Beskydy: Příroda a Vzácné Druhy

Chráněná krajinná oblast (CHKO) Beskydy je se svou rozlohou 1 160 km² největší chráněnou krajinnou oblastí v České republice. Rozhlehlé chráněné území zahrnuje oblast Moravskoslezských Beskyd, Vsetínských vrchů a Javorníků.

Mimořádnost Beskyd z hlediska zde žijící fauny je dána jejich geografickou polohou. Ke CHKO Beskydy na východě bezprostředně přiléhá slovenská CHKO Kysuce, která má rozhodující vliv na příchod staronových migrujících živočišných druhů: vlka, rysa, medvěda a možná i kočky divoké.

Důvodem vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Beskydy byly její výjimečné přírodní hodnoty, zejména zbytky původních pralesovitých lesů (Mionší, Kutaný, Razula) s výskytem vzácných karpatských živočichů a rostlin. Beskydská krajina má dosud mimořádnou estetickou hodnotu, která vznikla historickým soužitím člověka s horami.

Fauna Beskyd

Současná fauna popisované oblasti je výsledkem dlouhodobého vývoje a četných migrací. Značné změny ve složení zvířeny a její celkové ochuzení způsobil svou činností člověk.

Jako první vymizely původní velké šelmy. Poslední medvěd byl zastřelen v r. 1893 na Čeladné, poslední vlk v r. 1914 a zhruba ve stejné době byli vybiti i původní beskydští rysové.

Čtěte také: Ubytování v přírodě

Z velkých dravců vymizeli orel skalní a orel křiklavý, stejně tak i sokol stěhovavý. Velmi vzácným ptákem se stal dříve hojný tetřev hlušec. V intenzívně obdělávané podhorské pahorkatinné oblasti kvapem ubývá polní zvěře - zajíců a koroptví.

Díky dlouholeté ochraně velkých šelem na Slovensku a též výhodné geografické poloze oblasti vůči slovenským pohořím se v beskydských lesích nadále objevuje v malém počtu rys (20 kusů, v roce 2004] a v posledních letech medvěd (5 kusů, v roce 2004). Zaznamenán je i výskyt několika vlčích smeček.

Na horských potocích s čistou vodou a dobrým zarybněním se vzácně vyskytuje vydra říční. Jen náhodně bývá prokázána přítomnost skrytě žijící kočky divoké.

Typickým obyvatelem hlubokých horských lesů, především Moravskoslezských Beskyd, je jelen evropský, jehož stavy stále vzrůstají, což se i místy negativně projevuje na lesních porostech. Co do početnosti je ze sudokopytníků nejhojněji zastoupena zvěř srnčí, především v nižších polohách se střídajícími se loukami a lesíky.

Zdomácnělým zvířetem lesů v okolí Bystřičky a Jasenice na Vsetínsku se stala horská ovce muflon. Vedle běžných drobných savců, jako jsou například rejsek obecný, rejsek malý, ježek východní, veverka obecná, plch velký, plšík lískový a myšovití hlodavci, vyskytují se i druhy velmi vzácné.

Čtěte také: Charakteristika klimatu Beskyd

Patří k nim vývojově nejstarší živočich u nás, rejsek alpský a plch lesní. Zoologickou raritou je myšivka horská - glaciální relikt neboli pozůstatek z doby ledové. Vyskytuje se pouze ve vrcholových částech některých hor.

Nesmíme zapomenout ani na užitečnou chráněnou skupinu netopýrů, jejichž hlavními zástupci jsou v popisované oblasti netopýr velký, netopýr vousatý a netopýr ušatý. Slunné horské paseky, okraje lesů a jalovcové stráně skýtají vhodné podmínky plazům.

Nejčastěji se můžeme střetnout s drobnou hnědavou ještěrkou živorodou. Větší ještěrka zelená, stejně jako slepýš křehký, dávají přednost nižším polohám. Zmije se vyskytuje v černých i šedavých formách, není však příliš hojná.

Znečišťování vod, chemizace zemědělství a lesnictví, to jsou hlavní příčiny úbytku obojživelníků a ryb. Z obojživelníků jmenujeme alespoň některé - mlok skvrnitý, ropucha obecná, kuňka žlutobřichá, skokan hnědý a mlok zemní. Ze vzácnějších pak rosničku zelenou, čolka velkého a čolka karpatského.

