Boubínský prales: Charakteristika ekosystému

Boubínský prales je unikátní rezervace v samém srdci Šumavy. Některé stromy tu jsou staré až 400 let, ale samotný prales je starší než lidský rod. Rozkládá se na západním svahu hory Boubín. Některé vzácné stromy zde dosahují věku 300 až 400 let. Ze starých pařezů rostou mladé stromky a smrky dosahují výšky až 50 m.

Kmeny stromů jsou všelijak pokroucené, kořeny propletené a kůra stromů vrásčitá a plná podivných útvarů. Zajímavé jsou například chůdové kořeny - mohutné kořenové systémy, které rostou nad zemí. Vznikají, když mladý strom využije starého nebo tlejícího stromu pro svůj růst.

Kolem jádra pralesa vede okružní naučná stezka Boubínský prales. Výchozím místem je Boubínské jezírko, které vzniklo roku 1836 jako umělá vodní nádrž pro umožnění plavby dřeva z boubínských lesů do sklárny v Lenoře. Nachází se ve výšce 920 m n. m. Jeho největší hloubka je 4 m a rozloha 0,37 ha. Nádrž z roku 1836 byla určena pro plavení dřeva do skláren v Lenoře.

Na Boubín můžete přijet autem a zaparkovat na parkovišti pod Boubínem (tábořiště Horní Vltavice). Lze si také naplánovat výlet spojený s romantickou cestou vlakem. Přístup je možný autem s parkováním na parkovišti pod Boubínem nebo vlakem do Kubovy Hutě a následně pěšky na Boubín.

Charakteristika ekosystému

Lokality Boubínský prales a Milešický prales reprezentují především stanoviště kyselých a svěžích smrkových bučin - tedy plošně a produkčně velmi významná stanoviště v rámci ČR. Zejména Boubínský prales díky svému vzniku - jakožto rezervace pro lesnický výzkum - představuje velmi cenný, těžbou v minulosti nedotčený lesní porost. Díky lesmistru Josefu Johnovi, který provedl v Boubíně podrobná měření stromů již v roce 1847, máme dnes unikátní datové sady za dobu více než 160 let.

Čtěte také: Přírodní ekosystém Boubín

Na současném stavu Boubínského pralesa se významně projevil orkán Emma (březen 2008) - nezpůsobil plošnou disturbanci, ale prolámal porost v různé intenzitě. Boubínský i Milešický prales jsou oploceny - zejména u Milešického pralesa se jedná o nutnost způsobenou jeho lokalizací v oboře jelení zvěře.

Přirozené lesní porosty v masivu Boubína s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů tvořené především kyselými, klenovými a jeřábovými smrčinami (asociací Piceetum acidophillum, Acereto- Piceetum humidum, Piceetum saxatile, Sorbeto-Piceetum), kyselými, svěžími a vlhkými bukovými smrčinami (asociací Fageto-Piceetum mesotrophicum, Fageto-Piceetum lapidosum acidophyllum, Fageto-Piceetum humidum acerosum, Fageto-Piceetum acidophyllum) a klenosmrkovými, svěžími a vlhkými smrkovými bučinami (asociací Aceri-Piceeto-Fagetum lapidosum, Piceeto-Fagetum acerosum deluvium, Piceeto-Fagetum mesotrophicum, Piceeto-Fagetum humidum faxinosum) mající z části charakter původního pralesa.

Tabulka: Charakteristika vybraných pralesních lokalit

Ochrana pralesa

Boubínský prales je největší nedotčenou plochou původního lesa u nás i ve střední Evropě, s porosty smrku, jedle a buku.

Jakýkoli zásah, včetně lesníky navrhovaného zlomení třinácti nejrizikovějších stromů, není v bezzásahové zóně možný. Na naučnou stezku a část trasy kolem jádra Boubínského pralesa je zakázán vstup z důvodu hrozících pádů stromů. Všechny turistické trasy a naučná stezka v centrální části Boubínského pralesa jsou do odvolání uzavřené (mimo nově otevřené trasy v červenci 2023).

