Černé skládky baterií a jejich likvidace v České republice

Černé skládky jsou problémem české krajiny již dlouhá léta. Hojně vznikají přičiněním občanů, a to zejména na jaře a v létě, což jsou sezóny obvyklé pro rozsáhlejší úklidy v bytech, domech i na zahradách a také pro stavební práce. Právě stavební odpad a staré zařízení z domácností končí na černých skládkách nejčastěji.

Pod pojmem černá skládka si lidé nejčastěji představí hory odpadu navezené někde v lesní rokli, ve starém lomu nebo v chátrající budově. Jako černá skládka však může být klasifikován i starý gauč vyhozený u kontejnerů nebo popelnic či třeba kousek obecního pozemku za vaším plotem, kam si "dočasně" uložíte staré harampádí z domu nebo kůlny, protože si jím nechcete hyzdit zahrádku.

„Mnoho lidí spoléhá na to, že za úklid černé skládky zodpovídá majitel pozemku a jim tedy nehrozí případný postih. To, že jsou černé skládky odpadu čím dál větší problém, si uvědomují státní i městské autority i občané.

Podle dat aplikace ZmapujTo, jejímž prostřednictvím mohou lidé černé skládky nahlásit svým radnicím, se jich od roku 2012 objevilo přes 10 tisíc. V roce 2015 jich bylo například evidováno 4 922, přičemž nejvíce se tento problém týkal severních Čech a severní Moravy a dále okolí velkých měst - Prahy, Brna nebo Ostravy. Nejméně černých skládek se naopak objevuje v jižních Čechách a na Vysočině.

Bojovat proti nelegálnímu skládkování pomáhají různé iniciativy, například akce Ukliďme Česko, do níž se zapojují desetitisíce dobrovolníků, kteří černé skládky mapují a uklízejí. Česká informační agentura životního prostředí CENIA poté nedávno ohlásila spuštění projektu celonárodní databáze kontaminovaných míst, mezi nimi i černých skládek. Prozatím se chystá zmapovat celých 33 tisíc potenciálně kontaminovaných míst.

Čtěte také: Řešení problému černých skládek

Odborníci se rovněž shodují, že dobrou prevencí je i rozsáhlá osvěta. "Černé skládky lidé zakládají z lhostejnosti, ale ještě častěji z nevědomosti. To se týká především odkládání objemného odpadu u kontejnerů. Jednoduše nevědí, kam mohou odpad legálně odvézt, případně nemají na odvoz vhodný dopravní prostředek," říká David Vandrovec.

Možnosti likvidace odpadu

Na černých skládkách končí nejčastěji stavební a velkoobjemový odpad (starý nábytek, vany, koberce, okenní rámy a podobně), staré oblečení, pneumatiky a v poslední době čím dál častěji i staré elektrospotřebiče nebo akumulátory. Obojí posledně jmenované přitom patří mezi nejrizikovější skupinu odpadu, neboť zde hrozí úniky nebezpečných látek do půdy nebo vody.

Vysloužilá elektrozařízení je proto nutné odevzdat k odborné likvidaci či recyklaci. Větší kusy můžete odvézt do sběrného dvora, který má zřízen sběrné místo pro elektroodpady, menší kusy a baterie pak můžete vyhodit do speciálních kontejnerů na elektro.

Využít lze ovšem i svozové služby, například společnost REMA Systém nabízí službu Buď líný, v jejímž rámci si můžete nechat přímo z domácnosti zdarma odvézt veškerý elektroodpad o minimální souhrnné hmotnosti 10 kilogramů. "Pro menší množství elektroodpadu mohou lidé využít naši druhou službu re:Balík. Stačí do krabice o maximální hraně 35 cm zabalit baterie nebo staré elektro, založit po internetu objednávku, vytisknout si zaslaný adresní štítek a odnést balík na poštu. Poštovné platíme my," vysvětluje David Vandrovec.

Speciálně na sběr starých baterií je pak zaměřena třetí služba společnosti REMA Family Box.

Čtěte také: Připomínka pochodů smrti

Při nutnosti zbavit se většího množství velkoobjemového nebo stavebního odpadu si lidé mohou objednat kontejner, který jim bude přistaven poblíž domu a následně i odvezen. Tuto službu přitom řada měst navíc do určitého množství odpadu poskytuje zdarma.

Stavební odpad je ale možné poměrně snadno recyklovat, pokud se při svém vzniku vhodně třídí, a to třeba hned při samotné stavbě nebo rekonstrukci. Hrubší stavební suť lze použít například jako podloží pod příjezdovou cestu nebo zámkovou dlažbu. Starou omítku můžete překatrovat (prosít přes ocelové síto), hrubé části použít jako podsypy a jemné přidat do malty. Staré cihly lze po očištění použít stejně jako nové. Ty poškozenější nebo zteřelejší poté mohou posloužit třeba na zbudování zahradní zídky. A nemáte-li pro staré cihly využití vy sami, nabídněte je třeba přes inzerát na internetu.