Druhově i početně je nejhojněji zastoupeno ptactvo. Nejčastěji se setkáme s pěnkavou, všemi druhy sýkor, červenkou obecnou, králíčkem obecným, budníčkem menším a hýlem. Občas lze spatřit strakapouda velkého a žlunu, vzácně plachého datla černého.

Čtěte také: Role stráže přírody v Beskydech

Ve starších porostech přežívá další zoologická zvláštnost - datlík tříprstý. Vzácně se vyskytuje i strakapoud bělohřbetý. Všeobecně na ústupu je dříve hojný tetřev hlušec, který v malém počtu přežívá v několika nejzachovalejších a nejklidnějších horských lesích.

Více rozšířen je jeřábek lesní. K ohroženým opeřencům je nutno zařadit ledňáčka obecného, dudka chocholatého a holuba doupňáka. Potěšujícím příkladem živočichů, kteří znovu úspěšně osídlují biotop, v němž byli dříve téměř vyhubeni, jsou krkavec velký a čáp černý.

I přes značné ochuzení je nadále významnou složkou fauny dravé ptactvo. Dosud nejhojnějším dravcem všech nadmořských výšek je káně lesní. Pozornosti často uniká opatrnější a také méně početný jestřáb lesní. Dále se vyskytuje krahujec a v polích je dosti častá poštolka obecná. Již pouze ojediněle hnízdí na území CHKO náš nejrychlejší dravčík ostříž lesní.

Většinou koncem zimy a brzy z jara lze zaslechnout houkání několika druhů sov. Staré lesy jsou domovem vzácných soviček sýce rousného a kulíška nejmenšího. Běžné, i když nikde příliš početné jsou druhy sýček obecný a puštík obecný. Méně se vyskytuje kalous ušatý a ojediněle krásná sova pálená. Velmi vzácně, spíše jako zatoulanec, se objevuje výr velký.

Význačnou živou složku beskydské přírody a základ potravy mnoha obratlovců tvoří hmyz a další bezobratlí.

Flóra Beskyd

CHKO Beskydy poskytuje domovské území mnoha vzácným a chráněným druhům rostlin, které jsou typické pro oblast Západních Karpat. Vsetínské vrchy a Javorníky se pyšní třiceti vstavačovitými druhy.

Na jaře poutníka ohromí na lučinách rozkvetlé koberce srstnatců bezových, srstnatců májových, vstavačů mužských, pětiprstek žežulníků i mnoha dalších druhů orchidejí a šafranů - např. šafrán Heuffelův a bělokvětý.

V květnatých bučinách objevíte lýkovec jedovatý, kyčelnici cibulkonosnou, kopytník evropský a mnohé další rostliny. Mezi nejcennější zástupce beskydské flóry nepochybně patří orchidej střevíčník pantoflíček, lilie zlatohlavá, mečík střechovitý a měsíčnice vytrvalá. Ve vyšších polohách můžete narazit i na hořec tolitový.

Ochrana přírody v Beskydech

V prvých letech existence CHKO Beskydy byla ochrana živočichů zaměřena především na velké a nápadné druhy jako rys, medvěd, vlk, tetřev. Mnoho úsilí bylo věnováno ochraně obojživelníků a jejich biotopu. Časové i technické možnosti získávání dat byly tehdy omezené a jednalo se spíše o náhodně získané údaje.

Prováděný zoologický průzkum maloplošných chráněných území měl především základní informativní charakter. Vlci se do CHKO Beskydy vrátili v 90. letech minulého století.

Vrcholovými predátory karpatské přírody jsou rys ostrovid, medvěd hnědý a vlk obecný. V Beskydech byly tyto šelmy do konce 19. století vyhubeny, ale díky návaznosti beskydských hor na slovenská pohoří s trvalými populacemi se postupně přirozeně rozšířily zpět.

Od 70. let minulého století zde opět žije malá skupina rysů, kteří se tu pravidelně rozmnožují. Každoročně byla zaznamenávána přítomnost jednoho až několika medvědů a od roku 1994 byl prokázán trvalý návrat vlků.

