Geologické děje souvisejí s postupnými proměnami vesmírných těles a lze se s nimi setkat na Zemi. Mohou se odehrávat na povrchu, a pak se označují jako vnější geologické děje, nebo pod povrchem jako vnitřní geologické děje.
Vlivem vnějších geologických činitelů dochází ke zvětrávání. Zvětrávání spojené s odnosem materiálu se označuje jako eroze. Zvětrávání může být:
Zvětrávání souvisí jak s rušivou činností.
Vlivem větru vznikají například spraše. Vodní eroze má vliv na vznik krasových jevů. Horské ledovce souvisejí se vznikem údolí tvaru „U“ a morény sestávají z materiálu přenášeného ledovcem. Živočichové rozrušují horniny například při stavbě svých úkrytů/hnízd. Lišejníky mohou chemicky rozrušovat podklad, na němž rostou.
V oblastech s vápencem se voda podílí na vzniku krasových jevů (např. škrapy, závrty, jeskyně…). Dochází k rozpouštění uhličitanu vápenatého (\(\mathrm{CaCO_3}\)) kyselinou uhličitou (\(\mathrm{H_2CO_3}\), vzniká rozpouštěním vzdušného \(\mathrm{CO_2}\) ve vodě) a případně jeho zpětné krystalizaci.
Čtěte také: Vnější zateplovací panely
Svahové deformace jsou ovlivněny mnoha faktory, jako jsou klimatické, hydrogeologické a geomorfologické poměry. Faktory ovlivňující stabilitu svahů lze rozdělit do dvou skupin podle toho, zda stabilitě svahu napomáhají (příznivé) nebo ji zhoršují (nepříznivé).
Mezi základní typy pohybů horninových hmot patří:
Při ploužení se horniny rozlámou a pohybují po měkkém podloží. Ploužení se dělí na povrchové a hlubinné.
Sesuvy představují krátkodobý rychlý pohyb, asi v metrech za den podél jedné nebo více smykových ploch. Dělí se podle plošného tvaru, hloubky a aktivity.
Řícení zahrnuje:
Dešťová voda hloubí na půdách na svazích rýhy, brázdy, žlábky a stružky. Může docházet například k oxidaci nebo hydrolýze. Srážková voda rozpouští povrch vápenců a vznikají tzv. škrapy. Území, z něhož povrchová voda stéká do vodního toku, se nazývá povodí.
Čtěte také: Validita ve Výzkumu
Erozní činnost řek závisí na jejím pohybu. Odolné horniny v říčním korytě a antropogenní mohou být například jezy. Tok si může prohloubit své koryto a prodloužit je zpětnou erozí směrem do pohoří. K boční erozi dochází v zákrutech řek, kde vytvářejí meandry. V místech, kde je nepatrný spád, se unášený materiál ukládá.
Charakter údolí se v jednotlivých úsecích liší. V horním toku bývá značný spád, proudění dosahuje vysoké rychlosti a převažuje vertikální eroze. V dolním toku se projevuje boční eroze a svahové procesy.
Říční terasy vznikají erozní činností řek. Dělí se na erozní a akumulační. Erozní terasy jsou pokryty tenkou vrstvou nánosů. Akumulační terasy vznikají ukládáním nánosů.
Činnost moře působí na pobřeží i na dno. Rozrušování pobřeží vlivem mechanického působení vody se označuje jako abraze. Vlny mohou sedimentovat materiál a vytvářet pláže a terasy.
Eolická eroze má dvě podoby - deflaci a korazi. Deflace je odnos sypkého materiálu, zatímco koraze je obrušování povrchu materiálem unášeným větrem. K akumulačním formám navátých písků se řadí například duny a přesypy.
Čtěte také: Pochopení vnější emise
Krasové oblasti vznikají rozpouštěním vápenců. Mezi povrchové tvary patří škrapy a závrty, zatímco mezi podzemní tvary patří jeskyně a propasti. V jeskyních vznikají krápníky.
Ledovce vznikají z firnu ve vyšších pohořích. Ledovec se pohybuje vlivem gravitační síly a může probíhat dvěma způsoby - posouváním po skalním podkladu nebo vnitřní deformací mezi krystaly ledu. Ledovce transportují a ukládají materiál, což vede k tvorbě morén.
Glaciální eroze je nejsilnější v případě vysokohorských ledovců. Horniny jsou ohlazovány (deterze) a skalní výstupky olamovány (detrakce). Výsledkem činnosti jsou tvary jako kary a karlingy.
tags: #vnější #ekologické #děje #příklady