Výskyt oxidu uhelnatého v přírodě

Oxid uhelnatý (CO) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, lehčí než vzduch a nedráždivý. V přírodě je přítomen v nepatrném množství v atmosféře, kde vzniká jako produkt nedokonalého spalování fosilních paliv i biomasy. Je také obsažen v sopečných plynech.

Znečištěné ovzduší má prokazatelně nepříznivé účinky na lidské zdraví, znečišťující látky mohou způsobit širokou škálu zdravotních problémů od méně závažných až po vážná onemocnění a zvyšují zátěž imunitního systému, což může vést k předčasné úmrtnosti. To vyvolává také značné ekonomické dopady, protože rostou náklady na zdravotní péči a snižuje se produktivita ve všech hospodářských odvětvích kvůli zvýšení pracovní neschopnosti. Znečišťující látky nepříznivě působí i na vegetaci, mohou ovlivnit její růst a způsobit snížení výnosů zemědělských plodin a lesů. Jsou i příčinou eutrofizace a acidifikace půdních a vodních ekosystémů a následné změny druhové skladby a úbytku rostlinných a živočišných druhů.

Řada znečišťujících látek má schopnost se v prostředí kumulovat, negativně ovlivňovat ekosystémy a přecházet do potravního řetězce. Znečišťující látky jsou přenášeny v atmosféře a mohou tak ovlivňovat kvalitu ovzduší jak v nejbližším okolí samotného zdroje znečištění, tak ve vzdálenějších oblastech. Dále mají některé z nich přímý nebo nepřímý vliv na klimatický systém Země. Nutné je zmínit i poškozování materiálů a budov často historického významu působením znečišťujících látek v ovzduší.

I přes řadu realizovaných opatření v minulých letech produkují jednotlivé typy zdrojů takové množství emisí, které je v kombinaci s meteorologickými a rozptylovými podmínkami příčinou překračování imisních limitů některých škodlivých látek. Konkrétní podíl jednotlivých zdrojů na znečištění venkovního ovzduší je však v různých oblastech odlišný, záleží na skladbě zdrojů v dané lokalitě, ale také na přenosu škodlivin z jiných oblastí.

Míra znečištění ovzduší je objektivně zjišťována pomocí sítě měřicích stanic, které monitorují koncentrace znečišťujících látek venkovního ovzduší (imise) v přízemní vrstvě atmosféry. Znečišťující látky, které jsou sledovány a hodnoceny vzhledem k prokazatelně škodlivým účinkům na zdraví populace nebo na vegetaci a ekosystémy, mají stanoveny imisní limity. Při hodnocení kvality ovzduší jsou především porovnávány zjištěné úrovně koncentrací s příslušnými imisními limity, případně s přípustnými četnostmi překročení těchto limitů, což jsou úrovně koncentrací, které by podle platné legislativy neměly být překračovány.

Čtěte také: Cíle ČR 2050

Oxid uhelnatý blokuje přenášení kyslíku krví neboť jeho vazba s hemoglobinem je pevnější než vazba kyslíku. U postiženého je typické třešňové zbarvení kůže a sliznic.

Otrava CO se vyskytuje např. v uzavřených prostorech, kde běží spalovací motory nebo při špatném odvětrání plynových spotřebičů. První pomoc spočívá v přerušení kontaktu (vyvětrat, vynést z prostoru), dále podání kyslíku a pokud došlo k zástavě oběhu je třeba resuscitovat. V této souvislosti je třeba poznamenat, že běžná plynová maska před účinky oxidu uhelnatého nechrání. Proto se používala a v některých případech stále používá maska s takzvanou hopkalitovou vložkou.

Hopkalit je historický název pro směs oxidů manganičitého, měďnatého, kobaltnatého a stříbrného a působí zde jako katalyzátor oxidace oxidu uhelnatého na oxid uhličitý.

V přírodě je CO přítomen v nepatrném množství v atmosféře, kde vzniká jako produkt nedokonalého spalování fosilních paliv i biomasy. Je také obsažen v sopečných plynech.

CO je za normálních podmínek bezbarvý, hořlavý plyn bez chuti a zápachu. Jeho hustota je jen nepatrně menší než hustota vzduchu. CO vzniká nedokonalým spalováním materiálů obsahujících uhlík. De facto vzniká za podmínek, kdy nedostatek kyslíku, nízká teplota a krátký čas nedovoluje materiálu oxidovat za vzniku oxidu uhličitého.

