Ekosystémový přístup v krajinné ekologii: Definice a význam

Krajinná ekologie je obor, který umožňuje pochopení důsledků činnosti člověka v současnosti i v historickém vývoji na krajinu. Jako obor s důrazně průnikovým multidisciplinárním přístupem předkládá výstupy základního výzkumu, ale zejména jejich aplikace v běžném životě. Předmět má prohloubit obecné znalosti studentů v oblasti krajinné ekologie a rozvíjí znalosti stěžejních kapitol krajinné ekologie, jako je problematika struktury krajiny, fungování krajiny, historický vývoj krajiny a problematiku dalších aplikovaných oblastí. Předmět rovněž klade důraz na metodické aspekty oboru a přibližuje hlavní moderní metodické postupy používané v krajinné ekologii.

Cílem předmětu je poskytnout studentům šanci na pochopení základních podmínek a procesů utvářejících prostředí přírodní i kulturně ovlivněné krajiny. Cílem je též spojení dílčích znalostí studentů ze specializovaných předmětů k pochopení fungování krajiny jako celku. Důraz předmětu je kladen na problematiku středoevropské krajiny. Krajinná ekologie je důležitou součástí v kontextu dlouhodobé udržitelnosti.

Definice krajiny

Existuje mnoho desítek definic krajiny. Krajina může být různými odborníky chápána různě v rámci jejich oboru. Některými kulturami je krajina chápána jako posvátný prostor.

Krajina je:

• Část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky (zákon č.
• Část území vnímanou obyvateli, jejíž charakter je výsledkem působení přírodních a nebo lidských činitelů a jejich vzájemných vztahů (NOVOTNÁ, 2001, s. 9).
• Konkrétní část zemského povrchu, jejíž vzhled a charakter je podmíněn jednotnou strukturou a shodnou dynamikou (HAVRLANT, BUZEK, 1985, s. 9).
• Část zemského povrchu v podobných formách opakující se soustavou se ovlivňujících ekosystémů (FORMAN, GODRON, 1993, s. 8-15) tak hovoří o definicích krajiny v různých pojetích.
• Holistická entita reálného světa, za totální systém geografické sféry, tedy za geosystém v širším slova smyslu (MIKLÓS, IZAKOVIČOVÁ, 1997, s. 153).

Struktura = stavba, vnitřní uspořádání složitého celku. Krajina se odlišuje od ostatních částí krajinné sféry.

Čtěte také: Příroda a Environmentální Přístup

Počátky a definice krajinné ekologie

Samotný termín krajinná ekologie byl poprvé použitý v práci Carla Trolla z r. 1939 (Luftbildplan und ökologische Bodenforschung). Počátky krajinné ekologie lze spatřovat v přechodu od geografie vegetace k ekologickému zkoumání krajiny. a vegetace současně se zkoumáním specifičnosti jejich sestav na velkých územích. až k velkým fyzickogeografickým jednotkám, jako jsou vegetační stupně, biomy nebo krajinné typy.

Průkopník krajinné ekologie C. Troll definoval krajinnou ekologii jako studium fyzikálně-biologických vztahů, které řídí různé prostorové jednotky regionu. Uvažoval o vztazích jak vertikálních (uvnitř prostorové jednotky), tak horizontálních (mezi prostorovými jednotkami) (FORMAN, GODRON, 1994, s. 15). má krajinná ekologie odkrývat a interpretovat možnosti, které příroda nabízí a limity, kterými je toto využívání omezeno (jedním z limitů je např. ekologická stabilita krajiny).

Takto pojatou krajinnou ekologii lze definovat jako studium komplexní struktury vztahů mezi společenstvy organismů (biocenózami) a podmínkami jejich prostředí v určitém výseku krajiny (NOVOTNÁ, 2001, s. 153). a prostorovou organizaci přírodních územních jednotek především topické a chorické dimenze jako celostních útvarů (NOVOTNÁ, 2001, s. a tradicích.

