Jsme přímými svědky procesu, kdy život na Zemi s nebývalou rychlostí ztrácí svoji pestrost - navždy mizí různé druhy rostlin, živočichů i hub a kvapem ubývá mnoha dalších.
Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů (vyhynul například pták dronte mauricijský, známý též jako dodo), snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety.
To jsou tři různé aspekty ubývání biodiverzity, které se dějí na mnoha úrovních - od té globální až po rozměry v řádu čtverečních metrů. Ve všech případech jsou nicméně důsledky stejné: živý svět se postupně stává chudším, monotónnějším a často i zranitelnějším vůči náhlým změnám podmínek.
Proces ubývání biodiverzity je dobře pozorovatelný, zejména pak v menším měřítku: například v určitém regionu, v jednom údolí v horách, ve vodách jezera nebo třeba na kousku louky.
Zatím bylo na světě objeveno asi 1,5 milionu druhů živočichů, rostlin nebo hub a je pravděpodobné, že několikrát tolik druhů dosud neznáme. Každý rok se také najdou tisíce nových druhů (většinu z toho tvoří hmyz). Různé druhy též odjakživa vznikají a mizí.
Čtěte také: Vzájemné vazby ekosystémů a biodiverzity
Vědci však odhadují, že současné tempo vymírání je o jeden nebo dva řády rychlejší, než kolik činil průměr v minulých 10 milionech let. Mizí především specializovanější nebo náročnější druhy. Krajině více a více dominují přizpůsobiví generalisté, kteří dovedou žít ledaskde.
Biotop označuje prostředí, které k životu potřebuje určitý konkrétní druh (například biotopem konipasa horského jsou rychle plynoucí vodní toky).
Všechny živé organismy jsou závislé na prostředí, kde žijí, a zároveň jej spoluutvářejí - proto když uvažujeme o biodiverzitě, je třeba dívat se na celek, ne pouze izolovaně na jednotlivé druhy. Ty totiž nemohou přežít bez vhodných podmínek neživé přírody a jemného přediva vztahů s jinými druhy.
Jestliže zanikne biotop, velká část druhů přijde o místo, které potřebuje ke svému životu. Ztráta jednoho či několika druhů ještě nemusí být pro biotop katastrofou, nicméně často znamená jeho významnou proměnu či ohrožení, a to zejména pokud jde o druh z hlediska biotopu klíčový, jakou jsou třeba mangrovníky v mangrovových pobřežních lesích.
V našich podmínkách může být příkladem buk lesní, který je zásadním druhem pro biotop bučin (velká část těchto biotopů byla u nás v 19. a 20.
Čtěte také: Závislost biodiverzity na zeměpisné šířce
Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii.
Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN,6 zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů.
Nejrapidněji ze všech biotopů přitom mizí často právě ty, které jsou druhově nejpestřejší.8 Na souši je úbytek nejrychlejší hlavně u stepí, savan a některých typů lesů v tropech, subtropech či v mírném pásmu.
Většinou si ji spojujeme s pytlačením slonů či nosorožců nebo s pašováním papoušků a korálů. Problém se ale týká především ryb.
Toxicitu prostředí zvyšují především různé přípravky používané proti škůdcům a plevelům, jako jsou insekticidy a herbicidy. Ty se v zemědělství používají stále ve velkém množství.
Čtěte také: O biodiverzitě štěrkopískovny Hulín
Problém se týká například řepky a kukuřice, u nichž zejména při opakovaném pěstování na stejném místě počet škůdců významně narůstá a je regulovatelný jen obtížně.10 Některé škodlivé látky se v půdě časem rozkládají, jiné v ní však zůstávají navždy.
Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Již zmíněný populární pták dronte mauricijský vyhynul nejen proto, že jej ve velkém konzumovali námořníci, ale také kvůli potkanům, prasatům a opicím, které jejich lodě přivezly - vyžírali totiž jeho vejce.
Z globálního hlediska sice změny klimatu zatím hlavní příčinou ubývání biodiverzity nejsou, na lokální úrovni ale může leckdy být jejich dopad na konkrétní biotop významný - uvést lze třeba biotopy pramenišť a rašelinišť, které jsou ohrožené vysycháním a nedostatkem srážek.
Důležitou roli bude nepochybně hrát další nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře - a jak velkých rozměrů změny klimatu v příštích dekádách dosáhnou.
Kromě toho však bude (lokálně) záležet také na kombinaci tří dalších faktorů: schopnosti konkrétních druhů se na nové klimatické podmínky adaptovat, přesouvat se jinam a také na tom, jestli mají kam (a kudy) se přesunout.
Patrně nejvíce ohrožená je fauna a flóra izolovaných biotopů v neobvyklých klimatických podmínkách. Dobrým příkladem jsou tropické hory - relativně chladnomilné druhy zde žijí v izolaci, obklopeny podstatně teplejší krajinou. Migrace jinam pro ně nepřichází v úvahu a při přesunu do vyšších poloh přirozeně dříve či později musí narazit na vrcholky hor (nebo na skálu).
