Kolik procent elektřiny se vyrábí z obnovitelných zdrojů v Česku?

České energetické zdroje vyprodukovaly v roce 2024 68,7 terawatthodiny elektřiny, což je meziročně o čtyři procenta méně. Důvodem tohoto trendu je především nižší produkce uhelných elektráren. Loňská výroba byla nejnižší přibližně od roku 2001. Výroba elektřiny poklesla výrazně i v porovnání s roky před pandemií covidu-19 a energetickou krizí, například oproti roku 2019 o téměř patnáct procent. Pokles výroby byl způsoben z velké části pokračujícím snižováním české spotřeby elektřiny, především pak v průmyslu.

Největším zdrojem elektřiny byly v roce 2024 jaderné zdroje, které měly podíl téměř 41 procent. I přesto jejich produkce meziročně klesla zhruba o dvě procenta. Druhým největším zdrojem byly hnědouhelné elektrárny s 33,4 procenta. Třetí byly solární elektrárny s podílem 5,7 procenta, které svou výrobu navýšily druhý rok po sobě. Loni to bylo o více než třetinu, čímž předčily i plynové zdroje, jejichž podíl činil 5,1 procenta. Následovaly vodní elektrárny, ostatní obnovitelné zdroje energie a biomasa s jednotkami procent.

Nejvýrazněji klesla produkce uhelných elektráren, které dodaly do sítě necelých 24 terawatthodin elektřiny, meziročně o dvanáct procent méně. Oproti roku 2022 činí propad téměř 28 procent. Spolu s produkcí v posledních letech soustavně klesá i spotřeba. Nicméně, čistá spotřeba elektřiny v roce 2024 dosáhla přibližně 57,9 terawatthodiny, což je zhruba na stejné úrovni jako o rok dříve.

Podle expertů už by výrazněji spotřeba klesnout neměla, protože v minulých letech byl téměř vyčerpán potenciál úspor. Naopak do budoucna očekává provozovatel přenosové soustavy ČEPS nárůst spotřeby o desítky procent. Proti pětiletému průměru let 2017 až 2021 jsou však loňské úspory výrazné.

Při klesající výrobě se snižuje i export elektřiny z Česka. V roce 2024 činil čistý vývoz do zahraničí 6,4 terawatthodiny, což je meziročně o téměř třicet procent méně, vyplývá z dat ČEPS. Celkový vývoz elektřiny činil 7,68 a import 1,26 terawatthodiny.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Proměnlivost obnovitelných zdrojů energie

Výroba elektřiny ze slunce a větru je v čase velmi proměnlivá, a to jak v průběhu dne, tak během roku. Podrobná analýza dat ukazuje, že solární a větrné elektrárny jsou většinou spolehlivé zdroje energie a že i v nejméně příznivých obdobích jí vyrobí nemalé množství. Bezemisní energetiku nelze postavit na jednom zdroji. Na sezónní úrovni jsou v Česku solární a větrné zdroje velmi spolehlivé.

Rozvoj bezemisní energetiky v Česku bude pravděpodobně zahrnovat široké nasazení proměnlivých solárních a větrných zdrojů, jejichž výroba se liší v různých částech roku i v rámci dne a závisí na aktuálním počasí. Spotřebitelé však potřebují spolehlivé, nepřerušované dodávky elektřiny.

Graf výroby po měsících má vcelku předvídatelný tvar - v Česku slunce nejvíc svítí v létě a vítr nejvíc fouká naopak v zimě. Slunce dominuje v létě, ale v zimě je jen doplňkovým zdrojem. V půlroce od dubna do září se v Česku vyrobí téměř 70 % z celé roční výroby fotovoltaiky. Vítr je naopak převažujícím zdrojem v zimě. Solární výroba je v rámci roku více proměnlivá než větrná.

Výroba v nejméně příznivých zimních měsících u slunce klesá až k pouhé čtvrtině oproti těm nejpříznivějším letním, zatímco u větru výroba v letních měsících klesá v průměru jen zhruba k polovině nejpříznivější zimní výroby. Měsíční výroba má mezi lety přirozeně větší variabilitu než v součtu za celý rok. Z fotovoltaiky se v zimních měsících vyrobí o 40-80 % méně oproti průměru, v létě je to o 20-70 % více. U větru je proměnlivost obecně vyšší. Nejširší je rozsah výroby z větru v zimních měsících.

