Bůh ovzduší Enlil v sumerské mytologii

V mezopotámské oblasti může cestovatel ještě dnes nahlédnout velmi daleko do minulosti. Starověká Mezopotámie zahrnuje území dnešního Iráku, severovýchodní Sýrie, jihovýchodního Turecka a jihozápadního Íránu a období od neolitu až do konce starověku, kdy Mezopotámii ovládly silnější civilizace s odlišnou kulturou (Peršané, Římané, Arabové). K národům staré Mezopotámie patřili především Sumerové a Asyřané, ale také původní neolitické před-sumerské kultury, nejrůznější nájezdníci (Gutejci, Kassité) a několik menších nezávislých království, např. Každá z těchto kultur měla vlastní náboženství a vlastní panteon bohů.

V sumerské perspektivě byla celá škála nadpřirozených, nesmrtelných bytostí, tedy bohů/božstev stojících za původem vesmíru, nazývaných dingir. Panteon bohů nebo božských párů v čele s bohem stvořitelem nebo nebeským bohem je vlastně sumerský vynález. Mimo nejvyšších bohů věřili obyvatelé Mezopotámie také v různé vedlejší bohy, božské bytosti, démony, polobohy a legendární tvory.

Nejvýznamnější sumerští bohové

Nejvýznamnější z mnoha sumerských dingirů byli:

• An - bůh nebe
• Enlil - bůh vzduchu
• Enki - bůh vod
• Ninchursag - velká matka bohů

An (Anu)

An byl bůh zakladatel a představený vládnoucí božské dynastie, nebeský bůh (znak pro Ana = znak pro boha). An byl bohem oblohy a jako takový byl původně považován za Pána nebes a nejvyššího boha sumerského panteonu. Měl pasivní roli - v mýtech téměř nevystupuje. Je synem Anšar a Kišar, manželem Ki nebo Uraš.

Enlil

Enlil byl synem boha Ana, manželem Ninlil, otcem Iškura, Nanna, Nergala, Ninurtua a dalších. Nejvyšší vládce bohů a světa, bůh ovzduší a bouří, král veškeré země, záruka řádu (držitel tabulek osudu) a pořádku. Do čela panteonu se dostal ve 26.-23. st. př. l., jeho chrám Ekur (chrám-hora) stál v Nippuru.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Na lidi seslal potopu, ale také je naučil orat a sít.

Enki (Ea)

Enki (Ea) byl bůh sladkých vod (deště) a moudrosti, bratr Enlila, syn Ana a Nammu (Tiámat). Ochránce civilizace a kultury, dává růst obilí, dává lidem všechno, co potřebují k životu, mírní božské tresty, zachránil lidi při potopě. Je připisován stvoření lidstva, podle sumerské mytologie je jeho ochráncem.

Inanna (Ištar)

Inanna (Ištar) byla bohyní lásky plodnosti a zároveň neplodnosti a války. Jejím symbolem byl rákos, lev, sova, holub, planeta Venuše. Její kult měl centrum v Uruku. V mnoha nejslavnějších sumerských příbězích - tak často kopírovaných - a v mnoha mýtech a hymnech hraje Inanna významnou roli: jako příklady můžeme uvést Sestup Inanny, Strom Huluppu nebo Inannu a boha moudrosti.

Mýty o potopě světa

Příběhy o velké ničivé potopě seslané vyšší mocností dokládají historikové - v rozličných místně modifikovaných variantách - v mnoha kulturách po celém světě, přičemž motiv a smysl příběhu je velmi podobný. Velmi známé je předovýchodní pojetí, které se celosvětově rozšířilo díky Starému zákonu Bible; nejedná se však o původní hebrejský příběh a není ani nejstarší zaznamenaný, navazuje totiž na starší babylonský a ještě starší sumerský text.

Vzájemné ovlivnění sumerských, akkadských, hebrejských a později také řeckých verzí potopy světa (samozřejmě v diachronním slova smyslu) je více než pravděpodobné. Vzájemné ovlivnění předovýchodních verzí s verzí indickou či čínskou je rovněž možné. Na straně druhé je těžko představitelné rozšíření předovýchodního mýtu na americký kontinent a do Austrálie. Nutno ovšem dodat, že taková hypotéza také existuje a není zcela nemožná, neboť originální mýtus o potopě byl doložen také v Eskymácké ústní tradici a je známo, že v jistých dobách a konkrétních tuhých zimách Eskymáci migrovali mezi Dálným východem a nejsevernější oblastí Ameriky.