Čtěte také: Více o CO2 v atmosféře

CO je používán při čištění (rafinaci) surového niklu. Na jeho reakci s methanolem je založena průmyslové výroba kyseliny octové. Jako vstupní surovina je používán taktéž při syntéze fosgenu, aldehydů a methanolu. V USA je používán jako tzv. ochranná atmosféra při balení zejména čerstvého masa a ryb. CO spadá pod regulaci nařízení REACH (1907/2006). V ČR byly v roce 2013 nahlášeny nadlimitní úniky této látky v celkové výši 131,5 tisíc tun. Vždy se jednalo o úniky do ovzduší.

Oxid uhelnatý působí na srdce, cévní a nervový systém. Přijímáme ho pouze vdechováním. Při jeho nízkých koncentracích může zdravý člověk pociťovat únavu, člověk se srdečními problémy bolest na prsou. Při jeho vyšších koncentracích může dojít k poruchám vidění a koordinace, bolestem hlavy, závratím, zmatečnému chování a může být pociťována žaludeční nevolnost. Velmi vysoké koncentrace jsou smrtelné.

Celkové emise v roce 2003 činily 569 088 tun. Na této produkci se doprava podílela 53,2%. Největší plošné emise byly v Praze. Pětinásobný nárůst plošných emisí v letech 2002 a 2003 je dán změnou statistiky, kdy jsou do celkových hodnot započteny i emise z dopravy.

Monitoring znečištění ovzduší a kvality srážek na území ČR zajišťuje Úsek ochrany čistoty ovzduší (UOCO) Českého hydrometeorologického ústavu. Koncentrace jednotlivých znečišťujících látek na území České republiky je měřena v rámci automatizovaného imisního monitoringu (AIM).

Oxid uhelnatý vzniká hojně v interiérech ve spalovacích zařízeních bez odtahu a s omezeným přístupem vzduchu, zejména pokud se tato zařízení používají v málo větraných místnostech.

Čtěte také: Růženín: Vlastnosti a využití

Koncentrace oxidu uhelnatého zjištěné uvnitř vozidel byly vyšší než hodnoty změřené stacionárními monitorovacími stanicemi v obou uvedených městech (Delft a Frankfurt nad Mohanem).

Někteří jedinci mohou být oxidu uhelnatému vystaveni také na pracovišti. Expoziční limity oxidy dusíku v ovzduší pracovišť dle nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Oxid uhelnatý (CO) je jedovatý plyn, negativně působí na lidský organismus, především na nervový a kardiovaskulární systém. V nižších koncentracích vyvolává únavu, bolesti hlavy a nevolnost. Ve vyšším množství může způsobit dokonce smrt, jelikož má bohužel tu schopnost, že se na hemoglobin v krvi váže mnohem lépe než kyslík, tudíž tento životně důležitý plyn vytěsní. Ale toto platí pro uzavřené prostory!

V atmosféře ochotně reaguje s hydroxylovými radikály za vzniku methanu a přízemního ozónu. Konečným produktem rozkladu CO je oxid uhličitý. CO je možné považovat za nepřímo působící skleníkový plyn. Nemalé množství CO vzniká v atmosféře oxidací methanu.

Vždy se jednalo o úniky do ovzduší. Mezi největší producenty patřily v tomto roce Třinecké železárny, a. s. a společnost ArcelorMittal Ostrava, a.

Tabulka: Zařazení látky v seznamu látek pro integrovaný registr znečišťování dle Nařízení Evropského parlamenu a Rady (ES) č. 166/2006, dle Nařízení vlády č. 145/2008 Sb. a dle Nařízení vlády č.

Tab. I.1 Přehled imisních limitů (IL) a povolený počet překročení limitní hodnoty, horních a dolních mezí pro posuzování podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění, a vyhlášky č. 350

*Maximální denní osmihodinová průměrná koncentrace se stanoví posouzením osmihodinových klouzavých průměrů počítaných z hodinových údajů a aktualizovaných každou hodinu. Každý osmihodinový průměr se přiřadí ke dni, ve kterém končí, to jest první výpočet je proveden z hodinových koncentrací během periody 17:00 předešlého dne a 01:00 daného dne.

tags: #oxid #uhelnatý #v #přírodě #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Statistiky a srovnání třídění odpadu
• Příčiny vzniku emisí z automobilů
• Rtuti v přírodě: Rizika a dopady
• Skládka Lány: Co se děje?
• Metody environmentální výchovy