Správa CHKO Beskydy (dále jen "Správa") se ochranou velkých šelem zabývá od svého vzniku a od r. 1984 v předjaří každoročně organizuje tzv. V roce 1978 navázala Správa kontakt s Ludvíkem Kuncem, tehdejším dlouholetým pracovníkem ZOO Ostrava, který měl zkušenosti s chovem rysů a spolupracoval na odchytu rysů na Slovensku a jejich následné repatriaci na Šumavě i v západní Evropě. Jeho zkušenosti byly důležité jak pro ochranu beskydských rysů, tak pro komunikaci s mysliveckou veřejností, která jej respektovala.

V dalších letech se do ochrany velkých šelem zapojilo Hnutí DUHA - vyrostla zde řada odborníků, kteří se dnes účinně podílejí na monitoringu šelem a na jejich odborném výzkumu. Od r. 2005 hnutí organizuje tzv.

Ještě koncem minulého století se podle pravidelného výskytu medvěda hnědého v Beskydech předpokládalo, že tato šelma se zde usadí trvale. O zimování medvědů svědčily nalezené brlohy, např. v r. 1978 na Morávce a v r. 1981 ve Velkých Karlovicích. Byly pozorovány také medvědice s mláďaty.

Beskydy v té době byly mnohem klidnější a méně přístupné než dnes. Medvědi potřebují rozlehlé klidné lesy a právě potřebný klid v současnosti Beskydy ztratily.

Stále intenzivnější využívání horského území CHKO (rekreace, turistika, sportovní aktivity, sběr lesních plodů…), budování nových lesních komunikací a zpřístupňování lesního území zapříčinily, že Beskydy už pro medvědy nejsou tak atraktivním biotopem.

Na migrace medvědů má nepříznivý vliv také zhoršování průchodnosti podhorské krajiny. Např. Návrat vlka do Beskyd před cca 30 lety byl velkým překvapením. Část veřejnosti se však vlků bála a nenáviděla je a vlci zde byli mnoho let nezákonně likvidováni. Ani dnes nelze vyloučit případy pytláctví.

Výskyt vlků v Beskydech byl často zpochybňován a to, že se skutečně jedná o vlky a ne o křížence, potvrdilo kromě rozborů vzorků vlčích trusů např. vyšetření dvou vlků usmrcených na silnicích - vlčice v r. 2012 v Krhové a vlčice v r.

Před rokem 2000 hradily škody způsobené medvědy na ovcích a včelstvech tehdejší okresní úřady. Ty později krátkodobě kompenzovaly i vlčí škody na hospodářském zvířectvu.

Zákon č. 115/2000 Sb., o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy přišel v pravou chvíli a podstatně zklidnil dlouhodobě rozjitřenou situaci mezi chovateli hospodářských zvířat a ochránci velkých šelem.

V roce 1996 usmrtil kamion v obci Mosty u Jablunkova medvěda a tato událost podnítila zájem Správy o ochranu posledních zbývajících přeshraničních migračních cest velkých šelem. Pro zachování velkých šelem v Beskydech je kontinuita mezi slovenskými a českými populacemi nezbytná.

Ke zvýšení funkčnosti přeshraničních migračních koridorů mají přispět dva ekodukty v Jablunkovském průsmyku - jeden na českém a jeden na slovenském území. V současné době se připravuje jejich realizace.

Po vzniku soustavy Natura 2000 v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie byla CHKO Beskydy vyhlášena evropsky významnou lokalitou (EVL). Jedním z předmětů ochrany jsou zde také velké šelmy a podle kritérií pro příznivý a nepříznivý stav biotopu a populace daného druhu vychází, že nejvhodnější životní podmínky v CHKO má vlk, poměrně příznivé rys a nejméně vhodné medvěd.

Nová technika (fotopasti, chlupové pasti, telemetrie, rozbor vzorků trusu a tkání na DNA) umožnila výzkum šelem zkvalitnit a získat o nich mnohem přesnější informace. Další chráněnou šelmou Beskyd je vydra říční, jejíž početnost se zde oproti stavům před asi 40-50 lety značně zvýšila, zřejmě i díky čistějším vodním tokům a jejich účinné ochraně.

