V dnešní době je nám elektromobilita prezentována jako čistý způsob dopravy, který nás zachrání od globálního oteplování. Samozřejmě, že to není tak jednoduché.
Mnoho z nás si přeje přispět k ochraně životního prostředí a snížit svou uhlíkovou stopu, a jedním z možných kroků je přechod na ekologicky šetrnější automobil.
Navíc mnozí mají pochybnosti i o základním faktu, že by elektromobily mohly být ekologičtější než klasické vozy na spalovací motory. Naopak někteří odborníci se domnívají, že elektromobily jsou v konečném důsledku ještě méně ekologické než automobily se spalovacími motory. Pojďme se blíže podívat na to, jaké informace o dané problematice máme k dispozici.
Elektromobily neprodukují žádné lokální emise a díky tomu neznečišťují vzduch ve městech, kde žije většina lidí. Energii však musíme někde vyrobit.
Při výrobě elektřiny především v uhelných elektrárnách vznikají emise skleníkových plynů a další látky znečišťující ovzduší. Z komínů uhelných elektráren ale do ovzduší prokazatelně uniká méně škodlivých látek než z výfuků spalovacích vozů.
Čtěte také: Auto versus letadlo: Kdo produkuje více emisí?
Energii však musíme rozvést do jednotlivých odběrných míst a přenosová soustava má nemalé ztráty. Největší zatížení pro životní prostředí představuje proces výroby elektromobilu a baterií.
Agentura EEA nedávno zveřejnila novou Zprávu o vlivu dopravy na životní prostředí z pravidelné edice zpráv zaměřených na environmentální aspekty dopravy (TERM). Jejím hlavním závěrem je, že pokud jde o změnu klimatu a kvalitu ovzduší, elektromobily jsou jednoznačně výhodnější než automobily s benzinovým nebo naftovým motorem.
Podle této zprávy i se stávající skladbou zdrojů elektrické energie v Evropě, která stále zahrnuje významnou část elektřiny pocházející z uhlí, elektromobily mají zjevné přínosy.
Naopak v otevřeném třístránkovém dopise, který obdržela šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, uvádí 171 odborníků sdružených v IASTEC, že výpočet kterým se kalkuluje právě uhlíková stopa elektrických vozidel, je dle nich špatně nastaven.
Vědci tak spočítali, že uhlíková stopa elektrických vozidel v jejich životním cyklu je až dvojnásobná. Jak uvedl pro německý list Bild Thomas Koch z Technologického institutu v Karlsruhe, který byl dříve vývojářem motorů v Daimleru: „Stojíme za Green Dealem, abychom snížili CO2. Apelujeme však na Evropskou komisi, aby uznala chybu ve výpočtu.
Čtěte také: Cena emisí Žďár n. S.
Vědci tak spočítali, že například model Volkswagen ID.3 ve svém životním cyklu, který je odhadován na 15 let a 220 tisíc kilometrů, podle správného výpočtu vytvoří 30 tun CO2 místo 14 tun, které byly uváděny špatným výpočtem.
Švédská automobilka Volvo změřila emise vyprodukované výrobou jednotlivých typů motorů a výsledky pro alternativní pohony nevypadají nijak lichotivě. Přitom tato skandinávská značka se zavázala, že do roku 2030 bude produkovat pouze elektromobily.
Ukázalo se, že výroba čistě elektrických verzí vyprodukuje až o 70 % více oxidu uhličitého než při výrobě spalovací varianty.
Prvním krokem při výrobě baterií je těžba surovin. Právě ta v mnoha lidech vzbuzuje negativní emoce. Asi nejvíce zmiňovaným materiálem je kobalt, jehož těžba probíhá často v chudých zemích se špatnými pracovními podmínkami.
Dalším důležitým kovem je lithium, které se extrahuje z podzemních solí. Tato metoda však není příliš efektivní, je energeticky náročná a ničí životní prostředí.
Čtěte také: Důležité informace o ekologické dani
Problém s lithiovými bateriemi spočívá v zatím neexistujícím způsobu likvidace, ale také v omezených zdrojích lithia a kobaltu, které jsou pro výrobu baterií potřebné. Pro budoucnost elektroaut je proto nezbytné vyvinout způsob, jak baterie recyklovat.
Nejzásadnějším faktorem této otázky je, jak "čistá" elektřina se vyrobí v místě, kde se nacházíte. Podíváme-li se opět do Spojených států, tak na výrobu elektřiny se nejvíce využívá uhlí, zemní plyn a jaderné štěpení.
Dále se na produkci v malém množství podílí větrné elektrárny, vodní, solární a ještě pár dalších způsobů (geotermální, spalující biomasu).