K jak velkým ztrátám biodiverzity vlivem klimatických změn nakonec dojde, dokážeme zatím odhadnout jen přibližně pomocí teoretických modelů. Reakce organismů na tyto změny je totiž složitější: důvodem k migraci často nemusí být přímo nárůst průměrné teploty, nýbrž i další důsledky oteplení, například vlhkost půdy v určitém ročním období.
Ve střední Evropě se přírodní biotopy v zemědělskou půdu či produkční lesy z velké části změnily už před stovkami let. I v člověkem utvářené krajině nicméně po staletí zůstávalo množství míst, které sloužily jako útočiště pro svéráznou faunu a flóru.
Oproti jiným částem světa nebudou mít v nejbližších desetiletích na biodiverzitu v Česku zásadní dopad klimatické změny - patrně nejvíce budou oteplováním zasaženy druhy (a biotopy) extrémně studených podmínek, které se nemají kam přesunout: především horská tundra Krkonoš nebo Jeseníků.
Jak již bylo uvedeno výše: největší hrozbou pro přírodu u nás jsme my sami - respektive způsob, jak zacházíme s krajinou, kde žijeme.
Vliv biodiverzity na lidské zdraví
V roce 2019 byla publikována mezinárodní studie Does Subjective Health Affect the Association between Biodiversity and Quality of Life? Insights from International Data zaměřená na biodiverzitu a kvalitu života. (SKEVINGTON & EMSLEY, 2019) Význam této studie spočívá ve velikosti a pestrosti účastníků. Autoři zde zahrnuli vzorek populace složené z více jak tři a půl tisíce jedinců z 15 zemí. Metodika studie byla založená na výzkumu Světové zdravotnické organizace (WHO). Každý z účastníků vyplňoval dotazník pokrývající oblasti spirituality, náboženství a osobních přesvědčení.
Hlavní dotazník kvality života (WHOQOL SRPB) obsahoval 132 položek hodnocených na pětibodové likertově škále. Tento hlavní dotazník byl doplněn o složku zdraví. Primárním cílem studie bylo zjistit, zda je subjektivně vnímané zdraví zprostředkujícím faktorem mezi biodiverzitou a kvalitou života. Z výsledků vyplývá, že biodiverzita (BD) s kvalitou života (QoL) úzce souvisí. Ale zároveň jsme se dozvěděli, že nebyl nalezen důkaz o zprostředkujícím účinku zdraví a vztahu BD-QoL. Vysoká BD je spojena s lepšími duchovními kvalitami života, zejména s nadějí a optimismem. Dále byla prokázaná silná pozitivní korelace s vírou, smyslem a cílem života, vnitřní silou, spiritualitou, vnitřním klidem, celistvostí a integrací.
Výzkum poukázal na významnou shodu pro čtyři z pěti psychologických aspektů: nejvyšší pro sebehodnocení, následované kognicí a pozitivními pocity. Vysoká BD byla spojená pouze se dvěma životními kvalitami negativně, a to konkrétně u vnímaných finančních zdrojů a fyzického bezpečí a jistoty.
Systematické review a další studie
Review Biodiversity and human health: evidence for causality? (HOUGH, 2014) shrnující výsledky 54 pečlivě vybraných studií zkoumá příčinný vztah mezi biodiverzitou a zdravím u člověka. Teoretická práce je rozdělena do tří oddílů podle toho, jak moc přímý (či zprostředkovaný) je kontakt participantů s biologickou rozmanitostí prostředí. Autor zde rozlišuje přímou, nepřímou a vnitřní expozici. Nepodařilo se najít obecně platné důkazy o pozitivním dopadu biodiverzity na lidské zdraví. Z některých uvedených studií se zdá, že biodiverzita by mohla mít pozitivní dopad na mikrobiom člověka, nicméně bude nutné provést další úzce zaměřené studie, aby se předpoklad mohl potvrdit. Rupert L. Hough upozorňuje, že jakýkoliv další výzkum musí vyloučit vliv socioekonomického statusu.
Systematické review The impact of green space and biodiversity on health z roku 2019 (LAI & FLIES et al., 2019) vyhodnocuje závěry celkem 275 studií zaměřených na psychologické či fyziologické účinky přírodního prostředí, z toho 45 studií zkoumalo též účinky biodiverzity. Různorodé přírodní prostředí prokazatelně pomáhá zdraví, což vyplývá zejména z epidemiologických studií zaměřených na imunitu. Prostředí, v němž se pohybujeme, ovlivňuje různorodost mikrobiálních organismů na kůži, a to formuje naši imunitu. „Zelené plochy byly spojeny s větší mikrobiální rozmanitostí na kůži a nižší mírou alergických onemocnění.“ (Ibid.) Závěry review k účinkům expozice vysoké biodiverzity jsou spíše diskutabilní. Podle autorů víme stále velmi málo na to, abychom mohli závěry mezioborového výzkumu promítnout do praxe, například při navrhování parků a jiných městských zelených ploch.
