Ekologický Význam Bezobratlých Živočichů

Bezobratlí (latinsky Invertebrata) je souhrnné označení pro všechny živočichy, kteří nemají vnitřní kostru z kostí nebo chrupavek, především jim chybí páteř složená z obratlů. Nejedná se o přirozenou, monofyletickou skupinu (taxon), ale o uměle vytvořenou parafyletickou kategorii, která je definována negativně - absencí znaku, který je přítomen u obratlovců.

Obecné Charakteristiky Bezobratlých

• Absence vnitřní kostry: Tělo je často zpevněno jinými strukturami, jako je hydrostatická kostra (např. u žížal) nebo vnější exoskelet (např. u hmyzu).
• Menší velikost: Většina bezobratlých je výrazně menší než obratlovci, což souvisí s omezeními danými absencí vnitřní opory a typem dýchací soustavy (např. tracheje u hmyzu).
• Jednoduchá nervová soustava: Nervová soustava je často difúzní (rozptýlená) nebo má podobu gangliové žebříčkové soustavy.
• Otevřená cévní soustava: U mnoha skupin (např. u členovců a měkkýšů) je krev rozlévána do tělních dutin (hemocel), kde obklopuje orgány.

Rozmanitost a Rozšíření

Bezobratlí obývají prakticky všechny biotopy na Zemi, od hlubokomořských příkopů přes pouště, tropické deštné lesy až po ledové pláně. Vykazují neuvěřitelnou rozmanitost ve velikosti, tvaru těla, způsobu života i rozmnožování. Patří sem mikroskopičtí vířníci, ale i obří krakatice.

Evoluční Historie

Bezobratlí jsou nejstarší skupinou mnohobuněčných živočichů. Jejich první zástupci se objevili již v prekambriu, jak dokládají fosilie ediacarské fauny (přibližně před 635-542 miliony let). Masivní rozvoj a diverzifikace většiny moderních kmenů bezobratlých nastala během tzv. kambrické exploze.

Z hlediska fylogenetiky jsou "bezobratlí" umělým seskupením. Živočichové se dělí na několik velkých linií a jedna z větví uvnitř druhoústých živočichů (Deuterostomia) vedla ke vzniku strunatců a následně obratlovců. Všichni ostatní živočichové, včetně nejbližších příbuzných strunatců (jako jsou ostnokožci a pláštěnci), jsou tak řazeni do této zbytkové kategorie.

Hlavní Kmeny Bezobratlých

Bezobratlí zahrnují více než 30 živočišných kmenů. Mezi nejvýznamnější patří:

Čtěte také: Česká republika - bezobratlí

• Houbovci (Porifera): Nejjednodušší mnohobuněční živočichové. Jsou přisedlí, převážně mořští a živí se filtrací vody. Nemají pravé tkáně ani orgány.
• Žahavci (Cnidaria): Do této skupiny patří medúzy, sasanky, koráli a nezmaři. Mají radiálně souměrné tělo a jsou charakterističtí přítomností žahavých buněk (knidocyt) sloužících k lovu a obraně.
• Ploštěnci (Platyhelminthes): Jak název napovídá, mají zploštělé, nečlánkované tělo. Mnoho druhů žije paraziticky (např. tasemnice a motolice), jiné jsou volně žijící, převážně vodní dravci (např. ploštěnka potoční).
• Hlístice (Nematoda): Hlístice jsou neuvěřitelně početní a rozšíření červi s válcovitým, nečlánkovaným tělem. Obývají půdu, sladkou i slanou vodu a mnoho z nich jsou významní paraziti rostlin a živočichů, včetně člověka (např. roupy a škrkavky).
• Měkkýši (Mollusca): Jedná se o druhý nejpočetnější kmen živočichů. Mají měkké, nečlánkované tělo, které je často chráněno vápenatou schránkou. Tělo se obvykle dělí na hlavu, svalnatou nohu a útrobní vak.
• Kroužkovci (Annelida): Kroužkovci mají tělo složené z velkého počtu stejnocenných článků (segmentace). Mají dobře vyvinutou uzavřenou cévní soustavu a žebříčkovitou nervovou soustavu.
• Členovci (Arthropoda): Členovci jsou zdaleka nejúspěšnějším a nejpočetnějším živočišným kmenem, tvoří přes 80 % všech známých druhů. Jejich tělo je chráněno pevným chitinózním exoskeletem a končetiny jsou článkované.
• Ostnokožci (Echinodermata): Ostnokožci jsou výlučně mořští živočichové. Dospělci mají paprsčitou (obvykle pětičetnou) symetrii, zatímco jejich larvy jsou bilaterálně souměrné. Mají vnitřní kostru z vápenatých destiček a unikátní ambulakrální soustavu sloužící k pohybu, dýchání a příjmu potravy. Patří sem hvězdice, ježovky, hadice a sumýši.

Ekologický Význam Bezobratlých

Bezobratlí jsou klíčovou součástí všech světových ekosystémů.