Máte-li možnost sami velkoobjemový odpad odvézt, zamiřte s ním do sběrného dvora. Právě tam poté patří například i kovový odpad, jehož rozměry nedovolí jeho vyhození do kontejnerů na kov - rámy jízdních kol, podvozky kočárků, plechy, kryty, okapy, části starých zemědělských strojů a zemědělského náčiní, kovové sudy, konve, trakaře a tak dále.

Ve sběrném dvoře má své místo i staré linoleum, tapety (kvůli zbytkům lepidla a omítky nesmí přijít do kontejneru na papír) a použitý stavební polysteren, kupříkladu z izolací.

Komplikací stále zůstávají pneumatiky. I to je pravděpodobně důvod, proč jich tolik končí na černých skládkách. Pro ilustraci, jen během letošního jara bylo v rámci akce Ukliďme svět, ukliďme Česko z přírody posbíráno neuvěřitelných 17 700 pneumatik. Kam s nimi správně? Od ledna 2018 jsou místy zpětného odběru pneumatik všechny pneuservisy, autoservisy a místa prodeje pneumatik.

Čtěte také: Řešení problému černé skládky

Jak ekologicky zlikvidovat baterie

Baterie řadíme mezi nebezpečný odpad, který se nesmí skládkovat. Vztahuje se na ně povinnost zpětného odběru, protože obsahují celou řadu toxických a nebezpečných látek, jako například těžké kovy a to olovo, rtuť či kadmium.

Na každé baterii najdeme symbol přeškrtnuté popelnice, značící že nepatří do komunálního odpadu. Pokud i přesto starou baterii vyhodíme do klasické popelnice, dostane se spolu s dalším odpadem do spalovny či na skládku.

Zde hrozí únik škodlivých látek do ovzduší, půdy, či spodních vod, což může mít za následek vážné ohrožení našeho zdraví. Těžké kovy mají prokazatelně škodlivý vliv na lidské zdraví a mohou vyústit až v rakovinové onemocnění. Zároveň se plýtvá cennými surovinami, které je možné dále recyklovat. Na skládkách tak každý rok končí naprosto zbytečně statisíce kilogramů zinku či železa, ačkoliv těžba těchto kovů je finančně náročná a má neblahé následky na životní prostředí. Přitom ze 100 kilogramů baterií je možné získat až 74 kg druhotných surovin, které je možné dále zpracovávat.

Jak se ekologicky zbavit baterií?

Jak se tedy v dnešní době ekologicky zbavit použitých baterií? Po celé České republice je více než 25 tisíc odběrných míst. Na takové odběrné místo můžeme narazit například v supermarketech, které mají ze zákona povinnost tyto sběrné nádoby ve svých provozovnách umisťovat. Dále baterie můžeme odevzdat do sběrných boxů na úřadech, ve sběrných dvorech či do červeného venkovního kontejneru.

Speciální kategorií jsou autobaterie. I pro ně existuje vlastní odběrní síť, a to například u jejich prodejců, v servisních střediscích, či na benzinových pumpách.

Za nelegální uložení odpadu ovšem při vypátrání viníka hrozí pokuta až ve výši 50 tisíc korun.

Dnem 1. ledna 2021 nabyla účinnosti nová právní úprava nakládání s odpady, která nahradila právní úpravu dosavadní, představovanou zejména zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech. Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech (dále jen „zákon“), obsahuje nově mj. i právní regulaci tzv. černých skládek, tedy míst, na nichž došlo k nezákonnému soustředění odpadu.

Ust. § 14 zákona pak upravuje způsob, jak by se měl vlastník pozemku dotčeného skládkou zachovat a jaké povinnosti mu v této souvislosti vznikají, resp. mohou být uloženy. Podle důvodové zprávy „smyslem tohoto ustanovení není postihnout vlastníka pozemku, ale právě zajištění co nejvčasnějšího řešení vzniklé černé skládky.

Jestliže tedy vlastník pozemku dotčeného nelegální skládkou splní svou zákonnou oznamovací povinnost a není-li možné zjistit osobu, která je za odpad odpovědná, vyzve obecní úřad obce s rozšířenou působností vlastníka pozemku k odklizení odpadu a jeho předání do zařízení určeného pro nakládání s odpady ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy.

To, že osoba odpovědná za vznik nelegální skládky po sobě nezanechá informace umožňující její identifikaci, bude v praxi zřejmě spíše pravidlem nežli výjimkou. V takovém případě může tudíž vlastník dotčeného pozemku očekávat, že po splnění jeho výše uvedené oznamovací povinnosti mu bude adresována výzva k odklizení nelegální skládky, na jejíž existenci předtím sám upozornil. Nakolik bude tato perspektiva motivující ke splnění dané oznamovací povinnosti, je samozřejmě sporné.

Běžnému adresátovi právní normy obsažené v § 14 odst. 4 zákona může připadat jako logické, že výzvě obecního úřadu k odklizení odpadu bude korespondovat povinnost vlastníka dotčeného pozemku odpad skutečně odklidit. Ovšem tak tomu není. Zákon o odpadech v § 14 ani na jiném místě nestanoví vlastníkovi dotčeného pozemku povinnost výzvě vyhovět a ostatně ani v části šesté věnované problematice opatření k nápravě a přestupků není nevyhovění výzvě k odklizení odpadu dle § 14 odst.

