Bourbon Procenta: Život Bez Odpadu v České Republice

Bez velké pozornosti veřejnosti se nyní bojuje o jeden z největších byznysů v České republice − zhruba devítimiliardový trh s komunálním odpadem. Na druhé straně pomyslného bitevního pole stojí sdružení měst a obcí, které se bojí neúměrného zvýšení nákladů za zpracování odpadu. K vyjednávání je ale stále spousta detailů.

To, co se nyní dohaduje, mělo být podle představ ministra životního prostředí Richarda Brabce hotové už v roce 2016. Když nastoupil do úřadu, rozhodl se pro navýšení poplatku za ukládání odpadu na skládky. Ten se v roce 2005 zvedl na 300 korun za tunu odpadu, v roce 2007 na 400 korun, v roce 2009 na 500 korun, ale od té doby stagnoval. To je mimo jiné v rozporu s dohodami členských států Evropské unie.

Vláda slíbila, že v roce 2035 se bude i v Česku minimálně 65 procent odpadu recyklovat, maximálně 10 procent skládkovat a 25 procent může jít do spaloven. Brabec tehdy sebevědomě prohlásil, že skládky jsou "relikt minulého století". Do roku 2023 měl poplatek z pětistovky za tunu vzrůst na 1850 korun. Ale vzhledem k tomu, že se stále vybírá pětistovka, je jasné, že plán nevyšel.

Podle informací Ekonomu jde Brabec nyní na celou věc už s větší diplomacií. Před lety se proti němu spojily odpadové firmy se zástupci měst, kteří se báli příliš velkých výdajů za svoz odpadu, jež by museli promítnout do poplatků za popelnice. A Svaz měst a obcí skutečně už není vůči plánům na zvýšení skládkovacího poplatku tak negativní. Pro obce je důležité, aby dostaly slevu ze skládkovacího poplatku, pokud budou vzorně třídit. "Tento princip by měl být více posílen.

Podle výkonného ředitele asociace Petra Havelky firmy "jednoznačně podporují" evropské závazky, aby na skládkách končila v roce 2035 jen desetina odpadu, ale razantní zvyšování poplatků odmítají. "Máme spočítáno, že k tomu není třeba nijak zásadní navýšení poplatku. Podle něj je rozumná například slovenská norma: "V této novele obce, které budou třídit jen do 10 procent, budou mít v roce 2030 poplatek v nejvyšší výši, cca 1150 korun za tunu. Podle informací Ekonomu ale asi už zůstane u původního českého ministerského záměru, protože koalice ministerstva a zástupců měst dospěla k dohodě.

Čtěte také: Statistiky recyklace

Odpadové firmy navíc nejsou jednotnou frontou. Širší portfolio služeb, které nejsou zaměřené jen na skládky, má právě třeba Křetínského AVE, a tak patří mezi ty smírnější firmy k ministerskému návrhu na prudké navyšování skládkovacího poplatku. Firmu ovládá Daniel Křetínský, který v roce 2013 od rakouské Energie AG odkoupil její "odpadové" firmy ve střední a východní Evropě. Dříve A.S.A, je ovládána mateřskou rakouskou firmou. Obsluhuje 1,2 milionu lidí, má dvanáct skládek. Dánská firma, která na český trh vstoupila už v roce 1990. Dcera rakouské stejnojmenné firmy se v roce 2006 spojila se Saubermacher AG. Vedle skládek firmy likviduje i elektroodpad či vyrábí tuhá paliva.Dalšími významnými hráči jsou například ostravská městská firma OZO Ostrava, pražský Komwag či Compag CZ.

I když se podaří protlačit navýšení skládkovacího poplatku, přerýsování devítimiliardového trhu s odpadky tím ještě nekončí. Existují různé představy, jak by měly být ekologické cíle naplněny. Jen několik spaloven nyní umí odpad nejen spálit, ale i přeměnit na energii. Jsou to především závody v Praze-Malešicích, Brně, Liberci a Plzni-Chotíkově. Jenže do stavby nových spaloven se nikomu nyní moc nechce. "Je potřeba nastavit podnikatelské prostředí v Česku tak, aby bylo možné nějaké změny vůbec realizovat.

