Bor u Skutče: Příčiny a následky skutečných ekologických škod

Databázi starých ekologických škod Česku kdekdo závidí. Pokud ale budeme při jejich likvidaci pokračovat dosavadním tempem, potrvá odstraňování následků hospodaření socialistických podniků ještě několik desítek let.

Ministerstvo životního prostředí vydalo publikaci Odstraňování starých ekologických zátěží - zkušenosti České republiky. Vznikla na základě spolupráce s evropskými experty z programu United Nations Development Programme (UNDP). Ti považují český systém za vzor, který by mohly využít i ostatní země střední a východní Evropy.

"Je nezbytné, aby staré zátěže, které v minulosti způsobil státem řízený průmysl, byly řešeny adresně a konkrétně. Systém, který zvolila Česká republika je velmi komplexní a může být inspirací pro státy, které obdobné úkoly teprve čekají," říká projektový manažer programu UNDP Jaroslav Tešliar.

Nedokončený příběh sanace ekologických škod

Česká republika si vysloužila pochvalu i za aktualizovanou databázi evidence starých zátěží (SEZES). Ministerstvo životního prostředí ji vede už od roku 1996 a dnes v ní uvádí zhruba 3500 položek. Jeho pracovníci školí kolegy z ostatních zemí. Na otázku, kdy se Česko definitivně vypořádá s ekologickými relikty minulé doby a z čeho se bude sanace poškozených lokalit hradit, však neumí odpovědět.

"Odhady doby potřebné na zlikvidování všech ekologických škod nejsou k dispozici, protože ještě není dokončeno zmapování všech zátěží," vysvětluje mluvčí úřadu Karolína Šůlová.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Ministerstvo uvádí, že je v České republice v současné době známo téměř devět tisíc lokalit se starou ekologickou zátěží. Alespoň hrubý průzkum však ještě neproběhl ani u poloviny z nich. Podrobnější data a tím i možnost odhadu finančních nákladů sanace jsou k dispozici u zhruba tisícovky lokalit. Sanace probíhají na 750 místech a přibližně ve 170 případech už byly ukončeny. Stát do nich zatím investoval něco málo přes 22 miliard korun.

Jen Fond národního majetku, který měl být pro sanace hlavním zdrojem financí, garantuje privatizovaným podnikům uhrazení škod v rozsahu 156 miliard korun. Dosavadní postup fondu, který letos ukončí činnost a jeho agenda včetně hrazení ekologických závazků přejde na ministerstvo financí, je z pohledu rezortu životního prostředí zklamáním.

"Proces odstraňování zátěží z prostředků Fondu národního majetku byl ze strany fondu jako zadavatele soutěží na výběr dodavatelů sanací značně zpomalován," uvádí mluvčí ministerstva. Fond na sanace skutečně věnoval jen zlomek svých příjmů a nyní téměř žádné další volné zdroje nemá. Příjmy fondu v posledních pěti letech představovaly 520 miliard a výdaje 514 miliard korun.

Zátěž rychlé privatizace

Vůbec nejhůře na tom jsou firmy a soukromníci, kteří při privatizaci nedostali od fondu garance na uhrazení starých škod a nemají s ním ani dodatečnou ekologickou smlouvu. Fond národního majetku garantuje likvidaci škod jen podnikům privatizovaným ve druhé vlně. Na firmy z první vlny se tato povinnost nevztahuje - prostě proto, že privatizace proběhla příliš rychle a podmínkou převodu majetku nebyl ekologický audit.

Firmy mohly s fondem později uzavřít dodatečnou ekologickou smlouvu, ale ta existuje jen ve zlomku případů. O podporu sice mohou žádat rezortní ministerstva nebo nově i Evropskou unii přes CzechInvest (Kohezní fondy - program Reality), žádný zákonný nárok však na tuto podporu nemají. V takové situaci je i soukromá společnost Moravské naftové doly. V jihovýchodním cípu republiky odstranila přes padesát starých vrtů, které ohrožovaly zásoby pitné vody. Částečně na vlastní náklady - stálo jí to přes 17 milionů korun.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

V nelehkém postavení jsou i kraje. Na "svých" pozemcích musí staré zátěže zlikvidovat, pomoci jim má vlastní fond, na který ukládají deset milionů ročně. Plzeňský kraj z něj nedávno odmítl dotovat práce spojené s vyčištěním areálu bývalých prádelen a čistíren v Plzni-Slovanech. Jako důvod uvedl, že jde jen o jednu lokalitu a v regionu je jich celkem čtyřicet. Kraj na ně bude potřebovat kolem dvou miliard korun a proto požádá o dotace.

