Bílé holubice v přírodě: Výskyt a genetika

Při holubářských debatách se často setkávám s názory chovatelů, že zejména odborným článkům uveřejněným v tisku nerozumějí. Prosím, aby byla má práce chápána jako příspěvek do fondu holubářské odbornosti se snahou povznést holubářství o něco výše.

Většina vystavujících holubářů řídí své chovy jednoduchým způsobem a bývá přesvědčena, že se bez genetiky obejde. Je zaměřena na zdárný odchov a výběr nejlepších potomků. To lze uskutečnit při dobrém chovném základu plemene, bez rizika příbuznosti, kterou lze použít jen do určité míry.

Zásluhou mého studijního oboru, dlouholetých chovatelských zkušeností a zájmu o genetiku všech drobných, ale i velkých hospodářských zvířat jsem se pokusil doplnit a vysvětlit nedostatky v holubářské teorii, které jsem z velké části načerpal z mnoho let shromažďované chovatelské literatury. Nejvíc jsem se opíral o všeobecnou genetiku, zpracovanou našimi vynikajícími genetiky.

Dobrých nebo vynikajících jedinců s ustálenými znaky se používá jako zlepšovatelů chovu při zušlechťovacím křížení. Při snaze o vylepšení některého ze znaků (postava, tvar hlavy, volatost, barevnost atd.), lze při respektování určitých plemenných vloh (létavost, válivost apod.), použít příbuzné nebo podobné plemeno, které má znak výrazněji vyvinutý. Jedná se o pozměňovací, či evoluční křížení. Při melioračním křížení (nápravném, zlepšovacím) se použití vhodného plemene i několikrát opakuje.

V současnosti však bývá, jak v rámci plemene tak i mimo ně, nutné použít jedince jiného zbarvení nebo kresby. Chovatel je nucen řešit dosažení dostatečné sytosti a lesku barvy a nebo naopak světlání peří, výskyt určitého stupně zašedlosti až tmavnutí především zad a ocasu. V genotypu je pravděpodobně přítomno množství skrytých alel, které často záporně působí na ideál zbarvení.

Čtěte také: Evropský los v Česku

Již ve čtyřicátých letech 20.století psal genetik prof. Hrubý o skrytých vlohách, které mohou při nedostatečném prošlechťování vracet různé znaky k původnosti. V rámci působení většiny vloh se aktivuje velké množství modifikátorů, geneticky i negeneticky (tzn. vlivem životního prostředí) založených. Variabilita může být značná.

Pokud to jde, tak by se s chovem plemene mělo zacházet co možná na úrovni liniové plemenitby a vytvořit si tzv. chovnou linii s vysokou ustáleností žádoucích znaků a vlastností, které se tím stále upevňují. Do nekonečna to však nejde. Vedle žádoucích znaků se upevňují i znaky nežádoucí, které v samotném rámci šlechtění nelze obsáhnout a navíc se množí nežádoucí vlohy působící zejména na pokles úrovně životnosti a plodnosti. Stoupá nežádoucí koeficient příbuznosti.

Při upevňování důležitých znaků (př.: barevnost) se mohou upevňovat i nepotřebné a škodlivé, z počátku i nenápadné znaky, které vyvolávají až záporné změny různě ovlivňující životnost a normální stav organizmu. Při vzájemném párování dvou nežádoucích vloh (ve formě alel) dochází k výskytu částečně nebo úplně negativních až smrtelných (letálních) znaků.

K občasnému i častějšímu pokřivení zobáku i hrudní kosti může docházet i podle stupně dávky příslušného záporného genu obsaženého v genotypu ve vzájemně pářené skupině holubů. Může dojít až k inbrední depresi a zdánlivě pěkný chov nemusí odpovídat tomu, že holub býval symbolem zdraví a plodnosti.

Použijeme - li k osvěžení krve v chovu relativně zdravých a standardu se blížících jedinců stejného plemenného rázu nedochází k větším problémům, ale i v tomto případě to může chvilku trvat, než-li se vzájemné působení chovného materiálu srovná. Jinak je potom nutné přistoupit k použití holubů, vzájemně si více vzdálených.