Přístupy ke studiu krajiny

Krajina se studuje pomocí ekosystémového nebo geosystémového přístupu (NOVOTNÁ, 2001, s. 153):

• Ekosystémový přístup (biocentrický): jako interakci jednotlivých ekosystémů v prostoru (NOVOTNÁ, 2001, s. 153). Ekosystémový přístup spočívá v tom, že se na studovaný komplex díváme jako na ekosystém, tj. studujeme jej biocentricky. Pozornost se soustřeďuje na ekologické vztahy, tj. na vztahy mezi fytocenózou a zoocenózou a vztahy mezi nimi a abiotickými komponenty. Vzájemné vztahy mezi anorganickými komponentami ekosystému se studují méně intenzivně nebo jen okrajově. Zejména angloamerická, italská škola (BALEJ, 2005, s.
• Geosystémový přístup (polycentrický): interakce jednotlivých geosfér tj. s. Geosystémový přístup spočívá v tom, že se na studovaný komplex díváme jako na geosystém, tj. soustřeďujeme pozornost přibližně stejně na všechny složky a vztahy v geosystému. Komplex studujeme nebiocentricky (polycentricky). že za krajinně ekologické vztahy se považují i takové, které panují mezi neživými složkami krajiny, jako např. vztahy mezi půdou a klimatem, srážkami a vodní erozí atd.

Interdisciplinární a multidisciplinární přístup

Krajinná ekologie je chápána jako dílčí věda moderní ekologie (BALEJ, 2005, s. ale i jako součást geografických věd. Interdisciplinární přístup je v metodologické literatuře tradován jako něco, co je mezi dvěma disciplínami a co nepokrývá žádná z nich. Ono nepokrytí je pociťováno jako potřeba, neboť v tomto prostoru se vyskytují anomálie, nebo problémy, které je nutné objasnit má-li být dosaženo postupu v poznání. Na této ploše vzniká nová disciplína, nebo věda. Klasickým příkladem může být biofyzika, biochemie, ale také např. ekonomická statistika, nebo ekonometrie. Při interdisciplinárním přístupu však nově vznikající vědní disciplína těží z těch disciplín, které ji daly vznik, a zároveň svým poznáním inspiruje původní vědy k dalšímu bádání.

Čtěte také: Environmentální etika

Multidisciplinární přístup má nejčastěji následující významy: zahrnující mnoho větví; mnohonásobně se opakující. Multidisciplinární přístup je tady takovým, kdy onen prázdný a neprobádaný prostor je mezi více disciplínami. a multidisciplinárním přístupem je v tom, že zkoumají odlišné jevy, ne že jde jen o přístup mezi dvěma, respektive více disciplínami, ale o odlišné jevy. Nejde tedy o aditivní přičlenění další disciplíny ke zkoumání, ale o jiné fenomény, které svou podstatou vyžadují multidisciplinární zkoumání. Interdisciplinárním přístupem mohou být jak srovnávací studie mezi dějinami Německa a Francie, tak také srovnávací studie mezi dějinami Německa, Francie, Itálie, a např. Švýcarska. na tom, kolik zemí bude předmětem studia. Multidisciplinární přístup uplatňovaný ekologií je svou podstatou jiný.

Transdisciplinární přístup má významy: přes, skrze, za, na druhé straně, do jiného místa, nebo do jiných podmínek, nebo jiných věcí. se jednotlivé a již rozpracované vědní disciplíny překrývají a na tomto základě vyrůstá nová věda. Příkladem může být kognitivní věda zahrnující v sobě poznatky psychiatrie, neurofyziologie, umělé inteligence, lingvistiky a filosofie. Konstituování takovéto vědy je možné jen tehdy, když plochy překrývání jsou dosti značné a kde vědy, v těchto překrývajících se oblastech, jsou dostatečně rozvinuté.

Použitá literatura

• DEMEK, J. Systémová teorie a studium krajiny. Brno: GgÚ ČSAV, Studia geographica 40, 1974.
• FORMAN, R.T.T., GORDON, M. Praha: Academia, 1993. 583 s.
• HAVRLANT, M., BUZEK, L. Nauka o krajině a péče o životní prostředí. Praha: SPN, 1985.
• KŘÍSTEK, J., et al. Ochrana lesů a životního prostředí. Písek: Matice lesnická spol. s.r.o., 2002. 386 s. ISBN 80-86271-08-0.
• MIKLÓS, L., IZAKOVIČOVÁ, Z. Bratislava: VEDA, 1997. 153 s.
• NOVOTNÁ, D. Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny. Praha: MŽP+Enigma, 2001. 399 s.
• SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování.. Praha: Naděžda Skleničková, 2003. 321 s.
• Zákon č.

Čtěte také: Instalace vany svépomocí

tags: #ekosystemovy #pristup #krajinna #ekologie #definice

Oblíbené příspěvky:

• Úspora a ochrana přírody díky recyklaci stavebního odpadu
• Spokojenost s kuchyněmi Oresi
• Budoucnost ekologického zemědělství v ČR
• Bourbon Procenta
• Udržitelnost a kvalita vanilky