V červnu 2023 Lesy ČR instalovaly novou stezku, vstup na Knížecí a Lukenskou cestu zůstává nadále zakázaný. Do Boubínského pralesa, dosud nedostupného kvůli nebezpečným souším, mohou návštěvníci od 29. června 2023 opět nahlédnout od tamějšího jezírka. Dojdou k němu po trase s povalovými chodníky a mostkem. Nová stezka k Boubínskému jezírku vede po zelené trase z parkoviště Na Kaplici pod Boubínem kolem Stromu duší a informačního střediska na Idině pile až na rozcestí. Odtud pokračuje od Amortovky směrem k jezírku, kde se odkloní vpravo do porostu na první povalový chodník. Přes Kaplický potok pak lze přejít po novém mostku a vydat se po nezpevněné cestě, kde se po dalším povalovém chodníku a mírném svahu dostanete na hráz Boubínského jezírka s novými lavičkami a informačními tabulemi. Po stejné cestě také zpět.

Čtěte také: Bali prales a tipy

Průvodními znaky lesnického hospodaření posledních dvou staletí jsou změna druhové skladby dřevin a zjednodušení struktury lesních stanovišť. Zmenšování rozlohy lidskou činností málo ovlivněných stanovišť souvisí kromě vlastního lesnického hospodaření i s celkovým využíváním krajiny člověkem. Obecně se má za to, že malá rozloha lesních stanovišť, jejichž vývoj je usměrňován především přírodními silami, a vzájemná izolovanost takových stanovišť v krajině patří mezi významné příčiny ochuzování biologické rozmanitosti organismů na ně vázaných.

Chceme-li biologickou rozmanitost lesních stanovišť účinně chránit, musíme zjistit, které vlastnosti lesních stanovišť jsou pro biologickou rozmanitost klíčové, a na jejich ochranu se zaměřit. Spočívá hlavní příčina atraktivity hospodařením málo ovlivněných lesních stanovišť pro lesní biodiverzitu v jejich vyšší strukturní heterogenitě, kterou je možné reálně změřit a porovnávat na úrovni konkrétních lokalit? Jinak řečeno, je biologická diverzita odrazem strukturní diverzity? Tato otázka vychází z předpokladu, že vyšší heterogenita přírodních podmínek a jednotlivých (mikro)stanovišť umožňuje společnou existenci druhově bohatších společenstev organismů.

Ovšem není z pohledu lesní biodiverzity rozhodující spíše celková rozloha hospodařením málo ovlivněných lesních stanovišť na úrovni krajiny? Rozlohu stanovišť lze rovněž reálně měřit, a tudíž její význam ověřit. Stejně tak můžeme předpokládat, že s prodlužující se dobou trvání příznivých podmínek stanovišti vzrůstá pravděpodobnost, že bude kolonizováno dalšími novými druhy, kterým dané podmínky vyhovují. To znamená, že se vzrůstající časovou kontinuitou pravděpodobně poroste druhová diverzita stanoviště v důsledku postupné kolonizace novými druhy. Květnatá bučina s dlouhou kontinuitou vývoje nenarušeného lesnickým hospodařením v NPR Žofínský prales.

V provedené studii bylo ukázáno, že výjimečná druhová diverzita společenstev epifytických a epixylických lišejníků na studovaných lokalitách a zejména v jejich chráněných územích je ovlivňována heterogenitou a zachovalostí lesních stanovišť na lokální i krajinné úrovni a dále dobou uplynulou od posledního hospodářského zásahu. Kromě variability podmínek konkrétního stanoviště má tedy pro druhovou diverzitu lišejníků zásadní význam prostorová a časová kontinuita těchto stanovišť. Ta je i v případě mnoha studovaných lokalit ohrožena pokračujícími hospodářskými zásahy v bezprostředním okolí chráněných území, jejichž současná rozloha je většinou naprosto nedostatečná a měla by podle výsledků této studie činit alespoň 300 ha.

V současnosti představují plošně nejrozšířenější typy přírodních lesních biotopů v ČR acidofilní a květnaté bučiny, které pokrývají téměř 9 % plochy lesů. Podle představ potenciální vegetace by bukové lesy měly tvořit převážnou část vegetačního krytu ČR, od čehož jsme v současné situaci daleko. Ačkoli se podstatná část plochy bučin nachází uvnitř různých typů chráněných území, převládající plocha těchto stanovišť je předmětem standardního lesnického hospodaření.

Čtěte také: Prales Jižní Amerika

tags: #boubinsky #prales #ekosystem #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Rakouský svaz ochrany přírody
• Bezpečná barva pro batolata
• Recyklace plastů: Řešení?
• Orion POKER – recenze
• Ohrožení povodněmi v Česku