Bříza bělokorá (Betula pendula) a její schopnost růstu v extrémních podmínkách

Bříza bělokorá, Betula pendula, je opadavý listnatý strom z čeledi břízovitých (Betulaceae). Břízu najdeme často v evropských lesích. Je rozšířený v Evropě a je typickým pionýrským stromem.

Popis břízy bělokoré

• Kmen a borka: Kmen je v mládí tmavě hnědý, později se mění v charakteristickou křídově bílou borku, která se vodorovně odlupuje v tenkých papírovitých vrstvách. Borka za mlada hladká, žlutavě až načervenale hnědá, později bílá až šedobílá, loupavá, v dolní části kmene popraskaná. U starých stromů je borka u báze kmene hluboce rozpukaná a černavá.
• Listy: Střídavé, řapíkaté, s čepelí trojúhelníkovitou až kosočtverečnou. Listy střídavé, řapíkaté, trojúhelníkovité až vejčité, dvojitě pilovité, ke špičce zúžené, za mlada chlupaté, později lysé. Na bázi jsou klínovité, na vrcholu zašpičatělé, na okraji dvakrát pilovité. Mladé listy jsou lepkavé.
• Květy: Jednodomé rostliny. Květy v jehnědách, samčí jehnědy po 1 až 3 na konci loňských větévek, přisedlé, 3 až 7 cm dlouhé, převislé, žluté až žlutohnědé, samičí jehnědy 1 až 4 cm dlouhé, stopkaté, zelené, zpočátku vzpřímené, po opylení převislé. Samčí jehnědy jsou převislé, dlouhé 3-7 cm, vznikají již na podzim a přezimují. Kvete v IV až VI, plodit začíná ve stáří 10 až 15 let a dožívá se až 150 let.
• Plody: Drobné ploché nažky s dvěma postranními blanitými křídly, uspořádané v rozpadavých šišticovitých plodenstvích. Plodem jsou drobné nažky, které mají pouhé 2 mm.
• Kořenová část: Srdčitý kořenový systém s četnými postranními kořeny rozprostřenými v povrchových vrstvách půdy.
• Jiné znaky: Celý strom působí lehkým a vzdušným dojmem. Dřevo je bílé, pružné a dobře hoří i v čerstvém stavu.

Bříza pýřitá, Betula pubescens má letorosty i řapíky listů jemně pýřité (nikoliv lysé) a borka zůstává i ve stáří bělejší a hladší.

Rychlý růst v mládí a brzská plodnost. Kůra hoří i mokrá. Semena dokážou větrem překonat velké vzdálenosti. V Rusku je bříza považována za národní strom. Bříza je symbolem čistoty a jara.

Stanoviště a nároky

Stanoviště: Světlé lesy a jejich okraje, paseky, rašeliniště, pastviny, skály, na půdách chudších, sušších, i extrémně kyselých, stanoviště světlé, ve stínu brzy umírá. Světlé lesy, okraje lesů, paseky, lomy, vřesoviště, rašeliniště, břehy vod a rumiště.

V ČR velmi hojně až do nadmořských výšek cca 1000 m. Celkově roste v Evropě na severu až po polární kruh, na jihu po Pyreneje a Apeniny, na východě až k povodí řeky Leny.

Čtěte také: Horní Bříza a odpadové hospodářství

Nároky: Extrémně světlomilná dřevina. Na kvalitu půdy je nenáročná, snáší půdy suché, písčité i zamokřené a kyselé.

Půda 🌍: Propustná, středně vlhká, humózní; vyvarovat se trvale přemokřeným stanovištím.

Mrazuvzdornost ❄️: Spolehlivě přezimuje do cca -30 °C.

Hnojení 💚: Běžně nevyžaduje; postačí občasné přihnojení kompostem.

Léčitelství

Sbírá se zejména list (Folium betulae), nejlépe brzy na jaře, nejúčinnější jsou mladé, ještě lepkavé listy. List se podává ve formě čaje (1 polévková lžíce drogy se přelije šálkem vařící vody, 10 minut se luhuje, berou se 3 dávky denně) nebo koupele. Z březové kůry a dřeva se destilací vyrábí dehet, jenž nachází uplatnění zejména při kožních chorobách.

