Nevratné důsledky klimatické změny

Podle nové zprávy Světové meteorologické organizace (WMO) dosáhly v roce 2024 známky změny klimatu způsobené člověkem nových rozměrů. Některé z důsledků jsou nevratné po stovky, ne-li tisíce let, upozorňuje WMO.

Globální teplota a skleníkové plyny

Zpráva WMO o stavu globálního klimatu potvrdila, že rok 2024 bude pravděpodobně prvním kalendářním rokem, který bude o více než 1,5 °C vyšší než v předindustriální éře, přičemž globální průměrná teplota při povrchu země bude o 1,55 ± 0,13 °C vyšší než průměr z let 1850 až 1900.

Současně ale zpráva upozorňuje i na jistou nejistotu ve statistikách globálních teplot. Tyto nejistoty WMO dále sleduje a analyzuje, aby měla konzistentní data, podle nichž se dají sledovat dlouhodobé globální změny. „Bez ohledu na použitou metodiku má každý zlomek stupně oteplení význam a zvyšuje rizika a náklady pro společnost,“ upozorňují vědci.

Rekordní globální teploty zaznamenané v roce 2023 a překonané pak o rok později podle této zprávy způsobil hlavně pokračující nárůst emisí skleníkových plynů, ale přispěl také přechod od ochlazující fáze jevu La Niña k oteplujícímu El Niño. Podle zprávy mohlo k nečekaně neobvyklým teplotním skokům přispět i několik dalších faktorů. Patří k nim změny ve slunečním cyklu, masivní sopečné erupce a také pokles ochlazujících aerosolů.

Údaje v reálném čase z konkrétních míst ukazují, že koncentrace těchto tří hlavních skleníkových plynů v roce 2024 nadále rostly. Největší vliv má přitom oxid uhličitý, který zůstává v atmosféře po celé generace a zadržuje teplo. Hodnota 420 ppm znamená, že v atmosféře Země je 3,276 bilionu tun CO₂.

Čtěte také: Budoucnost a ekologie

Kromě toho, že rok 2024 byl rekordní, také každý jednotlivý rok z posledních deseti let (tedy 2015-2024) byl samostatně jedením z deseti nejteplejších roků v historii měření. K rekordní teplotě v roce 2024 přispěl silný jev El Niño, který vyvrcholil na začátku roku. V každém měsíci od června 2023 do prosince 2024 překonaly průměrné měsíční globální teploty všechny měsíční rekordy před rokem 2023.

Hlavním faktorem ale byly podle WMO rekordní hodnoty skleníkových plynů, El Niño měl spíše doplňují roli, která zdůraznila rychlost a intenzitu změn.

Oceány v krizi

Teploty jsou ale jen malou částí mnohem většího obrazu měnícího se klimatu Země. „Údaje za rok 2024 ukazují, že naše oceány se nadále oteplovaly a hladina moří nadále stoupala. Zmrzlé části zemského povrchu, známé jako kryosféra, tají alarmujícím tempem: ledovce nadále ustupují a antarktický mořský led dosáhl svého druhého nejmenšího rozsahu v historii. A extrémní počasí má i nadále ničivé dopady po celém světě,“ uvedla Celeste Saulová.

Přibližně 90 procent energie zachycené skleníkovými plyny v zemském systému se ukládá do světových oceánů. V roce 2024 dosáhl obsah tepla v oceánech nejvyšší úrovně za 65 let pozorování. V každém z posledních osmi let byl zaznamenán nový rekord. Rychlost oteplování oceánů za poslední dvě desetiletí, tedy v letech 2005 až 2024, je více než dvojnásobná oproti období 1960 až 2005. Změny v teplotách oceánů mohou mít vliv i na proudy, které přenášejí teplo a živiny - například na Golfský proud.

„Oteplování oceánů vede k poškozování mořských ekosystémů, ztrátě biologické rozmanitosti a snížení schopnosti oceánů dál vázat uhlík. Podporuje tropické bouře a přispívá ke zvyšování hladiny moří. Je nevratné v časovém měřítku od jednoho století do jednoho tisíciletí. Klimatické prognózy ukazují, že oteplování oceánů bude pokračovat přinejmenším po zbytek 21. století, a to i v případě scénářů s nízkými emisemi uhlíku,“ uvádí shrnutí WMO.

Čtěte také: Prozkoumejte vizi ekologické demokracie

Také okyselování povrchu oceánů pokračuje, jak ukazuje neustálý pokles průměrného globálního pH povrchu oceánů. K nejintenzivnějšímu regionálnímu poklesu dochází v Indickém oceánu, Jižním oceánu, východním rovníkovém Tichém oceánu, severním tropickém Tichém oceánu a v některých oblastech Atlantského oceánu.

Dopady okyselování oceánů jsou dobře známé už celé roky: projevují se hlavně na biologické rozmanitosti, což má zase dopady na produkci potravin z „akvakultury“ - tedy průmyslového lovu ryb i měkkýšů. A kyselé prostředí poškozuje i korálové útesy.

Prognózy ukazují, že i okyselování oceánů se bude v 21. století nadále zvyšovat, a to v závislosti na budoucích emisích. Změny kyselosti v hlubinách oceánů jsou podle WMO nevratné v časovém měřítku od jednoho století do jednoho tisíciletí.

V roce 2024 byla globální průměrná hladina moře nejvyšší od počátku satelitních záznamů v roce 1993 a tempo růstu v letech 2015 až 2024 bylo dvojnásobné oproti období 1993 až 2002. Zvýšilo se z 2,1 milimetru za rok na 4,7 milimetru za rok. Zvyšování mořské hladiny má kaskádovité škodlivé dopady na pobřežní ekosystémy a infrastrukturu, další dopady mají záplavy a kontaminace podzemních vod slanou vodou.

