Biodiverzita nad zlato: Studie o stavu a ochraně přírody

Globální klimatická změna ovlivňuje mnoho oblastí života na naší planetě. Vědci dlouhodobě tvrdí, že klesající počet živočišných a rostlinných druhů je jedním ze zásadních problémů planety a je ze značné části způsoben lidskou činností.

Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) vydala zprávu o stavu světových ekosystémů. Zpráva IPBES je analogií známého posouzení následků změny klimatu vydaného před pár lety Mezivládním panelem pro klimatickou změnu (IPCC). IBPES ve zprávě uvádí, že početnost původních druhů na většině hlavních suchozemských stanovišť poklesla nejméně o 20 %, a to většinou po roce 1900.

Od 16. století zaniklo působením člověka nejméně 680 druhů obratlovců. Podle červené knihy IUCN je ohroženo vymřením v průměru asi 25 % z podrobně sledovaných druhů, což naznačuje, že přibližně jeden milion druhů již čelí vymírání, mnoho v průběhu desetiletí, pokud nebudou přijata opatření ke snížení intenzity ztrát způsobených úbytkem biologické rozmanitosti.

Rychlost člověkem způsobeného poklesu biodiverzity za posledních 50 let je v lidské historii zcela bezprecedentní. Jeho nejzávažnější příčinou jsou změny ve využívání pevniny a moře, vedoucí ke ztrátě přirozených stanovišť. Na pevnině jde hlavně o vykácení původního lesa či o zastavění přirozených stanovišť domy, komunikacemi či velkosklady. Například v letech 2010 až 2015 bylo na světě vykáceno 32 milionů hektarů tropického pralesa.

Celková rozloha chráněných území ohrožovaných člověkem je podle studie téměř šest milionů čtverečních kilometrů, což je více než plocha všech států EU dohromady. Rozloha chráněných území se podle studie od roku 1992 přibližně zdvojnásobila, o efektivitě jejich ochrany to však rozhodně říci nelze.

Čtěte také: Vzájemné vazby ekosystémů a biodiverzity

Podle studie jsou problematická místa především v hustě obydlených oblastech, kde dochází k významným zásahům do chráněných oblastí, které často nemají status nejpřísněji chráněných národních parků. Některé vlády podle studie připustily, aby přes chráněná území vedly dálnice, vznikala tam zemědělská půda či rovnou obytná zástavba.

Dopad klimatické změny a zemědělství na motýly

Přinejmenším na druhý největší řád hmyzu, motýly, by ale neměla mít klimatická změna tak tragický dopad, jak by se mohlo předpokládat. Podle zjištění vědců z Biologického centra AV ČR nebude mít na většinu druhů motýlů oteplování žádný vliv a zbytek se přizpůsobí. Mnohem větší nebezpečí však pro motýly představuje intenzivní hospodářská činnost člověka.

U dalších druhů motýlů však změny nastanou, respektive už nastávají v průběhu posledních dekád. Vědci dále zjistili, že druhy z vlhkých oceánických oblastí reagují na změnu klimatu výrazněji než druhy kontinentální a že některé druhy motýlů vystupují z nížin do větších nadmořských výšek.

Před sto lety u nás žilo 161 druhů denních motýlů a z nich 18 druhů úplně vymizelo. Podle vědců je ale primárně ohrožují jiná nebezpečí, než je právě změna klimatu.

Rozhovor s profesorem Jakubem Hruškou

Profesor RNDr. Jakub Hruška Csc. z Akademie věd ČR a České geologické služby se v rozhovoru pro INFO.CZ vyjádřil k různým aspektům ochrany přírody a biodiverzity v České republice.

Čtěte také: Závislost biodiverzity na zeměpisné šířce

Biodiverzita v krajině

Profesor Hruška poukazuje na to, proč je biodiverzita v Rakousku či Bavorsku násobně vyšší než u nás. Upozorňuje na to, jak pesticidy z polí kontaminují podzemní vody a co to znamená pro naše studny. Fragmentovaná krajina, s dělenými políčky, s remízky, vypadá daleko lépe. Rozdíl je patrný na moravsko-rakouském pomezí, kde relativně malých rozlohách krajiny jakž takž udržují.

Dnes už si lidé zvykli na monotónnost země. Děláte věci ve velkém, skutečně ušetříte. Ekonomicky výhodná.

Význam bobra pro krajinu

Profesor Hruška zdůrazňuje, proč bychom měli dát prostor „inženýru Bobrovi“. Bobr je staronová záležitost, která neuvěřitelně obohacuje krajinu. Z mého pohledu je to pozitivní. Bobr snižuje riziko bleskových povodní. Jsem pro to, abychom bobrovi nechali prostor pro život. Hospodářské účely ho eliminovali, ale v určité míře bychom mu to měli dovolit.

Tady se činil „inženýr Bobr“. Pod hráz, co tam za ty roky vytvořil za konstrukce, žasneme. Jsou už desítky tůní. Takže by měli potok zrevitalizovat. Zaslouží si to.

