Boubínský prales: Informace o přírodním ekosystému

Boubín patří mezi nejvýraznější vrcholy Šumavy, dosahuje výšky 1362 metrů a představuje nejvyšší bod této části pohoří. Řadí se mezi české tisícovky a díky své výrazné prominenci 368 metrů je zahrnut také mezi ultratisícovky. Na jeho vrchol každoročně míří velké množství turistů.

Už v roce 1858 byl Boubínský prales vyhlášen první přírodní rezervací svého druhu ve střední Evropě. Prioritou ochrany se stalo unikátní lesní společenství tvořené především smrky, jedlemi, buky a javory. Dlouhodobá ochrana umožnila uchovat typický vzhled horských smíšených lesů střední Evropy tak, jak vypadaly před mnoha stoletími.

Boubínský prales představuje největší původní lesní území v České republice a zároveň národní přírodní rezervaci. Nachází se v jihovýchodní části Šumavy, nedaleko vesnice Kubova Huť, a rozkládá se na ploše 666 hektarů. Tento unikátní prales vznikl bez výrazných lidských zásahů, což umožnilo zachování mimořádně bohatého ekosystému s vysokou druhovou pestrostí. Některé stromy zde dosahují stáří až čtyři sta let, výjimečné kusy jsou ještě starší.

Boubínský prales je domovem především smrků, jedlí a buků. Tyto dřeviny si poradí i s náročnými horskými podmínkami Šumavy. Smrk ztepilý zde běžně dosahuje stáří tří až čtyř století a dorůstá impozantní výšky přes padesát metrů. Jedle bělokorá se naopak dokáže spokojit i s menším množstvím světla v nižších patrech lesa, což jí umožňuje přežívat v hustých porostech.

Hodnota Boubínské hornatiny spočívá především v zachovalosti přírodních procesů téměř bez lidských zásahů. Na některých místech přežily zbytky původního pralesa, které připomínají dávnou tvář krajiny. Pestré prostředí umožňuje existenci mnoha chráněných druhů - například tetřeva hlušce či plavuně pučivé. Kromě přírodní hodnoty nabízí tento kout Šumavy hustou síť turistických stezek, které každoročně přilákají tisíce návštěvníků toužících poznat jedinečné krásy Boubínska.

Čtěte také: Matrace z přírodních materiálů

Vztahy mezi jednotlivými složkami přírody jsou zde klíčové pro udržení bohatství života v pralese. Dřevokazné houby urychlují rozpad kmenů a vytvářejí nové úkryty pro hmyz i další organismy. Bezobratlí napomáhají opylování a zároveň podporují rozklad zbytků rostlin. V Boubínském pralese probíhají přírodní procesy téměř bez zásahu člověka. Díky tomu zde vznikl spletitý potravní řetězec propojující nesčetné vztahy mezi rostlinami, zvířaty i neživými prvky prostředí.

Mykologický výzkum v Boubínském pralese

Jádro Boubínského pralesa je známé obrovskou rozmanitostí hub. Mykologové tu registrují více než tisícovku druhů s výraznými plodnicemi, z nichž stovky patří mezi vzácné. Ovšem každý další mykologický monitoring přináší nová zjištění a nalezení dalších, dosud zde neznámých druhů. Některé mají velmi malé plodnice a byly dlouhodobě přehlížené, jiné prvonálezy se týkají ale i druhů s výraznými plodnicemi.

„Náš tým se v posledních letech zaměřoval na reakci horského pralesa na extrémní narušení vichřicí, po kterém typicky následuje gradace lýkožrouta smrkového a fragmentace lesa v důsledku různých managementových opatření. Konkrétně jsme chtěli zjistit, jak způsob úmrtí stromu - nastojato odumřelé stromy versus zlomy a vývraty - souvisí s druhovým složením houbových společenstev, které se na kmenech vyvíjejí,“ vysvětluje důvody výzkumu řešitel projektu Pavel Šamonil z Odboru ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Tarouci pro krajinu a okrasné zahradnictví v.v.i.

