Když se dnes mluví o udržitelnosti, jedno slovní spojení se objevuje skoro všude: biologicky rozložitelné. Na etiketách, v reklamách, v popiscích e-shopů i v debatách o tom, jak má vypadat eko domácnost. Jenže právě tady začíná problém: ne všechno, co se tak tváří, se v reálném světě skutečně rozloží rychle, bezpečně a bez zbytků. A už vůbec ne „kdekoliv" a „samo od sebe".
Pojem biologická rozložitelnost zní jednoduše: materiál se vlivem mikroorganismů rozpadne na přirozené složky. Jenže v běžném životě se pod stejným slovem schovávají velmi rozdílné situace. Základní otázka tedy nezní jen „je to biologicky rozložitelné?", ale spíš: za jakých podmínek a za jak dlouho? Materiál, který se rozloží jen v průmyslové kompostárně, může být pro domácnost skvělý - ale jen tehdy, když má člověk reálnou možnost ho tam dostat.
Často se plete i rozdíl mezi „biologicky rozložitelné" a „kompostovatelné". Kompostovatelné je už přísnější pojem: znamená, že materiál se má rozložit v rozumném čase a bez toxických zbytků. I tady ale platí, že existuje rozdíl mezi průmyslově kompostovatelným a domácně kompostovatelným. K orientaci pomáhají normy a certifikace.
U kompostovatelných výrobků se v Evropě často zmiňuje norma EN 13432, která se týká obalů využitelných kompostováním a biodegradací. Prakticky důležité je, že zaručuje rozložitelnost v podmínkách průmyslového kompostování.
A pak je tu ještě jeden častý omyl: „přírodní" automaticky neznamená „bezpečné pro přírodu". Některé materiály se sice rozloží, ale mohou při tom uvolňovat nežádoucí látky (barviva, lepidla, povrchové úpravy).
Čtěte také: Informace o kompostování
V běžném nakupování není čas studovat chemii. Dá se ale naučit pár návyků, které pomohou rychle odlišit opravdu biologicky rozložitelné výrobky od těch, které jen využívají módní slovník.
První signál: hledejte konkrétnost. Když obal říká jen „eco", „bio", „green" nebo „šetrné k přírodě" bez dalšího vysvětlení, je to podezřelé. Naopak dobré je, když výrobce jasně uvede, zda je produkt kompostovatelný, kde (domácí vs. průmyslový kompost) a podle jaké normy.
Druhý signál: „bioplast" není automaticky výhra. Lidé si často představí, že když je něco z „bioplastu", tak to v přírodě zmizí jako slupka od banánu. Jenže bioplast může být vyroben z obnovitelných zdrojů (třeba z kukuřičného škrobu), ale jeho rozložitelnost závisí na konkrétním typu polymeru. Některé bioplasty jsou kompostovatelné, jiné ne.
Třetí signál: pozor na oxo-degradabilní plasty. Ty se sice rozpadají na malé kousky, ale ne vždy na neškodné složky. Výsledkem mohou být mikroplasty, jen rychleji vytvořené. Evropská unie jejich používání výrazně omezuje právě kvůli riziku znečištění.
Čtvrtý signál: papír není vždy „čistý". Papírové obaly a pomůcky bývají skvělým krokem, ale rozhoduje povrchová úprava. Voskování, plastová laminace nebo silné nánosy barvy mohou kompostování komplikovat.
Čtěte také: Biologický odpad a nemocnice: Co s ním?
Pátý signál: zeptejte se, kam to opravdu patří. U biologicky rozložitelných věcí je zásadní, aby neskončily ve špatném toku odpadu. Kompostovatelný obal do plastů nepatří (může zhoršit recyklaci), ale zároveň kompostovatelný obal v bioodpadu dává smysl jen tam, kde se bioodpad skutečně kompostuje nebo anaerobně zpracovává. V některých obcích se bioodpad sváží do zařízení, která určité typy „kompostovatelných" obalů nepřijímají.
V praxi pomůže jednoduchá otázka, kterou stojí za to si položit u každého podobného výrobku: Když to koupím, mám reálnou cestu, jak s tím naložit správně?
Budování udržitelnější domácnosti není o dokonalosti. Je spíš o tom, že se postupně vyměňují drobnosti, které se kupují pořád dokola: sáčky, houbičky, utěrky, prostředky na mytí, obaly na svačinu.