Z fotovoltaiky se v zimních měsících vyrobí o 40-80 % méně oproti průměru, v létě je to o 20-70 % více. U větru je proměnlivost obecně vyšší. Nejširší je rozsah výroby z větru v zimních měsících. Z obou grafů je patrné, že fotovoltaické a větrné elektrárny se sezónně dobře doplňují - málo slunečné měsíce bývají často větrnější a naopak.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Jak do elektrizační soustavy co nejlépe integrovat proměnlivé zdroje?

• Propojení elektrizačních soustav států napříč Evropou pomocí interkonektorů.
• Sezónní akumulace elektřiny.
• Akumulace tepla a chladu v systémech zásobování teplem, v domácnostech i průmyslu.

Dobrý mix slunce a větru, mírné naddimenzování obnovitelné výroby a propojení elektrizačních soustav států napříč Evropou pomocí interkonektorů jsou klíčové pro efektivní integraci proměnlivých zdrojů. Propojení dokážou přenášet elektřinu z oblastí přebytků tam, kde je elektřiny momentálně nedostatek - ať už se jedná o nadvýrobu z OZE nebo využití dostupných kapacit akumulace nebo záložních zdrojů v sousedních státech.

Pro sezónní akumulaci je potřeba technologie s vysokým poměrem kapacity k instalovanému výkonu. Dnes tuto funkci do jisté míry plní velké akumulační vodní nádrže, avšak jejich potenciál je v Evropě už téměř vyčerpaný. Potenciální budoucí technologie akumulace s vysokou kapacitou by umožnila přenášet energii až na úrovni týdnů či měsíců a pomohla by tak integrovat velké přebytky z OZE. Taková technologie ale zatím není dostupná v dostatečné škále a dostatečně levně.

Kolik elektřiny běžně vyrobí fotovoltaická nebo větrná elektrárna v každém dni? V jednotlivých dnech roku je výroba z OZE proměnlivá, avšak není zcela nahodilá. V letní polovině roku v Česku výroba ze slunce klesá pod 25 % dlouhodobého průměru pouze ve třech dnech (v průměru přes 38 zkoumaných let). U větru takové dny nastávají kvůli větší přirozené variabilitě násobně častěji. Při vhodném nastavení poměru instalovaných výkonů se dny s velmi nízkou výrobou počítají v jednotkách.

Dunkelflaute je pojem pocházející z němčiny a označuje období, kdy je zataženo a vítr téměř nefouká, a dochází tak k velmi malé výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů. Taková období nastávají několikrát do roka, v Česku téměř pokaždé mezi říjnem a lednem, kdy jsou dny krátké a potenciál slunce je tak minimální. Právě v těchto dnech potřebuje energetická soustava záložní zdroje.

Srovnání s Evropskou Unií

Téměř všechny státy Evropské unie mají vyšší podíl slunce a větru na výrobě elektřiny než Česko. Průměr zemí EU je 29 % (data za rok 2024), zatímco v Česku se ze slunce a větru vyrobí pouze 6,4 % elektřiny. Největší podíl mají Dánsko (69 %), Portugalsko (46 %), Nizozemsko (45 %), Řecko (43 %), Španělsko (43 %) a Německo (43 %).

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Obnovitelné zdroje energie (OZE) v Česku vyrobily v roce 2024 9,3 gigawatthodiny (GWh) elektřiny, což je o 11,5 procenta meziročně více. Nejvíce energie vyprodukovaly fotovoltaické elektrárny. I přes nárůst výroby je ovšem podle oborových zástupců rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku velmi pomalý, výrazněji přibývají pouze soláry a ostatní zdroje spíše stagnují. Podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě elektřiny činí kolem 16,5 procenta. Rozvoj obnovitelné energetiky v Česku nyní táhnou především nové fotovoltaiky.

Soláry v ČR loni vyprodukovaly téměř 3,6 GWh elektřiny. Meziročně tak jejich výroba stoupla o 24 procent. "Čtyři pětiny nových fotovoltaik jsou instalace určené pro pokrytí vlastní či lokální spotřeby, které se staví zpravidla na střechách. To je výhodné pro jejich majitele i stabilitu sítě," uvedl předseda Komory OZE Štěpán Chalupa.

