Organizace spojených národů vyhlásila rok 2010 Mezinárodním rokem biodiverzity. Smyslem akce bylo zvýšit informovanost a veřejné povědomí o významu biologické rozmanitosti pro kvalitu a udržitelnost života na Zemi. V řadě států proběhly informační a osvětové kampaně, k nimž se připojila i Česká republika.
V České republice se vedení osvětové a informační kampaně ujalo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a podílela se na ní i řada resortních institucí a nevládních neziskových organizací působících v oblasti životního prostředí. MŽP rovněž zajistilo českou verzi zdařilého a výstižného loga Roku biodiverzity a následně také spot, který je uveden na stránkách MŽP. Osvětová kampaň probíhala pod heslem „Mezinárodní rok biodiverzity - pro pestrou přírodu, pro budoucnost“ a zaměřila se především na vysvětlení základních otázek: Co je biologická rozmanitost? Proč je nezbytná? Co ji ovlivňuje? Proč biodiverzita ubývá? Co jako jednotlivci, organizace, státy děláme a co můžeme ještě udělat pro zastavení úbytku přírodní rozmanitosti?
Z řady zajímavých akcí a počinů, které proběhly v roce 2010, zájem odborné i laické veřejnosti přitáhl Diskusní týden pro biodiverzitu, který se uskutečnil v týdnu od 24. do 28. května 2010 v přednáškovém sále Městské knihovny v Praze. Z jednotlivých diskusních dnů na určité téma byly zpracovány závěry a doporučení, které by neměly zůstat nevyužity. Odborné veřejnosti byla určena Konference k Mezinárodnímu roku biodiverzity v Senátu ČR, kterou uspořádal 7. října 2010 Český svaz ochránců přírody. V letních měsících oslovovala v Praze na Alšově nábřeží širší veřejnost a zejména turisty unikátní mezinárodní putovní výstava velkoformátových fotografií Wild Wonders of Europe, zachycující přírodní scenérie a jedinečnost fauny a flóry Evropy. Biodiverzita byla i hlavním tématem 36. ročníku MFF Ekofilm.
Na výstavě Wild Wonders of Europe na Alšově nábřeží v Praze se představilo více než 100 velkoformátových fotografií z dílny 69 fotografů, zachycujících přírodní skvosty 48 zemí Evropy.
Přestože se k Roku biodiverzity uskutečnila řada akcí a byla vytištěna spousta materiálů, zůstává otázka, nakolik osvětová kampaň změnila povědomí občanů České republiky o problému biodiverzity či o biologické rozmanitosti. Z průzkumu Eurobarometru, který v březnu 2010 zveřejnila Evropská komise, vyplynulo, že mnoho Evropanů neví, co si má pod pojmem biologická rozmanitost představit. Nelichotivé je zjištění, že 48 % českých respondentů o biologické rozmanitosti nikdy neslyšelo, což je více než průměr v EU. Potěšující na druhou stranu je, že oproti roku 2007 se v ČR zvýšil podíl lidí, kteří znají význam tohoto slovního spojení, a to ze 6 na 21 %.
Čtěte také: Vzájemné vazby ekosystémů a biodiverzity
V souvislosti s nízkou znalostí určitého pojmu bývá opravdu velmi obtížné vysvětlovat cokoliv dalšího. Jak může obyčejný člověk vnímat nezbytnost zachování biologické rozmanitosti jako něco zásadního, důležitého pro každodenní život, když ani netuší, co všechno toto dvousloví představuje?
I mezi odborníky se objevují různé definice, ba dokonce různá pojetí a závěry, jak rozmanitost druhů rostlin, živočichů či typů území zachovat, zda je potřeba je chránit za každou cenu, jak vysoká je tato cena a co zahrnuje. Na stránce MŽP „Proč Mezinárodní rok biodiverzity?“ si lze přečíst: „Pro zachování druhové pestrosti živočichů, rostlin a jejich přirozeného prostředí najdeme nejméně dva zásadní důvody - etický a ekologický.“ Ač jsou oba důvody podrobněji vysvětleny, jedná se opět o velmi obecný výklad, který nemusí širokou veřejnost oslovit.
V listopadu 2009 vydala americká společnost Fairbank, Maslin, Maullin, Metz & Associates studii, která se zabývá doporučením, jak snadno „komunikovat“ ochranu přírody (neboli představovat ji, zvyšovat o ní povědomí). Na konci studie s názvem The Language of Conservation: How to Communicate Effectively to Build Support for Conservation lze najít krátký seznam slov, která se běžně vyskytují v odborných textech a která je potřeba s ohledem na výsledky studie jednoduše přetlumočit obyčejnému člověku. Jako příklad uveďme slovní spojení: Environment(životní prostředí) = Land, air and water(půda, vzduch a voda) či Ecosystems(ekosystémy) = Natural areas(přírodní území). Bezpochyby by stálo za to vytvořit podobný slovníček i v České republice.
