Centralizovaná emise peněz: Definice a kontext

Tento článek se zabývá definicí centralizované emise peněz a souvisejícími aspekty, jako jsou organizační požadavky pro investiční podniky, platební styk a funkce peněz.

Regulace a organizační požadavky

S ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů je nezbytné přesně stanovit konkrétní organizační požadavky a postupy pro investiční podniky poskytující investiční služby a vykonávající investiční činnosti. Organizační požadavky a podmínky vydávání povolení pro činnost investičních podniků by měly být formulovány v podobě sady pravidel, která zajistí jednotné uplatňování příslušných ustanovení směrnice 2004/39/ES. V pravidlech provádění režimu upravujícího provozní podmínky pro poskytování investičních a doplňkových služeb a vykonávání investičních činností by se měl promítat cíl, z něhož tento režim vychází.

Tato pravidla by měla být navržena tak, aby zajistila vysokou úroveň ochrany investorů, která bude zajišťována prostřednictvím jednoznačných norem a požadavků, jimiž se budou řídit vztahy mezi investičním podnikem a jeho zákazníkem. V zájmu zajištění jednotného uplatňování různých ustanovení směrnice 2004/39/ES je nezbytné vytvořit pro investiční podniky sladěnou sadu organizačních požadavků a provozních podmínek. Za mimořádných okolností by však členské státy měly mít možnost ukládat investičním podnikům povinnosti nad rámec toho, co stanoví prováděcí pravidla. Specifická rizika, která upraví případné dodatečné požadavky, které si členské státy ponechají k datu použití této směrnice, by měla mít zvláštní význam pro strukturu trhu daného státu, včetně chování podniků a spotřebitelů na tomto trhu.

Investiční podniky se velice liší svou velikostí, strukturou a charakterem své obchodní činnosti. Režim regulace by se měl této rozmanitosti přizpůsobit a současně ukládat určité základní regulativní povinnosti, které se hodí na všechny podniky. Režim regulace, který s sebou nese příliš mnoho nejistoty pro investiční podniky, však může snižovat účinnost. Předpokládá se, že příslušné orgány vydají pokyny k výkladu ustanovení této směrnice zejména s cílem vysvětlit praktické uplatňování požadavků stanovených v této směrnici na určité druhy podniků a na určité okolnosti.

Outsourcing a střet zájmů

Pro účely ustanovení této směrnice, která vyžadují, aby investiční podnik vytvořil, prováděl a udržoval přiměřené strategie řízení finančních rizik, by mezi rizika týkající se činností, pracovních procesů a systémů podniku měla patřit rizika spojená s outsourcingem kritických či důležitých funkcí nebo investičních služeb anebo činností. Příslušné orgány by neměly podmiňovat vydání povolení k poskytování investičních služeb či k výkonu investičních činností obecným zákazem outsourcingu jedné či více kritických nebo důležitých funkcí či investičních služeb nebo činností.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Okolnosti, na něž by se mělo pohlížet jako na okolnosti, jež vyvolávají střet zájmů, se vztahují na ty případy, kdy existuje střet mezi zájmy podniku nebo určitých osob spojených s podnikem nebo skupiny daného podniku na jedné straně a povinností podniku vůči zákazníkovi; nebo mezi různými zájmy dvou či více jeho zákazníků, vůči nimž je podnik v každém případě vázán nějakou povinností. Střet zájmů by se měl regulovat, pouze pokud investiční podnik poskytuje investiční službu nebo doplňkovou službu. Zveřejnění střetů zájmů investičním podnikem by ho zejména neměla zbavit povinnosti udržovat a uplatňovat účinné organizační a administrativní mechanismy, které vyžaduje čl. 13 odst. 3 směrnice 2004/39/ES.