• Rozklad organické hmoty: Půdní bezobratlí (např. žížaly, chvostoskoci, roztoči) rozkládají odumřelé rostlinné a živočišné zbytky, čímž uvolňují živiny pro rostliny a podílejí se na tvorbě humusu.
• Opylování: Hmyz (zejména včely, motýli a brouci) opyluje velké množství rostlin, včetně mnoha zemědělských plodin.
• Potrava pro jiné živočichy: Bezobratlí jsou důležitou složkou potravy pro obratlovce (ryby, ptáky, savce) i jiné bezobratlé.
• Filtrace vody: Mořští bezobratlí jako houby, mlži a koráli filtrují vodu a udržují její čistotu.
• Zemědělství: Opylování plodin a biologická kontrola škůdců (např. draví roztoči proti sviluškám).

Vliv Vodních Nádrží na Bezobratlé

Budování vodních nádrží (přehrad) zásadně mění přírodu a krajinu nejen na zaplaveném území, ale i mimo něj, včetně všech struktur a vazeb. Na územích ovlivněných výstavbou přehrad se vyskytovaly specifické akvatické biotopy, vázané na vodní režim krajiny. Ty na zaplaveném území zanikly, nicméně některé typy existují i v současnosti v blízkém či širším okolí nádrží.

Z analýz vyplynulo, že nejvíce postiženým typem vodních biotopů jsou nížinné říční biotopy a na ně vázaná fauna. Druhy jepic Ephemerella mesoleuca a Isonychia ignota, které na území dnešního VD Nové Mlýny tvořily jednu z posledních populací v ČR, se zánikem vhodných biotopů na území ČR vyhynuly úplně. Jepice podeňka (Ephoron virgo), říční druh, podle červeného seznamu kriticky ohrožený, má ve sledovaných oblastech jednu z posledních lokalit v ČR.

Trvalým zaplavením určitého většího území se zcela nevratně změní nejen řeka a vodní biotopy v přilehlém inundačním území, ale i krajina, včetně všech struktur a vazeb. Změní se typy biotopů a současně s tím také jejich obyvatelé. Vodní druhy rostlin i živočichů si dlouhodobě vyvíjely životní strategie v přímé vazbě na přirozené režimy toků. Jakákoliv úprava či změna těchto režimů nutně vede k celé kaskádě změn v druhovém složení rostlin a živočichů v dané oblasti.

Biologická Indikace

Vazby vodních organismů k podmínkám prostředí jsou poměrně dobře vymezené a známé. Každý druh má určitý soubor vlastností a také nároků na prostředí. Některé z vlastností umožňují přežívání i ve zdánlivě nepřijatelných podmínkách, některé z nároků naopak neumožňují přežít i v podmínkách jen o trochu jiných, než jsou ty specifické. Toho se využívá pro biologickou indikaci, kdy vlastně zpětně z výskytu určitých druhů usuzujeme na stav prostředí, a to zejména tehdy, když působí celý komplex vlivů, které se navzájem různě posilují anebo oslabují.

Čtěte také: Bezobratlí Živočichové v Zahradním Ekosystému

Podle toho, zda se určité citlivé nebo specifické druhy (tzv. specialisté) někde vyskytují, můžeme poznat, zda je prostředí - biotop - ve vyhovujícím stavu. A také naopak, pokud jsou takové druhy nahrazeny druhy odolnými - nespecializovanými (tzv. generalisté), je to známka degradace. Hodnocení podle výskytu organismů je důležité, protože ukazuje skutečnou funkci přírodních procesů v daném biotopu.

Výzkum Bezobratlých v Moravském Krasu

Biospeleologický výzkum na území České republiky má dlouhou tradici, její počátky z doby před více než 160 lety jsou spojeny právě s Moravským krasem. Spolu s prvními průzkumy jeskyní si badatelé začali všímat i přítomných zástupců různých skupin živočichů. Výzkumy v Moravském krasu započal Jindřich Wankel, lékař z Blanska, který se při průzkumu jeskyní zaměřil také na jeskynní faunu. Jeho současníkem byl brněnský profesor Friedrich Kolenati, který se okrajově zabýval bezkřídlým hmyzem a pavouky; zejména studium netopýrů a jejich parazitů ho zavedlo i do jeskyní.

V průběhu minulého století byly postupně zveřejňovány poznatky o dalších skupinách bezobratlých živočichů, včetně popisů nových druhů pro vědu. Postupně byla věnována pozornost máloštětinatým červům a také vodním korýšům. Ze suchozemských neboli terestrických bezobratlých pokračovaly výzkumy pavouků a roztočů ze skupiny pancířníci. Dílčí údaje se v průběhu celé historie objevovaly i o skupinách, jako jsou mnohonožky, suchozemští stejnonožci, z ostatních bezobratlých se bezkonkurenčně nejvíce údajů nashromáždilo o skupině chvostoskoků, méně o šupinuškách a hmyzenkách.

