Prokázaná Ohrožení Zdraví Způsobená GMO: Studie a Souvislosti

01.10.2025

Byla jednou jedna doba, kdy vědci vynalezli zcela neškodný plyn. Ve 40. letech se začal ve velkém používat v průmyslu atd. Na začátku 80. let vykoukla ozonová díra. Jaké překvapení… a jakou snahu dalo se z toho překvapení vzpamatovat. A byla také jednou jedna doba, kdy vynalezli neškodné DDT a prášková letadla ho pak ve velkém roznášela. Bohužel to nejsou pohádky, jak všichni zúčastnění ví a nechtějí si přiznat.

Obávám se například mykotoxinů (některé biopotraviny byly staženy, protože měly nad normu mykotoxinů) ale i fenolických látek, které tvoří rostliny po napadení škůdci a které mají karcinogenní účinky. Také se obávám těžkých kovů v biopotravinách, protože ekologický zemědělec smí neomezeně používat např. modrou skalici. Pokud si mohu vybrat mezi olejem z konvenční olejniny a olejem z GM soji, volím ten "geneticky modifikovaný". Škoda, že těch potravin z GM plodin je v naší obchodní síti tak zoufale málo.

Nicméně v mnohých bodech svého příspěvku vycházíte právě z premisy "nevíme jak a proč to funguje právě takto". Studium patologických mechanismů, netoliko v oblasti imunologie učinilo za posledních necelých třicet let naprosto neuvěřitelnou, fascinující a nepopsatelnou explozi v poznání konkrétních, jemných nuancí imunitních procesů, a to až na úrovní nitrobuněčných mechanismů a mechanismů spouštění genové exprese.

Je to fantastické - to, že během necelé jedné generace došlo k tomu, že se medicína dostala z pozice slepce tápajícího ve tmách k prozření umožnilo tichou, ale naprosto neuvěřitelnou revoluci v diagnostice i terapii. Dnes nejsou výjimkou v klinické praxi používané léky, které ovlivňují zcela konkrétní jemný mechanismus zánětlivé kaskády. Tedy primárně modifikují průběh choroby, nikoliv pouze (jako dříve), kdy léky zmenšovaly pouze tíži příznaků. Mnohé choroby, které byly nemilosrdným zabijákem - například astma se podařilo ovlivnit natolik, že úmrtí jsou na ně ve srovnání s minulostí výjimečná a například u dětských pacientů skutečně raritní (Zde často zjistíte, že nebyl dodržován léčebný režim). Kouzelné je, že nové léky jsou vyvíjeny imunitnímu systému "na klíč".

Zároveň se díky masivnímu pokroku v diagnostických metodách a masivnímu nasazení výpočetní techniky v do praxe aplikované podobě stále rozšiřuje diagnostické spektrum, často velmi detailního charakteru a metody, které dříve vlastnilo pouze několik top pracovišť na zeměkouli jsou pro průmyslový svět dostupné plošně. Můžete tedy mapovat takřka všechno na co si vzpomenete. A u látek, které budete konkrétně sledovat můžete takřka s určitostí říci, že nebudou zasahovat do života Vašich potomků.

Čtěte také: Hodnocení rizik geneticky modifikovaných organismů

Zásahy nejrůznějších institucí do "Quality of Life" jedince (zaměstnavatel, pojišťovny, etc. - přemrštěná snaha o ochranu jedince před škodlivými vlivy konkrétní látky, léku, fyzikálního jevu vede dnes ke stavu, že se například mnohé léky nedostanou do výroby. Nikoliv pro svojí nebezpečnost, ale prostě a pouze pro nenávratnost vložených investic. Smutným příkladem mohou být léky pro pediatrii, ve které, pokud výrobce nevymyslí "Block Buster" se prakticky neuvádí nové léky na trh. Je to tragikomické, zvlášť vzhledem ke skutečnosti, že pokud bychom retrospektivně vyžadovali testy bezpečnosti například na léky uvedené na trh před 20 lety, 90 % z nich by neprošlo. Podobná situace je samozřejmě na trhu s potravinami. Prostě stojí za to sledovat REÁLNÉ nebezpečí a "Benefit Cost" implementace konkrétní technologie do běžného života.

Budete-li mít lék X, který významně sníží úmrtnost na konkrétní chorobu a zachráníte-li jeho rozšířením statisíce lidí, je možnost úmrtí jednotlivých jedinců ve sledované kohortě kalkulovaným rizikem a je přijatelná. Je to logické? Jistě ano, ale praxe je odlišná. Je to samozřejmě těžké a problém není odborný, ale politický - i nejnižší příjmové kategorie vyžadují "luxus", který dřív příslušel střední a vyšší třídě.