"Stát se sanací zbavil tím, že je předal krajům. Přitom s prostředky, které máme k dispozici, bychom staré ekologické zátěže likvidovali 200 let," vysvětluje taktiku Plzeňského kraje radní Boris Kreuzberg.

Nedostatek finančních prostředků

Několik zdrojů dotací zdaleka neřeší hlavní problém: celkový nedostatek peněz. Ministerstvo životního prostředí proto sestavuje žebříček priorit - havarijních případů, kterým je třeba dát při rozhodování o dotacích přednost. Příklady těchto priorit včetně způsobů jejich financování uvádíme v tabulce.

Česká republika udělala zatím jen první krok. Ekologické zátěže zmapovala a odstraňuje škody, které hrozí havárií. Jednotný plán postupné sanace nemá, protože ji nemá z čeho financovat. Privatizační výnosy totiž použila na jiné účely.

Fond národního majetku, který má uhradit část likvidací, garantuje zaplacení škod v rozsahu 156 miliard korun.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Příklady sanací, které dostaly přednost

Krize lesnictví a kůrovcová kalamita

Lesnictví jako obor je v krizi. Lesy jsou kvůli kombinaci mnoha negativních vlivů dlouhodobě ve špatné kondici. Lesní dělníci kvůli nízkým platům a špatným pracovním podmínkám dlouhodobě odcházejí z lesnictví a mladí nepřicházejí. Situaci zhoršuje kůrovcová kalamita, která zjevně bude působit v delším horizontu.

Kůrovcové a větrné těžby u mnoha vlastníků lesů dominují, kvůli tomu je trh se dřívím snížené kvality přesycen. Proto ceny dříví padají a leckde jsou na hranici rentability. Můžeme tak bez ostychu říct, že stojíme před lesnickou krizí století. Vyvinula se jako sekundární výsledek předpovídaných klimatických změn. Prognózy vzniklé na základě řady výzkumů vlastníci lesů často ignorovali.

Lesní porosty tak nejsou na změny růstových podmínek připraveny. Na blížící se klimatickou změnu nedostatečně reagovali vedle lesníků také školkaři. Jejich produkce se orientovala převážně na smrk, o který dnes poklesl zájem, což jim způsobilo nemalé finanční ztráty. Také podpora zpracování tuzemského dřeva jako jedinečné obnovitelné a ekologicky recyklovatelné suroviny je stále nedostatečná.

Zmíněné problémy lesnicko-dřevařského sektoru však nejsou žádnými novinkami. Důkazem může být např. Národní lesnický program II na období 2008-2013 (NLP II), na kterém se shodli lesníci, ochránci přírody i ekologové a který schválila vláda Usnesením č. 1221. Přesto nebyl lesnickou sekcí MZe v plné míře nikdy přijat a nebyl implementován do legislativy, do systému podpor a nebyl přijat ani běžnou praxí.

Mezi lesníky, ekology či ochránci přírody dochází k názorovým střetům pomyslných „dvou světů“. V této souvislosti byl NLP II nadčasovým dokumentem. Totiž lesník, ekolog a ochránce přírody je v obecné rovině často jedna a tatáž osoba.

Smrkové porosty se hýbou kvůli suchu. Oslabené stromy napadá kůrovec. Kůrovcové souše se těží a následně se tvoří kalamitní holiny obřích rozměrů. Následné se zalesňují listnáči, ale i opět smrkem. Byť stanoviště a poloha pro jejich růst není optimální, pěstuje se s rizikem, že opět uschne. Zřejmě proto, že smrk je nyní a stále nějakou dobu ještě bude „chléb“ českých pil. Jestli tomu budu i za 50 či 100 let, není už zcela jasné.