Úspěšnost kampaně u příležitosti Mezinárodního roku biodiverzity 2010 lze hodnotit velmi obtížně. V médiích se objevilo několik drobných zpráv o Roku biodiverzity jako takovém. Snad jen v České televizi proběhlo představení pojmů a důležitosti biologické rozmanitosti přijatelným způsobem, a to v pořadu Dobré ráno, kde velmi srozumitelným a pěkným jazykem pojmy vysvětloval, konkrétními příklady dokresloval a na otázky v chatu ČT odpovídal pracovník Krajského střediska AOPK ČR Roman Zajíček. Přesnější vyhodnocení efektivity celé kampaně nebylo prováděno, a tak si musíme pár let počkat na výsledky dalšího průzkumu Eurobarometru.
Téměř s jistotou lze už dnes říci, že stejně jako v jiných evropských zemích je potřeba věnovat se vysvětlování významu biodiverzity a souvisejících pojmů mnohem více a cíleněji. Budoucí kampaně musejí být profesionálněji připraveny a realizovány tak, aby byly mnohem nápaditější, přesnější a především efektivnější než ta, kterou jsme mohli v roce 2010 sledovat k Roku biodiverzity. Argumentů pro zachování pestrosti druhů a území nabízejí odborníci desítky. Jen je třeba je řádně a srozumitelně prezentovat za pomoci specialistů v oblasti práce s veřejností.
Čtěte také: Závislost biodiverzity na zeměpisné šířce
Na závěr nezbývá než popřát štěstí akcím, které se připravují v roce 2011 pro Mezinárodní rok lesů a Mezinárodní rok chemie.
Biodiverzita je křehké zboží. Evolučně vzniká pomalu, kdežto zaniká rychle. Člověk přetváří od nepaměti okolní biotopy narušováním potravních vazeb nebo bojem o prostor. Přírodní stanoviště (biotopy) jsou ohrožena fragmentací krajiny, z nadužívání krajiny při neudržitelných způsobech jejího obhospodařování a likvidací přírodních zdrojů. Jsou v nebezpečí v souvislosti s přenosem nepůvodních invazních druhů, ilegálním obchodováním s ohroženými druhy, okyselováním oceánů a také poklesem pufrační schopnosti půd jímat oxid uhličitý, a tak snižovat následky skleníkového efektu, znečištěním a klimatickou změnou prokázanou v důsledku průmyslových aktivit posledního decénia.
V současnosti na možná rizika ohrožení přírodních zdrojů upozorňují mnohé iniciativy, část aktivit vzešlo i z akademických kruhů. Problematice vody se věnuje skupina kolem Hnutí Duha a Daphne, jejíž přívrženci mají před sebou ještě hodně práce v podobě témat, jako jsou retence vody v krajině, oživení toků, migrační překážky, znečištění vod, úpravy toků, revitalizace, říční plavba, adaptace na změnu klimatu, územní hájení a výstavba přehrad a jezů. Při všech podobných akcích je prioritní práce s veřejností a osvěta, která se neobejde bez legislativního, ekonomického a sociálního rámce.
Přijatá Dohoda o biodiverzitě volného moře, plným názvem Dohoda o ochraně a udržitelném využívání mořské biologické rozmanitosti oblastí za hranicemi národní jurisdikce (anglicky Agreement on the conservation and sustainable use of marine biological diversity of areas beyond national jurisdiction), zkráceně též BBNJ dohoda, představuje mimořádný úspěch mezinárodních vyjednávání a znamená zaplnění dlouholeté mezery mezinárodního mořského práva. Pokud vstoupí v účinnost a bude skutečně dodržována, může významně přispět k naplnění cílů, jež si mezinárodní společenství ve vztahu k oceánům a “životu pod hladinou” vytyčilo: zajistit jejich účinnou ochranu mimo jiné i prostřednictvím sítě chráněných mořských oblastí, prohloubit znalosti o fungování mořských ekosystémů a posílit kapacity rozvojových zemí.
Konflikty týkající se lesa, jeho ochrany a využitelnosti vznikají v Evropě kvůli odlišným měnícím se požadavkům lesnictví a ochrany lesa. Mohou vznikat kvůli neshodě nad tématem např. deforestace, využití lesa, ale i zalesňování. Článek se zaměřuje na to, jak takovéto konflikty rozpoznat, hledat jejich, byť i částečné, řešení a jejich monitorování. Celý tento proces se dělí na tři oblasti, na které je třeba se soustředit: 1) podstata problému; 2) postup (metody řešení konfliktu); 3) vztahy mezi jednotlivými účastníky konfliktu.
Čtěte také: O biodiverzitě štěrkopískovny Hulín
Na ty oblasti jsou potom cíleny i tři metody řešení konfliktu: 1) technické řešení, které působí v oblasti podstaty problému (např. lesnické směrnice, lesní plánování); 2) politické řešení zaměřené na metody řešení konfliktu (regulace EU, národní/oblastní plánovaní využitelnosti lesa a krajiny); 3) kulturní řešení, které má na starost vztahy mezi účastníky konfliktu. Pokud se problém objeví a je náležitě definován, je nutno zavést takové metody řešení, díky kterým budou moci všechny zúčastněné strany komunikovat a spolupracovat. Dále by se měly informovat místní instituce a veřejnost, zajistit dostatečná informovanost všech účastníků, kteří by se do řešení těchto problémů i přes časovou či finanční náročnost měli zahrnout (např. vytvoření fóra s pravidelnými schůzkami). Plánovací proces by měl zůstat transparentní.
tags: #biodiverzita #informovanost #veřejnosti