„Pro řešení této kapitoly výzkumu jsme vybrali celkem 60 smrkových kmenů. Polovinu z nich tvořily stojící a padlé souše v různých stádiích rozkladu. Druhou skupinu reprezentovaly kmeny, které se vyvrátily zaživa. Na těchto kmenech jsme podrobně prozkoumali druhové složení houbových společenstev. Na šesti desítkách smrkových kmenů jsme nalezli 312 druhů hub, přičemž na jednom kmeni bylo zaznamenáno až 49 druhů,“ doplňuje detailní výsledky vedoucí mykologické skupiny Jan Běťák.

Ohňovec rezavohnědý

Co se konkrétních vzácných druhů týče, zásadní je znovunalezení ikonického pralesního druhu choroše ohňovce rezavohnědého Phellinidium ferrugineofuscum. Jedná se o typický glaciální relikt, který se v Evropě mimo Skandinávii, ruskou tajgu a Bělověžský prales do současnosti zachoval pouze na několika lokalitách ve vyšších pohořích (Alpy, Vysoké Tatry, Šumava, Novohradské hory) s přirozeným výskytem smrku, který je jeho hlavní hostitelskou dřevinou.

Čtěte také: Více o částečně obnovitelných zdrojích

„Ohňovec rezavohnědý byl u nás prvně nalezen v roce 1964 právě v Boubínském pralese a od té doby zde byl pravidelně evidován. Na poslední nález z roku 1995 se však i přes pozdější intenzivní a cílené pátrání dlouho nedařilo navázat. Teprve v roce 2020, po dlouhém čtvrtstoletí byl, při cíleném hledání znovu objeven, a to hned na několika tlejících kmenech,“ zmiňuje Jan Běťák.

„Tato houba vytváří barevně nenápadné, často však plošně rozsáhlé rozlité plodnice v různých odstínech hnědé barvy, od purpurově hnědé v mládí, až po tmavě čokoládově hnědou ve stáří. Až metrové plodnice se objevují na relativně tvrdém dřevě jen několik málo let po pádu stromu, a na kmeni vytrvávají většinou po dobu dvou až tří let. Rozhodně se nejedná o atraktivně vypadající houbu, je ale nesmírně vzácná,“ popisuje ohňovec rezavohnědý Pavel Šamonil.

Ohňovec rezavohnědý má velmi specifické ekologické nároky - jeho plodnice vyrůstají téměř výhradně na kmenech, které uschly nastojato a dlouho stály jako souše. Navíc tento druh sám o sobě významným způsobem ovlivňuje vývoj celého společenstva hub, které se spolu s ním na osídleném kmeni vyskytuje. Kupříkladu severský choroš Skeletocutis delicata, další velmi vzácný druh, který byl během tohoto výzkumu na Boubíně nalezen poprvé mimo boreální Eurasii, roste pouze na starých plodnicích ohňovce rezavohnědého nebo v jejich těsné blízkosti.

Jmenované příklady jasně dosvědčují, jak důležité je ponechávání mrtvého dřeva v lesích spontánním rozkladným procesům, pokud možno v co nejpestřejší struktuře. Každý typ substrátu může být klíčový pro jiné druhy hub.

„Provázanost mezi životním příběhem stromů a společenstvem kolonizujících hub je prokázaná. Nastojato odumřelé smrky, ponechané samovolnému rozkladu a následně i pádu hostí specifické společenstvo hub, které se významně liší od společenstva zaživa vyvrácených stromů. Společenstvo vázané na smrky, které v minulosti stály jako souše, je zároveň mimořádně druhově pestré a slouží jako nenahraditelné útočiště pro některé vzácné a ohrožené druhy hub,“ shrnuje specialista Jan Běťák.

Čtěte také: O korálových útesech

„V tomto případě evidentně platí, že je rozdíl, zda stojící souši pokácíme nebo necháme přirozeně tlít nastojato a potom spadnout. Příroda nám jasně ukazuje, že i různé druhy smrti a posmrtného vývoje stromů dávají život odlišným druhům a celým společenstvům organismů. Různé životní příběhy stromů jsou pro celý ekosystém lesa obohacující. Z toho důvodu se snažíme nekácet souše na mnoha místech Šumavy, nejen v Boubínském pralese. Jedině tak můžeme nastartovat a nechat rozvinout přirozený vývoj tohoto nádherného lesního komplexu,“ zakončuje ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.

