Biodiverzita pastvin a polí v České republice

Biodiverzita je vyjádření druhové rozmanitosti ekosystémů nebo dílčích společenstev rostlin a živočichů. Současný zájem o biodiverzitu je odrazem poznání, že vývoj živé přírody v České republice v posledních letech nelze označit za příznivý.

Středoevropská krajina byla před příchodem člověka poměrně jednotvárná. Tam, kde dnes nacházíme mozaiku polí, luk, lesů, sídel, výrobních areálů atd., se rozprostíral nekonečný les. Tím, jak člověk začal odlesňovat krajinu, vytvářely se biotopy vhodné pro uplatnění druhů s vyššími nároky na světlo a teplo, stejně tak i pro druhy preferující sušší prostředí. Zemědělská kultura zavedla do krajiny nové plodiny původem z jižněji ležících částí Evropy nebo i Asie, spolu s nimi se spontánně rozšířily i plevelné druhy rostlin, hmyzu a později též obratlovců.

K celkové biodiverzitě přispívala i výrazně mozaikovitá struktura středověké krajiny, kdy se na malé ploše střídaly různé kultury a biotopy. Obecné zvyšování biodiverzity v našem geografickém prostoru kulminovalo zhruba ve 2. polovině 18. století, a to navzdory tomu, že využívání krajiny dosáhlo značné intenzity. Zlom přineslo na konci 18. století až plánované lesní hospodaření spojené s masovým zaváděním smrku a borovice.

Vývoj biodiverzity v průběhu času

• Před příchodem člověka: Jednotvárná krajina s převahou lesů.
• Neolit a pozdější doby: Odlesňování a vytváření nových biotopů.
• 14. století: Lesy pokrývají menšinu území, zbytek připadá na pole, louky a úhory.
• 2. polovina 18. století: Kulminace biodiverzity.
• Konec 18. století: Zavedení smrku a borovice, ústup reliktních druhů.
• 20. století: Modernizace zemědělství, úpadek druhové rozmanitosti.

Negativní vlivy na biodiverzitu

Pro pochopení dnešního stavu přírody mají ale rozhodující význam procesy odehrávající se v posledních zhruba padesáti letech. Platí to především o nelesní krajině, která v jistém smyslu kopírovala snižování biodiverzity lesů v průběhu 19. století. Značná část původně zemědělské půdy byla uvedena do klidu a změnila se v úhory, náletové remízky nebo byla později uměle zalesněna.

Ve vnitrozemí vtrhla pohroma kolektivizace zemědělství a její důsledky jsou obecně známé. Roztříštěná majetková držba byla spojena do velkých hospodářských celků, mozaika drobných políček, luk a pastvin byla vystřídána rozsáhlými uniformními plochami polí a luk. Dělící prvky, jako jsou meze a polní cesty, loučky, drobné sady, stromové skupiny a menší vodoteče, byly „vyklizeny“ z krajiny jako nepotřebné smetí, které komplikuje velkovýrobní formy hospodaření.

Čtěte také: Ochrana přírody v zemědělství

Takto zanikla naprostá většina vlhkých luk, které byly významným zdrojem biodiverzity, jakož i přechodových rašelinišť, stovky kilometrů vodních toků byly svedeny pod zem nebo do betonových žlabů. Další morovou ranou byla masivní aplikace hnojiv a pesticidů, s níž se vyrovnaly jen nejodolnější kulturní plodiny, vzešlé ze šlechtitelských stanic. Také dosud přežívající louky těžko snášely, když se na ně ve velkém vypouštěly cisterny močůvky či kejdy - přirozenou reakcí byl ústup specializovanějších druhů rostlin a naopak šíření druhů profitujících z vysokých dávek živin, jako jsou kopřivy, šťovíky či pcháče.

