Biopotraviny a ekologická stopa: Srovnání a dopady na životní prostředí

23.11.2025

Většina z nás by se pravděpodobně shodla, že domácí čerstvé ovoce či zelenina, které si sami na zahrádce vypěstujeme, chutná lépe než ty z běžných supermarketů. Sezónnost a lokálnost potravin není to jediné, co by nás mělo zajímat. Důležité je také to, jak bylo jídlo vyprodukováno a co se s ním dělo cestou na náš talíř.

Pokud by navíc člověk mohl volit mezi konzumací chemicky postřikovaných a znehodnocovaných potravin a mezi čerstvými a plnohodnotnými potravinami, většina by se asi přiklonila k druhé možnosti. Jistotou je například označení „bio“, které mají výhradně potraviny pocházející z ekologického zemědělství.

Co jsou biopotraviny?

Biopotravina je produkt vyprodukovaný v souladu s požadavky platné legislativy pro ekologickou produkci. Tato jasná pravidla jsou daná Zákonem o ekologickém zemědělství 242/2000 Sb.

Je moderní formou zemědělské výroby s historií sahající do začátku 20. století, která pracuje s nejmodernějšími vědeckými poznatky ve spojení s osvědčenými tradičními postupy (především postupy zamezující poškozování půdy a široká podpora biodiverzity v krajině). Jeho smyslem je produkce zdravých a kvalitních potravin trvale udržitelným způsobem.

Je to způsob zemědělství, který respektuje přírodní zákony a zříká se vnějších umělých zásahů do celého procesu. Systém EZ je legislativně pevně ukotvený, s přísně nastavenými a kontrolovanými pravidly.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Díky celému tomuto kontrolovanému systému ekologické produkce, nesmějí biopotraviny obsahovat rezidua agrochemických látek (umělých hnojiv a pesticidů, léčiv apod.). Dále nesmí obsahovat geneticky modifikované (GMO) suroviny, aditiva, konzervanty, stabilizátory, umělá dochucovadla, barviva a zlepšovače vůně, chuti a konzistence a nesmějí být ošetřovány ionizujícím zářením. Proto představují nejbezpečnější a nejvíce kontrolované potraviny na trhu.

Syntetické pesticidy jsou totiž škodlivé nejen pro přírodu, ale často i pro lidi. Například glyfosát, účinná složka mnoha herbicidů (včetně dobře známého a hojně používaného přípravku Roundup), byl označen za pravděpodobně karcinogenní látku respektovanou Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny a má celou řadu dalších zdravotních rizik.

U nás je EZ charakteristické především extenzivním chovem masného skotu, koz a ovcí v zemědělsky méně příznivých oblastech. Na trhu se pak uplatňují zejména maso, mléko a mléčné výrobky. Pozitivním trendem je sice pomalý, ale stálý růst ploch s rostlinnou výrobou. Rozšíření rostlinné produkce na orné půdě a získání celkově významnějšího podílu na trhu s potravinami jsou však stále velkými výzvami.

Ministerstvo zemědělství proto podporuje ekologické zemědělce v rámci národních dotací i Programu rozvoje venkova. V jeho gesci je také příprava národní legislativy a strategických dokumentů pro rozvoj ekologického sektoru.

Kromě přímé podpory a zapojení se do ekologické produkce se můžete připojit i k naší výzvě Tohle žeru, která má za cíl dosáhnout mimo jiné udržitelného a ekologicky šetrného zemědělství.

Čtěte také: Materiály pro ekologické tašky

Označování biopotravin

Aby bylo zaručeno spolehlivé rozpoznání ekologických potravin, je přesně stanoven způsob jejich označování:

Evropská značka ekologického zemědělství - označuje výrobky, které dodržují evropské regule o ekologickém zemědělství, které jsou stejné pro všechny země EU, tedy i pro nás. Označování ekologických produktů stanovuje nařízení Rady (ES) č. 834/2007. Vedle povinného užívání loga EU pro ekologickou produkci na balených biopotravinách od 1. 7. 2010 (nařízení Komise (EU) č. 271/2010) platí také povinnost označovat na obalu místo, kde byly vyprodukovány zemědělské suroviny, z nichž se produkt skládá.
V případě, že byla potravina vyprodukována v ČR, musí nést také české národní logo - tzv. Zelená zebra - výrobci těchto produktů (a surovin v nich obsažených) nepoužívají na polích či v sadech skoro žádné pesticidy ani průmyslová hnojiva. Zvířata mají volný výběh a přirozenou potravu. Zboží rovněž nesmí obsahovat žádná chemická aditiva. Podléhá pravidelné i namátkové kontrole státem pověřených kontrolních organizací (kód kontrolní organizace musí být uveden také na obalu potraviny).

