Biologicky rozložitelný odpad, obecně nazývaný bioodpad, je jakýkoliv odpad, který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu. Velmi důležitou částí biologicky rozložitelných odpadů jsou biologicky rozložitelné komunální odpady (BRKO). Podíl BRKO tvoří velmi podstatnou část směsného komunálního odpadu (SKO).
Zpracování biologicky rozložitelného odpadu nabývá v kontextu změny odpadové legislativy na významu. Evropská unie proto přijímá celou řadu opatření, která vedou k přesměrování bioodpadu ze skládek do bioplynových stanic a kompostáren a k následnému uložení do půdy.
Obrátili jsme se proto na zpracovatele BRKO a položili jim otázky: Jak zpracováváte biologicky rozložitelný komunální odpad a v jaké kvalitě ho dostáváte ke zpracování?
Aneta Bublová, vedoucí oddělení komunikace SAKO Brno, a.s., uvedla: "Biologický odpad mohou občané města Brna přinést do kteréhokoliv sběrného střediska odpadu, kterých je po Brně zřízeno 37, tudíž jsou snadno dostupné pro všechny občany. Ze sběrných středisek odpadu odvážíme odpad do Centrální kompostárny Brno, kde je zpracováván na výrobu kompostu."
Dále SAKO Brno realizuje projekt Odvoz gastro odpadu, který nabízí pravidelné i individuální svozy gastro odpadu z kuchyní, jídelen a restaurací, a to jak kuchyňských zbytků, tak potravin už nevhodných ke konzumaci. Tento odpad je využíván v bioplynových stanicích.
Čtěte také: BRKO a snižování skládkování
V části Brno-Stránice je realizován pilotní projekt, občanům jsou k dispozici hnědé popelnice na bioodpad a zkoumá se chování občanů a obsah těchto popelnic.
Lubomír Dostál, ředitel Technické služby Náklo, sdělil: "Přijímáme odpady z okolních vesnic a města Litovel. Ve vesnicích jsou položeny kontejnery na BRO a ten tam opravdu je."
Martin Šmída, vedoucí kompostárny Resta Olomouc a místopředseda Kompostářské asociace - KompAs, popsal proces: "Přijatý bioodpad si hned rozdělíme na materiál, který ihned zapracováváme do zakládky (vlhký zelený materiál) a ten, který můžeme skladovat a přidávat do zakládky později dle receptury (dřevo). Problematické mohou být tzv. mixy, kde není zřejmé, která složka převládá a zda vyžaduje drcení. Snažíme se udržet správný poměr uhlíku a dusíku a pečlivě sledujeme celý proces, jehož ukazateli jsou pro nás především teplota v zakládce a její vlhkost. Podle toho kompost přehazujeme či zavlažujeme. Po několika měsících pak jde kompost na třídič. Poslední dobou používáme třídič vlastní výroby RESTA HTH 2, kterým třídíme kompost na tři frakce, s tím, že tu nejhrubší rovnou drtíme dřevním drtičem a přidáváme ji do dalších zakládek. Výsledný jemný kompost dozrává v boxech a je prodáván k dalšímu využití."
Ondřej Černý, obchodní manažer odpadářské bioplynové stanice EFG Rapotín BPS, uvedl: "Naše bioplynová stanice disponuje oproti jiným BPS účinným kladivovým drtičem, který představuje konkurenční výhodu, díky které můžeme přijímat biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO) i včetně obalových materiálů. Na příjmu tedy nejprve prochází kladivovým drtičem a poté separátorem, který oddělí obaly a další nerozložitelné součásti dodaného odpadu od využitelného biologického substrátu. Posléze substrát prochází přes hydrolýzu a hygienizaci do fermentorů, kde je získáván bioplyn pro výrobu biometanu, elektrické energie a tepla. Zbylý biologický odpad je na konci celého procesu vyvážen na pole místními zemědělci jako certifikované hnojivo."