Je třeba otevřeně říci, že po roce 1989 se tento stav mnohde ještě zhoršil. Hospodaření zde má značně nepravidelný režim a krajina je celkově ve velmi zanedbaném stavu. To se negativně odráží i na biodiverzitě. Střídají se zde plochy biologicky nezajímavých polních úhorů s plochami degradovaných luk a nejrůznějších lad prosycených nitrofilními a ruderálními druhy.

Současný stav a ochrana biodiverzity

Dnes jde zpravidla o uměle založené porosty kulturních druhů trav a jetelovin s nestálou příměsí omezeného počtu lučních bylin; louky, jaké znali naši prarodiče, ale nejspíš ještě i rodiče jsou dnes již nedostatkovým zbožím, jehož zásoby se nezadržitelně tenčí. Zvláště to platí o loukách mokrých a ostřicových, které padly za oběť již zmíněným melioracím. Mnohé z takto odvodněných luk přitom nebyly dále obhospodařovány a změnily se v biologicky nepříliš hodnotná lada či porosty náletových dřevin.

Podobně se to má i se suchými trávníky. Ty byly v minulosti nejčastěji udržovány pastvou koz a ovcí, která jim propůjčovala nezaměnitelný charakter a také - vysokou biodiverzitu. S pastvou se skončilo a teplomilné trávníky s množstvím cenných druhů rostlin a bezobratlých živočichů ovládly vysoké trávy, ruderální byliny a často i dřeviny. Stejný úděl postihl dříve bezlesé skalky, které dnes kryje les nevalné přírodovědné hodnoty.

Drastické snižování biodiverzity má na svědomí i znečištění ovzduší v posledních desetiletích. Hovoříme-li o biodiverzitě, je třeba zmínit ještě další fakta. Naší biotu tvoří z velké části druhy geograficky nepůvodní, které se k nám dostaly s lidským přispěním, ať již úmyslně, či neúmyslně. Mezi vyššími rostlinami se těchto druhů nachází kolem 40 %, což je obrovské číslo.

Čtěte také: Vzájemné vazby ekosystémů a biodiverzity

Pozitivní vliv pastvy na biodiverzitu

O zvyšovaní biodiverzity a sekvestraci uhlíku v půdě jsme si povídali s Daliborem Dostálem z obecně prospěšné společnosti Česká krajina. Biologická rozmanitost je důležitá pro správné fungování ekosystému. Čím je biodiverzita větší, tím lépe přírodní procesy fungují. Po odchodu armády začalo lokalitu ovládat několik málo druhů agresivních trav a křovin, ke kterým se postupně přidávaly i nepůvodní, invazní druhy. Rozhodli jsme se vrátit úplně na začátek. A do přírody znovu přivést klíčovou skupinu živočichů - velké kopytníky. Tedy zubry, divoké koně a zpětně šlechtěné pratury. Už po třech až čtyřech letech chudé trávy ustoupily druhově pestrým pastvinám. Namísto původně dominujících tří druhů trav vědci napočítali přes sto jedenáct druhů květin.

Celoroční charakter pastvy je klíčovým prvkem péče o krajinu s využitím velkých kopytníků. V zimním období zvířata spásají a okusují vegetaci, které si v letní sezoně všímají méně. Patří k ní různé plevely jako kopřivy nebo ostružiny. Více se věnují také okusu křovin. Díky tomu z pastvin dlouhodobě mizí druhy, které tam nechceme, a přibývá květin. V současné době na celkem přibližně sedm seti hektarech, od Aše po Znojmo, existuje patnáct rezervací velkých kopytníků. Nejstarší a největší je milovická rezervace s tři sta padesáti hektary.

Zemědělství a biodiverzita

Zemědělské pozemky tvoří více jak polovinu výměry České republiky. Zemědělská krajina, to však nejsou jen pole, louky, pastviny, sady a vinice, ale i drobné prvky mezi nimi jako meze, polní cesty, strouhy či remízky. Jenže za posledních sto let je vše jinak. Zemědělství je dnes v mnoha případech spíše průmyslovým odvětvím než hospodařením v krajině. V důsledku jeho intenzifikace, používání stále většího množství nejrůznějších chemických prostředků, stále větší a výkonnější techniky či slučování drobných pozemků do ohromných jednolitých ploch, a na druhé straně opouštěním a následným zarůstáním pozemků, kde takto z různých důvodů hospodařit nelze, je dnes řada druhů vázaných na zemědělskou krajinu na pokraji vyhynutí.

