Odpadová legislativa požaduje v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady řadu dokumentů. Pojďme se podívat na průmyslové odpady z pohledu jejich správného zařazování a skutečných vlastností.
V první řadě musí původce rozhodnout, zda se jedná o odpad ostatní nebo nebezpečný. Pokud původce vyhodnotí, že odpad je nebezpečný, musí plnit další povinnosti, mj. provést správné zařazení podle nebezpečnosti, pro označení použít vhodné grafické symboly, vytvořit štítky a vypracovat Identifikační listy nebezpečných odpadů (dále ILNO).
Identifikační list nebezpečného odpadu (ILNO) je podobný dokument jako bezpečnostní list pro nebezpečnou chemickou látku či přípravek. Obsahuje základní informace o původci, vlastnostech nebezpečného odpadu, dále uvádí technické a bezpečnostní opatření pro nakládání s odpadem.
Ten, kdo zpracovává identifikační list, nepotřebuje k tomu žádné oprávnění. Měl by však mít dostatečné odborné znalosti, aby mohl objektivně posoudit nebezpečnost odpadu a navrhnout vhodná opatření při nakládání s ním.
Identifikační list shromažďovaného odpadu musí být umístěn slovy legislativy: "...v blízkosti shromažďovacího prostředku nebezpečného odpadu nebo shromažďovacího místa nebezpečného odpadu, nebo může být umístěn přímo na shromažďovacím prostředku." Pokud je ve skladu více nebezpečných odpadů, pak musí být vybaven identifikačními listy všech NO. Požaduje to paragraf 7 vyhlášky č. 383/2001 Sb.
Čtěte také: Použití a bezpečnost Mr. Muscle Gel na Odpady
Příloha č. 3 vyhlášky č. 383/2001 Sb. pak říká, co je obsahem identifikačního listu nebezpečného odpadu. ILNO musí obsahovat název a kód podle Katalogu odpadů (stanoveném ve vyhlášce č. 381/2001 Sb.), zatřídění odpadu pro účel přepravy nebezpečných věcí - kód ADR, popř. kód COTIF - a identifikaci původce odpadu, včetně osoby oprávněné jednat jménem původce a pracovníka odpovídajícího za správnost údajů.
Nesmí chybět popis fyzikálních a chemických vlastností odpadu a jeho nebezpečných vlastností. Na to navazuje popis bezpečnostních a technických opatření při manipulaci, skladování a přepravě odpadu, včetně doporučených osobních ochranných pracovních prostředků, potřebného protipožárního vybavení a opatření při nehodách, haváriích a požárech.
Pro nejčastěji se vyskytující nebezpečné odpady jsou dostupné vyplněné identifikační listy, v nichž stačí doplnit specifické kolonky. Vzor identifikačního listu naleznete např. na www.envigoup.cz v sekci e-Doplňky.
Původně byly nebezpečné vlastnosti odpadů uvedeny v národní legislativě, konkrétně v zákoně o odpadech č. 185/2001 Sb. Z něj byly v r. 2015 vyňaty a v platnost vešel evropský předpis - Nařízení komise EU č. 1357/2014, ve kterém jsou nebezpečné vlastnosti definovány. Toto nařízení je přímo platné v členských státech EU, není tedy transponováno do národní legislativy (na rozdíl od evropských směrnic).
Definice nebezpečných vlastností odpadů v uvedeném předpisu vychází z obdoby definice nebezpečných vlastností chemických látek a směsí (CHLaS). Z dalšího přímo závazného evropského předpisu Nařízení EPaR č. 1272/2008 vychází potom např. rozměry štítků, druhy grafických symbolů a další informace.
Čtěte také: Život ohrožující bezvědomí
Tato evropská nařízení jsou tedy klíčová pro správné zařazování nebezpečných odpadů, zejména pro jejich označování.
Problémem původce odpadů v průmyslové sféře bývá určení nebezpečnosti vznikajících odpadů. Vždy je třeba vyjít z výrobního procesu a použitých vstupních surovin. Lze s jistou nadsázkou říci, že nebezpečné vlastnosti vstupujících surovin se nám obtisknou do nebezpečných vlastností odpadů.
Nelze z toho ale vytvořit pravidlo, protože jsou běžné i situace, kdy se vstupní surovina v průběhu technologického procesu nebezpečných vlastností zbaví, nebo se její vlastnosti změní. Typickým příkladem je zředění látky (vstupní suroviny ve výrobku - odpadu), nebo jiná reakce, kterou může projít v rámci procesu. Řada původců i ekologů však vzniklý odpad příliš nezkoumá a popíše jej podle vstupních surovin.
