V ekologii dochází plynule ke změnám typické vegetace na daném území. Je tak umožněn vznik různých biomů, navzájem však jasně vzhledově, strukturně a funkčně odlišných. Biomy jsou podmíněné nadmořskou výškou (orobiomy). V našich podmínkách může jako typický příklad sloužit horská a boreální smrčina, nebo tundra a alpinské hole.
Klima, dominantní složku rostlin, které představují většinu biomasy ekosystému, lze hovořit i o formaci, popř. rostlinné formaci. Klima tlumí teplotní výkyvy. Díky tomu je pevnina v blízkosti moří a oceánů v létě ochlazována a v zimě naopak ohřívána. Oblasti s oceanickým klimatem mají teplejší zimy, chladnější léta a větší množství srážek, než by odpovídalo zemské šířce.
Kvetení, rozvíjení pupenů, rašení je rovněž silně závislé na teplotě. Mění se i suma teplot v průběhu vegetačního období v různých zemských šířkách. V důsledku toho mají rostliny ze severních a jižních oblastí jiné požadavky na sumu teplot nutnou pro začátek rašení, rozvíjení listů a pod., ale i přírůst dřevin.
Tropický deštný les
Tropický deštný les představuje zonobiom v oblastech tropického perhumidního a humidního klimatu. Je pro něj používána celá řada synonym, jako tropický prales, džungle ap. Nachází se po obou stranách rovníku mezi 10° s.š. a j.š (výjimečně zasahuje až po 20. rovnoběžku) v Západní a Střední Africe, Jižní a Střední Americe, JZ části indického subkontinentu, JV Asii a SV Austrálii. Celková plocha byla před výrazným antropickým působením asi 12,5 mil. km2, což představuje zhruba 8,3 % pevniny.
V celém svém areálu vykazují tropické deštné lesy přes konvergentní vývoj různou floristickou a faunistickou skladbu podle světadílů, regionů (např. ostrovy) i odlišnosti ve stavbě a provozu (tj. struktuře a funkci - Jeník 1995). Jednotná klasifikace ve smyslu evropské fytosociologie není zatím možná přes řadu místních pokusů.
Čtěte také: Biotopy a městské prostředí
Denní amplituda bývá 6 - 11 °C a měsíční úhrny srážek vesměs přesahují 100 mm. Délka dne kolísá vzhledem k rovníkové poloze minimálně (diurnální klima). Půdy jsou mimořádně náchylné k degradaci po odlesnění, rovněž hrozí vznik ztvrdlin až železitých pancířů v hlubších vrstvách půdního profilu.
Mimořádná je i hloubka půd, jež dosahuje až několika desítek metrů. Půdy jsou bohaté na železo a hliník. Udržení živin v ekosystému je podmíněno velice účinnou biologickou fixací. Na dekompozici se podílejí mikroorganizmy a houby, popřípadě i celá řada živočišných destruentů (termiti, žížaly). Mykorhizy předávají značnou část živin přímo kořenům dřevin.
Druhové bohatství tropických deštných lesů nemá mezi ostatními typy terestrických ekosystémů obdoby. Např. na ploše 1 ha vyskytuje až několik set druhů stromů a jednoděložné palmy. Stromy dosahují 30 - 40 m výšky a doba jejich života trvá v průměru 200 - 300 let. Stromy shazují listy najednou, po jednotlivých větvích i jednotlivých listech.
Tropické deštné lesy přecházejí v oblastech s kolísáním vlhkosti v podobě plynulého zonoekotonu do různých typů (biomů) tropických a subtropických sezónních lesů nebo tropických a subtropických poloopadavých lesů a savan.
Mangrovy
Mangrovy jsou specifické ekosystémy, které jsou ovlivněny zaplavováním mořskou vodou. Adaptace na toto prostředí spočívá v a) toleranci k zaplavení a b) slanosti vody (filtrace přijímané vody z vody mořské nebo vylučování soli). Diverzita rostlin je minimální, bohatší je diverzita v případě hmyzu a obratlovců (potrava a kryt). Kořenů je životně důležitá i pro rozmnožování řady mořských živočichů, např. ryb a korýšů. Podle vysychání a zasolení substrátu vzniká výrazná zonace jednotlivých druhů mangrovníků a doprovodných druhů. Důvodů získávání dřeva pro místní spotřebu.
Čtěte také: Česká biodiverzita
Savany
Termín savana se ustálil pro označení převážně travnatého zonobiomu s podřízenou složkou dřevin v podmínkách tropického klimatu. Mezi tímto typem ekosystému a tropickým deštným lesem se vyskytují různé a plynule se měnící typy tropického sezónního lesa. Termín sám pochází pravděpodobně z karibské oblasti, v jiných oblastech se používají i jiné místní názvy (campos, llanos, veld).