Každá potravina, která je označená slovem BIO či jiným odkazem na způsob produkce musí být opatřena i kódem organizace, která provedla kontrolu, zda výrobek skutečně splňuje zákonné podmínky pro biopotraviny. V České republice kontrolují biopotraviny tři soukromé kontrolní subjekty, kterým ministerstvo zemědělství s účinností od 1. 7. 2010 přidělilo nové kódy. Od 1. 1. Soukromé kontrolní subjekty KEZ o.p.s., ABCert AG, organizační služka a Biokont, s.r.o. zajišťují kontrolní činnosti spojené s vydáním osvědčení o původu bioproduktu, biopotraviny nebo ostatního bioproduktu, zatímco ÚKZÚZ provádí úřední kontrolu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.

Jiné výrobky v zelených obalech či nadepsané různými „eko” hesly s předponou bio- nemusejí vůbec pocházet z ekologického zemědělství. Jedná se o tzv. Greenwashing. Firmy pochopily, že být eko je trendy a čím dál více žádané, a proto své obaly věnčí nejrůznějšími lístečky, květinkami a podobně. Většinou se však jedná o obyčejné výrobky, pouze vyzdobené lákavým obalem a logem.

Ekologická stopa

Ekologická stopa je uměle vytvořený ukazatel, který určuje, kolik metrů čtverečních naší planety (produktivní země a vodních ploch) potřebuje člověk nebo stát k uspokojení svých současných potřeb, a to k vyprodukování potřebných zdrojů i ke zneškodnění vzniklých odpadů. Jako jednotka ekologické stopy se používá globální hektar (gha).

Každý člověk spotřebovává přírodní zdroje ve formě jídla, energie a materiálů a produkuje odpad, čímž zatěžuje životní prostředí. V posledních desetiletích stále častěji někteří vědci varují, že lidský tlak na přírodní zdroje již překračuje nosnou kapacitu.

Čtěte také: Proč jsou loga důležitá pro bio potraviny?

Ekologická stopa v ČR

Aktuální ekologická stopa obyvatele ČR dosahuje 5,36 globálních hektarů, zatímco dostupná biokapacita je pouze 2,47. V současnosti tedy přesahuje stopa obyvatel České republiky dostupnou biokapacitu zhruba dvakrát. Tento ekologický deficit je způsoben zejména emisemi CO2.

To je dáno zejména strukturou průmyslu, který je značně energeticky náročný a otevřeností české ekonomiky pro dovozy z jiných zemí. Dovozem zboží a služeb se ekologická stopa zvyšuje, naopak jejich vývozem se ekologická stopa snižuje. V žebříčku 153 zemí je ČR na nehezkém 15. místě. V hodnotách přepočtených na obyvatele předstihla ČR i vyspělé státy jako Německo, Itálii nebo Nizozemsko.

Jak snížit osobní ekologickou stopu?

Ekologickou stopu (ES) si pro představu může každý jednoduše spočítat. Výpočtem zjistíte, jaká je vaše ES a můžete jí porovnat s průměrnou hodnotou v našem státě. Celkově se pro výpočet ES jednotlivce používá 5 základních složek spotřeby: potraviny, bydlení, doprava, spotřební zboží a služby.

Podle posledních dostupných dat z roku 2014 je biokapacita Země 1,7 gha, nicméně průměrná ekologická stopa na jednoho obyvatele Země vychází 2,8 gha.

Bydlení

Pokud bydlíte v rodinném domě, je vhodné preferovat obnovitelné zdroje energie, jako je biomasa, tepelná čerpadla či solární energie. Nepřehánějte to v zimě s vytápěním, raději se otužujte. V rámci úspor energie se dá zateplit dům či byt, vyměnit okna, používat šetrné spotřebiče, LED osvětlení apod. Každá zdánlivá drobnost přispěje ke snížení stopy. Velmi problematická je, z hlediska ekologické stopy, klimatizace. Spotřebuje velké množství elektřiny, produkuje odpadní teplo, které zejména ve městech zvyšuje efekt „tepelného ostrova“.

Doprava

Podle životního stylu dosahuje ES v případě dopravy velmi odlišných hodnot. Největší díl ekologické stopy v rámci dopravy připadá na osobní automobily. V naší zemi jezdí 5,6 milionů osobních aut, dále 1,1 mil. motocyklů a 700 tis. nákladních aut. Všechny tyto dopravní prostředky spalují ohromné množství dovezené ropy. Podle statistik na jednoho Čecha připadá každoročně přes 10 000 kilometrů ujetých v osobních automobilech, čemuž odpovídá i vysoká ekologická a uhlíková stopa tohoto druhu dopravy.

