Určitě znáte překrásné fotografie bělostných pláží a šumících palem v romantickém okamžiku zapadajícího slunce. Když se vám podaří úplně stejné místo navštívit, skvrnou na vysněném momentu jsou všudypřítomné odpadky, a především plasty: od lahví po igelitové tašky doslova na každém kroku. Na místech, kde v minulosti nic takového nebylo možné, je to bohužel čím dál častější problém.
Množství odpadu v mořích je všudypřítomné a i v dalekém Tichomoří bojují místní obyvatelé s důsledky rozvinutého industriálního světa. Každý den se objevují další odpadky, a především plasty, které zanášejí pláže a ubližují živočichům, kteří si pletou odpad s potravou. Například v roce 2019 byla objevena v Thajsku uhynulá velryba, u níž pitva prokázala neuvěřitelných 40 kilogramů plastových tašek v žaludku. Podobný případ se stal i na Filipínách, kde byl nalezen kytovec s 36 kg plastů, které zcela ucpaly vnitřnosti velryby. Ve Španělsku byl nalezen mrtvý desetimetrový vorvaň, v jehož trávicí soustavě nalezli veterináři dvacet sedm kilo odpadků. Každý rok skončí v oceánu osm milionů tun plastů a asi největšími producenty igelitových tašek jsou země Asie, kde se do igelitek dává doslova všechno, od lahve chlazené coca-coly po jakýkoliv nákup.
Plasty se nacházejí všude v oceánech. Na hladině oceánu však zůstává pouze ekvivalent ~1 % z celkového množství plastového odpadu, který se do oceánu dostane za jeden rok. Zbytek se potopil a pluje pod hladinou nebo leží na mořském dně: V současné době se na hladině oceánu vznáší pouze 1 %, zatímco 99 % je potopeno pod hladinou. Podle odhadů z roku 2014 [1] plave ve světových oceánech minimálně 233 400 tun velkých plastových předmětů a 35 540 tun mikroplastů.
Znečištění plastem má několik podob: makro(> 200 milimetrů), meso(< 200 a > 5 mm) a mikro(< 5 mm).
Kdo by neznal pověstný Tádž Mahal, legendární stavbu, kterou nechal postavit mughalský vladař Šáhdžahán své ženě Mumtáz Mahal (Perla paláce). Být na místě věčné lásky je nejen pocta, ale také povinnost pro každého turistu. Ale jakmile se ukáže v plné kráse, obvykle odpoledne, není nikdo, kdo by nebyl nadšen architekturou, místem i samotným příběhem věčně planoucího srdce.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Jen naposledy nás napadlo obejít mramorovou památku a vychutnat si ji mimo obvyklé trasy přes brány, kde probíhají osobní prohlídky. V této lokalitě hned vedle hradeb, kde se ukrývá vyhlášená památka, se válejí hromady odpadků. Není jediné místo, kde by se neválely plastové lahve a igelitové tašky. Co mě ale více šokovalo, byl pohled na opěvovanou řeku Jamunu. Kdysi romantický tok připomínal svou současností spíše ohromnou skládku. Dnes je okolí nejznámějšího indického skvostu poseto odpadky a kdysi čistší řeka Jamuna připomíná smradlavou stoku plnou neštěstí.
Ovšem místem zavaleným největší špínou a odpady bylo pro mě vždy posvátné město Váránasí na březích řeky Gangy. Tady řeka je sběrnicí odpadků, někdy plují po řece i zabalená těla nebo nafouklé uhynulé krávy. Řeka života přináší smrt i další život, vše na jednom jediném místě.
Dnes je pro poutníky díky speciálním vlakům jednodušší přijíždět na místo, které by vyznavači hinduismu měli jednou za svůj život navštívit. Posvátná řeka se mění v jedno velké smetiště, kde spolu plují obětiny i těla zemřelých. A z řeky plné plastů, průmyslových odpadů i zbytků těl pijí zbožní poutníci posvátnou tekutinu plnými doušky. Řeka tady není jen místem rituálů, ale miliony lidí ji využívají jako koupelnu, o kus dál drhnou mahuti své slony, jinde rýžákem děti pucují hrnce a o pár kilometrů dále vesničané nabírají pitnou vodu. Řeka života, jak se řece Ganze také přezdívá, je nekonečným příběhem.
Poměrně málo známá země Gabon (dříve také Gabun) až tak moc turistická není, přesto ukrývá celou řadu fantastických přírodních krás. Každý rok od listopadu do dubna zdejší pobřeží láká želvy ke kladení vajec. První, co nás zklamalo, bylo velké množství pytláků, kteří doslova před námi vyhrabávali snůšky vajec. Druhým nečekaným okamžikem byl stav pláží. Všude, kam bylo možné dohlédnout, se povalovaly hromady odpadků, které přinesl oceán. Nic ze zdejších plastů nebylo vyráběno v Gabonu, byl to převážně odpad evropského původu. Poslední kapkou byly kusy ledniček, které připluly ve velkém množství. Co nás dojalo, že právě lednice vyplavené z moře se staly útočištěm kožatky, která si podle stop připravila hnízdo pro svoji snůšku právě mezi rezavějícími elektrospotřebiči.