Pro příklad uvedeme Aljašku. Elektrárny na Aljašce produkují při výrobě elektrické energie relativně málo odpadu a má tedy poměrně "čistou" elektřinu. To znamená, že elektromobil, který by spotřebovával pouze "Aljašskou" elektřinu, vyprodukuje zhruba stejně emisí jako benzínový motor, který by byl schopný ujet okolo 50 km za jeden litr.
To jsou pětkrát lepší čísla, než u průměrného benzinového automobilu v USA. Takový elektromobil by byl asi dvakrát šetrnější k přírodě, než čeho dosahují ty nejlepší hybridní automobily.
Abychom demonstrovali i druhý extrém, tak zmíníme Colorado, které disponuje jednou z "nejšpinavějších" elektřin v USA. Více než polovina produkce je z uhelných elektráren, které produkují více emisí, než všechny ostatní zdroje.
Pokud tedy jezdí elektromobil na "Coloradskou" elektřinu, tak není ani zdaleka tak šetrný k životnímu prostředí, jako elektromobil užívající "čistší" elektřinu. Velkým problémem ovšem zůstává to, že v současné době je nedostatek této "čisté" elektrické energie.
Zatímco řada lidí bojuje za naprostý zákaz spalovacích motorů, druhá strana barikády naopak kategoricky odmítá jak elektroauta, tak hybridy. Právě hybridy by však mohly být ideálním kompromisem do doby, než se vyřeší problém s recyklací lithiových baterií.
Zároveň se však jedná o ekologičtější variantu než klasický spalovací motor. Nespornou výhodou hybridů je také jejich nezávislost na infrastruktuře dobíjecích stanic, které jsou pro elektroauta nutností.
Základním předpokladem toho, že elektromobily budou šetrnější pro životní prostředí a naše zdraví, je zajištění dodávek energie z obnovitelných zdrojů. Za druhé musí tyto automobily něco vydržet.
Pokud elektromobily ujedou jen 70 000 kilometrů a poté jsou vyřazeny z provozu, pak jejich celkový dopad na životní prostředí vzhledem k tomu, že při jejich výrobě bylo spotřebováno hodně energie, nevypadá ve srovnání s konvenčními osobními automobily nijak skvěle. Když s nimi ale ujedete 150 000 km a více, srovnání vychází výrazně ve prospěch elektromobilů.
Pokud se tedy chcete chovat zodpovědně k životnímu prostředí či z lásky k planetě Zemi promýšlíte nákup elektromobilu, nebudete mít jednoduché rozhodování. V této oblasti panuje velká názorová roztříštěnost.
V dnešní době se čím dál více hovoří o environmentálních dopadech dopravy a stále větší počet lidí se zajímá o ekologičtější způsoby cestování.
Podívejme se společně na klíčové aspekty, které byste měli zvážit při výběru bazarového ekologického auta a jak se vyhnout případným problémům.
Předtím než začnete hledat konkrétní model auta, zvažte, jaké jsou vaše potřeby. Kolik místa potřebujete pro pasažéry a zavazadla? Jaké jsou vaše každodenní jízdní nároky?
Zvažte, kolik jste ochotni utratit za bazarové auto. Stanovení rozpočtu vám pomůže omezit výběr a zaměřit se na reálně dostupné možnosti. Dále také zvažte, jaké náklady jsou spojeny s konkrétním modelem auta (pořizovací cena, provozní náklady, pojištění atd.).
Zkuste najít automobilové značky a modely, které jsou známy svou ekologickou výkonností. To může zahrnovat hybridní vozy, elektromobily nebo vozy s nízkou emisí CO2.
Před koupí bazarového auta je důležité se informovat o jeho spolehlivosti a očekávaných nákladech na údržbu. Hledejte informace o případných problémech s daným modelem a zjistěte, jaké jsou náklady na servis a náhradní díly.
Pokud se rozhodnete pro konkrétní bazarové auto, před koupí si ho důkladně prohlédněte a zkoušejte.
Pokud zvažujete elektromobil, zjistěte, jaký je dosah jeho baterie, jak rychle se dobíjí a jaká je nabíjecí infrastruktura v vaší oblasti.
Zvažte, zda chcete elektromobil, hybridní auto nebo jiný ekologický pohon. Pokud se přikláníte k hybridnímu autu, podívejte se na jeho emise CO2 a spotřebu paliva.
Zkontrolujte, zda automobil nabízí pokročilé bezpečnostní funkce, jako je asistent pro nouzové brzdění, adaptivní tempomat, systém detekce chodců atd.