Ještě závažnější dopad na ES má létání, protože emise skleníkových plynů uvolněné v letové výšce 10 000 metrů mají větší ohřívací efekt na atmosféru. Každý Čech v roce 2017 nalétal skoro 1 000 km a tomu odpovídá příslušná stopa.

Potraviny

Efektivním způsobem je zmenšení podílu živočišných produktů ve stravě. Kromě ekologické stopy tak snížíme i uhlíkovou a vodní stopu, neboť chov dobytka je velmi náročný na spotřebu vody. Nemusíme se rovnou stát vegetariány či vegany, stačí si říci, že 2x týdně vynecháme maso. Tento krok je dostupný každému a navíc je prokazatelně přínosný i pro zdraví. A k tomu sníží roční ekologickou stopu průměrného Čecha o cca 6 %.

Další možností je preference lokálních, sezónních a bio potravin. Jsou často zdravější, a také snižují spotřebu paliv na jejich dopravu.

Spotřeba

Jednoduché pravidlo říká, že menší spotřeba znamená menší osobní ekologickou stopu. Čím méně toho nakupujeme, tím méně toho je vyrobeno a tím nižší dopad zanecháme. Minimalismus ve spotřebě proto přináší ekologické benefity. V oblasti odpadů platí, že nejlepším odpadem je ten, který vůbec nevznikne. Pomoc v orientaci v šetrných výrobcích k životnímu prostředí nám poskytuje environmentální značení. Značky zaručují, že produkt odpovídá danému kritériu.

Způsobů, jak snížit svoji ekologickou stopu, je celá řada. Záleží na dobré vůli každého z nás.

Biopotraviny vs. konvenční zemědělství: Dopady na krajinu

Ať už k tématu biopotravin vládne světem nespočet jakýchkoliv názorů, příroda v tom má jasno a hlasuje pro. Jaké mají biopotraviny přínosy pro lidský organismus, je sice dobře známo, nicméně je tato otázka spíše subjektivní - její vnímání je závislé na tom, jakou těmto aspektům dáme sami za sebe hodnotu. Co je pro někoho důležitý faktor při volbě potravin, jiný nemá potřebu vůbec zohlednit. Méně subjektivní je však otázka dopadu konvenčního zemědělství na samotnou přírodu - zde již více než osobní preference je na místě poslechnout spíše kolektivní odpovědnost, kterou jako lidstvo k planetě máme.

Umělá hnojiva a postřiky

V hlavní roli hnojení stojí dusík - látka, která je v půdě přirozeně přítomná, a to jak ve formě minerálních látek, tak ve formě organické. Tato přirozeně se vyskytující forma dusíku značnou měrou ovlivňuje běh a fungování dané krajiny, stejně jako kvalitu půdy a růstový potenciál přítomných rostlin. Myšlenka dopřát přírodě znatelný nadbytek dusíku pro zvýšení produkce plodin, se tedy může zdát logická a dosvědčují ji také samotné výsledky - z krátkodobého hlediska můžou producenti z pohledu úrody zaznamenat efektivnější výsledky.

Dusík aditivně přidávaný do půdy v nadbytečném množství ji dělá na dalším hnojení závislou - zvyšuje kyselost půdy, čímž hubí jiné, přirozeně se vyskytující půdní látky, které jsou pak uměle doplňovány chemickým hnojením. Takto naservírovaná dávka živin zajišťuje rostlinám veškerý komfort - jak v zajištění veškerých potřebných látek, tak z pohledu ochrany rostlin před škůdci. Malé semínko si tedy nemusí budovat silnou konstituci, jelikož ho k tomu nic nenutí. Výsledkem jsou pak “neduživé” plodiny, náchylné k poškození při jakémkoliv výkyvu okolních podmínek - vítr, silný déšť, sucho, vyšší teploty, aj.

Chemické postřiky a hnojiva jsou také toxická pro živé půdní organismy. Jejich vymýcením tak vyřazujeme z koloběhu fungování důležitý článek: samovolný vznik a zánik těchto organismů zajišťuje přirozenou složku výživy pro mnoho ostatních rostlin a živočichů. Tak dochází ke ztrátě potřebných nutričních látek, k eliminaci živočichů, včetně škůdců produkovaných plodin či ke znečištění spodní vody.

