klidné, masožravé, všežravé či rostlinožravé, ryby do měkkých vod nebo naopak tvrdších… Záleží pouze na chuti a přání akvaristy - např. jen známých druhů a místních forem rodu Apistogramma je v současnosti přes 220(!).

Pokusím se vás seznámit se světem tzv. trpasličích cichlidek (angl. Dwarf Cichlids, něm. Zwergbuntbarsche/Zwergcichliden), které tvoří uměle vytvořenou a relativně samostatnou skupinu ryb. K jihoamerickým drobným cichlidkám řadíme mimo již zmíněný rod Apistogramma také rody Microgeophagus, Nannacara, Leatacara a u nás méně dostupný Crenicara, Dicrossus a Taeniacara (candidi). Tento článek nemá ambice vědeckého pojednání. Snažil jsem se pouze uvést základní pravidla pro chov těchto krásných ryb a doplnit je o něco ze svých vlastních zkušeností.

Obecné informace o trpasličích cichlidkách

Trpasličí cichlidky získávají na oblibě zejména díky široké paletě barevných variet a forem spolu s relativně malými nároky na prostor. Většímu rozšíření cichlidek mezi akvaristy naopak brání jejich trochu delikátnější požadavky na kvalitu vody a z toho vyplývající reputace problematických ryb. S tím souvisí druhý problém, a tím je jejich poměrně nízká nabídka v běžné prodejní síti. A tady se dostáváme trochu do začarovaného kruhu. Je problém v slabší nabídce ryb, nebo ve slabší poptávce zákazníků?

Vzhledem k tomu, že se nejedná o "vysokoobrátkové zboží", je zřejmé, že se je majitelé akvaristik obávají pořídit do svých prodejních nádrží, protože z důvodů jejich poněkud specifičtějších podmínek na chov nemají jistotu, že u nich vydrží rybky dostatečně dlouho, tj. než získají své nové majitele. Pravdou nicméně je, že čeští chovatelé, resp. velkoobchody nabízejí těchto rybek nepřeberné množství, takže pokud má někdo skutečný zájem a je schopný po rybkách trochu zapátrat, svůj vytoužený druh si určitě dřív nebo později opatří. Běžně v prodeji je možno narazit na druhy Mikrogeophagus ramirezi, Apistogramma cacatuoides a Pelvicachromis pulcher.

Výběr a chov cichlidek

Než se dáme do zakládání nádrže pro chov cichlidek, měli bychom si ujasnit, jaké že to rybky vlastně chceme. Důležité je to z pohledu počtu rybek a poměru samců a samic (to se projeví následně při volbě velikosti akvária) a z pohledu nároků na chemické složení vody. Přestože ryby koupené z domácích odchovů nejsou již na optimální hodnoty tvrdosti a kyselosti vody tak vázány, při pomýšlení na odchov je toto třeba brát v potaz vždy - a úspěšně odchovávat chceme přeci všichni, že?

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Mezi cichlidky vhodné pro chov v páru můžeme zařadit např. již zmíněné Mikrogeophagus ramirezi, či Pelvicachromis pulcher. Druhy Apistogramma chováme většinou v harémových společenstvích, což znamená, že na jednoho samce připadá více samic. Přesto můžeme i tyto druhy rozlišit podle stupně polygamie. Silně polygamní je např. Ap. cacatuoides, Ap. agassizii, Ap. macmasteri nebo Ap. trifasciata, kdy samci vyžadují více samic.

Ap. borellii je méně polygamní, tj. můžeme ho bez problému chovat v harému i v páru a o druhu Ap. nijsseni se hovoří jako o monogamním, přestože i ten bývá občas chován v harému. U Apistogramm tedy se spíše než o monogamních druzích hovoří o těch méně polygamních, kdy opravdový pár vzniká pouze v době tření. I polygamní druhy lze samozřejmě chovat v páru, ale připravujeme se tím o část jejich velmi zajímavého společenského chování ve skupině. Pro cílený odchov nicméně bývá chov v páru často vhodnější.