U odpadků se nejvíc řeší sáčky. Kompostovatelné sáčky na bioodpad mohou dávat smysl, pokud domácnost bioodpad skutečně separuje a ví, že místní systém je přijímá. Tam, kde to funguje, jsou příjemné hlavně v kuchyni: udržují nádobu čistší a usnadní manipulaci.
V koupelně se biologická rozložitelnost často skloňuje u jednorázových produktů. Vatové tyčinky, tampóny, vlhčené ubrousky - to všechno jsou drobnosti, které se kupují automaticky. Právě vlhčené ubrousky jsou typický příklad, kde marketing umí být zrádný: i když je na obalu napsáno „biodegradable", nemusí to znamenat, že patří do toalety nebo že se rozloží v kanalizaci.
Čtěte také: Jak vybrat koš na bioodpad?
U obalů a jednorázového nádobí je dobré rozlišovat, kdy jde o nutnost a kdy o pohodlí. Kompostovatelné kelímky a talíře mohou být skvělé na akci, kde se bioodpad skutečně sbírá odděleně a odveze se ke zpracování. Pokud ale skončí ve směsném odpadu, výhoda se zmenšuje.
Když se mluví o „všem o biologicky rozložitelných věcech", často se zapomíná na jednu podstatnou věc: biologická rozložitelnost není jediný parametr udržitelnosti. Důležitá je i výroba, doprava, životnost a to, zda produkt nahrazuje něco problematického.
A jaké jsou konkrétní „tipy na ekologicky rozložitelné" věci, které se osvědčují nejčastěji? V rámci domácnosti to bývají hlavně produkty z papíru a celulózy bez problematických úprav, přírodní houbičky a hadříky, kompostovatelné sáčky na bioodpad s jasným označením a certifikací, a také čisticí prostředky, které jsou navržené tak, aby se v prostředí rozkládaly šetrněji.
Nakonec je dobré připomenout i jednu méně populární pravdu: biologicky rozložitelné neznamená, že je v pořádku něco odhodit v přírodě. I materiál, který se rozloží, může mezitím škodit zvířatům nebo znečistit místo, a navíc rozklad trvá.
Kdo si jednou začne všímat detailů na etiketách a dá si práci s tím, aby „bio" nebylo jen slovo, obvykle zjistí, že udržitelné volby nejsou o dokonalé domácnosti z katalogu. Jsou o pár chytrých změnách, které se opakují každý den - a právě proto mají váhu.
V momentě, kdy se biologická rozložitelnost přestane brát jako kouzelná nálepka a začne se vnímat jako praktická vlastnost s jasnými podmínkami, začíná dávat eko domácnost mnohem větší smysl.
Jedním z významných problémů dnešního světa je nadměrná produkce plastů. V roce 2019 byla jejich celosvětová produkce až 368 miliónů tun. Plasty se staly nezbytnými pro náš každodenní život díky své nízké objemové hmotnosti, vysoké odolnosti, a nízkým nákladům. Avšak rozkládají se stovky let a negativně ovlivňují ekosystémy. Proto se v poslední době akademická i industriální sféra snaží najít udržitelnější řešení tohoto problému. Jako jedno z možných udržitelnějších řešení se nabízí bioplasty - plasty, které jsou biologicky rozložitelné a/nebo získané z obnovitelných zdrojů.
„Plasty byly nalezeny na Mt. Everestu i na dně nejhlubšího oceánského příkopu. Dostávají se tam prostřednictvím jídla, které jíme, vody, kterou pijeme, a věcí, které používáme.
Bioplasty se v posledních letech začaly používat v široké škále aplikací. Například v obalovém průmyslu, kde je poptávka po ekologických alternativách tradičních plastů. Firmy také zkoumají využití bioplastů ve výrobě jednorázových produktů, jako jsou talíře, příbory, sáčky, obaly na potraviny nebo hračky.
Mnohé bioplasty jsou označeny certifikáty nebo logy, které informují o jejich složení nebo rozložitelnosti. Například OK Compost Industrial, certifikát, který garantuje, že plast je průmyslově kompostovatelný podle normy EN 13432. Častokrát však bioplasty nemají žádné viditelné označení, pouze recyklační značku PLA.
Správné nakládání s bioplasty závisí na jejich typu a vlastnostech (např. biologická rozložitelnost, kompostovatelnost), protože ne všechny bioplasty mohou být likvidovány stejným způsobem.