Jak tedy postupovat, aby byl odpad zařazen správně podle jeho skutečných vlastností? Jak bylo řečeno výše, ekolog využije popisu vstupních surovin a materiálů nejčastěji z bezpečnostních listů a popisu nebezpečných vlastností, a to koordinovaně se svými kolegy z provozu - technology.
Upozorňuji však, že ani bezpečnostní list není záruka komplexního popisu, často musíme vycházet i z jiných oborových zákonů. Například oleje, tj. organické látky ropného původu, velice často nemají v bezpečnostním listu uvedenou nebezpečnou vlastnost, chybí v něm nebezpečnost pro životní prostředí, tj. vlastnost HP 14.
Čtěte také: Druhy bezpečnostních značek
Podobně látky typu kyselin a zásad (hydroxidy) nemají nebezpečnou vlastnost „nebezpečný pro ŽP - vodní organismy“. Přičemž však ze zákona o vodách č. 254/2001 Sb., přílohy č. 1, skupina I. a II., vyplývá, že se jedná o „Látky nebezpečné, závadné“ vodám. Proto jim přidělíme vlastnosti podle věty H400 a spolu s tím i nebezpečnou vlastnost HP 14.
Z uvedených příkladů je jasné, že zařazení odpadu a přiřazení nebezpečnosti spolu s volbou grafických symbolů není vždy jednoduché, jasné a intuitivní a nevychází pouze z národní legislativy.
Jak si tedy pomoci při tvorbě značení pro nebezpečné odpady (štítek, ILNO)? Ti, kdo používají specializovaný software, například IS ENVITA společnosti INISOFT s.r.o., mohou využít modul ILNO. Velkou výhodou je možnost zvolit velikost štítku podle velikosti nádoby nebo vybrat speciální variantu štítku určeného pro značení odpadů ze zdravotnictví (kde jsou další speciální údaje).
Pokud si při zařazování odpadů, jejich označování apod., nejste jisti, využijte služeb specialisty, konzultanta. Nemůžete a nemusíte znát vše, jen musíte znát někoho, kdo Vám pomůže.
O každé přepravě nebezpečných odpadů musejí její účastníci vést evidenci, a to na evidenčním listě nebezpečných odpadů (ELNO). Výjimkou je přeprava nebezpečných odpadů při vnitropodnikové dopravě zabezpečované vlastními dopravními prostředky. Pokud nepřesahuje areál provozovny, není povinnost vést o ní evidenci.
Odesílatel je povinen přiložit k zásilce nebezpečného odpadu vyplněný evidenční list a tento list zaslat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do 10 dnů od jejího zahájení. List se zasílá úřadu obce, příslušné podle místa zahájení přepravy.
Příjemce odpadu je povinen potvrdit převzetí odpadu a ukončení přepravy do 10 dnů od jeho převzetí tím, že zašle evidenční list odesílateli a obecnímu úřadu obce. Pokud odesílatel neobdrží do 20 dnů od odeslání odpadu od příjemce potvrzený evidenční list o převzetí nebezpečného odpadu, pak musí informovat příslušný obecní úřad obce a Českou inspekci životního prostředí.
Odesílatel i příjemce jsou povinni archivovat evidenci po dobu nejméně pěti let. Způsob zasílání evidenčních listů je taxativně uveden v § 40 zákona č. 185/2001 Sb.
Odesílatel - vyplní v Evidenčním listu položky 1-6, 8-12 a 15 průpisem do všech sedmi listů. Ponechá si dopravcem potvrzený list 1 pro svou evidenci, list 2 zašle obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa zahájení přepravy do 10 dnů od jejího zahájení. Dopravce převezme listy 3-7 spolu se zásilkou.
Dopravce - Vyplní v Evidenčním listu položky 6, příp. 7 a 13 průpisem do všech pěti listů. Po předání odpadu příjemci si ponechá příjemcem potvrzený list 6 pro svou evidenci. V případě více dopravců si tito dopravci ponechají kopii listu 6.
Příjemce odpadu - potvrdí převzetí zásilky od dopravce v položce 14 průpisem do 3-7 listu. Zašle list 3 obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa zahájení přepravy (nakládky), list 4 obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa ukončení přepravy (vykládky) a list 5 odesilateli odpadů, a to do 10 dnů od převzetí odpadu. Příjemce odpadu si ponechá list 7 pro svou evidenci.
tags: #bezpečnostní #list #nebezpečného #odpadu #vzor