Dále nesmíme zapomínat, že cichlidky jsou vnitrodruhově poněkud agresivní a je proto vhodné mít většinou pouze jednoho samce (samozřejmě s ohledem na velikost nádrže). Pokud získáme ryby mladé, popř. máme ryby z vlastního odchovu, může se chovat i ve větší skupině a ryby si postupně vytvoří vlastní hierarchii, která může dlouhodobě fungovat i bez ztrát na životech. Přidání dalšího samce (často i samice) však končí většinou smrtí nováčka.

Chov větší skupiny může být výhodný i z toho pohledu, že se agresivita nejsilnějších jedinců dostatečně tříští a i slabší rybka má možnost v takové nádrží určitý čas žít relativně bez problémů. Z výše uvedeného hlediska jsou tedy dva samci asi tou nejnevhodnější volbou.

Životní prostředí cichlidek v Jižní Americe

Než se budu konkrétně věnovat zařízení akvárií pro tyto rybky, stručně se zmíním o životním prostředí cichlidek Jižní Ameriky, které bychom se měli pokusit částečně napodobit. Cichlidky se vyskytují o oblasti od Venezuely na severu po severní Argentinu na jihu. Na západě tvoří přírodní barieru Andy a na východě pobřeží Atlantického moře. Cichlidky se nachází ve všech třech základních typech vod - čirých, bílých i černých, ale konkrétní místa výskytu jsou si hodně podobná. Většinou to jsou oblasti mělkých říček, slepých ramen či jezírek (hlubší otevřené vodě se ryby většinou vyhýbají).

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Úkryty poskytují vrstvy listí a větví nebo množství plovoucích rostlin (zvláště druhy Eichhornia a Salvinia), ze břehů zasahují do vody kořeny okolních stromů a husté příbřežní rostlinstvo. Dále je třeba vzít v úvahu, že v období dešťů se řeky rozlévají široko do okolní krajiny a rybky nachází úkryt mezi běžnou emerzní vegetací.

Zařízení akvária pro cichlidky

Při volbě velikosti nádrže je třeba vycházet primárně z jejího účelu. Pokud nám jde pouze o odchov rybek, je u těch drobnějších cichlidek minimem pro jeden pár nádrž dlouhá 30 cm s objemem okolo 20-30l (více je samozřejmě výhodou). K dlouhodobému úspěšnému chovu je vhodné použít nádrže s objemem od 60l, nehledě na to, že větší akvárium je samozřejmě stabilnější i z hlediska kvality vody.

Vzhledem k tomu, že jde o ryby, které si vytváří teritoria, je mnohem důležitější plocha dna nádrže než její výška (stačí 30 cm). Pokud chceme chovat cichlidky ve společenské nádrži a kombinovat více druhů, doporučuje se (zjednodušeně řečeno) minimálně 20-30 cm délky akvária na samici a cca 50-80 cm na samce. V případě harémových druhů je poměr samec/samice asi 1/3-4.

Dle mého názoru pouze v chovu ve skupině (angl. často jako "Breeding Colony") vynikne jejich sociální chování, které je činí opravdu zajímavými, ale jak píši - limitující je prostor. Máme-li vybranou nádrž, můžeme pokročit dále. Chovné nádrže jsou často bez substrátu a dekorací - pouze s trubkou či květináči doplněné nějakou rostlinou.

Protože nás ale zajímá i dekorativní účel akvária, budeme počítat i s touto jeho funkcí. Na dno použijte spíše jemnější písek. Jednak je to blízké prostředí jejich domoviny a cichlidky v něm velmi rády hrabou (u dostatečně jemných písků je vidět i jeho prosívání přes žábry - nezapře se zde příbuznost s rodem Geophagus) a pak, dostaneme-li se až k vykulení potěru, nehrozí, že zapadne mezi kamínky, kde bohužel často hyne. V neposlední řadě patří mezi výhody i snadnější čistění nádrže (v hrubém dnu často zůstává nedobytné velké množství detritu), což je v chovu cichlidek poměrně důležité zohlednit.