Čtěte také: Bílé Vánoce v České republice: Statistiky a trendy

Připáříme - li jedince jiného rázu nebo příbuzného plemene, tak se výsledný efekt pochopitelně zpomalí. Při zušlechťování se zpravidla hovoří o pravidlu čtvrté až páté generace, kdy se následky křížení prakticky srovnají s výchozí generací, pokud nebyl k chovu použit jedinec, s opačnou kvalitou některého ze znaků (př.: šikmé a nízké čelo, oproti požadovanému kolmému a vysokému apod.). Zanesený záporný a nebo méně prošlechtěný znak může v chovu zlobit dlouho.

Je pochopitelné, že pro zušlechťovací křížení zařadíme z vlastního chovu jen několik jedinců a výběr z odchovu použijeme. K osvěžení chovu také dochází i při působení různými negenetickými činiteli. Vhodné bývá i využití diverzity, při rozšíření plemene do širšího chovného a nebo geograficky vzdáleného prostoru apod., pokud si k páření použití jedinci exterierově padnou.

Musím připomenout, že již starověký učenec Aristoteles doporučoval použití úzké příbuzenské plemenitby, vhodné k upevnění určitých znaků při zkvalitnění koňského stáda, pářením kvalitního hřebce s vlastními dcerami. V nouzi a vyjímečně to za pokus stojí. Zvláště u holubů však není vhodné páření sourozenců a bratranců se sestřenicemi, což může i jednorázově (u některých plemen) vyjít.

Musím však připomenout, že různé druhy zvířat příbuzenskou plemenitbu různě snášejí a jsou na ni rozmanitě přizpůsobena. To možná také proto, že mají v genotypu více či méně záporných vloh (dobře jsou na tom některé kočkovité šelmy).

V přírodě se řeší obnova krve u stáda nebo tlupy třeba tím, že přijde nový mladý a silný, kladně geneticky vybavený samec, který toho slábnoucího, starého vypudí a nastoupí na jeho místo. Často se i jedná o zdatného potomka. U divokých předků holubů dochází k osvěžení krve při častém rozptýlení hejn predátory a následném spojování s jinými. Stejné to bývá s mladými výletky, hledajícími nové partnery a možnosti hnízdění. Na tom je holubí druh odjakživa založen a na příbuznost dosti citlivý.

Čtěte také: Dopady na chmelařství

Časté rozptýlení se v domácích chovech neděje a tím jsou plemena holubů k upevňování nežádoucích znaků náchylnější. Jsou však rozšířenější plemena holubů, a tím i jejich samotné linie, u kterých můžeme zajít v příbuzenském páření hlouběji, protože přítomnost záporných vloh je rozptýlenější a jejich upevnění nemají v genotypu tak četné. Podobně zakořeněné a stejným směrem rozvíjené vlohy mohou být v genotypu upevněné již v dávné minulosti.

V holubí populaci je velmi důležitý vliv heteroze, která je biologickým jevem a bývá označována jako hybridní zdatnost jedince, ke které dochází pří křížení a projevuje se vyšší zdatností kříženců. Mírou působení heteroze je heterozní efekt, způsobený alelickými i nealelickými interakcemi. Heteroze je prakticky řečeno opakem inbrední deprese, ke které dochází úzkou příbuzenskou plemenitbou.

Velmi jednoduše řečeno, tak ve vztahu mezi heterozí a imbredingem dochází v šlechtitelské práci k souboji mezi kladnými a zápornými vlohami. Ke zvýšení efektu heteroze nedochází jen při nepříbuzném páření, ale částečně kladně se též projevuje i v tom případě, když jsou mezi sebou kříženy dvě různé, ale jinak značně příbuzensky zatížené linie, pokud nepochází z méně rozšířeného, fyzicky a příbuzensky zatíženého plemene.

Podaří-li se nám získat po jednom kusu nebo páru ze čtyř různých chovů, můžeme se pokusit o meziliniovou plemenitbu. Každého použitého jedince nebo pár si označíme velkými písmeny a potom páříme A s B a C s D získáme dvě linie. Jejich vzájemným pářením vzniknou čtyřlinioví hybridi. V uvedeném případě bylo přikročeno k příznivému působení příbuznosti i heteroze.