Klimatická změna a ovocné stromy

Profesor Hruška vysvětluje, jak klimatická změna posouvá jaro a proč nám častěji mrznou ovocné stromy. Stromy reagují na délku dne a na teplotu - podle toho začínají rašit a kvést. A když je na jaře brzy teplo, začnou kvést hrozně brzo. Ale pak přijdou mrazy, které k nám budou přicházet velmi pravidelně. Vpády studeného vzduchu ze severu budou existovat i nadále, přestože se nám průměrně pořád otepluje.

Čtěte také: O biodiverzitě štěrkopískovny Hulín

Doba, kdy rostliny mohou začít kvést, se od 60. let do dneška posunula o více než tři týdny. A tím pádem se zvětšilo okno, kdy květy mohou zmrznout. Dřív to okno bylo asi deset dní, právě na konci dubna a začátku května.

Pálení biomasy

Profesor Hruška kritizuje pálení biomasy (dřeva, slámy) ve velkých elektrárnách jako energetický i ekologický nesmysl. Je to energeticky strašně nevýhodné - spotřebujete objemově desetkrát tolik dříví než třeba uhlí. To dříví je úplně skvělé na lokální topení - je to lokální surovina, obnovitelný zdroj. A stejně tak ta sláma. Ta by měla zůstat na polích, když už se nepodestele zvířatům a nevrátí se zpátky jako hnůj, měla by se aspoň zaorat. Nebo když už, tak by se měla spálit v lokální spalovně, která vyhřívá obec. Ale převážet ji stovky kilometrů, aby se za nějakou dotaci spálila někde jinde, to je špatně.

Lesy a kůrovec

Profesor Hruška vidí v kůrovci příležitost pro naše lesy a zdůrazňuje, proč bychom měli sázet více jedlí. Lesy musí být smíšené, druhově i věkově pestré. Monokulturu hospodářsky vysázenou zhruba ve 20. století je pro přírodu strašně moc. Ty lesy musí být trvalá. Jedle rostou pomaleji, nesnášejí holiny, je s nimi víc práce, proto je lidé pěstovat nechtějí. Ale já si myslím, že to není cesta.

V soukromých lesních rezervacích zvěř moc okusů nevidí. A tam to pak roste samo úplně dokonale. Pokud nemáte zvěře moc, tak vás nezachrání ani ty oplocenky. Musíme razantně snížit stavy zvěře.

Rekultivace krajiny po těžbě

Profesor Hruška se zamýšlí nad tím, jak smysluplně rekultivovat krajinu po těžbě. Jsem pro, aby se významná část dolu ponechala přírodě. Ale je tu i otázka takzvaného ochranářského managementu. Dřív tu byly v podobě úhorů či vypasených míst. Hostily spoustu druhů, které tenkrát nebyly vzácné, ale my jsme je vytlačili.

Profesor Hruška je opatrný ohledně plánovaného jezera v dole. Spíš by se to mělo nechat zarůst, nechat tomu z velké části volný průběh.

Pískovny

Pískovna je vlastně něco podobného jako ten kus lomu ČSA, kde by zůstala surová krajina s obnaženými substráty. Takže ano, pískovna může být pro přírodu cenná, ale nesmí se „uklidit“ a zalesnit. Samozřejmě, pokud chceme stavět, musíme někde písek brát.

Hnůj versus chemie

Pro rostliny v tom velký rozdíl mezi hnojením chemickým a přírodním - hnojem - není, ale je v tom velký rozdíl pro půdu a celkový charakter ekosystému. Bez syntetických hnojiv se neobejdeme, ale nemusíme jich na ta pole dávat tolik a v kombinaci se statkovými hnojivy je to dobrá, kompromisní cesta. Zaoraná biomasa do jisté míry nahrazuje ono statkové hnojivo, dodá organickou hmotu, živiny, kořeny provzdušní půdu.

Řešení pro budoucnost

S krajinou můžeme začít něco dělat hned teď, ne až zítra. A neděláme to. Je to špatná známka pro byrokraty, že nedokážou přemluvit status quo podnikatelského prostředí, který profituje z toho, jak to teď funguje, a které vlastně žádnou změnu nechce. Ať už se to týká lesnictví nebo zemědělství. A ta byrokracie je naprosto bezmocná...

Doporučení IPBES

Podle sira Roberta Watsona, předsedy IPBES, na zastavení tohoto nepříznivého vývoje ještě není pozdě, ale pouze pokud se o to začneme snažit ihned, a to od lokální až po globální úroveň. K tomu je však nutná zásadní změna v našem žebříčku ekonomických a sociálních cílů a hodnot. Nyní půjde především o rozvíjení pobídek pro odpovědnost za životní prostředí, odstraňování nefungujících pobídek, zlepšování zákonů v oblasti životního prostředí a posilování jejich provádění.

Zpráva IPBES bude nyní po dlouhé roky vodítkem pro inovaci environmentální politiky více než 130 zemí, které ji v Paříži odsouhlasily. Lidskou činností byly významně pozměněny tři čtvrtiny suchozemského a zhruba dvě třetiny mořského prostředí.

Tabulka: Srovnání dopadů různých faktorů na biodiverzitu

tags: #biodiverzita #nad #zlato #studie

Oblíbené příspěvky:

• Odpad Liberec a okolí
• Příklady ekologických programů
• Návod na čištění odpadu
• Elektřina z obnovitelných zdrojů
• Bezděkov a ekologická zátěž