Čtěte také: Pracovní rizika

U všech teritoriálních ryb je třeba co nejvíce opticky rozčlenit plochu dna. Platí zde totiž trochu paradoxní pravidlo, že čím více je zde potencionálních skrýší, tím spíše budou rybky plavat ve volném prostoru. K tomu nám může posloužit přiměřené množství kořenů, větví, listí (včetně např. olšových šišek), kamenů či rostlin.

Přestože cichlidky většinou nežijí v prostředí s bujnou podvodní vegetací, rostlinám bychom se určitě vyhýbat neměli. Cichlidky dělíme na ty, které preferují vytírání do dutin (mimo Apistogramma sp. "Maulbrüter" jsou to všechny druhy Apistogramma, dále Pelvicachromis spp. nebo méně známý druh Biotecus). Volně se vytírají druhy Mikrogeophagus, Leatacara, Dicrossus, Crenicara, Anomalochromis thomasi, ale často i např. Nannacara anomala).

Pro druhy vytírající se do dutin je vhodné zajistit dostatečný počet jeskyněk, okolo kterých si samice vytváří svá mikroteritoria. K tomu nám mohou posloužit právě vhodně naaranžované kořeny či kameny (např. břidlice), ale v nouzi např. i běžné květináče. I když osobně dávám přednost spíše skořápkám od kokosových ořechů, které působí přeci jen poněkud přirozeněji, zvláště když je necháme porůst jávským mechem.

Co se týká rostlin, tak dobrou zprávou je, že cichlidky je v naprosté většině neničí (chtěl jsem napsat "v žádném případě", ale na jednom fóru jsem viděl fotky kytek údajně okousaných pestřenci červenými - já osobně jsem se s tím ale nikdy nesetkal). Při jejich volbě je jen na vás, zda chcete vytvořit striktně biotopní akvárium (dle mého názoru téměř nemožné) nebo využijete ty rostliny z celého světa, kterým vyhovují obdobné životní podmínky.

Použijte spíše stínomilné rostliny, protože přesvětlené nádrže cichlidky zbytečně stresují - z toho pohledu je vhodné případně využít plovoucích rostlin, což však množství světla ve vodním sloupci dále snižuje. Zaměřte se proto na méně náročné rostliny jako je např. většina druhů Microsorium, Anubias, dále některé druhy Echinodorus, Cryptocoryne, nebo Vesicularia dubyana či Bolbitis heudelotii.

Kvalita vody

Většina cichlidek vyžaduje pro chov a zejména úspěšný odchov měkkou a kyselou vodu. Mezi čestné výjimky patří Ap. borellii, Ap. cacatuoides, Ap. commbrae, Ap. steindachneri nebo Ap. trifasciata; z ostatních cichlidek jsou odolnější např. Pelvicachromis pulcher, Mikrogeophagus altispinosus, Nannacara anomala nebo Laetacara curviceps. Uvedené cichlidky lze odchovat i ve slabě alkalické (pH<7.5) a středně tvrdé vodě (dGH°<10).

Kdybych měl ale zobecnit (jakkoliv to nedělám rád), tak pro bezproblémový chov cichlidek by měly plně vyhovovat následující hodnoty vody - teplota 25-26°C, pH 6,5-7, celková tvrdost okolo 5°dGH a uhličitanová tvrdost okolo 3°dKH. U rybek černých vod je pro snížení pH ideální přidat do nádrže přiměřené množství rašeliny nebo třeba listů mandlovníku - Terminalia catappa (do filtru či např. v punčoše přímo do akvária).

Nejenže tím okyselíme a současně změkčíme vodu, ale ještě přidáme prospěšné huminy a další látky (např. působící protiplísňově atd). U některých druhů to může být právě rašelina, která nám přivede naše ryby do tření (stejně tak jako přidání chladnější a měkké vody při její pravidelné výměně, což pro rybky navozuje období dešťů).