A. York Laboratory, ve kterých tebou zmíněný Prof. Graham je spolumajitelem a ředitelem se zabývá komerční výrobou setů na diagnostiku nejrůznějších látek.(1) Domněnka o navýšení alergií vyslovená při tiskovce se neopírá o studii, ale o předběžná data nevalidizovaná jednotnou metodikou sběru dat a samotný závěr je toliko hypotézou pana profesora.

Nicméně k nárůstu v GB (alergie na buráky) dochází a proti jiným zemím s ekvivalentní spotřebou buráků a v některých skupinách je rozdíl tak velký, že nutně budí otazníky. Vzhledem k tomu, že i děti z těchto dobře komparovatelných skupin, které po porodu NEMĚLY pozitivní specifické imunoprotilátky na buráky (v pupečníkové krvi!)- nemohly být tedy imunizovány přestupem alergenu již v těle matky hypotetickým přestupem alergenu. ZA pár měsíců, ač přijímaly pouze mléko mateřské, nebo náhradní potravu byly alergizovány !!!!(práce popisuje pouze dg. Záhada zavřeného pokoje, že? A vzhledem k tomu, že v jedné studii byla zvolena ke skupině anglické ekvivalentní kontrolní kohorta s naprosto stejnými mapovatelnými stravovacími návyky (ortodoxní židé, skvělý etalon z hlediska homogenity) MUsel být extrémní rozdíl (takřka desetinásobný) nějak vysvětlen! Jak se děti v Anglii imunizovaly? Nějak se do nich burák musel dostat... Odpověď je triviální - z mastí, kterými si prs ošetřovaly kojící matky, v Anglii velmi rozšířené levné krémy obsahující olej z buráků…

Kupodivu se drahá Srnko-Struno nedají nalézt žádné validní práce, ve kterých by renomovaní autoři, či výzkumné týmy zaujímali stejné stanovisko jako pan profesor - podnikatel Graham. Čím to asi bude? To jsou věci!

Čtěte také: Praktické řešení pro třídění

Alergie, speciálně zaměřeno na alergii na buráky. Je až úžasné, že přes obrovskou šíři potravin, které lidé konzumují, většinu POTRAVINOVÝCH alergií má na svědomí relativně malý počet položek: mléko, vejce a burské oříšky u dětí, burské a jiné oříšky, ryby a korýši u dospělých Ve výskytu specifických potravinových alergií zjevně hrají roli i regionální dietní návyky a způsoby úpravy potravin. Spotřeba burských oříšků v Číně a ve Spojených Státech je prakticky stejná.

V Číně, kde se alergie na ně téměř nevyskytuje, se burské oříšky jedí především vařené nebo smažené, zatímco Američané je jedí téměř výhradně pražené. Obecně se ale intolerance k potravinám (včetně alergií) vyskytuje častěji u dětí než u dospělých. Ve zmíněném UK se odhaduje, že je tímto způsobem postiženo 5-8% dětí a 1-2% dospělých. Alergie na potraviny, což je forma intolerance, která vyvolává nepříznivou specifickou odpověď imunitního systému, se objevuje asi u 1-2% dětí a u méně než 1% (obvykle 0,2-0,5%) dospělých (3) V Evropské Unii je podle odhadu 3 až 7 miliónů lidí, kteří trpí alergiemi na potraviny.

Hlavní problém nárůstu potravinových alergií obecně je fakt, že moderní svět nevaří z primárních surovin, ale kupuje velké množství polotovarů a hotových jídel, tento trend se stává dominantním v posledních 30 letech a stále akceleruje i v donedávna chudých regionech. Díky této změně v chování velkých populací v průmyslových státech musí čelit lidé s alergií na potraviny, a zvláště ti, kteří jsou citliví na složku hojně využívanou (jako např. sója a kravské mléko) situaci, že v mnoha případech není snadné začlenění této složky do hotového výrobku vůbec rozpoznat.

Například sója je přidávána do širokého spektra potravin, jako jsou polévky, omáčky, chleba a pečivo, masné produkty (např. párky). Není to tedy zavinění GMO, ale změna spotřebitelských zvyklostí drahý Greenpeacaku! Navíc potravinové alergie korelují se stravovacími návyky i tehdy, nejsou -li nakupovány hotové potraviny, mají tedy souvislost s kulturními - kulinářskými návyky a potravinovými preferencemi nešťastníku! U dětí jsou příčinou 9 reakcí z 10 mléko, vejce, sója, burské a lískové ořechy a pšeničný lepek. V mnoha případech reakce na tyto potraviny odezní s přibývajícím věkem.