Dopad monokultur na krajinu

V obecném podvědomí je, že pěstovat na velkém území polí, nebo opakovaně za sebou, všem dobře známou řepku nebo kukuřici, není pro krajinu přínosem. Možná však už v obecném povědomí nejsou konkrétní důvody, proč je pro blaho přírody důležité na daném území pěstované plodiny pravidelně a s rozvahou střídat.

Hlavním důsledkem monokulturní produkce je snižování biodiverzity dané krajiny. Tím se rozumí vytlačování rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů, které jinak tvoří přirozený ekosystém. To, že jsou některé živé organismy z pohledu člověka zbytečné a nic nám nepřináší, neznamená, že nemají významnou funkci z hlediska ekosystému.

Eliminace biodiverzity v krajině se sice může zdát neviditelná, avšak její dopady neviditelné rozhodně nejsou - krajina postupně chřadne a toto strádání se projevuje rovněž i v produkovaných rostlinách. A zde se kolotoč roztáčí dál: takto způsobená náchylnost pěstovaných plodin k napadání škůdci a chorobami je opět dorovnána várkou konvenčních postřiků a hnojiv. Bez nadsázky lze tedy říct, že v případě monokulturního pěstování ztrácí půda svou kvalitu i přirozenou funkci samostatného fungování.

Toto narušování půdy se projevuje tedy jak uvnitř, tak i zvenku - eroze půdy je pak mnohem znatelnější a rychlejší, v porovnání s přirozeným erozním procesem vlivem klimatických podmínek.

Rostlinná vs. živočišná strava

Volba potravin z pohledu zátěže přírody pod sebou skýtá mnoho různých aspektů. Je tedy nutné se podívat i na to, jak si vede rostlinná strava v porovnání s živočišnou ohledně jejich vlivu na planetu? Rozhodně ano. Nejen půda a voda, ale i ovzduší je zatíženo určitým druhem potravy. A právě živočišná strava je jedním z předních faktorů zvyšující uhlíkovou stopu. Je zodpovědná za tvorbu skleníkových plynů podobně velkým dílem, jako je například veškerá doprava.

Oproti tomu produkce rostlinné stravy je z pohledu uhlíkové stopy významně šetrnější. Vyprodukované plodiny by mohly být rovnou použity pro lidskou stravu, v případě preference živočišných produktů je však potřeba značnou část zkrmit hospodářským zvířatům, ze kterých pak budou živočišné produkty vyráběny. Tento proces zahrnuje kupříkladu další užití zemědělských strojů, dopravu či potřebu vody navíc.

Rostlinná strava je také úspornější v otázce nároku na rozlohu - stejná výměra půdy pro produkci rostlinných plodin, zajistí vyšší objem lidské potravy, než by využila živočišná produkce. Dle dostupných výzkumů to v praxi znamená, že zemědělská plocha potřebná k uživení jednoho člověka za rok, vychází v případě rostlinné stravy na 0,13 ha, oproti čemuž strava živočišná vyžaduje 1,08 ha. Studie dále ukazují, že totožná výměra půdy je nám schopna poskytnout až 25x méně bílkovin, využíváme-li ji k produkci živočišné stravy, v porovnání s tím, jaký objem bílkovin nám ze stejné plochy půdy zajistí strava rostlinná.

Neefektivnost živočišného průmyslu je dána faktem, že zvířata jsou krmena rostlinnou potravou, v nemalé míře využitelnou přímo pro lidskou spotřebu. Více než třetina světové zemědělské produkce (36 %) je využita jako krmivo a účinnost konverze těchto živin je opravdu nízká. Jen 12 % z toho, co je zkrmeno zvířaty, nakonec přispívá k výživě člověka. Jinak řečeno tím, že vykrmujeme zvířata, ztrácíme 88 % energie z plodin, které zvířatům dáváme.

Dovoz biopotravin a ekologická stopa

Biopotraviny jsou v porovnání s konvenčními potravinami sice dražší, ale není to tím, že jsou zbytečně předražené. Naopak některé produkty konvenčního zemědělství jsou kvůli nekvalitním surovinám a využívání náhražek extrémně levné. Biopotraviny jsou tak se svým příběhem zcela autentické. Vznikají na konkrétních místech pod rukama konkrétních ekologických farmářů s osobním přístupem. Nejedná se o anonymní produkt a tomu také odpovídá jejich spravedlivá cena, která v sobě nese mnohem víc než jen danou potravinu. Obvykle je vyšší cena logickým důsledkem mnohem vyšší pracnosti a nákladnosti výroby.