Savan se rozkládá zhruba po úroveň 20 stupňů severní i jižní zeměpisné šířky. Největší plochu zaujímají v Africe, kde se vytvořil pás súdánských a sahelských savan a dále význačné savanovité oblasti na náhorních plošinách východní a jižní části kontinentu. Směrem k aridnějším oblastem pak navazují na severní polokouli polopouště a pouště Sahary, na jižní jihoafrické pouště (Namib, Kalahari). Význačné pásmo savan je na Madagaskaru, kde mu přísluší celá západní část ostrova. V Jižní Americe navazuje pás savan na rovníkové lesnaté pásmo na severu, ve Venezuele i na jihu Brazílie, zde navazuje na tropické sezónní lesy s místním názvem cerradao.
Pro zónu savan se vyznačuje humidně aridním tropickým klimatem s vydatnými sezónními, letními dešti. Srážky člení rok na období bohatých srážek a období sucha. Reliéf savan je převážně rovinatý a mírně zvlněný, ať už v nížinatých oblastech nebo ve vyšších nadmořských výškách ve východní Africe. Ve členitém terénu se savana dělí podle výskytu na vrcholcích, svazích a na úpatí, o vztahu jednotlivých vegetačních forem rozhoduje kromě množství srážek i textura půdy.
Význačný jev je výskyt tzv. kamenných čar, což je vrstva hrubého skeletu v hloubce 50 - 200 cm vzniklá činností žížal a termitů přemísťujících jemnozem k povrchu půdy. V půdním profilu převažují opět druhotné jílovité minerály a oxidy železa a hliníku. Ty se snadno v podmínkách vysychání opětně srážejí za vzniku mocných vrstev železitých konkrecí a vytvářejících sekundární vodonosné vrstvy. Vznikají tak rozsáhlá mělká sezónní jezera s bohatých životem. Ve svrchní vrstvě je relativně vysoký obsah humusu, podmíněný bohatými kořenovými systémy trav a činností organismů (žížaly, termiti).
Ve složce producentů převažují v oblasti savan jsou hemikryptofyti, tj. traviny či graminoidi (trávy, šáchorovité) s bohatě vytvořeným jemným kořenovým systémem. Jejich strategie přečkání období sucha je ve srovnání se dřevinami efektivnější, obnovovací meristémy přečkávají nepříznivé období ukryty s suchých trsech a chráněných pochvách listů. Krátké období dostatku až nadbytku vody je využito k rychlé produkci fotosynteticky aktivní biomasy, mnohé savanové trávy dosahují až několika metrů výšky.
Čtěte také: Biotopy v České republice
Podle dostupnosti půdní vody a délky suchého období a jeho intenzity se mění i konkurenceschopnost dřevin. Ty jsou často opadavé a opatřené trny jako obrana před herbivory, jejichž biomasa je mnohem větší než v pásmu lesů. Ve složce konzumentů jsou významní zejména velcí herbivorní savci (např. charakteristická zvířena afrických savan) a navazující články potravních řetězců.
Obecně lze rozlišovat: krátkostébelné savany, dlouhostébelné savany, křovité savany, stromovité savany a savanové (až tropické sezónní) lesy (Afrika).
Pouště
Pouště se rozkládají zhruba mezi 20. a 30. stupněm z.š. na obou polokoulích, časté jsou přesahy hluboko za tuto zónu v závislosti na místních podmínkách. Horké pouště zabírají zhruba 21 % povrchu souše, význačné pouště mají i svá jména. K nejznámějším pouštím patří Sahara na severní polokouli Afriky za pásmem súdánských savan, Namib, Kalahari a Karoo na polokouli jižní, Arabská poušť - Rub al-Chálí na Arabském poloostrově a sousedící pouště.
Pro pouště je charakteristické výraznou převahou potenciálního výparu nad dostupným množstvím vody, daným sumou srážek. Srážky většinou nepřesahují 200 mm ročně, zatímco potenciální výpar je více než desetinásobný. Klima je tedy semiaridní, aridní až extrémně aridní.
Pro pouště Namib a Atacama jsou životně důležitým zdrojem vody mlha a rosa, přicházející v chladných nocích od nedalekého oceánu. Průměrné roční teploty dosahují sice podobných hodnot jako v případě předešlých zonobiomů (20 až 28 °C ), charakteristické je však výrazné kolísání teplot během dne. Osluněný povrch písku může být zahřát až na 60 - 70 °C , vrstva vzduchu nad ním na 50 °C.
