Kniha Bůh a příroda obsahuje eseje a studie biologa a filosofa Zdeňka Neubauera (1942-2016) s náboženskou problematikou z let 1979-1983. Jeho jádro tvoří nová edice dvou souborů s tituly Deus et natura (1979) a Nový Areopág (1983).
Jedná se o časově a tematicky související texty, které byly v různých podobách neoficiálně šířeny již v době svého vzniku. V prvním souboru autor pojednává o velkých tématech křesťanské tradice jako mariánská zjevení, dědiční hřích či víra v zázraky ze svého filosofického stanoviska „ontologie subjektivity“.
V druhém rozpracoval a prohloubil některé otázky týkající se vztahu náboženství a novověké vědy. V příloze je připojena dosud nevydaná autorova rozsáhlá studie z r. 1983 o pojetí ducha v křesťanské tradici.
„Jsou to texty s náboženskou tematikou. Nejde však o teologii ani o religionistiku, ale o vydání počtu z vlastní víry, jakožto křesťana.
Zdeněk Neubauer byl český filozof, biolog, vysokoškolský pedagog a autor mnoha odborných publikací. Studoval biologii na Přírodovědecké fakultě a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Koncem 60. let strávil tři roky v Itálii. V roce 1970 získal titul doktor přírodních věd (RNDr.) a rok později titul doktor filozofie (PhDr.).
Čtěte také: Myšlení Tomáše Akvinského
Pracoval v laboratořích Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, později jako programátor. Významně se podílel na neoficiálních a polooficiálních seminářích, přednáškách, sbornících věnovaných filosofii, vědě, technice a přírodě.
Všechno, co vidíme a vnímáme, se tu neobjevilo jen tak samo od sebe. Nějaká síla musela vesmíru pomoci k tomu, aby se uspořádal a manifestoval v procesech, které můžeme pozorovat, zkoumat a také nad nimi žasnout. Příroda je obraz, který vytvořil sám Bůh. Je prodchnuta jeho Duchem, je jeho živým dílem.
Když jsme v přírodě, pohybujeme se přímo v Božím ateliéru. Všechno, co vidíme kolem sebe, jsou produkty a výtvory, které vzešly z jeho rukou. Můžeme na ně sahat, můžeme je hladit, můžeme se jich dotýkat. Je to úžasná milost. Když jsme v kontaktu s přírodou - Božím dílem - přivádí nás to k jejímu Autorovi. Je to dobrodružná a radostná cesta.
Jak o tom ostatně píše už biblický Job: „Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. Obloha, slunce, měsíc, hvězdy... Všechny tyto nebeské ornamenty jsou výbornými pomocníky k meditaci.
Když pozvednu hlavu a vidím oblohu, na ní slunce, kdesi prosvítá měsíc, vyzývá mě to k modlitbě a k vnitřnímu chvalozpěvu. V noci mlčky sleduji oblohu plnou svitu diamantových hvězd a vnímám, kolik lásky Věčný ukryl v jejich světle. Naplňuje mne to hlubokým pohnutím a zároveň ohromnou sílou.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Jsem přesvědčen o tom, že Bůh nám dal tyto nebeské souputníky našich životů k dispozici i proto, abychom nebyli malomyslní a neupadali do beznaděje, když nám život připadá nesnesitelně těžký.