Turistické informace

Boubínský prales patří mezi nejnavštěvovanější místa na Šumavě. Pro turisty je připravena naučná stezka vedoucí kolem rezervace v délce necelých čtyř kilometrů, kde během procházky narazíte na zastávky věnované například historii nebo významu tohoto výjimečného místa.

Do Boubínského pralesa, dosud nedostupného kvůli nebezpečným souším, mohou návštěvníci od 29. června 2023 opět nahlédnout od tamějšího jezírka. Dojdou k němu po trase s povalovými chodníky a mostkem. Vstup na Knížecí a Lukenskou cestu zůstává nadále zakázaný.

Přístupná je turistická stezka, po které se dostanete alespoň na hráz jezírka. Nová trasa vede po stávající značené zelené z parkoviště Na Kaplici pod Boubínem kolem informačního střediska na Idině Pile až na rozcestí. Odtud pokračuje směrem k jezírku, kde se odkloní vpravo do porostu na první povalový chodník. Přes Kaplický potok se dostanete po mostku a dále po nezpevněné cestě.

Po dalším povalovém chodníku a mírném svahu se dostanete na hráz Boubínského jezírka s novými lavičkami a informačními tabulemi. Po stejné cestě také zpět.

Boubínské jezírko vzniklo v roce 1836 jako uměle vytvořená vodní plocha. Jeho hlavním účelem bylo umožnit splavování dřeva z boubínských lesů do sklárny v Lenoře, což tehdy představovalo nezbytnou součást místního hospodářství. V průběhu 19. století se zde provozovala voroplavba: kmeny byly shromažďovány v nádrži a ve chvíli, kdy to bylo potřeba, se vypustila voda, která je společně strhla dolů do údolí. Odtud pak pokračovaly na další zpracování. Dnes patří Boubínské jezírko mezi významné technické památky Šumavy.

Na samotném vrcholu Boubína se tyčí od roku 2004 výrazná rozhledna, která se stala neoddělitelnou součástí tohoto místa. Dřevěná stavba dosahuje výšky 21 metrů a pyšní se titulem nejvýše umístěné rozhledny v Jihočeském kraji, přičemž v rámci celé republiky má druhé místo. Ke věži vede volně přístupná cesta, takže každý zájemce může vystoupat po bezpečném schodišti až na prostornou vyhlídkovou plošinu. Ta je umístěna několik metrů nad samotným vrcholem hory, což znamená ničím nerušený kruhový pohled do širokého okolí. Za dobrého počasí lze obdivovat nejen šumavská pohoří a město Vimperk, ale také vzdálené české i bavorské kopce.

Cesty vedoucí na Boubín jsou výborně značené, což umožňuje každému zvolit trasu podle svých možností a startovního místa. Nejkratší a nejčastěji využívaná stezka začíná v Kubově Huti, odkud vás modrá značka povede až nahoru. Šumavská síť turistických tras je hustá a přehledná díky barevným pásovým značkám podle standardů Klubu českých turistů. K dispozici jsou modrá, červená, žlutá i zelená značení, která usnadňují orientaci na každém kroku. Důkladné značení tras ocení zejména méně zkušení turisté.

Upozornění pro turisty:

• Z důvodu rekonstrukce je do odvolání UZAVŘENA LÁVKA u vlčího výběhu u návštěvnického centra Srní.
• Uzavírka pěší trasy (červená TZT) v části Javoří Pila - rozcestí Pod Poledníkem v období 16.11. až 14.7.
• Uzavírka pěší trasy (zelená TZT) v části rozcestí Pod Poledníkem - Frantův most v období 16.11. až 14.7.

tags: #prirodni #ekosystem #boubinsky #prales #informace

Oblíbené příspěvky:

• Prevence úhynu ryb
• Pravěké uctívání přírody
• Ivan Bartoš a životní prostředí
• Kurz managementu ochrany přírody online
• Kovové obaly a recyklace v Praze