Návrhy Hnutí Duha a diskuse o změnách v lesnictví

V nedávné době představilo Hnutí Duha balíček opatření, v němž navrhuje široké spektrum opatření pro zlepšení celého lesnicko-dřevařské sektoru. Můžeme mít různé názory na Hnutí Duha, ale je faktem, že v balíčku je celá řada dobrých návrhů. Řeší se v něm např. vyšší finanční podpora vlastníkům lesů, novelizace mysliveckého zákona či návrh na zlepšení sociálních a ekologických aspektů v lesnictví vycházející především z nového poslání Lesů ČR, s.p..

Jsem si vědom, že Hnutí Duha budí velké vášně kvůli Národnímu parku Šumava a jiným ochranářským aktivitám, ačkoliv bez těchto aktivit by již nebyla ekologickou organizací. Na druhou stranu je zbytečné podléhat emocím kvůli navrhovaným opatřením Hnutí Duha. Pokusme se na celý návrh pohlédnout racionálně a s určitým nadhledem.

Nemělo by se při tom zapomenout, že tento balíček je výsledkem jednání ekologů, ochránců přírody a také lesníků, kteří mají podobný názor na nutná opatření ke změně hospodaření v českých lesích. A změny nelze dosáhnout bez veřejné diskuze, zájmu médií a tím pádem i politiků.

Mám za to, že nyní by měla probíhat věcná diskuze zástupců lesnických organizací nad tím, co je z jejich strany akceptovatelné a tedy vhodné podpořit.

Asi není možné, aby navrhované změny v balíčku uspokojily všechny požadavky všech stran. I já jsem trošku skeptický k některým bodům, jelikož v lesnictví nelze činit revoluci, nýbrž postupovat evolucí, a to si žádá patřičné postupné kroky. Nicméně čas na potřebné změny jsme si prohospodařili a nyní je potřeba přidat na intenzitě a rychlosti změn.

Nehledě na to, že se lesy téměř 200 let přizpůsobovaly potřebám průmyslu. Je načase, aby se průmysl začal přizpůsobovat lesu, tzn. dřevinné skladbě vycházející z růstových podmínek. Dřevařský průmysl a samotné výrobky na bázi dřeva se dynamicky vyvíjejí, a proto nemám strach, že by v budoucnu neuměl zpracovat dřeviny označované jako meliorační a zpevňovací. Ba naopak lze očekávat, že právě dřeviny s dobrou chemickou využitelností se možná stanou výhodou na trhu.

Poptávku trhu na 100 let dopředu nelze v rychle se vyvíjejícím světě pevně předvídat. Proto je žádoucí pěstovat dřeviny na odpovídajících stanovištích, aby les byl stabilní, uměl přirozeně reagovat na klimatické výkyvy, což poskytne celému dřevařskému průmyslu jistoty dostatečného množství potřebné suroviny.

Ekologické myšlení a vůbec pěstování lesů na ekologických základech nevychází z nějakých ideologických pohnutek, ale z racionálního myšlení. Vyplatí se totiž všem, a hlavně finančně. Dovolím si říci, že samotní ochránci přírody i ekologové mají zájem na tom, aby celý lesnicko-dřevařský trh byl maximálně stabilní a dával dřevařskému průmyslu jistoty pro jejich stabilitu, rozvoj a prostor pro inovace svých provozů.

Chyby v českém lesnictví a návrhy na zlepšení

Vlastníci lesů se dostali do svízelné pozice. Cena dřeva klesá, naopak rostou náklady vlastníkům lesů na obhospodařování lesů včetně mezd. Ke všemu přeměny a přestavby lesů budou žádat nemalé finanční investice. Vlastníky trápí také přemnožená zvěř a náklady spojené s asanací a následky kůrovcové kalamity. Proto se jim musí výrazně pomoci, aby byli konkurenceschopní a samofinancovaní.