Více energie oproti předloňsku vyrobily také vodní zdroje, kterým pomohl zejména vyšší objem srážek. Z vodních elektráren šlo do sítě přes 2,65 GWh, což bylo meziročně o 12,4 procenta více. Přibližně o půl procenta stoupla produkce větrných elektráren na 705 MWh. Naopak bioplynové stanice meziročně snížily výrobu o 1,4 procenta na 2,38 GWh.

Stát do budoucna počítá s obnovitelnými zdroji jako se součástí českého energetického mixu, kdy by měly doplňovat jaderné zdroje. Avšak, Česká republika se mezi evropskými státy propadla v prvním čtvrtletí roku 2025 na poslední pozici v podílu elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů energie (OZE) na celkové čisté výrobě elektřiny. Kvůli nízké výrobě vodních a větrných elektráren došlo v EU jako celku k poklesu uvedeného ukazatele meziročně o 4,3 procentních bodů.

Budoucnost energetiky v Česku

Česko čeká energetická výzva. Pokud dojde k plánovanému odstavení uhelných elektráren bez náhradních zdrojů, může to mít vážné důsledky pro stabilitu dodávek elektřiny. Podle analýzy ČEPS bude pokles výroby z uhlí, které nyní pokrývá přibližně 40 % čisté výroby elektřiny, znamenat nedostatek domácí produkce a nutnost dovozu. Bez dostatečné náhrady uhlí v podobě obnovitelných zdrojů nebo jaderné energie bude Česko pravděpodobně muset spoléhat na import.

V roce 2024 vyrobilo Česko 74 TWh elektřiny, což je nejméně od roku 2000. Největší část vyrobené elektřiny spotřeboval průmysl (34 %) a domácnosti (31 %). Největší podíl na výrobě měly parní (uhelné) elektrárny a jaderné elektrárny, které pokryly přibližně 40 % čisté výroby elektřiny. Meziročně došlo k poklesu výroby, a to nejvíce u uhelných elektráren.

Velký rozmach naopak zaznamenaly v Česku od roku 2022 fotovoltaické elektrárny (FVE). Na konci roku 2024 činil instalovaný výkon 4 GWe. Většina nových instalací se nachází na rodinných domech. Česko v produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů ale i přes rozvoj solárních elektráren dlouhodobě zaostává a vyrábí celkově nejméně obnovitelné elektřiny v rámci EU, přibližně 13 % ročně. Příčinou je i malá a dlouhodobě stagnující výstavba větrných zdrojů. Důvodem jsou zdlouhavé povolovací procesy i odpor veřejnosti.

Ministerstvo životního prostředí pracuje na seznamu akceleračních oblastí, tzv. go-to zón, předem vybraných lokalit, ve kterých by bylo možné budovat turbíny či solární panely rychleji a ve zjednodušeném režimu, který žádá i evropská legislativa. Cílem je řešit potenciální střety s jinými veřejnými zájmy ještě před tím, než se firmy a obce dohodnou na umístění. „To by mělo snížit problémy při schvalování samotných záměrů, jejichž délka by neměla přesahovat jeden rok. Návrh zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE), který akcelerační oblasti zavádí, je aktuálně projednáván legislativní radou vlády a měl by být vládou projednán v následujících týdnech,“ popisuje Veronika Krejčí, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí.

Podle dokumentu Hodnocení zdrojové přiměřenosti elektrizační soustavy ČR do roku 2040 od ČEPS, jsou nyní klíčovým stabilizačním prvkem soustavy uhelné elektrárny, jejich role se ale výrazně sníží pravděpodobně už kolem roku 2030 kvůli rostoucí ceně emisní povolenky a celkovým nákladům dekarbonizace. ČEPS také upozorňuje na možné problémy se zdrojovou přiměřeností v roce 2035 v rozsahu překračujícím normu spolehlivosti i přes vysoký předpokládaný objem importu.

Česku by v dlouhodobém horizontu pomohla větší flexibilita a robustní mezinárodní propojení sítí. Velkou roli tzv. interkonektorů, tedy mezinárodního propojení sítí, předpokládá pro českou energetiku i analýza projektu Fakta o klimatu. Ta mimo jiné na základě modelování doporučuje rozvoj větrných a solárních elektráren, rozvoj řiditelných zdrojů elektřiny, především nových kogeneračních zdrojů, a také rozvoj flexibility a akumulace elektřiny. Flexibilita a akumulace je základním předpokladem právě pro rozvoj obnovitelných zdrojů, které nelze řídit. Česko přitom jako poslední v EU váhá s přijetím zákona, který by legislativně ukotvil využití bateriových úložišť.