Poptávka po bioproduktech v České republice vykazuje setrvale rostoucí tendenci. Stoupající poptávka s sebou ovšem přináší nedostatek některých bio surovin. Aby mohla být pokryta potřeba všech spotřebitelů, musela se oblast zajištění surovin rozšířit za hranice ČR a Evropy vůbec. Chceme-li vycházet vstříc poptávce našich zákazníků a máme-li být schopni nabízet své zboží bez výpadků a pravidelně po celý rok, jsme někdy nuceni vykoupit surovinu i ze vzdálenějších míst.

Vedle nedostatečného množství surovin je významným důvodem zahraničního dovozu také kvalitativní charakter domácí produkce. Pro mnohé plodiny nejsou klimatické podmínky u nás dostatečné k tomu, aby plodina narostla v požadované potravinářské kvalitě. V České republice se tak sice pěstují některé luštěniny, ale ty slouží především k dalšímu zemědělskému zpracování - hnojení či jako krmivo pro hospodářská zvířata. Podobně je to i s dovozem sušeného ovoce jako jsou meruňky, rozinky nebo jako je to u ořechů nebo kukuřice.

Čeští spotřebitelé biopotravin se často pozastavují nad tím, jak je možné, že biopotraviny jsou dováženy i ze zemí, jejichž přístup k životnímu prostředí a produkci obecně pro nás nejsou příliš důvěryhodné. Právě Čína je nejčastěji zmiňovaným příkladem.

Dovoz bioproduktů ze třetích zemí (tedy zemí ležících mimo EU a zemí uvedených v zákoně) je upraven jednak zákonem č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a nařízením Rady EHS 2092/91. Kontrolu bioproduktů v těchto zemích provádějí evropské nebo americké kontrolní a certifikační organizace, které musejí být podle výše uvedeného nařízení schválené EU. Pro českého spotřebitele je tedy zásadní, že pro hodnocení kvality biopotravin dovezených do ČR např. z Číny tedy nejsou rozhodující čínské normy, ale normy evropské a české.

Každý dovozce do České republiky musí před dovozem podat žádost o vystavení dovozního zmocnění u ministerstva zemědělství. V této žádosti předkládá osvědčení o ekologickém původu produktu, informace o zemi původu, o kontrolní organizaci v zemi původu, atd. Ministerstvo ověřuje shodu pravidel na základě certifikátu ze země původu. Bez dovozního zmocnění není možné surovinu dodat.

Poté, co dovozce toto zmocnění získá a surovinu doveze do České republiky, musí surovina projít kontrolou u některé z kontrolních organizací pro ekologické zemědělství. Jedná se o organizace, které jsou pověřeny ministerstvem zemědělství k tomu, aby přímo na ekologických farmách a ve výrobnách biopotravin kontrolovali dodržování pravidel ekologického zemědělství a výroby biopotravin.

Kvalitu dovezených surovin kontrolujeme nakonec ještě ve vlastní laboratoři PRO-BIO. Od jara 2008 projdou u nás všechny dodávky ze třetích zemí nejen běžnou senzorickou kontrolou, ale také mikrobiologickým a analytickým rozborem, který odhalí i případná skrytá poškození nebo rizikové faktory surovin.

V médiích se stále častěji objevují diskuse na téma zatížení životního prostředí v důsledku dopravy biopotravin napříč světem (tzv. Ekologická stopa). To může vzbuzovat dojem, že svět brázdí stovky „biokamionů“, které jsou v přímém rozporu se zodpovědným přístupem k životnímu prostředí. V obchodní společnosti PRO-BIO minimalizujeme tuto zátěž tak, že pro dálkovou přepravu volíme vždy lodní dopravu. Ta z hlediska produkce CO2 představuje cca 7x menší zatížení než doprava kamionová. V praxi to vypadá tak, že lodí jsou suroviny dopraveny do některého z evropských přístavů, odkud pokračují do České republiky vlakem a teprve v rámci republiky jsou rozváženy nákladními vozy.

Na dovoz biopotravin ze zemí třetího světa je dobré nahlížet ještě z jednoho úhlu pohledu. Naším nákupem bioprodukce, např. z Číny, je vytvářen velký tlak na rozvoj tamního ekologického zemědělství.

Pokud některá surovina během roku dojde, nenakupujeme ji ze zahraničí, ale čekáme na sklizeň daného farmáře a teprve pak ji opět uvádíme na trh. Může se tedy stát, že během roku bude mít daná surovina výpadky a nebude v danou dobu v nabídce.