Městečko Semporna na jihovýchodě Malajsie na ostrově Borneo ve státě Sabah považují mnozí turisté za pravý tropický ráj. Už i ve vodě člověk při šnorchlování narazí častěji než na ryby na některou stopu lidského působení. Co je nejvíce alarmující, jsou ovšem domy obyvatel, kterým se přezdívá „mořští cikáni“. Ti žijí v domech na kůlech přímo nad hladinou oceánu. Vše, co si přinesou, vyhazují přímo do moře, a tak taková vesnička na kůlech vypadá, jako kdyby obydlí trůnila nad hromadami odpadků, které sem zanesl příliv. Tady nikoho vůbec nevzrušují páchnoucí hromady odpadků. Čeká se jen na odliv, který je zanese dále do moře.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Stejným způsobem přináší oceán odpad v blízkosti velkých indonéských měst. Pláže doslova poseté drobnými kousky plastů, plechovkami a umělohmotnými lahvemi lemují pláže. V písku jsou zavrtaná víčka a drobné kousky igelitů, a tak pláž i po uklizení toho nejhoršího zdaleka nepřipomíná místo k relaxu. Například během několika let pláže u města Jayapura, hlavního města Západní Papuy, připomínají plovoucí smetiště.
Současné znečištění oceánů plasty je globální problém, ovlivňující mořské ekosystémy, ale má také negativní dopady na lidstvo i životní prostředí. Miliony tun plastového odpadu každoročně končí v oceánech. To ohrožuje mořské živočichy, narušuje ekosystémy a má vliv i na samotné lidi. Poslední výzkumy hovoří o mikroplastech v lidských orgánech a tkáních. Jestli bude pokračovat současné tempo znečišťování moří, podle vědců bude v oceánech už v roce 2050 větší množství plastů než ryb.
Žít na Zemi bez plastů si ani už nedokážeme představit. Od roku 1950 vzrostla výroba plastů 230krát. Pro jednoduchou představu, každou minutu se na světě prodá asi milion plastových lahví. Výroba i likvidace spalováním uvolňují do atmosféry miliony tun skleníkových plynů. A možná i napoví doba rozkladu odpadu: igelitový sáček se rozkládá okolo 25 let, plastové kelímky 70 let, plechovka od nápojů 10 let, PET lahve a nápojové kartony s hliníkem až 100 let, dětské pleny dokonce 250 let, skleněná lahev 1000 let, a polystyren dokonce 10 000 let.
Asi nejhorší jsou mikroplasty, které tím, že jsou menší než pět milimetrů, jsou o to nebezpečnější. Tyto částice konzumují ryby a další mořští živočichové. Tím se dostávají do potravního řetězce, a tak se s nimi setkáváme v mořských plodech, v pitné vodě, ale i ve vzduchu.
Velká tichomořská odpadková skvrna je místo v Tichém oceánu, kde se od 70. let koncentroval mořský odpad z malých úlomků plastů a chemických kalů. Plovoucí masa se neustále zvětšuje a pro ilustraci představuje rozlohu čtyřnásobku Německa.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Tento pás odpadů najdete ve východní oblasti Pacifického oceánu, v oblasti mezi Kalifornií a Havají. Jedná se totiž o plasty, které se postupně rozpadají na čím dál menší částečky.
Přestože jsou tato fakta a statistiky o znečištění oceánů velmi znepokojující, není pozdě začít dělat více pro snížení tohoto problému.
Plasty jsou jednou ze sedmi oblastí, které Evropská komise považuje za klíčové pro dosažení oběhové ekonomiky v EU do roku 2050. Pravidla EU, přijatá poslanci Evropského parlamentu 27. března 2019, se zabývají ztracenými rybářskými sítěmi a 10 nejčastěji se vyskytujícími jednorázovými plastovými výrobky na evropských pobřežích. Tyto dvě skupiny dohromady tvoří 70 % mořského odpadu. K řešení tohoto problému zavedla EU úplný zákaz jednorázových plastových výrobků, pro které již existují alternativy z jiných materiálů: vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, míchátka na nápoje a tyčinky na balónky.
Znečištění plasty je hromadění umělohmotných předmětů a částic v přírodním prostředí, které nepříznivě ovlivňuje volně žijící živočichy, přírodní stanoviště a lidi. Odhaduje se, že do se oceánu z pobřežních zdrojů ročně dostává 1,1 až 8,8 milionů tun plastového odpadu. Je nutné, abychom se jako společnost zaměřili na snížení produkce plastového odpadu, zlepšení recyklace a hledání alternativních materiálů.
tags: #znečištění #moří #a #oceánů