Klíčovou roli bude do budoucna hrát jaderná energetika. V Dukovanech mají vyrůst dva nové jaderné bloky. Mluví se ale i o tzv. malých modulárních reaktorech jejichž výhodou oproti „klasickým“ blokům by měla být jednodušší výstavba. Spuštění prvních projektů malých modulárních reaktorů mimo Rusko a Čínu se podle mezinárodní energetické agentury očekává kolem roku 2030.

Podle nové studie poradenské společnosti Deloitte zpracované pro Svaz moderní energetiky je možné do roku 2030 postavit z evropských peněz přes 17 GW nového výkonu v obnovitelných zdrojích, pak už nemusí být tyto zdroje k dispozici a evropská dekarbonizační podpora může být přesměrována do jiných sektorů ekonomiky. Energie s nulovou emisní stopou se totiž brzy stane nutností pro udržení pozice českých firem v nadnárodních dodavatelských řetězcích, ve kterých velcí mezinárodní odběratelé čím dál více požadují po svých subdodavatelích ekologicky udržitelné produkty.

Pokud Česko využije potenciál současných dotačních titulů, vznikne cca 34 000 nových pracovních míst, příjmy domácností se zvýší o 145 miliard korun, příjmy veřejných rozpočtů o 119 miliard korun a výroba v Česku se zvedne o 721 miliard korun. Studie tak zjistila, že každá investovaná 1 Kč z evropských dotačních fondů mezi roky 2023-2030 využitá na výstavbu FVE a VTE se několikanásobně vrátí.

Zbytkový energetický mix představuje přehled podílů jednotlivých zdrojů energie a slouží dodavateli elektřiny pro účely stanovení podílů jednotlivých zdrojů energie na své celkové směsi paliv a uvedení těchto podílů na dokladu dle Vyhlášky o vyúčtování dodávek č. 207/2021 Sb. (§ 6 odst. 4 písm. a, § 7 odst. 4 písm. a nebo § 9 odst. 5) pro tu část dodávky elektřiny svým zákazníkům, která není prokázána uplatněnými zárukami původu v souladu s příslušnými právními předpisy a s Obchodními podmínkami OTE, a.s.

Elektřina, kterou odebíráme ze sítě, má letos nižší emisní stopu než v minulých letech. Roste podíl energie z jaderných elektráren, který již přesahuje 42 procent. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v Česku zůstává poměrně malý - podle aktuálních čísel se může jednat o zhruba 16 procent (po přičtení biomasy zahrnuté v parních elektrárnách a bez přečerpávacích elektráren). Prvenství mezi nimi drží solární elektrárny, které od počátku roku zajistily skoro šest procent celkové výroby elektřiny.

Okrajový význam v české energetice zatím mají plynové a paroplynové elektrárny, jejichž využití je limitováno relativně vysokou cenou zemního plynu. Na celkové výrobě elektřiny od ledna do poloviny července měly podíl menší než tři procenta.

Podíl jednotlivých typů elektráren na výrobě elektřiny v Česku (leden-červenec 2024)

Zdroj: propočet ED na základě dat spol.

Podle dat společnosti ČEPS a webu Electricity Maps už letos neplatí, že Česko je vždy vývozcem elektřiny. Pozice Česka můžeme označit jako oportunistickou. Když k nám směřují přebytky zelené elektřiny z Německa a Polska za výhodnou cenu, tak ČEZ a další producenti omezují výrobu a část elektřiny dovážíme. Když počasí nepřeje provozu větrných a solárních elektráren, tak naopak elektřinu za vyšší ceny vyvážíme do okolních zemí. V celkových číslech nicméně dál zůstává Česko v pozici netto vývozce elektřiny.

tags: #kolik #procent #elektřiny #se #vyrábí #z

Oblíbené příspěvky:

• Více o "Tak to cítím ekologicky"
• Podnikatelská strategie
• Rozmanitost ptačích druhů
• Bezpečnost při rizikových činnostech
• Bezdomovectví u mladých v ČR: Statistiky