Britský vědecký tým publikoval v roce 2014 text nazvaný A systematic review of the health and well-being benefits of biodiverse environments, kde zkoumá přínosy biologicky rozmanitého prostředí na zdraví. (LOVELL & WHEELER et al., 2014) Tato práce zahrnuje celkem 17 studií, přičemž se jedná o 15 kvantitativních a 2 kvalitativní. „Deset ze 16 studií zahrnutých do analýzy zdůraznilo jednu nebo více pozitivních souvislostí (hodnocených nebo vnímaných) mezi biologickou rozmanitostí a jedním nebo více výsledky v oblasti zdraví nebo pohody. Jedenáct studií uvedlo výsledky, které buď nenaznačovaly žádný jasný vztah, nebo nebyly jednoznačné, pokud jde o směr vztahu.“ (Ibid.) Ze závěrů kvalitativních studií vyplývá, že prostředí bohaté na flóru a faunu zvyšuje každodenní pohodu, štěstí a má i zdravotní přínosy.
Na druhou stranu, významný počet dotazovaných spojoval biodiverzitu se svými obavami o úrodu a je třeba připustit, že druhá ze zahrnutých studií popírá pozitivní vliv na pohodu (well-being). Účastníci vnímali vysokou biodiverzitu jako krásnou a přirozeně hodnotnou, ale nikoliv bezvýhradně. Tým výzkumníků uzavírá review podrobnou rozvahou nad nejednoznačnými výsledky, které mohou být způsobené mj. nejasnou nebo rozdílnou definicí klíčových pojmů „biodiverzita“, „zdraví“ a „pohoda“ v zahrnutých studiích. Pro další výzkum doporučili užší a jasnější pojmové uchopení problematiky, plus důraz na příčinnou souvislost.
Vnímání biodiverzity
V mnoha studiích o biofilii je diskutovaná lidská schopnost biodiverzitu vnímat. Za běžných okolností, kdy člověk pouze prochází lesem, anebo ho pozoruje z jednoho stanoviště, má omezené prostředky, jak diverzitu živých organismů zhodnotit. Schopnost vnímat diverzitu bude narážet na omezené možnosti smyslové percepce, kognitivních schopností jedince, ale také bude pravděpodobně rozdílná schopnost vnímat různé druhy či taxony.
Nejstarší studií zařazenou do našeho přehledu je práce zaměřená na zhodnocení psychologického přínosu městských zelených ploch. (FULLER & IRVINE et al., 2007) Výsledky této práce jasně ukazují na souvislosti mezi druhovou bohatostí městské zeleně a pohodou (well-being) návštěvníků. „Lidé nejpřesněji hodnotili viditelné statické složky biodiverzity, konkrétně druhovou bohatost rostlin. Méně přesné bylo vnímání bohatství ptáků a motýlů, což jsou pravděpodobně skrytější složky městských ekosystémů z hlediska chování, respektive snadného rozlišování druhů.“ (Ibid.) Nejvýraznější složkou vnímané biodiverzity je ta komponenta, která je nejvýraznější pro dominantní lidský smysl, tedy zrak. Podle této britské studie záleží především na bohatosti rostlinných druhů, která koreluje s pozitivním účinkem na psychologické charakteristiky člověka.
Subjektivní vnímání biodiverzity prostředí řeší také článek publikovaný v roce 2012 v magazínu Bioscience. (DALLIMER & IRVINE & SKINNER, et al., 2012) Výzkumný tým nenašel důkazy pro souvislost mezi vnímanou a skutečnou druhovou bohatostí u žádné ze tří taxonomických skupin (rostliny, ptáci, motýli). Na druhou stranu zde byla identifikovaná pozitivní korelace mezi vnímanou diverzitou a pokryvností stromů. Zdá se, že obtížně vnímatelná biodiverzita byla převedena laickými účastníky výzkumu na jasněji rozlišitelnou hustotu zalesnění. Zároveň ale považujeme za důležité zjištění, že vnímaná (nikoliv objektivně měřená) biodiverzita všech tří taxonů pozitivně korelovala se subjektivní pohodou (well-being). „S výjimkou ptáků lidé nedokázali přesně posoudit druhovou bohatost svého okolí.
V roce 2020 byla publikována další britská studie zaměřená na biodiverzitu městské zeleně. (CAMERON & BRINDLEY & MEARS et al., 2002) Tento výzkum využil aplikaci mobilního telefonu pro záznam emocí u lidí, kteří navštívili jednu ze 945 zahrnutých lokalit. Pozoruhodné je, že výsledky ukazují na silnou korelaci mezi vnímanou a skutečnou biodiverzitou, i mezi biodiverzitou a pozitivní emoční reakcí. Početnost ptáků v lokalitě (nehledě na druhy) středně silně korelovala s pozitivními emocemi, ale pozorování většího množství ptáků jednoho běžného druhu pozitivní emoce nevyvolávalo. Velikost stanoviště a délka expozice byla důležitá pro sílu emocionálního efektu. Delší interakce s prostředím vykazující vyšší biodiverzitu vykázala silnější pozitivní dopad na emoční rozpoložení jedince. V souladu s výše zmíněným review (HOUGH, 2014) a jeho doporučeními tato studie vyloučila vliv socioekonomického statusu účastníků na výsledky výzkumu.
tags: #biodiverzita #pojem #definice #bios
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]