Výstavba nového recyklačního zařízení či spalovny je v současné době velmi komplikovaná. Zájem o jejich výstavbu by mohl mít holding EPH (opět Daniel Křetínský), polostátní ČEZ či město Cheb. A do této složité hry vstupují opět skládkaři, kteří by si chtěli nechat část byznysu a moderní spalovny nevidí rádi. Do roku 2035 se tedy zdá být dost času, ale právě nyní se rozhoduje o tom, jak bude vypadat cesta, po které Česko do bezskládkové doby dojde. Jen zvyšování skládkovacího poplatku nestačí. Vedle toho je třeba podpořit lepší třídění a rozeběhnout naplno to, čemu se nyní říká cirkulární ekonomika, tedy posílat odpady opět do dalšího života.

Textilní odpad a cirkulární ekonomika

Každý rok mizí v evropských spalovnách obrovské množství oblečení a obuvi. Nejde přitom jen o staré a vyřazené oblečení, ale také o celé neprodané kolekce. V Evropské unii se podle odhadů vyprodukuje přes 12 milionů tun textilního odpadu ročně a likviduje se až devět procent nově vyrobeného oblečení, což představuje až půl milionu tun. Výrobci oblečení, bot či ložního prádla budou muset podle nové legislativy zajistit, aby jejich výrobky končily v recyklaci, nebo nést náklady spojené s jejich likvidací.

Tlak na módní značky má vést k tomu, aby nabízely odolnější produkty, umožňovaly jejich zpětný odběr a zapojily se do cirkulární ekonomiky. „Co se týče textilu, nová směrnice zavádí systém rozšířené odpovědnosti výrobců. To znamená, že výrobci budou muset nést náklady na sběr, třídění a recyklaci textilního odpadu. Regulační rámec se vztahuje na oděvy, obuv, ložní prádlo, kuchyňské textilie, záclony a další podobné výrobky. Některé firmy ale již před zavedením legislativy hledají cesty, jak naložit se zbytky z výroby. „Snažíme se dlouhodobě pracovat se zbytky z výroby. Vyrábíme například ze zbytků látky pelíšky pro psy a podobné produkty, které mají nové praktické využití.

Čtěte také: Nivea a udržitelná výroba

Biopaliva z odpadu z výroby whisky

Alkohol a řízení auta k sobě běžně nepatří. Místo benzínu a nafty tankuji whisky. Něco podobného by už za pár let mohli prohlásit řidiči. Při výrobě oblíbeného alkoholu totiž vzniká množství odpadu a odborníci ze Skotska nyní přišli s nápadem, jak jej proměnit v palivo pro auta. Whisky patří mezi nejpopulárnější alkohol na světě a dle údajů CNN se každou sekundu na celém světě vyrobí a vyveze 44 lahví skotské.

Z palíren ovšem kromě zlatavého nápoje směřuje do světa i něco dalšího - vedlejší produkty v podobě odpadu z výroby. „Na každý vyrobený litr whisky připadá obrovské množství odpadu - asi 2,5 kilogramu sladu, 8 litrů odpadních tekutin. Právě to inspirovalo Tangneye k výrobě biopaliva přesně z tohoto odpadu, které dokáže pohánět i nijak speciálně neupravovaná auta. Biopaliva nejsou žádnou novinkou, vědci jako jejich výhodu hodnotí to, že dokáží prakticky plnohodnotně nahradit fosilní paliva, přičemž nezatěžují životní prostředí ani nijak nepoškozují auta samotná.

„Startup, který založil vědec Tangney, využívá k výrobě paliva z odpadu z výroby whisky proces známý jako fermentace ABE (fermentace aceton-butanol-ethanolová). Společnost Celtic Renewables už své palivo otestovala i v praxi. Biopaliva však přes jejich výhody zatím stále používá jen zlomek řidičů a přepravních společností. Důvodem je zejména to, že pro výrobu biopaliv z kukuřice či cukrové třtiny jsou vyžadovány velké lány země a jejich výroba tím pádem není tak levná.

Nový nápad na biopalivo z odpadu z whisky však není první svého druhu. Loni skotský lihovar Glenfiddich upravil své kamiony tak, aby mohly jezdit na nízkoemisní bioplyn, vyrobený rovněž z odpadu, který vznikl při výrobě skotské.

Čtěte také: Biodynamické osvětlení a odpady

tags: #bourbon #procenta #život #bez #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce tříděním odpadu
• Certifikace Ekologických Procesů
• Riegrovy Sady a kvalita ovzduší
• Aktivity Fondu ohrožených dětí
• Evžen Quitt - Klimatické Oblasti