To je dáno zejména úpravami vodních toků, chybějícími strukturními prvky, opakovným zarybňováním toků a omezenou možností úkrytu ryb jak v korytu. Při svých migracích vydry však často nacházejí smrt na frekventovaných silnicích.

Potěšující zprávou je, že v Beskydech se velmi vzácně vyskytuje také kočka divoká. Dlouhou dobu byla její přítomnost nejasná, unikala pozornosti a nahlášená pozorování nebylo možné ověřit.

Významným obyvatelem zdejších hor byl v minulosti tetřev hlušec. V 19. století byly Beskydy známé jako nejbohatší tetřeví oblast v českých zemích. Stavy tetřevů postupně klesaly a již v letech 1950-1960 jevily v porovnání se stavy v 19. století katastrofální úbytek.

Na vině bylo rychlé zpřístupňování dříve odlehlých lesních porostů, přeměny lesů na monokultury, přetrvávající odstřel dospělých tetřevích kohoutů. Přesto bylo v roce 1958 v oblasti Moravskoslezských Beskyd napočítáno 227 tetřevů (90 kohoutů, 137 slepic) a bylo zde známo 82 tokanišť rozmístěných v nadmořských výškách 550-1200 m n.m. (Havlas 1962). Tetřeví populace se postupně dále zmenšovala.

Velkou ránu pro zbytky populace představoval přelom roku 1978/79, kdy v důsledku teplotního zvratu a mrazového šoku uhynuly lesní porosty ve vyšších nadmořských výškách Beskyd. Tyto porosty byly následně vykáceny a to přispělo k dalšímu rozvratu biotopu obývaného posledními tetřevy.

V minulosti se uskutečnilo několik neúspěšných pokusů vrátit tetřevy do beskydských lesů, respektive posílit snad přežívající původní zbytečky tetřeví populace.

V minulosti hojný krkavec velký kvůli pronásledování a změnám v hospodaření v 19. století z Čech a Moravy na dlouhou dobu vymizel. Krkavci se udrželi na východním Slovensku a díky pozdější zvýšené ochraně se postupem času šířili zpět. První novodobé hnízdění krkavců v CHKO Beskydy bylo zaznamenáno v roce 1975 v Moravskoslezských Beskydech.

Nápadným a majestátním zástupcem dravých ptáků je orel skalní, který v ČR hnízdil ještě na přelomu 19. a 20. století. V období 2006-2011 se uskutečnil projekt „Návrat orla skalního do Moravskoslezských Beskyd, resp. do ČR“.

Ve spolupráci se Správou CHKO Beskydy a Štátnou ochranou prírody SR ho realizovala ZO ČSOP, záchranná stanice v Bartošovicích na Moravě. Projekt byl precizně připravený a pečlivě provedený, v očích mnohých ochranářů také kontroverzní, v očích mnohých ochranářů také kontroverzní. Ve druhé polovině trvání projektu se aktivity z Beskyd přesunuly do prostředí vojenského újezdu Libavá.

Po dobu jeho trvání bylo do volné přírody vypuštěno na 25 mladých orlů. Řada jich však uhynula vinou člověka (zástřel, otrava, smrt na drátech elektrického vedení). Podle údajů stanice byly v roce 2022 monitorovány 3 páry orlů. Aktuálně o výskytu orlů svědčí např. Informační tabule v oblasti vypouštění tetřevů v Beskydech.

Je chvályhodné a nanejvýš užitečné, že v posledním desetiletí se monitoring a mapování živočichů dostaly na novou úroveň. Nejedná se jen o inventarizační průzkumy maloplošných chráněných území, ale také o průzkumy určitých systematických skupin za využití standardizovaných metodik (zemní pasti, živolovky pro drobné savce, liniové sčítání ptáků…).

tags: #beskydy #priroda #vzacne #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Vliv klimatu na lakování
• Recenze ekologických českých plen
• Přečtěte si o anglické konverzaci o recyklaci a odpadech
• Projevy o ekologii v Senátu ČR
• Air pollution from Poland