Nižší teploty až k 20°C po určitou dobu snáší Ap. borellii a Ap. commbrae, protože tyto druhy pocházejí až ze subtropických oblastí Jižní Ameriky. Teplejší vodu lze naopak doporučit po dobu vývoje embryí a larev, protože ho to výrazně urychlí a tím zkrátíme citlivou fázi života rybek. Jinak teplotu bezdůvodně nezvyšujeme, protože tím bychom cichlidkám zbytečně snižovali délku života.

Vzhledem k tomu, že jsou citlivé na množství dusíkatých látek, je třeba zajistit účinnou filtraci spojenou s pravidelnými týdenními výměnami vody (okolo 1/5 čistého objemu nádrže týdně) - pokud máme možnost a chuť měnit menší množství vody častěji, tím lépe.

Soužití s jinými druhy ryb

Pokud plánujete chovat cichlidky ve společenském akvárium, doporučuji je vždy kombinovat s klidnějšími druhy (vyhnul bych se například poněkud živějším parmičkám nebo mřenkám, které tvoří konkurenci při obsazování dutin). Ty nicméně nemusí být vždy nutně velikostně srovnatelné, já je například bez problému choval s perleťovkami (Geophagus steindachneri a G. sp. Pindare), které byly až 3x větší, nicméně samičky apistogramm je dokázaly od svých teritorií úspěšně odhánět. Druhou věcí samozřejmě je, že v této nádrži nemáte šanci na jakýkoliv odchov.

Nebezpečí pro jikry a potěr představují také krunýřovci, včetně běžně chovaného druhu Ancistrus sp. A když už píši o nebezpečí pro potěr, tak u mne ho bezpečně likvidovaly i středně velké tetry (Paracheirodon innesi, Hemigrammus bleheri).

Podíváme-li se na to z opačného pohledu, lze říci, že k ostatním rybkám jsou cichlidky mimo období tření agresivní minimálně (většinou pouze odhánějí). Špatné zkušenosti mám pouze v době tření se soužitím cichlidek s pancéřníčky rodu Corydoras (s možnou výjimkou drobných druhů jako C. pygmaeus, C. hastatus, C. habrosus) a krunýřovci rodu Otocinclus. Nevím proč, ale tyto rybky se po odehnání vždy obloukem vrací na původní místo, odkud jsou znovu odháněny stále dokola, často to bohužel může skončit jejich ubitím.

Angličtina v případě chovu cichlid s jinými rybami uvádí dva pojmy - tzv. "dither fish" a "target fish". Úlohou "dither fish" je zmenšovat přirozenou plachost a opatrnost chovaných ryb - jejich chování totiž slouží jako jakýsi ukazatel bezpečnosti a dokáže je spolehlivě vytáhnout z úkrytu (nejlépe se osvědčují drobné hejnové ryby). Jako doprovodné rybky jsou nejčastěji doporučovány rody Nannostomus, Copella, Pyrhulina nebo některé druhy sekernatek, u afrických cichlidek pak například některé druhy halančíků.

Krmení cichlidek

Cichlidky mívají pověst celkem vybíravých rybek a dodávám, že často i oprávněně. Bez problémů přijímají zejména veškeré živé a většinou i mražené krmivo, které se jim vejde do tlamky. Mé cichlidky s oblibou žraly živé patentky, černé komáří larvy i nitěnky - koretry těm menším díky jejich tuhosti někdy způsobovaly mírné problémy.

Sušenou nebo umělou potravu přijímají zpočátku velmi neochotně a je nutné je na ni naučit (u mne žerou i vločky, ale velmi často je to doprovázeno jejich opakovaným vyplivnutím). Zejména u nově pořízených rybek je třeba se zpočátku obrnit trpělivostí, než si zvyknou na změnu krmiva. Výhodou je, pokud nové ryby přidáváme do již zaběhlého společenství - snadněji se pak nechají původním osazenstvem strhnout k ochutnání toho (pro ně) nového.