Jediným smyslem této neobvyklé právní konstrukce je otevřít prostor pro postupy upravené v § 14 odst. 5 zákona, které mj. spočívají už i ve skutečném uložení některých povinností vlastníkovi dotčeného pozemku. Dobrovolné nevyhovění výzvě k odklizení odpadu totiž dává obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností možnost zabezpečit odpad ohrožující životní prostředí před únikem škodlivin do okolního prostředí,[5] nebo nezákonně soustředěný odpad odklidit a předat do zařízení určeného pro nakládání s odpady.

Těmto oprávněním pak odpovídá povinnost vlastníka dotčeného pozemku strpět jejich výkon ze strany obecního úřadu obce s rozšířenou působností, tzn.

V této souvislosti je nutné si opět uvědomit, že to není vlastník pozemku, kdo se dopustil protiprávního jednání a zřídil na svém pozemku černou skládku, nehledě k tomu, že v řadě případů bude pro něj objektivně nemožné vzniku takové skládky zabránit. Zákonodárce mu tak de facto ukládá povinnosti podílet se na nápravě protiprávního stavu, který nevyvolal a k jehož vzniku ani nemusel přispět.

Jinak řečeno, výše uvedené povinnosti (a zejména pak povinnost k zabezpečení pozemku proti dalšímu návozu odpadu) jsou vlastníkovi pozemku ukládány proto, že třetí osoba (vlastník odpadu) se dopustila protiprávního jednání spočívajícího ve zřízení nelegální skládky na cizím pozemku a správní orgány nedokázaly včas předejít vzniku takové skládky a ani zjistit vlastníka takto nezákonně soustředěného odpadu. Vlastník pozemku tak má na vlastní náklady sanovat důsledky protiprávního jednání třetí osoby, kterému nebylo včas zabráněno a jehož pachatel nebyl správním orgánem zjištěn.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností je při vydávání rozhodnutí o uložení povinnosti k zabezpečení pozemku proti dalšímu návozu odpadu bezpochyby vázán mj. i zásadou přiměřenosti.

Při aplikaci této zásady, která se bude promítat mj. i do požadovaného způsobu zabezpečení místa uložení nezákonně soustředěného odpadu, bude používat správní uvážení a mělo by se tak dít vždy s ohledem na okolnosti, za nichž jsou vlastníkovi dotčeného pozemku ukládány povinnosti vycházející z § 14 odst.

Podle § 14 odst. 6 zákona nemusí vlastník pozemku splnit povinnost zabezpečit pozemek proti dalšímu návozu odpadu uloženou mu podle § 14 odst. 5 písm. a) zákona, pokud odpad na vlastní náklady předá do zařízení určeného pro nakládání s odpady do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je mu taková povinnost uložena.

Vlastníkovi dotčeného pozemku je tak dávána v podstatě druhá možnost k dobrovolnému vyklizení nelegální skládky z jeho pozemku, a to opět v jeho vlastní režii. Bude tak volit mezi alternativami - zabezpečením vlastního pozemku proti dalšímu návozu odpadu a odklizením tohoto odpadu, s tím, že každé z těchto řešení bude spojeno s vynaložením většího či menšího úsilí a nepochybně i finančních prostředků.

Bude tedy záviset pouze na posouzení vlastníka pozemku, kterou z uvedených možností vyhodnotí jako pro něj výhodnější, resp.

S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že nový přístup k řešení problematiky tzv. černých skládek zakotvený v § 14 zákona o odpadech neřeší problematiku nezákonně soustředěného odpadu důsledně.

Stávající právní úprava otevírá prostor pro likvidaci nelegálně soustředěného odpadu v zásadě tím, že poskytuje obcím možnost problém řešit, ať již zabezpečením odpadu, či přímo jeho odklizením.

Nelze se tak zbavit dojmu, jako by stát přenášel iniciativu na své občany, resp. na vlastníky pozemků dotčených nelegálními skládkami, namísto toho, aby problematiku předcházení vzniku, sankcio­nování a odstraňování tzv. černých skládek řešil primárně zapojením orgánů státní správy. Takto zvolená koncepce s sebou nese riziko, že adresáti právní úpravy (a mezi nimi zejména vlastníci dotčených pozemků) ji nebudou respektovat, v důsledku čehož se právní úprava nakládání s nezákonně soustředěným odpadem obsažená v § 14 zákona bude míjet se svým původně sledovaným účelem.

Ze stávající právní úpravy tedy nikomu nevyplývá povinnost odstranit nezákonně soustředěný odpad.

Navážení odpadů na pozemky, které pro to nejsou ze zákona určen, představuje jeden z velmi přísně trestaných deliktů. Pachatele to může stát v řádech statisíců korun, v extrémních případech dokonce milionů korun. V roce 2013 proběhlo 96 správních řízení za tyto delikty.

tags: #černá #skládka #baterie #likvidace

Oblíbené příspěvky:

• Monitorování Kvality Ovzduší
• Přírodní a obchodní katastrofy
• Udržitelná mobilita
• Predikce uhlíkových emisí
• Emise a STK v Novém Jičíně