Dobrým načasováním vhodného zásahu je možné podpořit nejen větší rozmanitost rostlin a živočichů na pastvinách, ale i kvalitu porostů z hlediska výživnosti pro pasená zvířata. Na pastvě se dle Sebastiana Ehla dá v prospěch diverzity rostlin měnit spousta parametrů:

• zatížení pastviny
• délka regenerace
• délka pasení dané sekce
• tvar a velikost oplůtku
• pořadí pastvy jednotlivých oplůtků
• výška spaseného porostu

Kreativitě se dle Sebastiana Ehla meze nekladou. Typ zásahu musí ale vždy mít své opodstatnění a vycházet z pozorování vývoje situace na pastvině. Důležitým limitem pro typ zásahu je dle něj dostupnost vody a stínu pro dobytek v horkých letních měsících.

Čtěte také: Závislost biodiverzity na zeměpisné šířce

Pastva koní a její vliv na biodiverzitu

Mnozí majitelé půdy a hospodařící zemědělci nevidí na svých pozemcích koně rádi. Vzhledem k nedostatku relevantních informací je totiž rozšířen názor, že koně pasoucí se na trvalých travních porostech nejsou slučitelní s trvale udržitelným způsobem hospodaření na pastvinách. Účinku dlouhodobé pastvy koní na charakteristiky vegetace pastvin byla až doposud věnována malá pozornost. Na 156 zkoumaných výbězích bylo v rámci studie nalezeno celkem 179 druhů rostlin. Ve výsledku bylo pozorováno výrazně více rostlinných druhů a více indikačních druhů s vysokou přírodní hodnotou ve výbězích nepřetržitě spásaných koňmi (kontinuální pastva), než tomu bylo ve výbězích kontinuálně spásaných skotem.

V zemědělství je doposud obecně upřednostňována rotační pastva před pastvou trvalou, protože rotační pastva zajišťuje rovnoměrnější využití zelené píce, snižuje tvorbu ploch s různou výškou travního porostu, zabraňuje nadměrné pastvě a poskytuje kvalitnější zelenou píci. Přestože koně jsou díky svému specifickému pastevnímu chování obecně považováni za „problematičtější“ druh, než je skot nebo ovce, a pastva koní je spojována s určitými environmentálními riziky, zdá se, že opak je pravdou. Tato studie žádná vyšší rizika spojená s pastvou koní nepotvrdila, alespoň ne ve vztahu k přírodní hodnotě koňmi užívaných pastvin.

Závěr je jednoznačný. Pastvou koní zřejmě lze obhospodařovat a udržovat travní porosty s relativně vysokou floristickou diverzitou ve srovnání s pastvinami obhospodařovanými skotem pro produkci mléka. V přímém srovnání s výběhy spásanými dobytkem si koňské výběhy nevedly z hlediska přírodní hodnoty těchto pastvin v žádném sledovaném parametru hůře.

Závěr

Člověk na našem území zapříčinil jak největší rozkvět biodiverzity, tak i její drastické snížení. Nad systémem péče o naši krajinu se proto musíme zamyslet. Údaje získané z této studie jednoznačně podporují potenciální roli chovu koní při udržování druhově bohatých pastvin v mírném klimatu.

Ing.

tags: #biodiverzita #pastvin #a #polí

Oblíbené příspěvky:

• Aktivity ochránců přírody Dačice
• Možnosti likvidace odpadu bez sběrného dvora
• Zdroje vody v přírodě
• Kniha přírody jako Boží dar
• Potravní pyramida v ekologii