Časopis Ochrana přírody 53: Národní parky v České republice

Vizí národních parků v České republice je chránit přírodní hodnoty vázané na přírodní či přírodě blízké ekosystémy na dostatečně velkých plochách a umožňovat jejich nerušený vývoj a poznávání tohoto vývoje.

Poslání národních parků

Národní parky v České republice chrání široké spektrum přírodních a přírodě blízkých ekosystémů unikátních či reprezentativních v národním či mezinárodním měřítku; od alpínského bezlesí přes horské lesy, ledovcová jezera, rašeliniště, vrchoviště až po údolní říční fenomény s teplomilnými doubravami a pískovcová skalní města.

Parky by měly poskytovat dlouhodobou ochranu procesům probíhajícím v ekosystémech a umožňovat jejich vědecký výzkum. Široké veřejnosti zprostředkovávají poznání divoké přírody včetně procesů v ní probíhajících.

Národní parky jsou v České republice zřizovány v osídlené kulturní krajině. Proto by mělo být jejich posláním i vytváření podmínek pro udržení historického osídlení, místních tradic a pro poznávání přírody v rámci šetrného turismu, který může být významným zdrojem příjmů pro místní obyvatele.

Definice národního parku

„Rozsáhlé území, jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, jehož značnou část zaujímají přirozené, nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam.“ (zákon o ochraně přírody a krajiny)

Čtěte také: Více o venkovské zeleni

Vytváření soustavy národních parků v ČR

Cílená územní ochrana přírody na našem území započala převážně z vůle osvícených zástupců šlechty, kteří zakládali na svém majetku první rezervace (1838 - Sofien­schloss v Novohradských Horách, 1858 - Boubín, 1869 - Zlatěšovice ve Staré Oboře u Hluboké nad Vltavou, 1880 - Černická obora u Sudoměřic, 1884 - Buky u Vysokého Chvojna, 1903 - Hochšar (Šerák) v Jeseníkách, 1904 - Gehänge (Labský důl) v Krkonoších, 1909 - Javořina v Bílých Karpatech, 1911 - Černé a Čertovo jezero ad.). Některé z nich jsou dnes součástí národních parků, jiné národních přírodních rezervací. Hlavní motivací bylo uchování „přírodních památek“.

Postupně byla ochrana vědomě rozšířena i na jejich prostředí a na celá společenstva a jejich nerušený vývoj, kdy byly zakládány první rezervace. Postupně došlo i k vymezení rozdílu mezi rezervací a národním parkem. Rudolf Maximovič specifikoval národní park jako „…reservace, představující celé krajinné komplexy, krajinné typy, na vlivu okolí naprosto nezávislé, soběstačné, se zaručenou absolutní ochranou, neomezeným trváním této ochrany, vědeckým pozorováním a neomezeným bádáním; jsou vrcholným bodem ochranářských snah.“ (Maximovič 1934).

Prvenství mezi vyhlášenými národními parky na území Československa drží park slovenský. Od vzniku Československa v roce 1918 tehdejší státní ochrana přírody intenzivně usilovala o zřízení národního parku ve Vysokých Tatrách. V roce 1938 byl předložen návrh příslušného vládního usnesení. Jeho realizaci však pozastavilo rozbití republiky a 2. světová válka. Tatranský národní park vyhlásila o 10 let později Slovenská národná rada zákonem č. 11/1948 Sb. SNR ze dne 18. 12. 1948, o Tatranském národním parku s platností od 1. 1. 1949 (Stockman 2011)2.

Ve druhé polovině 20. století byly v České republice postupně vyhlášeny čtyři národní parky. Zejména s novým zákonem o ochraně přírody a krajiny v roce 1992 došlo k významnému kvalitativnímu rozvoji jejich ochrany, byla přijata třístupňová zonace, vyjadřující zvýšený zájem ochrany přírody a diferencovanou péči, a rozvíjeno poznání zdejší živé i neživé přírody. Všechny stávající národní parky jsou příhraniční a od počátku jejich správy rozvíjejí přeshraniční spolupráci.

České národní parky jsou rovněž významnými prvky evropské soustavy národních parků, což dokazuje zařazení jejich území do soustavy Natura 2000, KRNAP a NP Šumava mezi biosférické rezervace UNESCO, šumavských a krkonošských rašelinišť na seznam mezinárodně významných mokřadů, udělení Evropského diplomu Rady Evropy pro NP Podyjí apod.