Cichlidky bych vůbec označil za takové "váhavé střelce" - často si sousto musí několikrát prohlédnou z více stran, než se ho pokusí ochutnat a vzácné není ani již zmiňované vyplivování. Pokud je tedy chováte s rychlejšími a žravějšími druhy, hrozí nebezpečí, že po této stránce budou strádat.

Jinak samozřejmě platí, že čím pestřejší strava, tím lépe a přestože jde o masožravé ryby, je vhodné se nevyhýbat ani rostlinné složce v potravě (např. právě ve formě umělých krmiv). Důležité je zahrnout i krmiva obsahující balastní látky, které usnadňují trávení (např. chitinové schránky perlooček).

Pokud budeme krmit pouze umělými krmivy, nedorostou plné velikosti a budou méně výrazně zbarvené, nemluvě o případných problémech se třením. V neposlední řadě je třeba mít na paměti, že černé vody jsou velmi chudé na živiny (oligotrofní) a v té souvislosti i na potravu cichlidek - přílišné překrmovaní v zajetí je tedy spíše kontraproduktivní a může vést např. ke zkracování jejich života.

Apistogramma Nijsseni: Detailní pohled

Typickým obyvatelem černých vod s hodnotami pH 5,4 a neměřitelnou tvrdostí je např. Ap. nijsseni nebo Ap. baenschi (pH 4,1-6,3).

Apistogramma nijsseni, the panda dwarf cichlid, is a species of freshwater ray-finned fish belonging to the family Cichlidae, the cichlids. Apistogramma nijsseni was first formally described in 1979 by the Swedish ichthyologist Sven O. Kullander, with its type locality given as the Río Copal at Jenaro Herrera in the Río Ucayali system, Loreto, Peru.

This species is classified within the genus Apistogramma which is a speciose genus, which has been subdivided into species complexes, this species being the type species of the A. nijsseni species group which is within the A. trifasciata lineage. The A. Apistogramma nijsseni is classified within the genus Apistogramma. This name combines the Greek apistos, meaning "inconstant", with gramme, which means "line". Charles Tate Regan, who proposed this genus in 1913, did not explain what this alluded to. It is thought that it may refer to the variable development of the lateral line which primarily consists of pored scales.

Apistogramma nijsseni is a member of the A. nijsseni species group. This group comprises relatively large species of dwarf cichlid. They have moderately deep, robust and laterally compressed bodies. Their heads are comparatively large, with well-developed jaws and fleshy lips. They have dark brachiostegial membranes which they spread in displays to increase the apparent size of the head.

The males have dorsal fins which may be low through to high with deep serrations. The tips of the soft rayed portions of the dorsal and anal fins are soft and blunt. When guarding eggs, the females develop large dark patches on the opercula, sides or abdomen, which may be mirrored in males, although it is often concealed under a blue sheen on the body. The band along the sides is typically not visible except in juveniles. The caudal fin for most species is round, but some are lyre-tailed or have two tips to the caudal fin. Many species develop a red or orange coloured band on the upper and lower margins of the caudal fin.

Inhabits slow-moving blackwater streams, creeks and tributaries, as well as smaller rivers. The water these contain is typically stained dark brown with humic acids and other chemicals released by decaying organic material. This results in a negligible dissolved mineral content, and the pH can drop as low as 4.0 or 5.0.

It is advised to find a filter which has a water flow between 4-5 times the volume of your aquarium. Provided adequate cover and structure is available this species is unfussy with regards to décor with ceramic flowerpots, lengths of plastic piping and other artificial materials all useful additions.

The addition of dried leaf litter (beech, oak or Ketapang almond leaves are all suitable) would further emphasise the natural feel and with it bring the growth of beneficial microbe colonies as decomposition occurs. These can provide a valuable secondary food source for fry, whilst most populations will appreciate the tannins and other chemicals released by the decaying leaves. Leaves can be left in the tank to break down fully or removed and replaced every few weeks.

