Arktida je považována za oblast nejvíce postiženou klimatickou změnou. Otepluje se dvakrát rychleji, než je globální průměr, což je způsobeno kombinací několika faktorů. Podle nejnovější Arctic Report Card 2025, pravidelné zprávy amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA), se tento region otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety a změny už nelze označit jinak než jako alarmující. To, co kdysi bylo stabilním světem ledu, sněhu a permafrostu, se rychle mění v dynamický a nestabilní systém s globálními dopady.
Období mezi říjnem 2024 a zářím 2025 bylo podle vědců nejteplejší v Arktidě minimálně od roku 1900. Ještě výmluvnější je fakt, že všech deset nejteplejších arktických let spadá do poslední dekády. Oteplování zde neprobíhá pozvolna - je prudké, setrvalé a zrychlující.
Jedním z nejviditelnějších projevů změn je kolaps mořského ledu. Zhruba 95 % nejstaršího a nejsilnějšího ledu, který dříve tvořil páteř arktického systému, už zmizelo. Zbytky přežívají jen v úzké oblasti severně od Grónska.
Zimní maximum mořského ledu dosáhlo historického minima a letní rozsah byl desátý nejnižší za téměř půl století měření. Tento úbytek spouští nebezpečný cyklus: tmavý oceán pohlcuje více sluneční energie než světlý led, voda se dál ohřívá a tání se zrychluje. Led se zároveň ztenčuje - nejsilnější led, který má tloušťku až 3 metry, před půlstoletím tvořil až 16 % veškerého arktického ledového pokryvu. Nyní se však jeho podíl snížil jen na necelé jedno procento, což znamená úbytek až o alarmujících 95 %.
V září roku 2020 pokrýval led pouhých 3,92 milionu km², což je druhá nejnižší zaznamenaná hodnota od počátku měření v roce 1979. Za posledních 40 let tak došlo ke zmenšení ledové plochy o necelou polovinu (7,67 milionu km² v roce 1980).
Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu
Důsledky jsou ekologické i klimatické. Led představuje klíčový životní prostor pro lední medvědy, mrože i tuleně, kteří o něj v důsledku změn rychle přicházejí. Zvířata jako lední medvědi, mroži, sobi či polární lišky závratným tempem přicházejí o svá přirozená místa výskytu, což má vliv na velikost jejich populace. Konkrétně lední medvědi jsou z důvodu oteplování z některých oblastí úplně vyháněni - například v oblasti Beaufortova moře u severního pobřeží Aljašky a Kanady byl v posledních letech zaznamenán až čtyřicetiprocentní propad jejich výskytu.
Zmenšení ledové plochy také dále zrychluje růst globální teploty. Led a sníh odrážejí několikanásobně více slunečního záření zpět do vesmíru než voda, čímž brání kumulaci tepla v atmosféře. Tání ledovců má rozhodující vliv i na zvyšování hladiny oceánů, což ohrožuje existenci tisíců ostrovů na celém světě a do roku 2100 může z domovů vyhnat necelou půlmiliardu lidí.
Mezi nejvýznamnější činitele patří obrovská ozonová díra nacházející se nad Severním pólem, která v roce 2020 dosáhla rekordních rozměrů i přes globální snahu o snížení vlivu lidské činnosti na ozonovou vrstvu, a rapidní oteplování oceánských proudů přímo ovlivňujících teplotu Severního ledového oceánu.
Vědci v souvislosti s Arktidou stále častěji hovoří o procesu zvaném „atlantifikace“. Teplejší a slanější voda z Atlantiku proudí dál na sever a narušuje tradiční vrstvení arktického oceánu. Tím se mění tok tepla z vody do atmosféry, rozvracejí se mořské ekosystémy a posilují se extrémní projevy počasí.
Výmluvným příkladem byl bývalý tajfun Halong, který se v říjnu 2025 díky neobvykle teplému oceánu udržel silný napříč Pacifikem a následně udeřil na Aljašku se silou hurikánu. Výsledkem byly rozsáhlé povodně, ničivá bouře a evakuace více než 1 500 lidí.
Čtěte také: Klimatická změna: nevratné dopady
Tání se netýká jen mořského ledu. Aljašské ledovce ztratily od poloviny 20. století v průměru 38 metrů své výšky. Grónský ledový příkrov sice letos tál méně než v některých extrémních letech, přesto dál významně přispíval ke zvyšování hladiny světových oceánů.