Otázkou zůstává, zda bioodpad obsahuje nežádoucí příměsi a jak se s nimi zpracovatelé vypořádávají.
Čtěte také: Česká republika a obnovitelné zdroje
Aneta Bublová (SAKO Brno, a.s.) potvrzuje, že obsah tvoří nežádoucí příměsi, protože ne každý občan je disciplinovaný a zná pravidla bioodpadu. Zejména v případě hnědých popelnic tam občané často odhodí věci, které tam nepatří. V případě, že kompostárna vyhodnotí obsah nevhodný ke kompostování, je odpad odvezen, stejně jako směsný komunální odpad, do Zařízení pro energetické využívání odpadu společnosti SAKO Brno, kde je dále zpracován a využit k výrobě elektrické a tepelné energie.
Lubomír Dostál (Technické služby Náklo) uvádí, že se občas stane, že někdo posbírá BRO do plastového pytle a tento hodí do kontejneru, ale množství je ovšem zanedbatelné. Zaměstnanci, kteří pobírají invalidní důchod, 1 - 2 x týdně přijatý materiál zkontrolují a případně napraví čistotu.
Martin Šmída (Resta Olomouc) popisuje: "Ač se snažíme vybírat nečistoty během celého procesu, nejvíce efektivní je to právě při tom finálním třídění. Tam se ukazuje, kolik nerozložitelných příměsí se v bioodpadu vyskytuje. Mezi nimi pak dominují plasty, ale vyskytují se i kameny či stavební odpady, a pak i veškeré složky komunálních odpadů. Už jsme v bioodpadu našli i několik kuriózních případů, včetně dámských podprsenek, pneumatik či kusů nábytku. Rádi bychom i tyto odpady dále třídili, ale znečištění od bioodpadu je zpravidla tak velké, že nezbývá, než všechno vyházet do černých, tedy směsných popelnic. Důkladnější separace se daří vlastně jen u těch stavebních odpadů, kde má naše kompostárna výhodu, že je součástí většího areálu právě na recyklaci stavebních odpadů, takže se tyto příměsi recyklují přímo v místě."
Ondřej Černý (EFG Rapotín BPS) konstatuje, že BRKO přichází v proměnlivé kvalitě a často obsahuje i, pro ně zatím, nevyužitelné obalové materiály. Nežádoucí příměsi relativně snadno mechanicky odstraní na vstupu a naloží s nimi podle zákona.
Zásadně se mění přístup k nakládání s bioodpady. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ve Věstníku č. odpadu. Seznam je zpracován podle zařazení v Katalogu odpadů (3). odpady, tzn. odpadech (1) a jeho prováděcí předpisy.
Čtěte také: Bio a potravinářské odpady jako zdroj energie
Jak je výše uvedeno, jedním z cílů POH je, co nejvyšší stupeň využití odpadů. Zároveň v souladu s požadavky 6. programu životního prostředí by do roku 2012 mělo být zvýšeno využití odpadů na 55 %. Realizační programy (RP) ukazují možnosti plnění cílů POH. Mezi oblasti, kde se BRKO dá využít, patří zemědělství, zahradnictví, rybářství, myslivosti, zpracování dřeva atd.
Cílem je snížení množství tohoto odpadu ukládaného na skládky, omezování emisí metanu a omezení produkce škodlivých průsaků. Komise nebude pokračovat cestou Směrnice o biologicky rozložitelných odpadech.
Dne 3. října 2002 přijala EU Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 o hygienických pravidlech pro živočišné produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě (8). Tato pravidla platí v celé EU od 1. května 2003 a mají okamžitý dopad na způsob nakládání s tímto typem odpadů. Dne 7.2.2006 vyšla 2 nová nařízení k nařízení (ES) č. 1774/2002, která prodlužují přechodná opatření do 31. 12. 2009.