Fairly dim lighting is recommended and plant species from genera such as Microsorum, Taxiphyllum, Cryptocoryne andAnubias are best since they will grow under such conditions. A few patches of floating vegetation to diffuse the light even further may also prove effective.

Primarily carnivorous and apparently feeds mostly on benthic invertebrates in nature. Captive-raised fish are the recommended choice for the community aquarium. Substrate spawner which normally lays its eggs in crevices or cavities among the décor.

The genus Apistogramma is among the most speciose of South American cichlid genera with around 70 species valid at present but many more awaiting description. In addition many species exist in two or more geographical colour forms which may or may not turn out to be distinct in the future. Member species have also been organised into a series of species lineages, complexes and groups by authors in order to better separate them.

For example the A. nijsseni group is contained within the A. trifasciata sublineage of the larger A. trifasciata lineage alongside A. arua plus the A. brevis, A. cacatuoides, A. atahualpa and A.

Komplex Apistogramma Nijsseni: Nové objevy

Komplex Apistogramma nijsseni zažívá vzrušující období díky objevům z peruánské řeky Cenepa. V posledních letech se v komplexu Apistogramma nijsseni dějí věci. Jak jsem psal již u nově objevených červených drobnoústek, které rovněž pocházejí ze severu Peru z hraničního území Peru/Ekvádor, asi po roce 2021 se sem začali dostávat turisté, jen co odezněly boje (na horním toku řek Pastaza a Morona se nacházejí ložiska ropy).

No a zde je jeden z horních přítoků Amazonky, který se vlévá do Rio Maranon (nebo jak se uvádí i Rio Morona). Rio Cenepa je malá říčka, která pramení na východním svahu Cordillera del Cóndor. Z ní se dovezlo i mnoho nových druhů cichlidek, mezi nimi i ty, které jsou některé označovány jako Apistogramma cenepa I nebo Apistogramma cenepa II, jinde (a zvláště v Japonsku, Taiwanu a v Číně) jsou tyto ryby označovány jako Apistogramma ladislao. Těch jsou známy nyní již dokonce 4 druhy!

Do 40litrového akvária bohatě zarostlého rostlinami, kde mám obvykle drobnoústky, jsem původně vpustil pár Apistogramma cenepa II nebo také Apistogramma Ladislao I. Po čase, v domnění že tam plavou již jenom mladé Nannostomus trifasciatus jsem tam vpustil mladý pár Apistogramma nijsseni. Samička se měla k světu, a tak jsem se těšil na jejich výtěr.

Co ale nastalo druhý den mě překvapilo. Samička byla ve třecím vybarvení a sameček se tlačil mezi stěnu akvária a molitanový filtr. Tento obraz znám ze situací, kdy v akváriu je dominantní a submisivní samec. V dalším průběhu jsem ale o něm prakticky nevěděl. Akvárium, resp. jeho levou polovinu ovládla samička Apistogramma nijsseni, která se zprvu pečlivě starala o snůšku ukrytou v keramické trubičce, až z ní nakonec vyvedla 8 mladých. V pravé polovině plavaly ony zmíněné drobnoústky.

Křížení druhů

Vzájmené křížení druhů je častým fenoménem u obratlovců, zejména u ryb. U první filiální generace hybridů (F1 hybridi) je častý rychlejší růst, delší přežívání a vyšší tolerance k environmentálním podmínkám nebo rezistence k parazitům v porovnání s rodičovskými druhy. Nejsem zastáncem mezidruhového křížení. Toto časté mezidruhové křížení je již léta známo třeba u rodu Hypancistrus, kdy se doporučuje v jedné nádrži chovat jen jeden druh tohoto rodu. Ale ani u Apistogramma nijsseni komplex by se nemělo chovat více druhů pohromadě.

tags: #apistogramma #nijsseni #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Recenze Ekologických služeb Strážské
• Ekologický institut Veronica: Podrobný přehled
• Význam českých rybníků
• MESOH motivační systém
• Aktivity v přírodě s UJEP