Čtěte také: Betula pendula v zahradní architektuře

Suší se ve stínu, teplota při umělém sušení by neměla přesáhnout 40 °C. Brzy na jaře (březen) je možno sbírat i březové pupeny (Gemmae betulae) nebo stáčet mízu (tzv. březová voda či šťáva), jež je nejhodnotnější ještě před rašením listů (do kmene se navrtá 1 až 2 cm hluboká dírka, do níž se vsune hadička, z které pak šťáva odkapává do nádoby).

Droga obsahuje flavonové glykosidy (cca 2%), silice (cca 0,05 až 0,5%, v pupenech až 6%), pryskyřice, třísloviny (5 až 9%), vitamín C, karoteny, organické kyseliny, saponiny, minerální látky, betulalbin, olej, cukr a fytoncidy.

Listy: saponiny, flavonoidy (quercetin), silice, třísloviny, vitamín C, organické kyseliny a pryskyřice. Kůra obsahuje 3-5 % třisloviny, je bez zápachu, hořká. Zahřáta páchne pryskyřicí. Hlavní součást kůry je krystalická substance, tzv. betulin nebo-li březový kafr. Listy březové vyznačují se zvláštním příjemným, aromatickým zápachem a hořkou chutí. Obsahují těkavý olej a hořkou látku. Šťáva stromu obsahuje hlavně cukr a chutná proto dosti sladce.

Sbírá se mladý list (Folium betulae) v dubnu až červnu, zhruba 2 měsíce po rozvití, dokud je lepkavý a není plně vyvinutý. Starší listy nemají dostatečné léčebné účinky. Listy se sdrhávají z větví (ideálně z pokácených stromů při těžbě). Pupeny (Gemmae betulae) se sbírají v předjaří (březen) a využívají se v gemmoterapii. Listy se suší ve stínu v tenkých vrstvách nebo umělým teplem v průvanu do 40 °C. Díky voskovité vrstvičce na povrchu schnou pomalu. Při sušení nesmí listy ztratit svou přirozeně zelenou barvu. Skladují se v papírových nebo jutových pytlích v suchu a temnu.

Březové listy působí močopudně, užívají se proto zejména při chorobách ledvin a močových cest či při "vodnatelnosti", uplatní se ale také při revmatismu a dně (v čaji či koupeli), údajně snižují i hladinu cholesterolu. Březové pupeny se užívají při zánětu kostí, při odvápnění kostí, harmonizují činnost slinivky a sleziny, pomáhají léčit záněty ledvin. Březová šťáva se osvědčila při revmatismu a při nedostatečné činnosti ledvin a zároveň je to lidový prostředek k ošetření vlasů.

Čtěte také: Horní Bříza: Ekologie a správa po Sametové revoluci

Březová míza se odebírá na začátku jara pro posílení organismu a péči o vlasovou pokožku, uvádějí ruští autoři. Březová míza (voda) se těší velké oblibě jako přírodní detoxikační nápoj, který se získává navrtáváním kmenů před rašením listů.

Upotřebují se hlavně kůra a listy, pak také míza. Kůra se musí zbaviti bílé kožovité borky. Loupá se se živého nebo poraženého stromu. Listy se otrhávají v květnu nebo na počátku června, dříve než jsou dokonale vyvinuty a dokud ještě příjemně kořenně voní. Suší se přirozeně ve stínu, rozprostřeny v tenkých vrstvách. Míza dobývá se na jaře před vytvořením listů z navrtávaných kmenů. Pomáhá při ischiasu.

Kůra (cortex Betulae) sloužila dříve vnitřně proti střídavce, dně, nemocem plicnim, zevně při svrabu, lišejich a pod. Nálev se užívá 2x denně, 2-3 čajové lžičky řezaných listů se přelijí 200 ml horké vody, nechá se přikryté odstát. Palivo. Technicky se jí užívá ještě dnes, hlavně v severních krajinách Evropy, v koželužství а k výrobě tabatěrek. Dřevo s kůrou dává při destilaci tzv. březový dehet, jehož se užívá při vydělávání juchtových koží. V době tabákové nouze užívalo se listí na kuřlavý tabák. Zkvašená míza dává nápoj, podobný vínu.

Další užití

Vzhledem k tomu, že bříza dobře snáší znečištěné ovzduší a nemá velké nároky na živiny, je ideální dřevinou pro zalesňování různých zdevastovaných území. Její dřevo se používá při výrobě nábytku či jako topivo.

Pěstování

V parcích se pěstuje několik okrasných odrůd břízy bělokoré, např. Bříza je plně mrazuvzdorná, dlouhodobě snáší pokles teplot pod −30 °C, a na vhodném stanovišti bývá obecně odolná vůči chorobám a škůdcům.