Adaptace Bezobratlých na Jeskynní Prostředí

Jeskyně jsou vysoce specifickým prostředím, chybí denní světlo, vlhkost vzduchu je trvale vysoká, teplota téměř konstantní v průběhu celého roku. Zóna temna (afotická zóna) je ochuzena o zelené rostliny a tím i proces fotosyntézy. Značně omezené potravní zdroje jsou limitující pro ostatní organismy včetně bezobratlých živočichů. V takových podmínkách jsou schopni života živočichové, kteří dokáží lépe využívat veškerou dostupnou energii a vykazují pomalejší látkovou výměnu. Obecně druhy žijící v podzemí ztrácejí tělní pigment, postupně u nich dochází k redukci zrakových orgánů, namísto původně létavých forem hmyzu se zde vyskytují druhy bezkřídlé nebo krátkokřídlé. Naopak nápadné je v mnoha případech výrazné prodloužení tělních přívěsků, především nohou a tykadel. To je časté u zástupců jeskynního hmyzu, ale i u mnohých dalších zástupců z řad členovců.

Kategorie Jeskynních Živočichů

Zpravidla bývají rozlišovány dvě hlavní kategorie prostředí: endogeické prostředí, reprezentující více podpovrchové části většinou v bezprostředním kontaktu s nadzemím (epigeickým prostředím), a hypogeické prostředí, reprezentující pravé jeskynní systémy. Složité a rozmanité labyrinty mikroprostorů a dutin, které představují komunikační cesty mezi oběma jmenovanými systémy, jsou označovány jako prostředí intersticiální. Ve skutečnosti toto intersticiální prostředí, člověku nepřístupné, představuje životní prostředí většiny v podzemí žijících forem bezobratlých. Jiní drobní živočichové s nejrozmanitější úrovní specializace k podzemnímu životu pak spíše náhodně pronikají do jeskyní; jak jsou limitováni svými tělesnými rozměry, můžeme teprve pozorovat. I z těchto důvodů většina jeskynních bezobratlých patří k vzácným a pro studium obtížným objektům.

Čtěte také: Důsledky ohrožení bezobratlých

Troglofilní živočichové žijí jak v jeskyních, tak v hlubokých vrstvách půdy. Nejsou k jeskynnímu životu extrémně morfologicky přizpůsobeni, např. nemají redukované oči ani ztrátu pigmentu. Trogloxeni jsou zástupci, kteří v jeskyni pouze hostují, tedy v jeskyni se nerozmnožují, jeskyni využívají jen po určitou roční dobu nebo jako úkryt před predátorem, nebo ji vyhledávají pro příznivější vlhkostní či teplotní poměry, případně do jeskyně pronikají náhodně nebo pasivně (např. s vodou). Pro živočišné druhy vázané na vodní prostředí v podzemních a jeskynních prostorách se používá označení stygobiont, stygofil, stygoxen.

V jeskyních Moravského krasu byli popsáni například chvostoskoci Arrhopalites ruseki, Onychiurus rauseri a Schaefferia emucronata. Doložený výskyt roztoče - pancířníka Pantelozetes cavaticus je příkladem typického troglobionta. Charakteristickými troglofilními druhy mnohonožek řady jeskyní Moravského krasu jsou drobná plochule Brachydesmus superus a zástupce tzv. svinulí Trachysphaera costata. Různý stupeň troglofilie vykazují také některé druhy suchozemských stejnonožců jako např. Trichoniscus pygmaeus v Sloupsko-šošůvských jeskyních.

Potravní Zdroje v Jeskynních Ekosystémech

Většina zde žijících bezobratlých živočichů jsou převážně saprofágové (chvostoskoci, roztoči, mnohonožky, stejnonožci, žížaly apod.) živící se odumřelou organickou hmotou převážně rostlinného původu. Řada drobných zástupců je závislá na nárostech mikroorganismů v přítomných rostlinných zbytcích, případně v exkrementech obratlovců (včetně netopýřího guána) či jejich uhynulých a rozkládajících se tělech. Vlastní saprofágové pak jsou potravou pro další dravé živočichy (roztoče, pavouky, stonožky, některé brouky apod.).

Organický materiál, který se do jeskyní omezeně dostává různým způsobem, zde díky přítomným mikroorganismům a živočichům podléhá pozvolna rozkladným procesům a bývá jimi kolonizován. Přítomnost takovýchto substrátů je současně velmi důležitá pro další přežívání těchto živočichů v jeskyních. Snahy o pořádek v jeskyních spojené s úklidem všech takovýchto materiálů není ve světle těchto souvislostí správným řešením. Zcela určitě je třeba v turisticky nepřístupných jeskyních a chodbách mimo návštěvní trasy přístupných jeskyní úlomky veškerého rozkládajícího se dřeva a podobných organických materiálů ponechávat.

tags: #bezobratlí #ekologický #význam

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce odpadovým hospodářstvím HK
• Biopotraviny z Jižních Čech
• Problematika odpadu v islámu
• Harmonogram svozu odpadu a bioodpad
• Systém třídění odpadu Lysá nad Labem