Extrémní počasí a dopady na lidstvo

Jako příklady uvedla tropické cyklóny, záplavy, sucha a další hrozby, které vedly v roce 2024 k nejvyššímu počtu nových vysídlení za posledních 16 let. Přispěly ke zhoršení potravinové krize a způsobily obrovské hospodářské ztráty. V reakci na to WMO a globální společenství zintenzivňují úsilí o posílení systémů včasného varování a klimatických služeb, aby pomohly celé společnosti být odolnější vůči extrémnímu počasí a klimatu. Dosahujeme pokroku, ale musíme jít dál a musíme postupovat rychleji. Jen polovina všech zemí na světě má odpovídající systémy včasného varování.

Čtěte také: Vědci kritizují zákon o ochraně přírody

Všechny tyto hrozby a jejich stoupající pravděpodobnost mají podle WMO dopady na konkrétní lidské životy. Klimatická změna se stala jedním z nejnaléhavějších problémů, kterým lidstvo aktuálně čelí. Její dopady jsou stále více patrné zejména ve formě extrémních výkyvů počasí, což vytváří významný tlak na ekonomiky celého světa. S rostoucí intenzitou přímých dopadů klimatické změny na životní prostředí doprovázených důsledky zavádění klimatických zelených politik, roste také důležitost tohoto faktoru i z pohledu budoucí optimální reakce měnové politiky centrálních bank. Klimatický šok, který probíhá nad rámec běžného hospodářského cyklu, s sebou přináší mimo jiné také zásadní změny ve struktuře jednotlivých ekonomik, a tedy rizika pro schopnost centrálních bank dosahovat cenové stability v budoucnu.

Změna klimatu odráží zvyšování průměrné teploty v důsledku zvýšené koncentrace skleníkových plynů v atmosféře způsobené lidskou činností, především oxidu uhličitého, který vzniká při spalování fosilních paliv (uhlí, zemní plyn, ropa). To mimo jiné vede ke změnám počasí v podobě dramaticky se zvyšující frekvence výskytu a rozsahu přírodních katastrof ve světě, jako jsou dlouhá období sucha, vlny veder, lesní požáry, či naopak záplavy, cyklóny nebo hurikány. Jedná se tak o velmi významné globální celospolečenské riziko.

Klimatické migrace

Jedním z nejvážnějších sociálních důsledků mohou být tzv. klimatické migrace. Pokud některé státy či regiony postihnou extrémní sucha, neúroda, nedostatek vody nebo stoupající moře (ohrožující přímo existenci pobřežních komunit a ostrovů), lze očekávat masový odchod lidí z postižených míst.

Už dnes pozorujeme, že extrémní události vedou k vysídlování obyvatel - například dlouhotrvající sucho v Sýrii předcházelo tamnímu konfliktu a migraci, cyklóny vyhánějí tisíce rodin z ostrovních států v Indickém a Tichém oceánu atd. IPCC již v roce 1990 varoval, že největším dopadem klimatické změny může být pohyb populace v řádu milionů lidí. Novější odhady hovoří dokonce o desítkách až stovkách milionů potenciálních “klimatických uprchlíků” v příštích dekádách (ačkoli přesná čísla jsou velmi nejistá a závisí na tom, jak rychle emise snížíme a jak bude svět spolupracovat na humanitární pomoci).

Jisté však je, že podmínky na planetě se do konce století zásadně změní a s tím i podmínky pro život lidí.

Adaptace, mitigace a geoinženýrství

Odpověď odborníků na výše uvedené dilema většinou zní, že nelze rezignovat ani na mitigaci (omezování emisí), ani na adaptaci - potřebujeme obojí současně. Důvodem je, že již máme „rozdané karty“ v podobě jistého oteplení, kterému se musíme přizpůsobit, ale zároveň lze pořád ovlivnit, jak moc se klima v budoucnu změní. NASA to popisuje tak, že jsme už zavázali pro určitou úroveň oteplení, ale kolik stupňů to nakonec bude, záleží na našich budoucích emisích. Adaptace bez mitigace by vedla do slepé uličky: pokud bychom nebrzdili emise, oteplení by překročilo 3 °C, 4 °C nebo více, což by zřejmě znamenalo katastrofické dopady, jimž se nelze plně přizpůsobit. Mitigace bez adaptace by zase ignorovala realitu, že změny už probíhají - i při oteplení 1,5 °C bude nutné investovat do ochrany před povodněmi, budování infrastruktury odolné vůči extrémům, změn plodin v zemědělství apod.

Vedle toho se začíná diskutovat i třetí pilíř reakce na klimatickou krizi: geoinženýrství. Jde o soubor nápadů, jak technicky zasáhnout do klimatu planety a uměle snížit teplotu, například: rozprašovat do stratosféry aerosoly odrážející část slunečního záření (simulace „sopečné zimy“), nebo naopak uměle odsávat CO2 z atmosféry ve velkém a ukládat ho pod zem.

Přesto se výzkum v této oblasti rozvíjí. Zatím převládá názor, že geoengineering není náhradou snižování emisí, ale může se stát doplňkovým nouzovým opatřením. Podmínkou by ovšem bylo získat veřejnou podporu, která je nyní velmi nejistá, proto vědci zdůrazňují nutnost otevřeně komunikovat o možných rizicích a přínosech, aby veřejnost i politici rozuměli, celé problematice.

tags: #důsledky #klimatické #změny #nevratné

Oblíbené příspěvky:

• Mapa ekologické krize a její důsledky
• Odpadkový koš Heidrun 60l: Recenze
• Jak správně třídit bioodpad
• Rozměry a Použití HT Trubek 40mm
• Oblíbené destinace ve Švýcarsku