Pro pouště je typická absence souvislého rostlinného krytu, expozice povrchu působení extrémních klimatických činitelů a v důsledku toho intenzivní mechanické zvětrávání hornin a denudace terénu. Charakteristická je i větrná a časově omezená, nicméně silná vodní eroze. Podle druhu povrchu je rozeznáváno několik typů pouštní krajiny: hamada - skalnaté plošiny, balvanité části, skalní útesy, serir nebo reg - povrch je tvořen plochými kameny ve směsi s pískem, erg - písčité pouště, duny, jílnaté pouště - se slanými krustami ve sníženinách a slané pouště - s krustami solí, velice často v okolí slaných jezer.
Pro pedogenezi je charakteristická formace litosolů, tedy iniciálních stadií a slabě vyvinutých půd, aridisolů, pokročilých fází půdního vývoje s kalcifikací a hromaděním sádrovce a na vhodných místech (okolí jezer, lagun a pánví) halisolů, s vysokou akumulací minerálních solí. Pro vegetaci je např. časté přežívání ve formě s minimální životní aktivitou, např. semen, podzemních útvarů (oddenky, hlízy, cibule), dále omezování asimilační plochy a úprava asimilačních orgánů (sukulenty) vybavených ochrannými prvky a vrstvami (vosky, ochlupení).
Speciální podtyp - haloekosystémy jsou svým výskytem vázány na aridní klima, byť nejsou omezeny pouze na tropické či subtropické podmínky. Jejich vznik je umožněn: 1, výskytem hornin s obsahem chloridů a sulfátů v podloží, vodné roztoky vzlínají díky intenzivnímu výparu k povrchu a sole se zde akumulují. Podobně problematická stanoviště vznikají v teplejších oblastech i při zavlažování zemědělských půd s vysokým obsahem solí a nevhodným hnojením, 2, povrchovými slanými jezery, střídavě zaplavujícími břehy a ustupujícími, 3, terénními depresemi, do nichž prosakuje slaná mořská voda.
Tvrdolisté lesy
Jako potenciální zonobiom se tvrdolisté lesy vyskytují mezi 30 až 40° zeměpisné šířky. Pro jejich rozšíření je typický výskyt vždy na západní straně (pobřeží) kontinentů. Nejsou typem společenstev příliš rozšířeným, i před výrazným ovlivněním člověkem zaujímaly maximálně 1,8 % pevnin, tj. zhruba 2,7 mil. km2.
Vyskytují se především ve Středozemí, jež dalo tomuto typu vegetace jméno, tj. na Iberském, Apeninském a Balkánském poloostrově, na všech středomořských ostrovech a na pobřeží Francie, severního a východního Turecka, dále na Předním východě a severu Afriky. Další významné oblasti jsou v Kalifornii mezi 30. a 40. rovnoběžkou, v Chile mezi 33. a 37. rovnoběžkou (j.š.), v Kapsku a podél jihozápadního pobřeží Austrálie.
Intenzivní srážky a převážně členitý terén znamenají i vysoký potenciál eroze, vegetační kryt je proto mimořádně důležitý z hlediska půdoochranného. Průměrné roční teploty se pohybují kolem 15 °C , přičemž v zimě kolísají kolem 10 a v létě mezi 18 - 20 °C . Tyto podmínky jsou tedy příznivé pro vysoký výpar z půdního povrchu, intenzivní transpiraci producentů a mají za následek nedostatek vody v suchém období. Výskyt mrazů je výjimečný a rovněž tak i sněhová pokrývka.
Optimální podmínky pro vegetaci jsou na jaře a na podzim, v létě se projevuje limitující vliv sucha a v zimě snížené teploty, ovlivňující rychlost fyziologických procesů a tedy i primární a sekundární produkce. Teplotní extrémy (zimní a noční) zmírňuje i blízkost moří. V suché periodě trvá zvýšené nebezpečí požárů.
Zeměpisná poloha ovlivňuje již významně i fotoperiodu (relativní délku dne a noci), existují již stanovištní rozdíly různě orientovaných svahů i význačná výšková zonace. Vulkanické jevy a zemětřesení jsou poměrně častým zjevem. (výjimku představuje Austrálie a jižní Afrika). Červené zbarvení půd je způsobeno sloučeninami železa. Eroze je velice intenzivní, proto je častý výskyt půd mělkých a kamenitých.
Druhová diverzita amerických tvrdolistých lesů je značně vyšší díky faktu, že v průběhu ledových dob mohla díky tvaru pohoří vegetace migrovat severojižním směrem. Stromová vegetace se nepříznivému vlivu letního sucha brání několika způsoby. Proti účinkům tepla a radiace se brání i ztluštěním kutikuly listů a ochrannými povlaky (vosky). Navazujícím zonobiomem směrem k aridnějším podmínkám je pásmo stepí a ještě dále pásmo kontinentálních pouští mírného pásma.
tags: #biotop #vyuzivan #ve #dne #i #v
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]