Vždy je dobré sledovat místní pravidla a možnosti třídění a likvidace odpadů, protože dostupnost infrastruktury pro recyklaci a kompostování bioplastů se může lišit v závislosti na regionu a krajině. V České republice nejsou v současnosti průmyslové kompostárny ani technologie, které by uměli zpracovávat bioplasty. Proto by se neměly vyhazovat do žlutých ani hnědých kontejnerů.
Biodegradabilní sáčky na psí exkrementy představují ekologické řešení pro každodenní péči o vašeho psa. Vyrobené z přírodních materiálů, jako je kukuřičný škrob, se v přírodě zcela rozloží během 90 dnů, aniž by zanechaly škodlivé zbytky. Na rozdíl od plastových sáčků se tyto ekologické alternativy rychleji rozkládají a nezanechávají ekologickou stopu. Jsou navrženy tak, aby byly 100% nepropustné, pevné a dostatečně velké, což zajišťuje snadné a hygienické použití.
Ze škrobu (nejčastěji obilného) se vyrábí enzymatickou hydrolýzou glukóza, ze které se fermentací získává kyselina mléčná. Tato se mění speciální polymerizací na polymléčnou kyselinu. Vlákna PLA se obvykle vyrábějí z taveniny poly-mléčné kyseliny suchým nebo i mokrým zvlákňováním. PLA je biologicky rozložitelný polyesterový výrobek z rostlinných materiálů.
OBOJE PŘI SPLŇENÍ PODMÍNEK! Kompost musí být dostatečně "živý" a musí se pravidelně obracet a okysličovat. Výrobek musí být v kompostu celým svým objemem. Nestačí ho jen hodit na hromadu kompostu a čekat že tam za 2 měsíce vůbec nebude.
Výrobek zatím patří ideálně do domácího kompostu. Kdo ho nemá, měl by vyhazovat tašku do směsného odpadu, tedy černé nádoby.
Termín bioplasty je velmi široký a nelze zde dělat zobecněná prohlášení o rozložitelnosti. Dá se očekávat, že v budoucnu v rámci úspory neobnovitelných zdrojů surovin budou vznikat bioplasty, které si budou zakládat na své nerozložitelnosti. Označení „bioplasty“ tedy nic neříká o jejich rozložitelnosti a je nutné se vždy zajímat, zda vůbec tyto plasty rozložitelné jsou a jak rozklad funguje. Solidní výrobek by měl být označen tak, aby bylo jasné, o jaký plast se jedná. Nejčastěji se můžete setkat s recyklačním trojúhelníkem doplněným o číslo, případně zkratku, která označuje druh plastu, nebo dalšími symboly, které deklarují jak s použitým výrobkem naložit.
Za degradabilní plasty můžeme považovat nejrůznější druhy plastů, u kterých je různými přísadami urychlen jejich rozklad. K tomuto účelu se nejčastěji používá tak zvané oxo degradační činidlo d2w, které pomocí oxidace uhlíkové vazby plastu umožní jeho další biologický rozklad. Jedná se tedy o proces, který není primárně vázán na činnost mikroorganismů a tyto plasty proto nejsou kompostovatelné.
Kompostovatelné plasty mají specifický účel a nenahrazují naši lenost. Odpadem se nejčastěji stávají obalové plasty, proto u všech obalů musí být vyřešeno, kde skončí, když přestanou sloužit jako obal. A to se týká i rozložitelných plastů, které v žádném případě nejsou určeny k tomu, aby se volně odhazovaly do přírody. Optimální rozklad totiž probíhá za specifických podmínek a tyto podmínky je nutné dodržet.
Podstatou kompostovatelnosti bioplastů je, že umožňují, aby se do nich dostala vlhkost a s touto vlhkostí bakterie, které pak škrob využívají jako zdroj energie. Kompostovatelné plasty se rozkládají činností plísní, bakterií a dalších mikroorganismů. Jejich rozklad tak nejlépe probíhá v prostředí kompostu, kde je dostatek vlhkosti a bakterií. Rozkladu napomáhá i teplota.