Stanoviště ☀️: Slunné nebo mírně polostinné místo; v chudých či sušších půdách také prosperuje, ale preferuje vlhčí a humózní podloží.

Výsadba

• Prostokořenná sazenice: Namočte kořeny do vody, zastřihněte poškozené.
• Kontejnerovaná sazenice: Zalijte, opatrně vyjměte z nádoby, lehce narušte kořenový bal.

Zálivka 💧 V prvních dvou až třech letech po výsadbě pravidelná, aby si strom vyvinul dostatečně hluboký kořenový systém.

Mulčování Vrstva mulče (např. kůra, štěpka) omezí plevel a udrží vláhu.

Bříza jako přípravná dřevina při obnově lesa

V poslední době je stálým tématem odborníků zhoršování zdravotního stavu lesů a velkoplošný rozpad převážně monokulturních porostů smrku, případně borovice. Se vznikem rozsáhlých kalamitních holin se dostává do popředí zájmu využití přípravných dřevin při obnově lesních porostů. Bříza bělokorá patří mezi naše nejperspektivnější přípravné dřeviny, neboť je schopna odrůstat na široké škále přírodních podmínek, nevyjímaje často extrémní podmínky kalamitních holin.

Možnostem využití přípravných dřevin při obnově rozsáhlých holin se věnují vědci z Výzkumné stanice Opočno, VÚLHM, v. v. i. Otázkou je, jak břízu vychovávat. Proto vědci založili na Opavsku v letech 2015-2016 experimentální sérii Radkov, v nadmořské výšce 500 m, na stanovišti ovlivněném vodou. Porost břízy s jednotlivě vtroušenou borovicí vznikl přirozenou obnovou na kalamitní holině po vytěžení kůrovcem zasaženého smrkového porostu. Experimentální plochy byly před založením oploceny, aby byl eliminován vliv zvěře na průběh experimentu.

Z5 - bylo vybráno ca 400 kvalitních stromů na hektar (rozestup 5 × 5 m) a pouze tito jedinci byli uvolněni od všech konkurentů v úrovni, resp. nadúrovni. Ostatní stromy byly v porostu ponechány. Na této variantě se tudíž nachází mnohem větší počet stromů v porovnání s variantou Z3. Po čtyřech růstových sezónách od provedení prvních experimentálních výchovných zásahů vědci zjistili výraznou akceleraci tloušťkového přírůstu uvolněných cílových stromů. Hodnoty výšek cílových stromů vykazovaly značnou variabilitu. Výrazná akcelerace tloušťkového přírůstu břízy po uvolnění potvrzuje poznatek, že bříza patří ke stín netolerujícím dřevinám a pro udržení své vitality a životaschopnosti vyžaduje růst v relativně širokém sponu s malou konkurencí. Vliv výchovných zásahů na délku korun byl výrazný na variantě Z3.

Bříza jako světlomilná dřevina s pionýrskou strategií růstu je schopna odrůstat na široké škále přírodních stanovišť, nevyjímaje často extrémní podmínky kalamitních holin. Zde může bříza dobře plnit roli takzvané přípravné dřeviny. Přípravné dřeviny v rámci dvoufázové obnovy lesa vytváří příznivější mikroklimatické podmínky pro vnášení dřevin cílových a nelze opominout i jejich určitý dřevoprodukční potenciál. V posledních třech dekádách nacházela bříza své uplatnění také při obnově lesa na opuštěných zemědělských půdách. Pro drobné vlastníky lesů je bříza zvláště perspektivní dřevinou z důvodu nižších nákladů na založení porostů při využití její dobré přirozené obnovy na otevřených plochách. Svoji větší roli postupně získává i při tvorbě druhově pestrých směsí zakládaných přirozeně, uměle i kombinovaně.

V současnosti je bříza také považována za dřevinu s nezanedbatelnou meliorační a zpevňující funkcí na celé řadě lesních stanovišť a v minulosti byla využívána při tvorbě tzv. „porostů náhradních dřevin“ po imisních kalamitách v horských oblastech.

tags: #briza #extremni #stanoviste

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně účtovat poplatek za svoz komunálního odpadu
• Podmínky životního prostředí Olomouc
• CSDB a Ford Kod Motor: Ochrana ovzduší
• Definice a právní aspekty ohrožení pohlavní nemocí
• Statistiky kvality ovzduší