Syndrom chorobného hromadění věcí (Diogenův syndrom): Když se domov stane skládkou

Obyvatelé některých činžovních domů se potýkají s problémovými sousedy, kteří svou nemocí ohrožují sebe i druhé. Tzv. „sběrači“ shromažďují ve svých bytech obrovské množství odpadků a starého harampádí. Ostatní sousedé pak musí trpět neustálý zápach ve společných částech domu. S extrémními případy tzv. hoardingu se často setkáváme v situacích, kdy postižení už neúnosně obtěžují své okolí a stávají se bezpečnostním rizikem.

Termín „Diogenův syndrom“ se začal používat na přelomu 60. a 70. let minulého století. Název je paradoxně odvozen od starořeckého filosofa Diogena ze Sinope, který údajně žil v důsledné skromnosti, vzdal se veškerého majetku a vlastnil pouze misku pro psa.

Co je Diogenův syndrom?

O co vlastně při Diogenově syndromu jde? O kompulzivní poruchu charakterizovanou jako extrémní sebezanedbávání, což s sebou nese naprostý sociální úpadek, patologickou nepořádnost, izolaci, apatii, bezohledné ignorantství vůči zoufalým prosbám a přesvědčování okolí. Hromady věcí často brání pohybu a normálnímu užívání prostor bytu a všech dalších prostor. Jedná se o psychickou poruchu projevující se spíše v pokročilejším věku.

Projevy a charakteristika

• Hromadění nepotřebných věcí a odpadků.
• Neschopnost vyhodit kteroukoli z těchto věcí.
• Obklopování se věcmi v přesvědčení, že se jednou můžou hodit.
• Neschopnost udržovat věci v pořádku.
• Časté přinášení domů zatoulaná zvířata, o která se však není schopen postarat.
• Zanedbávání osobní hygieny.
• Odmítání pomoci druhých.
• Snaha izolovat se od svého okolí.
• Agresivní reakce na pokusy o pomoc či prosby.

Příčiny vzniku

Příčiny vzniku nejsou stále zcela objasněné. Někteří odborníci se domnívají, že může jít o reakci na zoufalství a nemožnost najít své místo ve světě. Člověk pak kolem sebe začíná vytvářet svůj vlastní svět z dostupného harampádí a odpadů životní činnosti jiných, úspěšnějších lidí. Za spouštěč se ale považuje i prodělané duševní trauma, samota, deprese nebo raná rodičovská zavržení. Předpokládá se však, že vznikají vlivem postupujících depresí a stařecké demence. Uvádí se také možnost psychotraumatu.

Dopady a rizika

Kompulsívní hromadění ve svých důsledcích představuje značné bezpečnostní (požáry) a zdravotní (infekce, paraziti, roztoči) riziko pro postižené a jejich okolí.Pod nahromaděnými věcmi se podle zaměstnanců firem často nachází plísně i parazité.

Čtěte také: Postup pro hlášení plných košů

Případy z České republiky

Někteří lidé na svém pozemku shromažďují nepořádek. Jednak ho vůbec neodklízí, a navíc stále přináší nový, až se ze zahrady postupně stane skládka, která obtěžuje ostatní. Městům a obcím se ale tento problém často nedaří řešit.

Břeclav

V Břeclavi hasiči zasahovali u garáže plné hadrů, z níž se valil dým. Od této události uplynulo téměř pět let a situace se nezměnila. Sousedé Heleny Balášové žádají vyklizení a zrušení její černé skládky, která ohrožuje jejich majetek. Město nabídlo ženě vyklizení domu a úhradu nákladů, ale Balášová nabídku nepřijala.

Kramolna u Náchoda

Traktor, který čistí silnice a chodníky v obci Kramolna u Náchoda musí dům se zahradou sedmdesátiletého majitele, který přetéká odpadky, pravidelně objíždět. Podle odhadu místních obyvatel vrší majitel tohoto domu v Kramolně nepořádek na zahradě deset, možná i patnáct let. A stav se nemění. S problémem, s jehož vyřešením nepomohl ani přistavený kontejner, si dál neví rady ani radnice.

Hradec Králové

Téměř stejný pohled je na zahradu ve čtvrti Kukleny v Hradci Králové. Všude samý nepořádek nebo spíš odpad. Ani tam se sousedům nedaří přimět majitele, aby pozemek uklidil, i když má kontejnery jen pár metrů od zahrady.

Jak se bránit?

Jako soused nebo společenství vlastníků, se mohu domáhat toho, aby ten, kdo mě obtěžuje - hlukem, pachem i těmi odpadky, se takového jednání zdržel. V tom případě je nutné podat žalobu u příslušného civilního soudu. Problém je ale s důkazy, které se většinou nachází za dveřmi. I proto se lidé ke kroku zdráhají. Advokát radí zajistit si notáře, který sepíše, co se v bytě nachází. Soud má pak možnost nechat provést v bytě šetření.

Čtěte také: Soused hromadí odpad: Co s tím?

Advokát a odborník na veřejnou správu Jan Šťastný připomíná, že obec i sousedé se mohou bránit. „Pokud přestupce nezaplatí, lze sáhnout až k exekuci nemovitosti,“ říká. Zároveň ale varuje, že žalobce musí být důsledný, spor se totiž může táhnout dlouho. Dodává, že v případě, že má sběratel přílišného množství věcí psychické problémy, se většinou do sporu nikdo pouštět nechce.

Léčba

Problém je, že na kompulsívní hromadění neexistuje dostatečně účinná léčba. Léky proti úzkosti mohou sice poněkud zmírnit úzkostné obavy ze zbavení nějakých věcí, ale v zásadě problém nevyřeší. O něco účinnější je kognitivně-behaviorální psychoterapie, která je cosi jako „učením naruby“ čili odnaučováním hromadit věci, ale potíž je v tom, že postižený musí mít na své postižení náhled a musí k takové léčbě být sám motivován, což není častý případ. Mnohdy se důsledkům hromadění musí zabránit násilím (asanace bytu, odebrání zvířat apod.). Že to je pro okolí emočně náročné, to je nabíledni.

Léčba musí být komplexní, zahrnuje podání medikamentů a důslednou psychoterapii. Tomu však může často předcházet vyvedení z dezolátního bytu za asistence policie, kdy sousedé už neunesli tíhu jinak neřešitelné situace, odchyt i několika desítek koček či jiných zvířat, úklid objektu obvykle spojený s nutnou deratizací. Pacient tak končí na psychiatrii, odchycená zvířata v útulku a sousedům i příbuzným se tak obvykle značně uleví. Samotný pobyt v nemocnici či ústavu bez výše zmíněné léčby však obvykle nevede k uspokojivým výsledkům.

Čtěte také: Účinné metody proti vodnímu kameni

tags: #byt #plny #odpadku #syndrom

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa krmných odpadů
• Plasty v oceánech
• Jak McDonald's řeší krize
• Názory Jana Krause na životní prostředí
• Kvalitní kompost Napajedla