Některé nepříznivé projevy příbuzenské plemenitby můžeme oddálit rotačním pářením. Je pochopitelné, že je nutné v tonto případě použít písemné záznamy. Podaří-li se nám sestavit skupinu o osmi párech, označíme si je písmeny A,B,C,D,E,F,G,H. Každý kus by měl být identifikovatelný podle registračního kroužku. K lepšímu poznání je dobré použít též kroužky barevné. Potomstvo páříme tak, abychom co nejvíce oddálili příbuznost. A s H, B s G a podobně. V dalším chovném období a nebo následně třeba A s F nebo B s E, A s C. Možností je více. U dalších potomků bude množství písmen narůstat, ale podle těch stejných lze poznat stupeň příbuznosti. Další zařazené holuby do chovu označíme dalšími písmeny z abecedy. Z výčtu lze také poznat, které kombinace byly nejlepší.

Pro úspěšnou chovatelskou práci je nutná základní evidence. Podle záznamů lze sledovat chovné vlastnosti, plodnost, výkon i dědičnost exteriérových znaků.

Genetika zbarvení holubů

Vliv domestikace se projevil značnou variabilitou v barvě srsti a peří domácích zvířat. I když barva srsti a peří nemá praktický hospodářský význam, přece jen patří k nejnápadnějším exteriérovým znakům. Základním barvivem peří holubů je melanin, který se vyskytuje podle barvy a tvaru granulek ve dvou typech eumelanin, tvořící černé a hnědé tyčinkové granuly, a feomelanin, vyskytující se ve formě červených nebo žlutohnědých kulovitých granulí.

Výchozí látkou pro tvorbu barviva je aminokyselina fenylalanin. Oxidací se tvoří důležitý tyrozin přecházející na bezbarvý chromogen a dále dioxifenylylanin DOPA. DOPA je účinkem enzymu I oxidován na červený a hnědožlutý pigment a účinkem enzymu II za spoluúčasti enzymu I na tmavohnědý nebo černý pigment. Zrníčka pigmentu jsou uložena v buňkách a nacházejí se převážně v pokožce a dále ve škáře a peří.

Intenzivně pigmentovaní jedinci mají zrníčka pigmentu v buňkách rovnoměrně rozptýlena a uložena. U středně zbarvených jedinců jsou zrníčka soustředěna k jednomu pólu buňky a u slabě pigmentovaných je lokalizace pigmentu ještě více vystupňována.

O hloubce uložení pigmentu není pravděpodobně v holubářské genetice zmínka. O vlivu uložení méně v dermální (škáře) a převážně v epidermální pokožce oblasti kůže na genetiku zbarvení je pojednáno u drůbeže a může to být u holubů podobné. (Zbarvení zobáku a drápků, nepotlačitelné černé skvrny v dominantně červené barvě).

Pro orientaci v samotné genetice je důležitá symbolika vyjádřená písmeny nebo vyjímečně číslicemi. I když vychází genetika domácích a hospodářských zvířat z podobného základu, je její symbolika značně nejednotná. Ještě v současnosti jsou používány symboly latinské, německé a především anglické. Ale ani v těch posledně jmenovaných neexistuje soulad a pořádek.

Příkladně: Jedním z lokusů, na kterém se v genotypu holubů odehrává velmi důležitá alelická serie bývá novodobě lokus označovaný písmenem C. V samotné jeho serii je vloha pro kapratost označována stejným písmenem, jen proto, že se to anglicky píše Checker a nakonec ta nejdůležitější vloha, která působí jako lokus, který katalizuje vznik pigmentu vůbec, je ve všeobecné genetice symbolizována jako C.

Uvedený lokus tam mnohoúčelově rozhoduje o jakémkoliv zbarvení. Na působení jeho genu navazují faktory určující kvalitu pigmentu, geny odpovídající za intenzitu zbarvení, distribuci pigmentu apod. O tom se ještě v holubářské genetice nikdo nezmínil i když jeho symbol lze v abecední řadě základních genů či lokusů nahradit zcela volným písmenem A v recesivní formě a. Jestliže uvedený gen C (dále A recesivně a) nezapůsobí svým účinkem, bude jedinec albinotický, to znamená, že bez pigmentu s bílým peřím. červenýma očima a mnohými neduhy. Na působení uvedeného genu navazují faktory určující kvalitu pigmentu, dále geny odpovídající za intenzitu zbarvení, distribuci pigmentu apod. Pro označení albinotické homozygotně recesivní konstituce je i ve všeobecné genetice platné označení párových alel aalaal.