Paropropustnost kompostovatelných plastů je velmi ceněná vlastnost u obalů potravin u kterých chceme, aby zůstaly dlouho čerstvé a zároveň se k nim nedostal prach a nečistota. Týká se to ovoce, zeleniny, různých rostlinných produktů, ale i pečiva, které se v těchto obalech nezapaří, ale ani neokorá. Paropropustnost je velmi ceněná i při sběru rostlinných zbytků v domácnostech, kde se tak snižuje nepříjemný zápach, ale i tvorba plísní.
Sáčky brzdí průchod vzduchu kompostem, a tím se snižuje přísun vzduchu k bakteriím uvnitř sáčků. Je proto nutné si pamatovat, že sáček musí být zcela zapraven do kompostu a pokud se do kompostu dává i s obsahem, měl by být porušený, aby se do sáčku dobře dostával vzduch. To se týká především komunitního kompostování.
Při kompostování v komunitních kompostérech proto doporučujeme sáčky využít ke sběru materiálu, využít jejich paropropustnost a snadnou přenositelnost, ale do kompostéru je nedávat. Kompostovatelný plast totiž má pro samotný kompost zcela minimální přínos, neboť bakterie jej téměř celý přemění jen na CO2 a vodu. Při komunitním kompostování rostlinných zbytků z domácích kuchyní má materiál často převahu dusíkaté složky.
Použitelné kompostovatelné plasty se nejefektivněji využijí ve spalovně. Při hledání nejlepšího způsobu využití znečištěných a často i částečně degradovaných kompostovatelných obalů vidím spalovnu jako nejlepší způsob využití energie uložené v sáčku.
Karton, který je použit k výrobě kelímků na kávu, je vyroben ze dřeva pocházejícího z lesů s osvědčením FSC nebo z tříděného papíru. Certifikát FSC zaručuje environmentálně odpovědné, sociálně přínosné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů celého světa, a tím napomáhá chránit mizející, ohrožené a devastované světové lesy. Přirozený rozklad materiálu kelímku probíhá za pomocí vlhkosti, vyšších teplot vzduchu a půdních bakterií. Papírový kelímek má vnitní vrstvu z PLA fólie, která zaručuje 100% kompostovatelnost a rozložitelnost. PLA je materiál, který je vyroben ze škrobů rostlinné biomasy (kukuřice, obiloviny, celulóza).
Biologicky rozložitelný odpad produkuje každý z nás. Co je bioodpad? Co říkají výzkumy? Jak je to s pálením bioodpadu?
Bioodpady tvoří významnou skupinu odpadů. Biologicky rozložitelné odpady (BRO): pod tento pojem spadají veškeré kompostovatelné odpady z prvovýroby v zemědělství a zahradnictví, odpady z výroby papíru, myslivosti, rybářství, textilního průmyslu, dřevovýroby a kožedělného průmyslu. Životní styl obyvatel se promítá i do složení vyprodukovaných odpadů. Obce mají na základě ministerské vyhlášky povinnost zajistit třídění bioodpadu prostřednictvím sběrných dvorů, sběrných nádob, svozu do bioplynových stanic, příp. Obce mají povinnost zajistit pro domácnosti místa pro odkládání vyprodukovaných bioodpadů každoročně v měsících od 1. dubna do 31. října.
Při třídění bioodpadu se řiďte samolepkami na kontejnerech v dané obci. Biologicky rozložitelný odpad tvoří nemalou část odpadů, které vyprodukujeme. V domácích podmínkách (otevřená ohniště, krby na zahradě apod.) lze dle zákona o ochraně ovzduší spálit suché rostlinné složky a dřevo, které nesmí obsahovat příměsi chemických látek. Pálení shrabané trávy, klestí, listí legislativa občanům nezakazuje, mělo by se ale jednat vždy o suchý materiál.
Bioodpad může být zdrojem rostlinných živin a organických látek, které je možné po správném zpracování vrátit zpět do přírodního koloběhu jako organické hnojivo - kompost. Na efektivní zpracování využitelných složek odpadů je ve vyspělých zemích vyvíjen tlak laickou i odbornou veřejností. Dochází tak ke vzniku různých iniciativ a tento trend se projevuje nejen v legislativě, ale také třeba v oblasti vývoje nových technologií či obalových materiálů. Mezi cíle těchto snah patří trvale udržitelnější životní styl a zlepšení stavu životního prostředí.
Jedním z konkrétních kroků je nová odpadová legislativa.
tags: #biologicky #rozlozitelne #sacky #na #odpad #vyroba