Většina alergických reakcí dospělých je způsobena citlivostí na ryby, měkkýše a burské a lískové ořechy. V různých zemích je zastoupení výskytu alergií na danou potravinu různé, což odpovídá již zmíněné odlišnosti skladby potravy v různých regionech - tady rozdílným jídelníčkem. Například alergie na rýži a sóju jsou mnohem běžnější ve východní Asii, kde patří k základním složkám potravy, než v Evropě. A naopak, v zemích, kde je vysoká spotřeba ryb (např.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Nezapomínejte, ze alergie / intolerance na nejakou zakladni potravinu jeste pred sto lety mohl byt pro dite rozsudek smrti. Dite umrelo, aniz by se poradne vedelo, proc. To populaci od alergii (zblazneni imunitniho systemu) dost cistilo. Dneska alergii dokazeme nejen diagnostikovat, ale dovedeme do lidskeho organismu privadet spoustu novych alergenu z celeho sveta.

Problém je v tom, hodnotit jaký skutečně růst je. Dlouho neexistovala jednotná metodika, což je velký problém, protože zjištěné výsledky epidemiologických studií se pak mohou lišit o desítky procent z černé může být bílá a naopak. Dokonce i jednotná metodika (Jedná se takřka vždy o dotazníky s velkou mírou subjektivity, jak na straně pacienta, tak i lékaře data sbírajícího) vede k extrémním rozdílům v populaci i regionálně. Nicméně určitým přelomem ve zjišťování epidemiologických dat o astmatu a alergických příznacích v dětské populaci bylo zavedení metodiky ISAAC (International Study of Asthma and Allergy in Children). Tato velmi dobře standardizovaná dotazníková metodika je dnes využívána k celosvětovému mapování prevalence základních astmatických a alergických příznaků u dětí.

Sleduje standardně dvě věkové skupiny školních dětí, 6-7 let a 13-14 let. Metodika ISAAC dává možnost dobrého srovnání zjištěných dat v různých zemích světa a stala se určitým standardem, s nímž jsou porovnávány jiné použité metodiky v pediatrických epidemiologických studiích. Prostě proto, že jednotná kritéria jsou velmi nedávného data.

Kouzlo je v tom, že počet alergických onemocnění obecně bezpochyby roste, ale nelze jednoznačně říci, zda je to jenom zhoršováním nemocnosti populace na dané onemocnění, nebo zda se jenom extrémně zlepšily metody sběru epidemiologických dat a vlastní diagnostiky (tj. Důležitým parametrem tíže alergických onemocnění je samozřejmě sledování úmrtnosti na astma, jako markantu výskytu nejgorší formy alergického onemocnění - to ale provází řada metodických úskalí. Přesné údaje jsou zřejmě k dispozici jen vzácně, neboť většina hodnocení vychází z oficiálních statistických dat založených na frekvenci kódů podle mezinárodní klasifikace nemocí, s velkou odchylkou v jednotlivých zemích.

I po korekci posunu daného překódováním tabulek mezi MNK 9 a MKN 10 - tedy pokusu o sjednocení diagnostických kritérií nejsou data obecně asi zcela spolehlivá, neboť se mění citlivost lékařů vůči diagnóze a astma se nyní z diagnostikuje ČASTĚJI, než tomu bylo dříve. Na druhé straně je nadále astma mezi příčinami smrti zaměňováno za chronickou obstrukční plicní nemoc nebo za nemoci kardiovaskulární (2). Vzhledem k vysoké a dosud rostoucí prevalenci lze celkovou situaci v úmrtnosti asi posuzovat jako příznivou, protože podle posledních údajů zůstává nadále relativně nízká a hodnoty jsou stabilní (3). Ukazují se ovšem velké rozdíly v úmrtnosti mezi jednotlivými oblastmi světa. V USA a v Kanadě dosahuje úmrtnost 5-34letých nejvýše 0,5/100 000 obyvatel, v Austrálii je 3 - 5x vyšší a na Novém Zélandu dosahují uváděné hodnoty až desetinásobku. V Japonsku je uváděna úmrtnost do r. 1970 asi 1/100 000, po r. 1975 se ale přibližuje USA a Kanadě. V SRN byly hodnoty od r.

Problém je ale kdo jej vyplňuje - paradoxně čistota a validita byla dobrá v ČR, kde dotazníkovou akci měli pod palcem alergologové a pneumologové.

Reference

1. Sicherer SH, Munoz-Furlong A, Sampson HA. Prevalence of peanut and tree nut allergy in the United States determined by means of a random digit dial telephone survey: a 5 year follow-up study .J Allergy Clin Immunol 2003;112:1203/7.
2 .Skolnick HS, et al. The natural history of peanut allergy. J. Allergy Clin. Immunol. 2001;107:367-374.
3. Buttriss J (Ed) (2001) Adverse Reactions to Food. Report of a British Nutrition Foundation Task Force.
4. Young E, Stoneham MD, Petruckevitch A, Barton J & Rona R (1994) A population study of food intolerance.
5. EAACI Newsletter Food allergy.
6. Hughes DA & Mills C (2001) Food allergy: A problem on the increase.

Tabulka: Prevalence astmatu u dětí (ISAAC metodika)