Čtěte také: Historie ochrany přírody v Česku

Přehled národních parků v ČR

• Národní park Krkonoše (KRNAP): Nejstarší národní park v ČR zahrnuje 35 km dlouhé pohoří Krkonoš, které vyniká mimořádnou pestrostí krajiny a biotopů a na ně vázaných organismů. Krkonoše se vyznačují výskytem řady endemických druhů a představují jedno z významných center biodiverzity střední Evropy. Krkonoše se dlouhodobě potýkají s extrémně vysokou návštěvností (okolo 6 mil. lidí ročně), generující řadu ekologických problémů včetně tlaku na zástavbu území, kterému zde ochrana přírody ne vždy dokáže čelit.
• Národní park Šumava: Národní park Šumava je na středoevropské poměry významný svou značnou robustností a reprezentativním zastoupením rozsáhlých rašelinišť, horských smrčin, luk, horských a podhorských toků a ledovcových jezer. Je to také nejvýznamnější území výskytu rysa ostrovida a tetřeva hlušce v ČR. Společně s územím národního parku Bavorský les tvoří největší souvislý komplex lesů ve střední Evropě, proto bývá často označován jako zelená střecha Evropy. Bohužel se zde ochraně přírody dosud nepodařilo nalézt dlouhodobě stabilizovanou a všeobecně akceptovanou strategii územně diferencované péče o lesní ekosystémy, jejíž nedílnou součástí jsou porosty ponechané samovolnému vývoji.
• Národní park Podyjí: Národní park Podyjí chrání neobydlené, přes 40 km dlouhé říční údolí, které patří k nejzachovalejším a nejméně dotčeným v České republice. Na geomorfologicky jedinečný dyjský kaňon s meandrující řekou, příkrými úbočími se zachovanými lesy a četnými skalními výchozy a rozsáhlými kamennými moři s pseudokrasovými jeskyněmi je vázána pestrá květena a mnoho ohrožených a vzácných druhů živočichů. Mezi ekologickými problémy zůstává nepřirozené kolísání vodní hladiny Dyje v důsledku manipulace pro hydroelekrárnu Vranov nad Dyjí.
• Národní park České Švýcarsko: Území národních parků České a Saské Švýcarsko představuje (spolu s dalšími pískovcovými skalními městy české křídové tabule) pro svou geomorfologickou členitost unikátní území v celoevropském kontextu. Množství forem pískovcového reliéfu od drobných mikroforem, jako jsou např. voštiny, až po makroformy, např. mohutné stolové hory, tvoří neopakovatelný ráz oblasti. Unikátní je průlom řeky Labe, prořezávající se až na krystalinické podloží a četné výchozy třetihorních vulkanitů. Problémem je vysoký podíl přírodě vzdálených lesů, včetně porostů borovice vejmutovky, který se systematickými opatřeními daří snižovat.

Návrhy na vyhlášení dalších národních parků v ČR

Kromě návrhu na rozšíření NP České Švýcarsko o území Labského kaňonu a o některé další plochy CHKO Labské pískovce se státní ochrana přírody zabývala návrhy v různé úrovni rozpracovanosti na zařazení dalších tří území do kategorie národní park. Nejdále pokročila příprava vyhlášení NP Křivoklátsko, kde byl dokončen a odborně oponován kompletní návrh včetně vymezení NP a návrhu příslušného zákona, který byl předjednán se samosprávou a významnými vlastníky. Návrh NP Jeseníky byl odborně vyhodnocen a bylo provedeno orientační vymezení. Ochrana centrální části CHKO Jizerské hory prostřednictvím národního parku (nejspíše rozšířením KRNAP) je zatím v ideové úrovni.

Křivoklátsko

Křivoklátsko představuje geologicky velmi pestré území s unikátním a také největším vnitrozemským zachovaným lesním komplexem s vysokou druhovou, biotopovou i krajinnou diverzitou. Lesnatost navrhovaného národního parku dosahuje 97 %. Mezi nejvýznamnější přírodní hodnoty území patří ve střední Evropě jedinečně vyvinutý a zachovaný říční fenomén s jeho rozmanitými projevy, který má velký prostorový přesah do navazující členité kopcovité krajiny s hlubokými údolími potoků.

Od konce 19. století upozorňují přírodovědci na význam Křivoklátska a potřebu jeho ochrany. Prvním výsledkem úsilí o velkoplošnou ochranu Křivoklátska bylo vyhlášení biosférické rezervace MaB UNESCO (1977). Až v roce 1978 Ministerstvo kultury vyhlásilo CHKO Křivoklátsko.

V první polovině 90. let se objevují návrhy na vyhlášení centrální části Křivoklátska národním parkem. V roce 2011 byl kompletní návrh odborně oponován a projednán se samosprávou, která vyjádřila souhlas. Navrhovaný park zaujímá plochu přibližně 102 km2.

Čtěte také: Ochrana přírody v Československu: Historický přehled

tags: #časopis #ochrana #přírody #53

Oblíbené příspěvky:

• Zázraky přírody v kontextu normalizace
• Recenze odpadkových košů se dvěma komorami
• Ekologická kosmetika
• Ochrana biodiverzity
• Praktický průvodce výběrem koše