Arktida se zároveň stává vlhčí - stále více srážek padá ve formě deště místo sněhu. Červnová sněhová pokrývka je dnes poloviční ve srovnání se stavem před 60 lety, což zásadně mění sezónní rytmus krajiny i dostupnost vody.
Jedním z nejznepokojivějších procesů je rozpad permafrostu. Jak půda rozmrzá, uvolňuje se dříve vázaný uhlík do atmosféry, čímž zesiluje globální oteplování. Zároveň se do vodních toků vyplavují kovy, zejména železo.
Výsledkem jsou tzv. „rezavé řeky“ - oranžově zbarvené toky, dnes už zaznamenané ve více než 200 povodích. Tyto vody jsou kyselejší a obsahují zvýšené koncentrace toxických kovů, což ohrožuje ryby, bezobratlé i celé potravní řetězce. Jak permafrost mizí, arktická tundra ustupuje a na sever se posouvají boreální lesy, čímž se zásadně přepisuje mapa ekosystémů.
Klimatická změna rychle proměňuje arktickou tundru, potvrdila rozsáhlá mezinárodní studie, kterou publikoval časopis Nature. Vědci po čtyři desetiletí sledovali více než 2 000 rostlinných společenstev napříč Arktidou a zjistili, že změny nejsou jednotné - zatímco některé oblasti zaznamenaly přírůstek druhů, jiné naopak ztrácely svou biologickou rozmanitost.
Čtěte také: Jak změna klimatu ovlivňuje české zemědělství?
Studie ukazuje, že biodiverzita se v rychle se oteplující Arktidě může ubírat různými směry. V některých místech se objevují nové druhy, jinde dochází k úbytku biodiverzity. S vyššími teplotami se v tundře objevuje více druhů, ale ne plošně. Arktické prostředí výrazně proměňují keře, avšak nikoliv všude stejným způsobem. Jinými slovy - druhové složení rostlin se sice mění, ale celkově ve společenstvu není vítězů ani poražených. Hlavními hybateli těchto změn jsou oteplování a konkurence mezi rostlinami. Studie ukazuje, že změny vegetace mohou být včasným varovným signálem hlubších proměn celých ekosystémů.
Výzkum publikovaný v časopise Nature pokrýval sledování 2 174 ploch na 45 stanovištích od Kanadské Arktidy přes Aljašku po Skandinávii po dobu 40 let.
Výsledky výzkumu:
Arktida není izolovaným koutem světa. Funguje jako včasný varovný systém globální změny klimatu. To, co se děje na severu dnes, se jinde projeví zítra - v podobě extrémního počasí, stoupajících moří i narušených klimatických vzorců. Podle vědců nejde o jednotlivé rekordy, ale o dlouhodobý směr.
Taková rychlost tání má ničivý dopad nejen na místní faunu a flóru, ale plynou z ní dalekosáhlé důsledky pro celý svět.
V oblasti se navíc nachází obrovské, prozatím téměř netknuté, množství nerostných surovin; odhadem jde o 13 % světových zásob ropy a skoro o třetinu zásob zemního plynu. Na expanzi těžby do oblasti mají zájem zejména státy, které mají za polárním kruhem své teritoriální vody a výlučné ekonomické zóny. Jde o Rusko, USA, Dánsko, Kanadu či Norsko.
Nebezpečí přináší také otevření nových cest skrz Arktidu pro nákladní lodě - zejména Rusko vidí velkou příležitost v celoroční prostupnosti Severní mořské cesty, která je nyní pro běžné nákladní lodě průplavná pouze několik dní v roce.
Situací v Arktidě se zabývají státy a organizace na regionální i celosvětové úrovni. Na mezinárodní úrovni nebyl pro Arktidu přijat žádný celostní, všeobecně závazný dokument, jako je například Smlouva o Antarktidě.
Některé dokumenty se ale zabývají Arktidou alespoň částečně - patří sem například Rámcová úmluva o změně klimatu (přijatá na půdě OSN v roce 1992) či Mezinárodní kodex pro lodě působící v polárních vodách (IMO, 2015).
tags: #arktida #změny #klimatu #dopady