Přečtěte si recenze a hodnocení od odborníků i majitelů daného modelu auta. Letos na jaře byl spuštěn program Green NCAP. Cílem této nezávislé iniciativy je zkoumat zátěž automobilů na životní prostředí.
Hodnocení má jinou podobu, než na jakou jste zvyklí z našich běžných testů. Po vzoru bezpečnostních zkoušek Euro NCAP dostává každé auto hvězdičkové ohodnocení (od nuly do pěti).
Zkoušky probíhají v laboratoři i na silnicích a jsou postaveny tak, aby bylo možné vzájemně srovnávat automobily s různým typem pohonu - benzínové, dieselové, na plyn, elektrické i hybridní.
Laboratorní zkoušky probíhají na dynamometru, který umí simulovat různé typy jízd - se studeným motorem, zahřátým motorem, jízdu v ekorežimu i sportovním režimu a také jízdu na dálnici. Měřeny jsou základní typy škodlivin - nespálené uhlovodíky, oxid uhelnatý, oxidy dusíku a pevné částice.
Malý automobil Fiat Panda jsme publikovali již v srpnu. Tehdy šlo o variantu s benzínovým motorem homologovanou podle normy Euro 6b. Výsledky byly tristní, za emise italská Panda nezískala ani bod, po stránce spotřeby byla průměrná.
Tentokrát se pracovníci laboratoře zaměřili na novější verzi, homologovanou podle aktuální normy Euro 6d-temp. Zkoušený vůz nejezdí pouze na benzín, ale kombinaci benzínu a plynu. Disponuje nádrží na 15 kg plynu, nádrž na benzín pojme 35 litrů.
V době, kdy vůz jezdil pouze na plyn, byl objem emisí vcelku dobře regulován. Po přepnutí na benzín se emise při jízdě se studeným motorem zvedly takřka dvacetinásobně. Zejména emise nespálených uhlovodíků při jízdě na dálnici byly vyhodnoceny jako nevyhovující. V důsledku toho za index čistoty vzduchu Panda získala průměrných pět bodů z deseti.
Pracovníci z iniciativy Green NCAP k Pandě dodali, že Fiat jako by zapomněl na omezený objem palivových nádrží.
První zářez automobilky Škoda v testech Green NCAP si zapsala třetí generace modelu Škoda Octavia. Do testu byla zařazena verze s dieselovou motorizací 2.0 TDi DSG. Vůz je vybaven recirkulací výfukových plynů, selektivní katalytickou redukcí a filtrem pevných částic.
Zklamáním byl únik oxidů dusíku. Za jízdu v ekorežimu, sportovním režimu a se zahřátým motorem jsme udělili přijatelnou známku, test se studeným motorem dopadl průměrně, jízda na dálnici pak byla nevyhovující. Průměrná spotřeba nafty činila 5,5 l/100 km. Nejvyšší naměřená spotřeba se vyšplhala na 6,6 l.
Nejlépe z nové várky dopadl benzínový Seat Arona. Obdržel úctyhodných 9,8 bodů za čistotu vzduchu. Absolutní hodnocení mu uniklo kvůli průměrným emisím oxidu uhelnatého a přijatelným únikům pevných částic při jízdě na dálnici. Za spotřebu si Seat vyjel ve většině scénářů přijatelné hodnocení.
Výrobci osobních automobilů se snaží snížit emise CO2 ze svých vozidel a díky tomu nabídka a prodej elektromobilů rychle roste. Očekává se, že do roku 2030 se jejich celkový počet na silnicích v celé Evropě (EU, Británie, Norsko, Švýcarsko, Island) zvýší více než 23krát (z 1,9 milionu elektromobilů na konci roku 2020 na 44 milionů v roce 2030).
Od nástupu elektromobilů se objevila řada analýz životního cyklu (LCA), ve kterých se mimo jiné odhadují emise skleníkových plynů elektromobilů, včetně baterií a nabíjení. Ty se porovnávají s konvenčními automobily, tedy na benzín či naftu. Bohužel mnohé výzkumy vycházely ze zastaralých údajů, některé analýzy jsou záměrně zavádějící. Mnohé z nich srovnávají nedokonalé, ale rychle se vyvíjející a zlepšující elektromobily s vyspělou benzinovou nebo dieselovou technologií, kde už je jen malý prostor pro zlepšení.
Nejnovější výpočty ukazují, že průměrný elektromobil v Evropské unii je z hlediska dopadu na klima již dnes téměř třikrát lepší než ekvivalentní konvenční automobil. Je důležité poznamenat, že elektromobily budou v příštích několika letech s dekarbonizací energetiky výrazně čistší.
tags: #auto #šetrné #k #přírodě