Čtěte také: Elektromotory a znečištění: Překvapivé výsledky

Společný smysl mýtů o velké potopě je - vedle mnoha rozdílů ve formě příběhu - po celém světě podobný. Prastarý příběh o potopě přináší uvědomění narušeného vztahu k Bohu/bohům/božstvům překročením člověku nastavených pravidel, nedostatečnou bohoslužbou či nemorálním jednáním. Dnes považujeme výpověď o hříšném lidstvu za pochopitelnou, ovšem v době vzniku prvních sumerských zapsaných verzí na přelomu 3. a 2. tis. př. n. l. se vědomá reflexe hříchu teprve rodila. Ve starším sumerském náboženství patrně pojem hříchu nebyl příliš rozvinutý, ale snad právě odtud pochází.

Z nejstarší sumerské verze, jejíž části se dochovali na fragmentech hliněných tabulek z počátku 2. tis. př. n. l. nalezených v Nippuru, a kde byl příběh o potopě světa podán samostatně, se upravený příběh dostal do akkadské verze, kde je součástí vyprávění o stvoření světa; později byl znovu upraven a zapracován do eposu o Gilgamešovi, který je dobře dochován zejména v mladší akkadské verzi. Nalezeny byly také fragmenty překladů do churritštiny i chetitštiny z druhé pol. 2. tis. př. n. l.

Z fragmentů nejstarší dochované sumerské verze příběhu o potopě se dozvídáme, že oním spravedlivým, který byl ušetřen, postavil obří archu, a tak přežil, byl Ziusudra. Bohové seslali na zemi ničivou povodeň řádící sedm dní a nocí. Bohové An a Enlil si Ziusudru zamilovali a darovali mu po potopě věčný božský život.

V mladší akkadské verzi byl oním spravedlivým Atrachasís, jehož varoval bůh Enki, aby postavil archu ve tvaru krychle. Trestajícím bohem sesílajícím potopu byl v této verzi Enlil, který nakonec obdařil Atrachasíse nesmrtelností. Patrně z tohoto vyprávění se příběh dostal do vyprávění o Gilgamešovi. V babylonské verzi příběhu, která je součástí eposu o Gilgamešovi je oním spravedlivým Utnapishtim, jehož varoval bůh Ea (sumerský Enki).

Podle jedné z nejmladších předovýchodních verzí příběhu zaznamenané ve Starém zákoně (Gn 6-9) stojí za potopou světa Hospodin, který tím potrestal hříšné lidstvo a při životě zachoval pouze spravedlivého Noema a jeho rod. Morální spoušť způsobila spoušť přírodní. Noe byl varován, podle pokynů Hospodina zhotovil plavidlo (tzv. Noemovu archu), ve kterém s rodinou a zvířaty přežili ničivou potopu. Celé dobrodružství včetně dlouhého čekání v pohoří Ararat trvalo více než rok a plavba byla téměř půlroční.

Čtěte také: Zlepšení ovzduší Dolní Domaslavice

Vliv sumerské kultury

Sumerská kosmologie a teologie komponovaná do podoby bájí, eposů či básní významně ovlivnila mnohá témata otevřená v nejstarších hebrejských textech Tóry, kde byla retrospektivně monoteisticky „vyčištěna“ ze sumerské polyteistické představy.

Hebrejští svatopisci přejali nejen příběh o potopě světa, ale rovněž některé básnické črty stvoření světa a člověka. Na tento prastarý materiál však postavili svoji originální teologii, a tak navzdory často až zarážející podobnosti příběhů a použitých forem vyjádření, je smysl jak u Sumerů, tak u Hebrejů originální. Obě tradice např. shledávají člověka stvořeného Bohem z prachu země, po nikoli nepodobném náčrtu stvoření nebe a země, obě tradice hovoří o stvoření člověka podle podoby Boží (a nápadně podobných motivů je více), ovšem podle Sumerů jen pro potřeby a potěšení bohů, zatímco podle Hebrejů pro důstojné a svobodné přátelství s Bohem.

tags: #bůh #ovzduší #Enlil #mytologie

Oblíbené příspěvky:

• Postupy odvodnění stavenišť
• Zdravá půda: podrobný pohled
• Náplň práce vedoucího v Greenpeace
• Výskyt spektrálních barev
• Příčiny cukání auta