Jedná-li se ale o bílého holuba s vikvovým (tmavým) okem, lze hovořit o bílém recesivním zbarvení, kdy je dominantní vloha vloha A buď v heterozygotním páru a nebo zcela nahrazena docela agresivní (neúplně recesivní) alelou (alelami) a(s) aa(ss). Alely způsobují pouze recesivní bělost a tím i postupnou strakatost Aa. Dispozice pro kresbu vzorku zůstávají uloženy v genotypu. Více je pojednáno v kapitole o strakatosti.

V tomto případě podotýkám, že existuje ještě ne tolik působící alela pg, zvaná „růžovooký albín“ s nedostatkem pigmentu v oku a v peří (ředění). Nadále musím připomenout, že gen A kontrolující a podmiňující pigmentaci a s tím i gen E, který odpovídá za syntézu černého, ale i tmavě hnědého eumelaninu, který tvoří černé a hnědé tyčinkovité granuly a feomelanin, vyskytující se ve formě červených a nebo žlutohnědých kulovitých granul. To vše se skrývá pod nejnadřazenějším černým zbarvením.

Červené zbarvení je separováno dvojím způsobem : Samostatnou mutací se odděluje červený, při fenotypickém projevu ostatními barvami potlačitelný recesivní gen e (př.: u staváků a pštrosů). Při působení pohlavně vázaného genu BA , kdy je (ne zcela stoprocentně) potlačen projev černého zbarvení (zůstává zašedlost), se objevuje tzv. dominantně červená barva doprovázená světlými letkami a ocasem.

Dostatečně zkušenému a zapálenému chovateli stačí, aby si zapamatoval několik genetických pojmů a uměl je ovládat a použít. Důležité je vědět, že geny určující výsledný znak jsou umístěny na určitých a pevných místech chromozómů zvaných lokusech.

Budeme-li se převážně věnovat barvě a kresbě hovoříme o znacích kvalitativních závisejících převážně na dědičnosti a na vlivu prostředí minimálně. Každý kvalitativní znak musí být nejméně podmíněn párem genů, jedním získaným od otce, druhým od matky. Vznikají tím párové alely. Jeden gen se může vyskytovat v různých podobách. Ty mohou existovat jako vlohy funkční i nefunkční. Když existuje od jednoho genu více alel než dvě, jedná se o alelickou serii.

Jestliže přijme jedinec od každého z rodičů po stejné alele, stává se jedinec ve výsledném znaku homozygotní (tzn. stejnorodý - černý + černý = EE černý). Jestliže jsou alely různé je heterozygotní (různorodý - černý + červený recesivní = Ee černý s nadřazenou černou, ale zásluhou alely, kterou skrývá, štěpitelný na červenou). Alela E určující černou barvu je té druhé nadřazená, barevně ji překrývá a to znamená, že je dominantní. Té překryté, zjevně podřízené se říká recesivní.

Červené recesivní zbarvení pochází od genu e, vytvořeného genovou mutací na lokusu E, který je nejnadřazenější a skrývá také dispozice pro zbarvení tzv.dominantně červené a hnědé. Ta jsou geneticky odlišná od recesivně červené vlohy a projeví se až působením příslušných alel náležejících k lokusu B. Lokus B je umístěn na X části chromozómu, určujícího pohlaví. Jeho párový chromozóm Y určující v našem případě samičí pohlaví, který nese pouze holubice je geneticky téměř prázdný a žádné zbarvení neurčuje a ani u holubů a většiny ptáků neovlivňuje samčí pohlaví nesoucí na ...

tags: #bílé #holubice #v #přírodě #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Problém močení v přírodě
• Aktuality z Vysočiny
• Hodnocení dopadů životního cyklu
• Novinky v oblasti komunálního odpadu v Luhově
• Dotace z OPŽP