Informace pro zákazníky

Tato směrnice vyžaduje, aby investiční podniky, které novým neprofesionálním zákazníkům poskytují investiční služby, jež nejsou investičním poradenstvím, uzavřely se zákazníkem písemnou základní dohodu, v níž budou formulovány základní práva a povinnosti podniku a zákazníka. Je třeba stanovit požadavky na vhodné a přiměřené informace, které vezmou v úvahu status zákazníka (neprofesionální nebo profesionální). Cílem směrnice 2004/39/ES je zajistit přiměřenou rovnováhu mezi ochranou investorů a informačními povinnostmi, které se vztahují na investiční podniky.

Investiční podniky by měly poskytovat zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům dostatečné informace o povaze finančních nástrojů a rizicích spojených s investováním do nich, aby jejich zákazníci mohli přijímat řádně podložená investiční rozhodnutí. Podmínky, které musejí splnit objektivní, jasné a neklamavé informace určené investičními podniky zákazníkům a potenciálním zákazníkům, by se měly vhodně a přiměřeně vztahovat na sdělení určená pro neprofesionální zákazníky se zohledněním například komunikačních prostředků a informací, které má sdělení předat zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům.

Platební styk a jeho formy

Platební styk v České republice metodicky řídí Česká národní banka. Platební styk můžeme posuzovat jednak z hlediska formy použitých platebních prostředků, a jednak z hlediska určení teritoria, ve kterém platební styk probíhá.

Hotovostní platební styk

Hotovostní platební styk se uskutečňuje mezi podniky nebo mezi podniky a obyvatelstvem s použitím peněz. Šeky jsou klasickým nástrojem platebního styku. Využívají se při hotovostních i bezhotovostních platbách. V České republice je používání šeků upraveno směnečným a šekovým zákonem, který je v souladu s tzv.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Bezhotovostní platební styk

Běžný účet je chronologicky vedený záznam o vzájemných peněžních pohledávkách. Nejčastějším produktem, který poskytují banky svým klientům, je u podnikatelských subjektů tzv. běžný účet. Ve vztahu k obyvatelstvu - občan se může setkat se s pojmem žirový účet, který má v různých bankách různé názvy.

Funkce peněz

1. podstatou této funkce je schopnost peněz vyjádřit relativní vztahy zboží, poměřit obsažené náklady a zisk, umožnit orientaci na trhu. Míra hodnoty vyjádřená v konkrétní měně je označována jako měřítko cen.
2. pohybu zboží (koupi) bezprostředně neodpovídá pohyb peněz (prodej), peníze jsou schopny zprostředkovat i takto časově posunutou směnu.
3. Peníze je možno doma uchovávat v podobě peněžních úspor - v případě mincí z drahých kovů hovoříme o tzv. TEZAURACI.
4. prominentní konvertibilní národní měny např. nadnárodní měny, např. peníze vystupují jako zdroj investování, kapitalizují se. Vzniká kapitál, tj.

Digitální peníze centrálních bank (CBDC)

Digitální peníze centrálních bank lze obecně definovat jako digitální peníze, které jsou přímou pohledávkou jejich držitele vůči centrální bance. Jsou přitom denominovány v zúčtovací jednotce daného státu (např. v ČR by tak šlo o českou korunu). CBDC tak ve své podstatě rozšiřují přístup k bezhotovostním penězům centrálních bank.

Česká národní banka sleduje problematiku digitálních peněz centrálních bank od roku 2016. V únoru 2021 byla zřízena pracovní skupina k problematice CBDC, v níž jsou zastoupeny všechny relevantní útvary ČNB. Případnému zavedení digitálních peněz centrální banky v České republice by podle zástupců pracovní skupiny mělo předcházet důkladné vyhodnocení jejich potřebnosti a přidané hodnoty ve specifických tuzemských podmínkách, ale i veřejná debata o takovém kroku.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

tags: #centralizovaná #emise #peněz #definice

Oblíbené příspěvky:

• Petice za Skládku Hořovice
• Rozměry a použití HT redukcí
• Seznam dnů k ochraně přírody
• Vývoj ekologického zemědělství
• Informace pro občany o odpadech