Další požadavky na zařízení, např. vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady (6), přinesly velmi silný nástroj pro snížení skládkování BRO. Příloha č. 8 vyhlášky v bodě 8, odst. 4 stanoví podmínky postupného omezování jejich ukládání na skládky.
Kromě uvedených právních předpisů je pro využití a hodnocení BRO, resp. kompostů, důležitá norma průmyslové komposty ČSN 46 5735, která je ovšem již dnes překonaná. Pro hnojení nepotravinářských plodin, používat pouze I. třídy ČSN 46 5735. Norma by měla být doplněna o nové ukazatele, např. organické polutanty a mikrobiologické ukazatele, kde je možné výskyt těchto látek předpokládat (např. tzv. komunální kaly).
Je-li podle výše uvedeného věc odpadem, je nutné s ní podle zákona o odpadech nakládat. Katalog odpadů je uveden v příloze č. 1 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 93/2016 Sb. (Katalog odpadů).
Pokud chceme přiřadit jakožto původce námi vyprodukovaného odpadu tento odpad do Katalogu odpadů podle jeho druhu, postupujeme postupně. Nejdříve jasně určíme odvětví, obor nebo technologický proces, při kterém odpad vzniknul. Podle tohoto určení se vyhledá odpovídající skupina (1-20). Uvnitř určené skupiny pak dále podskupina, která blíže specifikuje původ odpadu. V dané podskupině vybereme poté takový odpad s katalogovým číslem, který maximálně vystihuje označení našeho odpadu. Primárně upřednostňujeme výběr ze skupin 01-12 a 17-20. Pokud v těchto skupinách nevybereme, dále vybíráme ze skupin 13, 14 a 15. Pokud ani zde nenalezneme vhodné určení, projdeme poslední skupinu č. 16. Pokud ani zde nakonec nevybereme, můžeme použít katalogové číslo končící dvojčíslím 99 ze skupiny odpadů vyhledané postupem uvedeným výše. Tento postup však doporučujeme konzultovat s příslušným úřadem.
Příklady zařazení odpadů ministerstvem podle § 5 odst. 3 vyhlášky MŽP č. 381/2001 Sb., Katalogu odpadů:
Kategorii odpadu jsou původci odpadu povinni přiřazovat ve smyslu § 16, písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, na základě skutečných vlastností odpadu. Za ukládání solidifikovaného odpadu, který byl na základě osvědčení zařazen pod katalogové číslo neoznačené „*“, tj. jako ostatní odpad (odpad nemá žádnou nebezpečnou vlastnost), platí se základní složka poplatku dle přílohy č. 6 zákona.
Kategorii odpadu musí podle § 3 vyhlášky určit původce na základě vyloučení nebo potvrzení nebezpečných vlastností pověřenou osobou. Vznikne-li takový odpad právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání na ploše obce, je tato osoba povinna odpad zařadit dle skutečných vlastností odpadu dle vyhlášky č. 381/2001 Sb., Katalogu odpadů a nakládat s odpadem ve smyslu zákona č. 185/2001 Sb.
Podle vyhlášky č. 93/2016 Sb. se nebezpečnou látkou rozumí látka klasifikovaná jako nebezpečná v důsledku splnění kritérií stanovených v částech 2 až 5 přílohy I přímo použitelného předpisu Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí č. 1272/2008.
Solidifikační procesy jsou ty, kterými se mění pouze fyzikální skupenství odpadu pomocí přísad beze změny chemických vlastností odpadu.
Autovraky a odpady z autovraků se standardně zařazují do podskupiny 16 01. Provozovatel zařízení, které může sbírat autovraky, zařadí přijatý autovrak pod katalogové číslo 16 01 04* Autovraky.
Komunálními odpady se rozumí odpady, které jsou primárně produkovány obyvatelstvem, čili občany obce. Odpady, které nevznikají při výrobní činnosti právnických osob, tedy firem, nebo osob oprávněných k podnikání. Tyto odpady zařazujeme do skupiny č. 20.