Balíček v tomto ohledu navrhuje finanční podpory cílené na dosažení stabilního lesního ekosystému. Pokud ale chceme, aby se urychleně zvýšilo zastoupení listnatých dřevin zejména ve středních polohách, tak je potřebné vlastníkům lesů tento krok finančně podpořit. Podporu vlastníkům lesů bych si v tomto směru uměl představit v daleko větší škále opatření, která by jim mohla pomoci, a to především v daňových úlevách či dotacích, např. na dosažení vyváženého stavu zvěře s lesním ekosystémem nebo využívání jemnějších způsobů hospodaření.

Obdobný rámec finanční podpory by měl platit i pro školkaře. Ti nyní procházejí těžkým obdobím. Z produkce převážně smrku, který nyní nikdo příliš nechce, se musí rychle přeorientovat na mnohem vyšší podíl ostatních dřevin, zejména listnatých. Pokud chceme maximálně efektivně a zároveň rentabilně implementovat adaptační a mitigační opatření v ohrožených smrkových porostech, je nutné snížit stavy spárkaté zvěře.

Novelizace mysliveckého zákona je nutná především kvůli lokálně velice přemnožené spárkaté zvěři. Důsledkem jsou škody na lesních porostech, čímž se zhoršuje stav lesa a snižuje konkurenceschopnost vlastníků lesů. Finanční prostředky vynaložené na ochranu kultur pak chybí třeba na zvýšení mzdy lesním dělníkům či lesnímu personálu.

Speciálnímu zákonu o státním podniku Lesy ČR musí předcházet jasná vize zakladatele Lesů ČR, tj. MZe, a to především o směřování státního podniku a jeho poslání, které by mělo vzejít ze společenské objednávky. Na základě toho musí vzniknout koncepce hospodaření ve státních lesích, kde se musí zásadně vybilancovat sociální a ekologický pilíř s pilířem ekonomickým.

Lesy ČR zavedly obchod dřeva na základě koncepce MZe tzv. Dřevěné knihy. Komplexní zakázka na lesnické činnosti včetně prodeje dřeva se soutěží každých pět let. Jedná se o nepružný a nestabilní model, což je patrné při kalamitních situacích, ačkoliv přináší státu vysoké zisky. Ovšem nelze ho změnit zcela do původní podoby dřívějších lesních závodů, kde se veškeré dříví prodávalo ve vlastní režii a kdy těžební a pěstební práce byly prováděny vlastními zaměstnanci.

Plně dostatečné bude upravení obchodního modelu do lepšího poměru s ostatními způsoby prodeje dřeva. Pro pěstební a těžební práce by bylo vhodnější využít jak dodavatelské služby, tak i vlastní kapacity včetně využití možnosti prodeje dřeva ve vlastní režii. Optimální poměr způsobů prodeje dříví a nákupu služeb je nutno najít v závislosti na aktuálních a budoucích problémech v lesnictví.

Je zcela samozřejmé, že v tomto nelze dostat lesnické firmy a na ně navázané dřevozpracovatele do nejistoty. Přenastavení systému je nutné provést postupně, tak, aby byly změny na jedné straně akceptovatelné podnikatelským prostředím a dřevařským průmyslem a na druhé straně, aby systém pružněji reagoval na výkyvy trhu způsobené přírodními vlivy. Zároveň by změny měly stabilizovat situaci v dělnických profesích a přispívat k rozvoji venkova.

Věřím, že návrhy Hnutí Duha podpoří veřejnou diskuzi o nutných změnách v lesnictví vedoucích ke společnému cíli s lesníky i dřevaři, a to k pestrým, odolným lesním ekosystémům a stabilnímu lesnicko-dřevařskému sektoru, který také bude dbát na vytváření dobrých pracovních podmínek a odpovídajícího mzdového ohodnocení pro lesnický personál, dřevorubce a lesní dělníky v pěstební činnosti.

Jsem přesvědčen o tom, že místo hloubění příkopů je nutné hledat mosty porozumění a společné cesty. Kde je vůle něco změnit, tam je i cesta změn dosáhnout.

tags: #bor #u #skutecne #ekologicke #skody #priciny

Oblíbené příspěvky:

• Zpracování autovraků a odpady
• Komunální odpad a recyklace
• Migrace a ekologie v Brazílii
• Nakládání s bioodpadem v Břeclavi
• Zábavné recyklační aktivity